Skip to content

Vlk plání

Říjen 21, 2012
tags:

„Největší radostí, kterou může člověk pocítit, je porazit nepřátele a hnát je před sebou. Jet na koních a brát jim jejich majetek, vidět tváře těch, kteří jim byli milí, zalité slzami, a sevřít jejich ženy a dcery ve svém náručí.“

Tato slova nepronesl obávaný Barbar Conan z Cimérie, nýbrž jeden z největších válečníků všech dob, sám slovutný Temudžin z kmene Vlků. Muž, který později sám sebe nazval Čingischánem a vládl ve své době největší světové říši.

Právě jeho životním příběhem se zabývá knižní trilogie, kterou napsal britský spisovatel Conn Iggulden, který na literární scénu vstoupil velmi vydařenou sérií knih o Juliu Césarovi.

Do rukou se mi dostal Vlk plání čistě náhodou, když jsme se soukmenovcem Mysličem navštívili můj oblíbený knižní outlet a Myslič mne právě na tuto knihu upozornil. Dlužno dodat, že to byla volba správná a nyní již sháním další dva díly této velmi vydařené trilogie. Díl první nazvaný Dobyvatel – Vlk plání nám vypráví o Temudžinově raném dětství a dospívání. Autor velmi čtivě, syrově a bez příkras zobrazuje krutý a těžký život primitivních válečnických mongolských kmenů, kde skutečně nebylo místo pro slabost a zbabělost. Ten kdo nebyl dostatečně silný a odolný jednoduše nepřežil. Autor se také docela věrně drží historicky doložených reálií Temudžinova života, které si sice občas trošku upravuje, ale základní lince se nevzdaluje. Například smrt Temudžinova otce, velkého chána Vlků Jesügeje, který byl údajně otráven jedem, nám spisovatel podává tou formou, že zemřel na otravu krve po zranění tatarským mečem pomazaným lidskými výkaly. Občas jsou také různě pozměněna jména některých osob, což ovšem knize nikterak neubírá na historické autentičnosti. Velmi silné jsou rovněž pasáže ve kterých se začíná formovat Temudžinova povaha. Kupříkladu, když se po smrti svého otce ocitá kvůli mocenským sporům v kmeni se svou matkou a sourozenci ze dne na den v roli psance a bez potřebného vybavení jsou v podstatě s blížící se zimou odsouzeni k smrti. Tehdy Temudžin poznává život z druhé stránky a bezstarostnost chánova syna je vystřídána bojem o holý život a přežití. Je nucen v zájmu přežití rodiny zabít i vlastního bratra, který se nedělí o své úlovky a naopak se ještě krmí ze společného jídla. Poznává také blíže ty, kterými předtím opovrhoval. Psance a lidi vyhnané z nejrůznějších důvodů od svých kmenů a uvědomuje si, že tito psanci v podstatě tvoří jakýsi nejednotný kmen a začíná je považovat za svou krev a bratry a začíná mít vizi sjednocení všech mongolských kmenů. Právě psanci později vytváří základ jeho mocné armády. První díl končí vítězstvím nad ohromnou tatarskou armádou a Temudžina opouštíme ve chvíli, kdy si opět podmaní svůj bývalý kmen Vlků a zabije muže, který kdysi zapříčinil jeho vyhnanství.

Kniha je skutečně velmi čtivá a člověk se díky autorovi na vlastní kůži ocitá mezi hordami páchnoucích válečníků (dle Číňanů se Mongolové myli dvakrát do roka) na hřbetě koně, třímajíc v ruce meč potřísněný krví nepřátel a s vědomím toho, že buď v příští chvíli zemře nebo se stane nesmrtelným.

Již teď se těším na další osudy Temudžina z Vlků.

„Jsem země a kosti kopců. Jsem zima. Až zemřu, přijdu si pro vás za nejstudenějších nocí.“

Conn Iggulden-Vlk plání

Millennium Publishing, 2009

Reklamy
komentáře 4 leave one →
  1. Whitegolfer permalink
    Říjen 24, 2012 3:42 pm

    Naposledy před 2 rokama jsem viděl, jak potomci Čingischána kompletovali čínské monitory na brněnské Černovické terase. Napadlo mě jen jediné… Co tady kurva dělají…???

    • Tomas permalink
      Říjen 24, 2012 4:33 pm

      Tohle mě napadá denně, když syny vlka vidím u nás v maloměstě. Ovšem na stranu druhou za to můžeme taky poděkovat komunismu a čínským soudruhům. Jsou na tom v podstatě stejně jako jejich indiánští bratři. Alkohol, drogy a evropský konzumní styl života je k nám dovedli. Touha po jakémsi lepším světě plném iluzí, hypermarketů a pohodlném životě. Je mi z toho trochu smutno. V jejich zemi je stále potenciál ke starému způsobu života.

      • Whitegolfer permalink
        Říjen 24, 2012 5:02 pm

        Asi máš recht, Tome, nemyslel sem to ani ve zlým, ale ta souvislost mě docela „dojala“… :-/

    • Wolos permalink
      Říjen 24, 2012 6:36 pm

      Ta souvislost může být ještě „smutnější“. Kdysi totiž jejich vojska prošla Moravou, po bitvě u polské Lehnice (1241). Sice dle některých indicií v bitvách s českými vojsky prohráli (bitva u Olomouce, bitva na Hostýně), a následně po vpádu do Uher odjeli volit nového chána, ale i tak je to zvláštní pocit, který s Tomasem sdílím.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: