Skip to content

Marek Hapon, umělec slovanského odkazu

Listopad 17, 2012

                                                                          V rámci nepravidelného seriálu, v němž Vám představujeme tvůrce inspirované pohanstvím, bychom Vás dnes rádi seznámili s v Americe žijícím polským výtvarníkem Markem Haponem. Marek se na nás obrátil s dotazem, zda bychom měli zájem publikovat některé jeho kresby, což rádi činíme, a přidáváme jeho stručnou charakteristiku, kterou pro Pohanský kruh sepsal a v níž otevřeně popisuje svou cestu k pohansky orientované tvorbě.

Kresby Marka Hapona se vyznačují nesmírnou péčí o detaily. Jeho kompozice jsou psychologickými studiemi, tvořícími složitý portrét s jemnou linií. Tváře proti temnému pozadí vytvářejí neobyčejnou realitu a osobitý výraz. Erotické kresby hýří veselostí forem, vytvářejících napětí mezi rozvlněnými tvary.  Připomínají hru forem na secesních obrazech.“  Bohdan Gorczynski, kurátor Polish Museum of America

Dual Faith/Dvojvěří (2008)

„Narodil jsem se roku 1966 v polském přístavním městě Gdynia. Ve dvanácti letech jsme s matkou Polsko opustili, abychom se připojili k mému otci v USA. Chicago, kde jsem nakonec začal bydlet, pro mě znamenalo obrovské zklamání. Do jisté míry mi připadalo jako obří zanedbané kovbojské město z cihel, jen bez kovbojů. Ve škole se mnou zacházeli jako s vetřelcem z nepřátelského státu. Všechno v USA se zdálo velice cizí. Všudypřítomná americká pop-kultura ve mně vyvolala touhu po obsahu a významu. Naštěstí tato zkušenost zabránila mé asimilaci. Cítil jsem potřebu  hledat smysl v zemi a kultuře, kterou jsem opustil. Nicméně již tehdy jsem věděl, že představuji jiný národ. Již před příchodem do USA jsem měl docela povědomí o historii Polska. Můj přistěhovalecký kufr byl celý napěchován polskými vojáčky, představujícími různá období historie země.

Mé odcizení mne přivedlo do knihovny chicagského Katolického gymnázia. Ve starých encyklopediích jsem objevil existenci dvou starověkých zemí – Pomořanska a Polabí. Tehdy jsem zjistil, že můj rodný kraj Pomorze bylo kdysi od Polska oddělené a bylo známo pod svým latinským názvem Pomerania. Ještě více překvapující pro mne byla skutečnost, že většinu východního Německa kdysi obývaly pohanské kmeny Slovanů a oblast byla známa jako Polabia.

The Sacred Stallion/Posvátný hřebec (1997)

Colonization of the Spirit/Kolonizace ducha (2012)

Jak jsem pokračoval ve čtení o starověkých Slovanech, uvědomil jsem si, jakou hodnotu pro mě měla letní období strávená na babiččině statku v Polsku. Její zdánlivě podivná víra v neviditelné a zlomyslné duchy byla něčím víc než jen pověrou. Díky ní jsem měl přímý kontakt s prastarou slovanskou vírou a lidovými tradicemi, jakými je tkaní barevných proužků vlny nebo chlebové placky zvané „podplomyki“. I některá rčení mé babičky neměla daleko ke starým pohanským božstvům. Zároveň jsem poznal, že díky svému dětství ve městě Gdynia a zaměstnání mého otce u námořnictva bez pochyb náležím do kraje Pomorze.

Na konci osmdesátých let jsem přišel do kontaktu s romány kašubsko-německého autora Güntera Grasse. Nápadité a nadčasové zpracování pomořanské historie v Grassově románech ukojilo můj hlad v duši. Jeho vyprávění příběhů dávalo význam a smysl dávným mýtům a historickým osobnostem pomořanských Slovanů, známým jako Kašubové. Jeho epické vyprávění příběhů působilo na mou potřebu živoucí historie.

Demons of Powerlessness: NotWorthIt, TooDificult and TooFrightening/Démoni bezmoci: Nemátocenu, Přílištěžký, Přílišhrozivý (1999)

The Flower of the Fern/Květ kapradí (2012)

V létě 1996 jsem kontaktoval členy „Kashubian intelligentsia“, přidružených ke gdaňské univerzitě. Ke svému překvapení jsem byl pozván k účasti na prvním Pomořanském kongresu. Později kašubský kulturní měsíčník „Pomerania“ zveřejnil série mých kreseb. Na konci onoho památného léta jsem se vracel do Chicaga s kufrem plným kašubské literatury. Během devadesátých let jsem pokračoval ve svých výletech do Polska, abych posílil své kulturní uvědomění. Výsledkem toho je množství kreseb perem a inkoustem, z nichž některé zde představuji. Jsou mým osobním dialogem s duchem mého slovanského odkazu.“

Díla Marka Hapona se objevila na následujících výstavách:

The Palmer House, Chicago – 1989
Chicago Cultural Center – 1992
Eastwick Gallery, Chicago – 1994
D&Z Gallery, Chicago – 1995
Castle of the Teutonic Knights (Bytow, Poland) – 1998
The Polish Museum of America – 2000
The Chicago Athenaeum at Schaumburg, IL – 2000
D&Z Gallery, Chicago – 2004
The University of Chicago – 2008
Yesan Cultural Center, South Korea – 2011

The Invocation of the Rusalki/Vyvolávání rusalek (2012)

RAROG the Firebird/Pták ohnivák RAROG (2012)

Tryglaw (2011)

Boruta (2008)

The Welcoming of Jarilo/Vítání Jarila (2012)

Gods of the Baltic Slavs/Bohové pobaltských Slovanů (2008)

Advertisements
komentářů 6 leave one →
  1. Kaj permalink
    Listopad 18, 2012 3:55 pm

    Zajímalo by mě, jestli je mu Polsko tak drahé, že by se do něho natrvalo vrátil.

    • Whitegolfer permalink
      Listopad 20, 2012 10:23 am

      Polsko je divný, říkají to i Poláci :-)))

  2. Wolos permalink
    Listopad 18, 2012 3:54 pm

    Dokonalé. Skloubení ducha a tělesnosti. Přirozenost, vášeň, divokost.

    Díky za článek a krásné obrázky!

  3. Myslič permalink
    Listopad 18, 2012 12:25 pm

    Pěkný. Takhle by mělo vypadat proniknutí pohanství do „oficiální“ kultury…

    • Whitegolfer permalink
      Listopad 18, 2012 4:18 pm

      Myslič: To težko, když tam před nedávnem zakazovali ještě F. Kafku a W. Gombrowicze….

  4. berešit bara elohim permalink
    Listopad 17, 2012 7:31 pm

    Ale tak je to novopohan nebo ne?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: