Skip to content

Josef II.

Listopad 1, 2012
tags:

„Mniši jsou nejnebezpečnější a nejneužitečnější poddaní, protože se stavějí mimo občanské zákony a při každé příležitosti hledají útočiště u papeže,“ prohlašoval Josef II.(1741 – 1790) na adresu církevních řádů. Přičemž mnohé z nich neváhal později zrušit.

Tento císař byl přitom přísně katolicky vychován, jak si přála jeho pobožná  matka Marie Terezie. Možná však právě tento fanatický dril a poznání hamižných a politizujících církevních hodnostářů ho přimělo k pozdějším církvi nepříjemným rozhodnutím. K tomu však vedla delší cesta, neboť racionálně uvažující Josef II. nejprve dlouho vládl společně se svou fanaticky pobožnou matkou.

Už za této spoluvlády však mezi nimi docházelo k rozporům ohledně církve, kdy jeho matka se snažila, na rozdíl od Josefa, sladit zájmy státu se zájmy církve. Zde však Josefovi II. pomáhala neustálá snaha církve zasahovat do politických záležitostí, která byla nepříjemná i jeho matce. Takže, když byl papežem Klimentem XIV. zrušen jezuitský řád, tak se Marie Terezie po dlouhém váhání a pobízení synem rozhodla i ona zakročit proti tomuto „nenáviděnému“ řádu. Majetek Tovaryšstva byl nakonec převeden na zvláštní studijní fond, kdy jeho výše činila ctihodných 8 milionů zlatých.

V listopadu 1780 se Josefovi změnil život, když Marie Terezie zemřela. Po 15 letech spoluvlády mohl přistoupit ke realizaci svých představ. Za pouhých 10 let jeho samostatné vlády se habsburská říše změnila více než za předchozí století a první své reformy realizoval Josef na náboženském poli. Josef II byl samozřejmě dále nucen se prohlašovat za přesvědčeného katolíka, přesto přistoupil rychle k opatřením omezujícím katolickou církev.

Dne 12. ledna 1782 vydal Josef dekret o zrušení nepotřebných řádů a klášterů. Tedy těch, které se bezprostředně nezabývaly pedagogickou či charitativní činností. Jeho čin byl opravdu mezníkem v dějinách a napomohlo mu to, že se velké množství klášterů skutečně žádnou z apoštolských či humanitární činností nezabývalo. (Premonstát Anselm Poltz v sedmdesátých letech 18. století např. napsal o tepelském opatství: „nepřetržitě tam hostuje veselá šlechtická společnost, přebohaté hostiny s hudbou trvají leckdy do ranních hodin. Klášterem se potulují skupiny vyšperkovaných sluhů v livrejích“.) Císaři nešlo jen o získání majetku, ale i o přesměrování mnichů a jeptišek k věnování se užitečné (vzdělávací či charitativní) činnosti.

Jen v první fázi muselo kláštery opustit 7357 mnichů a jeptišek, a to pouze v rakouských zemích. V českých zemích potkal tento osud 130 mužských a 20 ženských klášterů. Pro zmírnění odporu a následků byla většina mnichů přesměrována do státní správy (např. školství) a získané peníze (15 milionů zlatých) převedeny do nadačního fondu za účelem rozvoje farních organizací. Některé kláštery byly zbořeny a jiné přeměny v kasárna, obytné bloky, nemocnice atd.

Brzy poté a to 13. října 1783 vydal Josef II. tzv. toleranční patent, který zaručoval i dalším náboženským konfesím náboženská a občanská práva. Katolická církev byla samozřejmě dotčena a prohlašovala Josefa za zrádce, odpadlíka atd. Dokonce o něm vyšla kniha prezentujícího ho jako 42 let starou opici. To však Josefovi II zřejmě pramálo vadilo.

Většina z těchto i dalších (např. zrušení roboty) opatření Josefa bylo polovičatých a mnohdy kosmetických či neúčelných. Jednalo se však o výrazný krok k omezení monopolních práv katolické církve a obecně jejího vlivu. A i v dnešní době (o více než 200 let později) jasně vidíme, že tento proces není dokončen. Církev se stále sápe po majetku a velice čile se angažuje v politice. A nejen proto se nebojím říci, že je nutno co nejrychleji tento úkol dokončit a křesťanství vytěsnit minimálně z hospodářského a politického života naší vlasti úplně.

Reklamy
komentáře 3 leave one →
  1. Wolos permalink
    Listopad 2, 2012 11:28 am

    „Církev se stále sápe po majetku a velice čile se angažuje v politice. A nejen proto se nebojím říci, že je nutno co nejrychleji tento úkol dokončit a křesťanství vytěsnit minimálně z hospodářského a politického života naší vlasti úplně.“

    Dokud nebude existovat schopnější varianta, která by namísto církve fungovala tam, kde ona funguje dnes, můžeme si nechat zdát. To platí i o morálce, etice, sociální či rodové nauce a podobně. Společnost je nasáklá kř. hodnotami, byť kř. rituál již odvrhla (sekularizace).
    Proto uvítám rostoucí množství „pohanů“ v politickém a hospodářském životě. V politických stranách („postupovat odděleně, udeřit společně“), think-tancích i dozorčích radách velkých firem a bank, jakožto i jako pedagogy na všech typech škol, a schopné žurnalisty. „Pohanské“ psychology a lékaře. Jinak je to jen plkání o ničem.

    Josef nezvítězil. Rakousko-Uhersko mu nakonec zničili stejní mniši, které vyháněl. Podporou národně-obrozeneckých hnutí či komunismu v Rusku, a v důsledku vyvoláním „druhé třicetileté války“ (1914-1945), která měla za cíl zničení všech evropských monarchií (Hitler chtěl obrodit německou, a být kancléřem podobně jako Bismarck – na trůnu s Hohenzollerny – proto Třetí Říše). Měl se tak vyřešit dlouhodobý mocenský spor mezi papežstvím a císaři (duchovní versus světská moc).
    Duch jejich nauky i jedinci na klíčových pozicích stále drží banky, média i školství a přes ně společnost. Je to pohodlnější a elegantnější, než tlačit lidi násilím do kostelů. Ti pak neprotestují, a s nadšením konzumují, co se jim předkládá.

    Vítězí ten, kdo ostatní přesvědčil, že vlastně neexistuje. Takže byť byli mniši vyhnáni a kláštery zrekvírovány, jejich duch žil a žije dál. Nezahynul, pouze se přeměnil.
    Dokud nebude vytěsněn jiným (novodobým antickým v jeho rozmanitých podobách a interpretacích, ovšem v akceschopné formě), k žádné opravdové změně nedojde. Budeme-li otálet a brečet kvůli minulosti, udělají změnu za nás muslimové (pouštní varianta křesťanství) nebo Číňané. Porodnost i akceschopnost jsou na jejich straně. Nežijeme ve vzduchoprázdnu a statistiky jsou neúprosné.

  2. Listopad 2, 2012 12:20 am

    Josef II. měl tu smůlu, že jeho bratr po nástupu na trůn spoustu jeho výnosů zrušil. Nicméně, Josef byl ve své době velký vizionář, který velmi dobře pochopil, že vě věku Americké a Francouzké revoluce, se starý feudální řád prostě nedá udržet. Zvolil proto reformy „zhora“, protože jinak by jeho říši mohla čekat francouzská varianta (Marie Antoineta byla jeho sestra) revoluce a hlavně rozpad mnohonárodnostní monarchie. A když máte za Dunajem potencionální tureckou hrozbu, Prušákům není co věřit a vidíte, že anglickému kolegovi nakope prdel pár koloniálních amatérů (pravda, s francouzkou pomocí), musíte se k těm reformám prostě odhodlat. A v tomto světle bych mu odpustil i to zavádění němčiny za jednotný úřední jazyk. Prostě to byl jeden z mála Habsburků oné doby, kterému to myslelo. Vždyt‘ on si dopisoval i s Waschingtonem.

    • lomikel permalink
      Listopad 2, 2012 8:44 am

      tazke vlastne jemu vdecime ze se rakousko udrzelo az do 1918 :).
      diky!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: