Skip to content

Duchovno v náboženské praxi

Říjen 9, 2012
tags:

Navzdory mému již střednímu věku mne minulý měsíc potkala jedna premiérová zkušenost, jejíž okolnosti však nebyly zrovna radostné. Měl jsem se zúčastnit pohřbu, jemuž předcházel církevní obřad. Chvíli jsem váhal, zda jít i do kostela,  nicméně vzhledem k úctě k zesnulému a rovněž  ze studijních důvodů jsem se  rozhodl zhlédnout, jak mají rozloučení se zesnulým zvládnuté u „konkurence“. Pohřeb se konal ve Starém Městě  a hřbitov se nalézá na místě, kde se pohřbívá už od dob Velké Moravy. Samotný kostelík byl přestavěn z původní velkomoravské rotundy a jeho součástí je dodnes nejstarší zdivo doložené v České republice v dosud stojící stavbě – 2000 let staré cihly, původně římské. Vnitřní zařízení „svatostánku“ bylo střídmé a odpovídalo jednoduchému exteriéru.  

Takticky jsem zaujal místo vzadu u dveří. Od samotného obřadu jsem nečekal, že by na  mne mohl nějak zapůsobit, jeho průběh mne však přímo znechutil. Od varhan na kúru se ozýval zpěv jako by  vykastrovaného důchodce, zatímco u oltáře posedávali dva mladí otrávení ministranti (asi ten den nedostali fidorku…). Ve spojení s okolním prostředím, ozdobeném výjevy mučeného a trápeného „Boha“, na mne působila atmosféra stísněným dojmem, i kdyby se nejednalo o pohřeb. Na úvod obřadu se zpívala píseň Kyrie eleison (Pane, smiluj se!),  což je jedna z mnoha ozvěn pohanství, jež dodnes zaznívá v křesťanské liturgii. Tento popěvek má kořeny v císařském kultu, kdy byl jakožto kyrios nazýván imperátor.  Raní křesťané  tedy převzali  oslovení pro Krista včetně volání původně určeného pohanskému císaři.

Za pozitivní jsem dále vnímal asi už jen přednes kněze a jeho příjemný hlas, méně již to, co přednášel. Na rozdíl od civilního obřadu, kde dochází k představení zesnulého, byl tento  zmiňován nanejvýš  jakožto služebník Krista. Kromě letmé zmínky o jeho povolání nepadlo ani slovo o  jeho životě, vlastnostech,  zásluhách či osobních úspěších, i když právě v jeho případě by rozhodně bylo co zmiňovat. Mým primárním zjištěním tedy bylo, že zatímco civilní obřad v krematoriu postrádá duchovní rozměr a zaměřuje se čistě na osobu zesnulého, obřad v kostele zase osobnost zesnulého zcela opomíjí – vnímá jej jen jako jednu z mnoha ovcí stáda, ne jako individualitu . Celá ceremonie tak na mne působila spíše  jako oslava církve samotné a její ideologie než pocta zesnulému. Z mírné letargie mne probudil až jakýsi neklid mezi okolo stojícími, kdy všichni začali něco hledat  po kapsách a ženy otevírali své kabelky, zatímco se kostelem rozléhaly tóny písně Hosana Bohu na nebi. Až po chvíli jsem zahlédl, že důvodem  onoho pozdvižení jsou dva ministranti, kteří od  oltáře prochází kostelem a vybírají do košíků finanční příspěvky. Již se netvářili otráveně, jejich tváře měly nádech svaté  útrpnosti , běžně se objevující na obrazech mučedníků,  že by jim člověk dal (doslova)  korunu. Ode mne se však nedočkali ani té a můj zachmuřený výraz byl patrně dostatečně výmluvný, takže  se mi košík pod nos žádný z nich ani  strčit neodvážil. V tu chvíli mne totiž jímal vztek, že přímo  lidé, kteří zemřelého  mají doprovodit na jeho poslední cestu, zostuzují jeho památku ubohým  mamonářstvím. Nejen  že kněz je osoba s pravidelným platem, jako každý jiný státní zaměstnanec, nejen  že pohřeb si církev nechá zaplatit jako každou svou aktivitu, že kostel je plný kasiček na příspěvky, ještě i samotný smuteční obřad musí církev špinit svou honbou za pár „stříbrných“. Píšu církev, a ne jednotlivci, protože  tohoto žebrání jsem byl v různých kostelech, patrně stejně jako vy,  svědkem při křtinách či svatbě, jen jsem si naivně myslel, že při pohřbu si  tohle „koledování“ odpustí. Nejde o pár drobných, o které si kněží se svými pohůnky  přijdou navíc, ale o princip, že náboženská organizace by měla působit především duchovně, ne hmotařsky. Pokud s ní člověk zvnějšku náhodou přijde do kontaktu, tak se mu prezentuje  zrovna takto nevhodným způsobem. Církev si  možná ani neuvědomuje, jak se tímto  jednáním degraduje v očích nevěřící většiny, ale i věřících, jimž církevní ideologie ještě nenasadila klapky na oči. Místo toho, aby v době, kdy za 10 let konkrétně katolickou církev opustilo  2/3 věřících, což představuje milion lidí, se její představitelé zamysleli nad důvody tohoto stavu , dál se snaží tahat z kapes těm, kteří k nim při nějaké příležitosti do kostela zamíří. V období vyhrocených diskusí ohledně církevních restitucí mi toto jednání připadá zvláště výmluvné. Když už tedy mluvíme o číslech, náš stát, jenž patří k nejateističtějším v Evropě, ročně vynaloží na podporu církví 1,4 miliardy korun, z čehož většina jde na platy duchovních a jen 6,5% na provozní náklady a opravy církevního majetku. Dle mého názoru by církve a náboženská společenství  měly být financovány výhradně z příspěvků svých stoupenců, jak je tomu u zájmových skupin typu zahrádkářů či filatelistů. Pokud nebudou schopny samostatné existence, pak ať právem zaniknou.

Vrátím se však zpět k průběhu obřadu. Na košíkové extempore navazovala mše svatá,  s nezbytným tělocvikem, zahrnujícím sedání, vstávání a podávání rukou. I když byl kostel v podstatě plný lidí, svatého přijímání se zúčastnilo jen několik málo jedinců, což také svědčí o tom, do jaké míry je tato víra v praxi živá. Po vynesení rakve na přilehlý hřbitov nad ní  kněz promluvil již jen několik vět a i se svou suitou se poroučel. Za necelou  hodinu byl tedy celý pohřeb odbytý a já  hřbitov opouštěl s hořkým pocitem zhlédnutí dobře odvedené rutiny, postrádající dojem  lidského či osobního přístupu.

Na zpáteční cestě domů jsem si  položil otázku, do jaké míry může v praxi takto fungující  náboženská organizace a životní filosofie, kterou představuje, naplňovat duchovní potřeby dnešního člověka. Domnívám se, že náboženská víra  by člověku měla imponovat , být zdrojem pozitivních pocitů a ideálů, rozvíjet jeho schopnosti. Měla by sloužit člověku jako most, který ho spojuje s  tím, co ho  přesahuje, ale zároveň svými základy stát pevně na zemi a nepůsobit jako zástěrka k úniku před tímto světem do imaginárních říší dobra a lásky. Zda se náboženské organizaci daří takové  cíle naplňovat v praxi, se projevuje  např. při vykonávání obřadů přechodových rituálů, jakými jsou svatby, pohřby či křty. Právě během těchto obřadů si uvědomujeme, že jsme součástí něčeho většího, transcendentního, a zároveň tím dochází k upevnění vazeb mezi účastníky. Pohřeb pak není přechodovým rituálem jen pro zemřelého, ale především pro pozůstalé,  jimž tímto končí jedna životní etapa, a oni s vědomím důstojného rozloučení se se svým milovaným vstupují do nové, v níž jim jejich blízký už nebude po boku. Ve mně osobně však  zmíněný církevní obřad podobně vznešené pocity nevyvolal a jsem skeptický v tom,  zda v tomto provedení takový potenciál vůbec má.

Navzdory truchlivému průběhu onoho dne jsem se domů vracel v dobré náladě, protože mne těšilo vědomí, že bohůmdík mám vlastní životní filosofii a tu čest být  součástí společenství, které mé duchovní potřeby naplňuje. Navíc jsem věděl, že již za pár dní se o víkendu bude konat jiný přechodový rituál – svatba přítele z našeho Pohanského kruhu , kdy vedle obřadu civilního bude součástí i pohanský v přírodě. Sice bez chrámu,  profesionálního obřadníka, blýskavých propriet a dlouhých proslovů, ale o to opravdovější, hlubší, přirozenější, a tedy lidštější. Aby se však závěr této úvahy nenesl v patetickém duchu, shrnu svou zkušenost z popsaného obřadu anekdotou, která dle mého názoru trefně vystihuje duchovní úroveň současné církve:

Přijde pán do kostela, že by chtěl vystrojit církevní pohřeb pro svého pošlého psa.

„Vy jste se zbláznil, člověče,“ zděsí se farář, „tady jste v kostele, v žádný sektě!“

Pán na to: „ No, já jsem samozřejmě při té příležitosti chtěl finančně přispět na chod zdejší farnosti.“

„Tak to jste měl říct hned, že byl pejsek katolík…“

Reklamy
komentářů 37 leave one →
  1. Koyard permalink
    Listopad 1, 2012 3:03 pm

    Koyard
    Jen drobná připomínka: ten výběr peněz při mši je míněn tak, aby i zúčastněný věřící dal Bohu něco ze svého. Vybírá se většinou v době, kdy kněz přejímá z rukou věřících obětní dary, které pak proměňuje. Já jen, že věci se dají vysvětlit z různých stran.

    Byl jsem 30 let katolíkem a vím, že právě v katolicizmu, zvláště ve formě jeho lidové zbožnosti, je z pohanství zachováno hodně. katolíci jsou za svou věrouku jinými křesťany (biblickými a charizmatiky) označováni za pohany nejhrubšího zrna, protože zachovali kult ke svatým (uctívání předků), a kult panny (matky) Marie, což je těmi jinými křesťany považováno za kult Bohyně.

    Svou pohanskou cestu teprve hledám a nemyslím si, že křísit staré zvyky je ta správná cesta. Svět se změnil a my lidé taky. Pohanství, to nové by mělo vycházet z prožitku a poznání. Není to tak, že čím víc poznávám člověka, tím víc se mohu dozvědět o Božství, (Bozích, Bohu.)? Dle zásady jak dole, tak nahoře?

    • Listopad 1, 2012 7:23 pm

      Můžu dvě otázky?
      1/ Proč už tím katolíkem nejste, co se stalo?
      2/ Jak to myslíte s tím, že křísit staré zvyky není správná cesta?
      Předem díky.

      • Koyard permalink
        Listopad 2, 2012 9:44 am

        Protože Boha nelze sevřít do šablony dogmatu, vždycky jaksi přeteče. Ať si člověk o Božství myslí a zjistí cokoliv, nikdy ho zcela nevystihne. Katolicismus sám sebe považuje za jedinou správnou cestu, ostatní křesťanské církve si o sobě myslí totéž a pro ostatní jinověrce mají připraveno peklo nebo ohnivé jezero.
        S těmi starými zvyky jsem to myslel tak, že není moc na co navazovat. Praktické pohanství se cestou dějinami vytratilo – například o slovanských božstvech a jejich uctívání toho víme málo. Vlastně ani nevíme, jestli křísíme správně. Ale o to nejde. Důležitější je objevit pohanský způsob myšlení a integrovat ho do dnešní doby. Pohanské myšlení nikdy zcela nezaniklo ani v křesťanství. Takový František z Assisi ho v sobě měl. Stačí si přečíst jeho Chválu stvoření. Pohanství vychází zevnitř člověka, z jeho podstaty, proto ho každý z nás musí v sobě objevit sám..

      • Listopad 2, 2012 1:44 pm

        Tomu s tou církví, dogmaty a jedinou správnou cestou, dobře rozumím. Jen mě zaujal ten odchod po třiceti letech. Já se s křesťanstvím z těch samých důvodů rozešel „už“ zhruba po šesti letech. 😉
        Staré zvyky bych ale nezavrhoval. Je jasné, že stoprocentní rekonstrukce starých pohanských náboženství už není možná, a asi by ani nebylo úplně dobré vracet se ve všem o staletí či tisíciletí zpátky. To, co se ale ze zvyků dochovalo a je pro dnešní dobu použitelné bychom křísit měli. Vždyť co jsou ty zvyky jiného, než vnější projev té vnitřní podstaty?

      • Koyard permalink
        Listopad 5, 2012 9:48 am

        Já staré zvyky zcela nezavrhuji, jen jsem chtěl zdůraznit přístup více odpovídající naší době a míře poznání o člověku a vesmíru.S tou vnitřní podstatou máš pravdu. Rituály slouží i k tomu vyjádřit to archetypální v nás a náš vztah ke Stvoření.
        .

  2. lomikel permalink
    Říjen 26, 2012 3:22 pm

    nekde jsme se tu bavily o presentaci stare viry

    na velizu jsem byl letos v lete, s rohem a obetiname, sel jsme po vrcholku te skaly a troubil …, bzunda 🙂

    jeste tady:

    http://www.jop-studio.funsite.cz/?page_id=478

  3. Tomas permalink
    Říjen 24, 2012 4:20 pm

    Pánové, můžete mi laskavě někdo osvětlit co zde vlastně řešíte? Pročetl jsem diskusi a mám silný pocit, že řešíte neřešitelné a na můj vkus navíc příliš akademicky :-). Jediná důležitá věc je osobní praxe, gnoze a jakés takés pochopení reality života. Tradice je věc ze které se dá a může vycházet ale přesně jak píše Lomikel, není to zlaté tele a dogma. Co se týče třeba kněze, jeho autoritu vnímám osobně např. co se týče obřadů či spirituality jako svrchovanou což ovšem neznamená, že si z něj učiním i idol v osobním životě. Ostatně dnešní společnost stejně není připravena ani ochotna se vrátit ke starým obyčejům, většina lidí žije ve svém stereotypním konzumním stylu života a nemá potřebu ani chuť se navracet k „dávným obyčejům“. Z čehož plyne,že nemá smysl dělat masové nábory k pohanství, protože, kdo si má najít cestu, ten si ji najde a ostatní nemá smysl obracet na „víru pravou“. Stejně během příštích pár let přijde čas kdy se ukáží charaktery lidí…

    • lomikel permalink
      Říjen 25, 2012 9:07 am

      mas pravdu, a na tu akademii – k ty to ma daleko, si myslim ze si s wolosem vyjasnujem jak na co koukame pac woba nas oba tahne to slovansky pohanstviii 🙂

      moc nas neni, tak spamujem jen my 🙂

      hezky den

  4. Whitegolfer permalink
    Říjen 24, 2012 3:32 pm

    Wolos: A co říkáš na muslimácký svátek „Eid Al Adhá“? Chápu tvé argumenty ohledně křesťanů, ale tohle je FAKT svinstvo! :-/ A TOHLE se má do ČR „integrovat“???

    • Wolos permalink
      Říjen 24, 2012 4:34 pm

      Kde prosím Tě kladně píšu o integraci muslimů do ČR? :O

  5. Wolos permalink
    Říjen 23, 2012 12:31 pm

    „institucionalizovanemu nabozensvi bych se vyhnul velkym obloukem“

    Žiješ-li jen sám pro sebe, nebo pro svou atomizovanou rodinu, ale nikoliv pro širší pospolitost, je takový názor adekvátní, odpovídající dobové společenské roztříštěnosti a přemrštěnému individualismu, postrádajícímu smysl pro časovost a kontinuitu a ochotu se podílet na něčem, co ho přesahuje (rámec kratičkého života, zaměřeného na užívání si).
    Nicméně, rezignací na vlastní „politiku“ se stáváš součástí politiky někoho jiného. V dnešním případě křesťanské sekularizované (a pomalu islamizované) Evropy, která prostřednictvím svých institucí bude automaticky uplatňovat vliv na kohokoliv, kdo nemá SVOJE instituce adekvátního zaměření.

    „jadrem je ucast na mysteriu, ritualu, osobni prozita ucast, promena. knez, guru, osviceny, vedomi by IMHO mel napomoci projit branou(nami). lecitel by mel pomoci lecit telo nebo alespon ducha. staresina komunity by mel pomoci komunite k rozvoji“

    Je-li Tvůj postoj ke kněžím klientelistický (ala new age vymetání seminářů či guruismus), tomuto názoru se nedivím. Zúžil jsi kněze na jakéhosi robota, zprostředkujícího posvátno, po kterém můžeš žádat něco pouze Ty, a on se musí snažit jen marketingově zalíbit (mít účinné kouzlo nebo aspoň fasádu), a ne cokoliv požadovat.
    Krásně to ironicky vyjádřil redaktor blogu indiánská stezka na adresu new age naivků:
    „Je nám jedno, je-li to pravda nebo ne, je-li to správné nebo ne, hlavně že nás to bere za srdce.“

    zmiňuje také toto:

    „Ospravedlňuje spiritualita plagiát? Stojí snad spiritualita nad morálkou?“

    (8. číslo kulturního čtrnáctideníku A2, Nina Vangeli ve své Glose)

    Ovšem pohanství není ve své primární formě víra ani náboženství, nýbrž zákon. A ten postuluje práve kněz-náčelník v závislosti na premisách kultu, a naopak on vyžaduje jeho dodržování na členech komunity.

    „Tradice je jen nastroj k strukturalizaci spirituality, muze slouzit i ublizovat“

    Na začátku svého příspěvku jsi jej apriori odmítl kvůli nebezpečí, které skýtá, nyní jej uznáváš za (obousečný) nástroj.
    Na světě však nic jako jistota neexistuje. To je utopie. Máme jen k dispozici řadu nástrojů, které můžeme a nemusíme vzít do ruky. Patří k tomu zhodnocení všech plusů i mínusů, které se k nim vážou. Platí také, že to, co se zpočátku jeví jako plus, se může později jevit jako mínus, a obráceně. To se dá vyhodnotit až z konkrétní zkušenosti (individua i pospolitosti).

    Útěkem před pohanskou verzí Tradice si však nepomůžeš. Zůstaneš jen součástí Tradice jiné, křesťanské, byť v sekulární podobě (časem třeba i islámské, což v záp. Evropě začíná být aktuální).
    Bude ti ubližovat a vyžadovat na Tobě plnění svých zákonů jiný náčelník-politik, bude Ti přikazovat a zakazovat jiné věci. Není tu žádné vakuum identit ani zvyklostí, kde bys mohl stavět na zelené louce od A do Z. Jen soupeřící různorodé ideje obývající a pokrývající společný prostor – svět. Kterou svým začleněním a úsilím podpoříš, je už Tvoje volba. Nejsi-li v jednom, jsi automaticky v jiném. To je celé kouzlo situace. Buď si nechat ubližovat od vlastního, nebo od cizího. Každému z nich na tobě záleží úplně jinak.

    • lomikel permalink
      Říjen 23, 2012 1:24 pm

      politika neni, jen, nabozenstvi. nabozenstvi mimo zavedene organizace (v evrope katolici, protestanti, muslimove) neni dostatecne nosnou platformou pro prosazeni zajmuu. proste stare viry jsou malo unifikovane, centralizovane a malo formuji cloveka v prefabrikat. proc tomu tak je, mozno se dohadovat, ja rikam ze je selecki (at uz probiha jakkoli) lidi kteri se k nim hlasi. a proto se staroverci musi v politice poohlednou po tech skupinach ktere maji zajmu podobne.

      zastoupeni starovercu v politice formou stresici organizace neodmitam, naopak, ale logicky spolecna ideova platforma bude velmi volna.

      knez a new age – si nerozuime. ja rikam ze bez osobniho prozitku neni skutecne pochopeni a vira ( maximalne dobra vule a dobra living history) . Knez ( coz je jen jedno ze jmen ktere jsem pouzil, ktere muze mit pro tebe dalsi konotace) samozdejme funguje na principu vzajemne vymeny, jako vse ve Svete. Z tohoto pohledu je verici jeho klienetem. Pro ty kteri chteji a mohou by IMHO mel pomoci otevrit Branu tak aby mohli projit. Pro ty kteri nemohou, nebo nechteji pak muze byt zprostedkovatelem. Knez jak ho chapu ja to dela z vule bohu, v souladu s nimi/

      “Je nám jedno, je-li to pravda nebo ne, je-li to správné nebo ne, hlavně že nás to bere za srdce.” – 100% souhlas. Osobni prozitek je urcujici, kotvici prvek spirituality.

      „Ovšem pohanství není ve své primární formě víra ani náboženství, nýbrž zákon. A ten postuluje práve kněz-náčelník v závislosti na premisách kultu, a naopak on vyžaduje jeho dodržování na členech komunity.“ – tvuj pohled. Muj je ten ze to mozna tak bylo, lec uz neni a a meho zivoat nejspise nebude urcujici silou ve spolecnosti. Ja jsem schopen akceptovat autoritu pokud ji budu citi z konretniho cloveka, ne proto ze to tak ma byt, ze to je tradice, ze to tak nekdo delal. To co je spravne si rozhoduji sam podle toho jak to citim, podle toho co my Bytosti daji ke zvazeni.

      Utek pred tradici – ja pred nicim neutikam, ono totis neni pred cim utikat. Az si budu moci nekde vyslechnout , neboecist, konrektni versi tradice, pak ti reknu pred ni radeji utecu nebo se ji pokusim prozit. Zatim nejvice ucelenou versi jsem si precet u Ziarislava.

      Volba pohanske tradice jako mensiho zla – davalo by to smysl, pokud by byla sance ze se tva koncepce pohanstvi stane ve spolecnosti majoritni. Protoze si myslim, pisu uz naposled, ze to neni dostatecne siroka platforma pro ziskani majoritniho ve spolecnosti , muze to byt kontraproduktivni (z pohledu vyse definovaneho cile sebe ochrany) ji prosazovat.

  6. Petr Wolf permalink
    Říjen 21, 2012 10:22 am

    White, koho myslíš tím „nám“ ? Pokud myslíš „nás pohany“, tak se bojím, že směšně a nejen pro své „odpůrce“ začínáme vyznávat jakousi megalomanii. I současné křesťanství „v krizi“, již kolikáté, reprezentuje,ať se nám to líbí nebo nelíbí, milióny příznivců a vedle těch „apatických“, zkažených civilizací, také horlivých, nemůžeme to ostatně posuzovat jen podle naší země, kde většina „dlabe“ na křesťanství i na „pohanství“, nechci ti vyprávět, co mi řeklo několik jinak docela vzdělaných lidí a pak lidí z „lidu“, když jsem obhajoval jisté „novopohanské“ koncepty. Můžeš říci, že na ně „kašleme“, ale faktem je, že jsou pro ně naše pojetí zcela nepochopitelná, že je považují jednoznačně za „starožitnosti“.
    Myslím si ale, že jsme je do žádných mantinelů nedostali a že bychom měli rozeznávat své vlastní mantinely. Jinak se zesměšníme sami před sebou, že budeme žít v nějakém virtuálním světě. A pokud se týče integrace muslimů, nevím, jak to „budeme řešit“, ale oni se nás také na nějakou „integraci“ nebudou ptát, spíše budeme muset doufat, že se tady v převážně duchovně vlažné společnosti moc nezahnízdí. My dva nebudeme mít na to skoro žádný vliv, je ti to jasné ?

    • Whitegolfer permalink
      Říjen 21, 2012 2:44 pm

      P. Wolf: V zásadě s tebou souhlasím, ale nemíním to vzdávat…

    • Wolos permalink
      Říjen 23, 2012 7:46 am

      „Myslím si ale, že jsme je do žádných mantinelů nedostali a že bychom měli rozeznávat své vlastní mantinely. “

      Vřelý souhlas. Mocensky jsou velice stabilní a mají netušený vliv v mnoha důležitých společenských sférách řady zemí (bankovnictví, školství, média, politika, tajné služby…). Vítězí tím, že přiměli lidi věřit, že už vlastně nic neznamenají. Jejich hodnoty však zůstaly, jen změnily formu (sekularizace) a významní lidé z jejich okruhu nebo na ně navázaní (jimi mentorovaní či jiným způsobem ovlivňovaní) nadále zastávají důležité posty v různých společenských i ekonomických hierarchiích. Ta moc se rodila 2000 let (jejím signálem je i používání jejich letopočtu – Anno Domini a gregoriánského kalendáře, včetně stále mezinárodní latiny v lékařství a biologii, nahrazené pro společenský a obchodní styk jednodušší angličtinou), vycházejíc ze zkušeností Říma s porobováním okolních národů (TÍM jsou narvané katolické archivy včetně Vatikánské knihovny – zkušenostmi s různými kmeny a národy, s jejich mentalitou i s působením misionářů na ni, jako podklad pro nové pokusy o jejich ovládnutí, ve hře je soudobá psychologie a sociologie, včetně možnosti dlouhodobých statistických modelů). To vše beze spěchu, pomalu, ale jistě (v rukách lidí, kteří na plánování, konání a vyhodnocování měli a mají díky svému celibátu moře času, kteří svoje poznatky díky bohaté literatuře a systematizované výchově a studiu sdílí a uplatňují napříč staletími), v časových horizontech, přesahujících dalece obzor jednotlivce, nestuduje-li dějiny, a nepovšimne-li si jistých synchronicit, podobností a souvislostí, nebo naopak do očí bijících rozporů.

      Opravdu jí někdo udělal mantinel?

      U neopohanů, kteří často volí periferii dění (víkendové pohanství, skanzenové pohanství) nebo dle libovůle staví svůj životní styl jako „udělej si sám“ a „mixuj, dokud to jde mixovat“, se schopnost vytvářet mantinely předpokládat nedá.
      Nejsou schopni definovat svoje zájmy a identitu ( natož ve svém jednání a konání to co je mimo ně alespoň rozpoznat), tím méně rozvíjet vlastní politiku k jejich dosažení resp. rozvinutí. A jak si povšiml už Carl Schmitt, národ (nebo v podstatě kterékoliv jiné uskupení), který rezignoval na politiku (schopnost rozlišit kdo je přítel a kdo nepřítel – v intencích politična-systému, nikoliv jedince), se stane součástí politiky někoho jiného, a zahyne. Cituje přitom i H. Plessnera, který napsal: NEEXISTUJE ŽÁDNÁ FILOSOFIE A ŽÁDNÁ ANTROPOLOGIE (pozn. W.: což platí i o pohanství – vulgarizované antice), KTERÁ BY NEBYLA POLITICKY RELEVANTNÍ, STEJNĚ JAKO NAOPAK NEEXISTUJE ŽÁDNÁ FILOSOFICKY IRELEVANTNÍ POLITIKA.

      Do mantinelů jsme tak stlačeni my (už dobrovolným přijetím v jistém smyslu degradujícího pojmu pohan od kř. historiků), a ani se příliš nemuseli namáhat, stačilo zmanipulovat něco pramenů, z kterých dodnes vycházíme a ustanovit svátky, které dodnes držíme (Vánoce, Silvestr, Velikonoce) a odmítáme svým dětem upřít dárky od Ježíška, aby se necítily znevýhodněné oproti svým vrstevníkům a neplakaly (jak dojemné).
      Žít ve společnosti, definované jejich morálkou tak znamená i vysoce oslabenou senzitivitu vůči premisám našich předkřesťanských tradic, což vede k faktickému dvojvěří, s kterým se za pár let velice snadno vypořádají jimi školení pedagogové, kterým pošleme za „základním vzděláním“ svoje děti. Svoji „černou“ práci odvedou a odvádí také média, která jim v duchu „pravdy a lásky“ odmítáme upřít, a nahradit třeba hlubším studiem (křesťanská šlechta a ortodoxní židé to tak s výhodou činí dlouhodobě dodnes) nebo brannými aktivitami. Dítě tak opět bude plnohodnotným konzumním sekularizovaným křesťanem-ateistou, a „pohanští“ rodiče leda za podivíny.

      • lomikel permalink
        Říjen 23, 2012 9:06 am

        jedine mozne reseni je IMHO dusladka sekularizace, tam je mozne se protnou i s jinymi skupinami ( i temi ateisty 😉 a mit urcitou vahu.

        vira je veci osobni, nebo komunitni, ne statni. presne proti tomu jde soucasne „vraceni“ majetku.

        co se tyce spiritualniho smerovani dalsich generaci, vcetne meho syna :), neodvazuji se je k necemu nuti, ukazat, vysvetlit, upozornit na to ze mnohe co mu bude receno je jen pokus o manipulaci, to ano, ale v konci to bude jeho volba az nastane cas.

        presentace stare viry je slozita otazka, je IMHO treba najit cestu mezi zcela soukromu virou a presvedcovanim ve stylu SJ. Forma _verejne_ obeti Bohum na tradicnim miste, s kratkym vysvetlenim co a proc se bude dit, mi prijde jako vhodny zpusob.

        dale je IMHO treba mit ucelenou predstavu jak a hlavne proc starou viru intergrovat do zivota, byt schopen o tom pohovori a ukazat to sam ve svem zivote. kdo se hlasi ?:)

      • Wolos permalink
        Říjen 23, 2012 12:59 pm

        Sekularizace je návrat ke křesťanství. Protože současná morálka, kterou se řídí i ateisté (společensky, politicky i filosoficky), je křesťanská, byť kř. mýtus prožívá společnost už „jen“ jako 7denní týden a zkomercionalizované Vánoce a Velikonoce. Nebdí nad ní možná už papež ani SJ (ti většinou nastupují se svým letitým arzenálem až v případě větších odklonů od stáda – tipuji, že mohou být impulzem např. „new age“), ale křesťanští laici, a podstata zůstala stejná. Na to abys důsledně emancipoval ateismus (který již svým názvem předpokládá nějaký teismus, podobně jako satanismus potřebuje ke své existenci křesťanství) od křesťanství, bys musel stavět na zelené louce, což IMHO není možné.
        Na to, abys byl sekularizovaným pohanem, musíš mít nejprve pohanství, které bys sekularizoval.

  7. lomikel permalink
    Říjen 16, 2012 9:42 am

    Neni to tak ze kazda monoteisticka (jen ta?:) institucializovana vira ma tendenci stat se hegemonem pseudo duchovniho prostoru ? Zalezi jen na historickem okamziku v kterem na ni pohlizime a jemu odpovidajici aktivite a agresivite memu tvoricich danou nabozensku ideologii. V soucasne dobe jsou katolici davno za zenitem, oslabeni sekularizaci a staletimi ideove diverse 🙂 v Evrope. Na rozdil od muslimu kde je vira s stat propojena a ideova diverse se tresta s ruznu urovni prisnosti. V kombinaci s ekonomicku imigracii a silnym mesianistickym akcentem a odmitanim spolecenskych a kulturnich zvyklosti hostitelskych statu, je to IMHO vyhledove stejny problem jako byly sveho casu katolici.

    • Whitegolfer permalink
      Říjen 16, 2012 11:46 am

      Přesně tak! Křesťany se „nám“ povedlo dostat do těch mantinelů, kde jsou: A začínat s „integrací“ muslimanů, si myslím, že nemáme zapotřebí…

    • Wolos permalink
      Říjen 23, 2012 8:37 am

      institucializovaná: do značné míry ano
      monoteistická: nikoliv nutně

      Není nutno vynalézat již vynalezené:
      Stačí se podívat na hinduisty nebo buddhisty. „Hinduisté“ např. razí systém: šástra-sádhu-áčárja (guru). Gnóze textů (šáster), gnóze asketů (sádhuů – meditace), i gnóze učitelů (áčárjů – intelektuální poznání), se musí shodovat.

      Takže za závaznou nauku je považováno jen to, na čem se tyto tři pilíře tradice shodnou.

      K precizaci této shody užívá např. řada škol jógy (filosofie i praxe) jednotný systém příkazů a zákazů (činy, stravování, životní styl).

      Sádhuové i áčárjové jsou tedy lidé s normalizovanými životními návyky, které přispívají k jednotě jejich gnóze (jednotlivé školy-proudy pak mezi sebou vedou učené disputace, podle předem zavedených pravidel). K tomu se váže propracovaný metodický kolos v podobě gramatik od různých autorů (staré védské dialekty – Yáska, kodifikovaný sanskrt – Pánini, Patandžali, Bhartrhari), poznatků různých směrů (višnuismus, šivaismus), a řady pomocných disciplín (upa-védy, šest filosofických škol – logika, liturgika; dharmašástry a arthašástry – nauky pro obyčejný lid a pro vládu nad státem).
      Text šáster je však často psán sútrovou metodou (aforismů-premis – jakýchsi myšlenkových koncentrátů), které jdou znovu a znovu rozvíjet, reinterpretovat a komentovat, aniž by se tím původní výrok jakkoliv upravoval [1].
      To je duch tradice – v Indii sanátanadharmy (odvěkého řádu). Takto vzniká, udržuje se i rozvíjí.

      Podobně bylo budováno i křesťanství (zejména v klášterech – řádové regule, kladoucí důraz do specifické oblasti; ale i disputace na koncilech), judaismus (nejprve saduceové a farizeové, posléze rabíni – rabínské disputace) i islám (sunna x šía, různé školy od súfismu přes modernisty až po Talibán; také s disputacemi imámů a rektorů významných islámských universit).

      Na podobných principech stojí veškeré životaschopné tradice. 😉

      [1] S textovými i výkladovými podvody přišlo například až pozápadnělé neohinduistické hnutí Hare Krišna.

      • lomikel permalink
        Říjen 23, 2012 11:15 am

        no otazka je jestli se bavime o vlivova organizaci, institucionalizovanem nabozenstvi nebo spiritualit ( osobni , skupinova)

        vlivovou organizacii pohanu, i kdyz neni vsemi akceptovan, se pokousi byt davny obycej.

        institucionalizovanemu nabozensvi bych se vyhnul velkym obloukem. mnoho z toho co pises ve svem postu muze byt, a je, uzivano k manipulaci lidi. to neni problem pisem ( ze kterych lze odvodit prakticky cokoli), skol, disputaci atd, i kdyz forma take hraje urcitou roli, ale tihnuti lidi obecne k prosazovani se, vytvareni hierarchie a parazitovani.

        spiritualita ( rikam tomu tak pro zjednoduseni) je osobni interakce se silami a Bohy, osobni poznani (at uz pretavene v publikovatelne neco nebo jen pro osobni pouziti). Sdruzovani na utovni komunit je mozne, i kdyz si myslim ze pojivo by komunity by melo byt vice slozkove a konkretni _forma_ spirituality nemusi byt nutnou podminkou.

        jadrem je ucast na mysteriu, ritualu, osobni prozita ucast, promena. knez, guru, osviceny, vedomi by IMHO mel napomoci projit branou(nami). lecitel by mel pomoci lecit telo nebo alespon ducha. staresina komunity by mel pomoci komunite k rozvoji. Autorita IMHO neplyne z pisem, disputaci, skol a hierarchie ale z zivota a cinnu toho konkretniho cloveka. Neni pritom treba min unifikovany nazor na kdejaky aspekt nauky, je treba _umet_ zit a konat.

        Tradice je jen nastroj k strukturalizaci spirituality, muze slouzit i ublizovat, neni to Zlate tele ;). Tolik muj nazor.

  8. madma permalink
    Říjen 13, 2012 4:26 pm

    Skvělý článek .Jsem ráda,že tyhle postřehy a zkušenosti z kř. akcí nemám jen já.

    • Koukol permalink
      Říjen 16, 2012 7:43 am

      A co zkušenosti s muslimskýma akcema? Ten, kdo má slimáckou modlitebnu u baráku by se měl ozvat…!! 😐 Co jsem já slyšel (a viděl): Do budoucna to bude s ručníkařama ještě horší. :-/

  9. Říjen 12, 2012 9:47 pm

    Dovoluji si k úvaze pár postřehů.
    „Domnívám se, že náboženská víra by člověku měla imponovat,
    být zdrojem pozitivních pocitů a ideálů, rozvíjet jeho schopnosti“
    Přesně tak, naprostý souhlas.
    Osobně spatřuji hlavní problém v tom, že „pánům loutek“ podařilo lidi konzumně požitkářsky, egoisticky a multikulturně modulovat. Tolerance nepoctivosti
    a možnosti se díky obohacení na úkor druhých i v produktivním věku válet, dalo schopným charakterovým pokřivencům obrovské možnosti.
    Třeba v naší republice to došlo tak daleko, že se nikdo extra nepozastavuje nad tím, že vláda (potažmo „elita národa“) se stala spolkem tunelářů, kdy jsou daně zvyšovány
    stále více, sociální jistoty neustále klesají a státní kasa je paradoxně čím dál prázdnější. Čili, kdo se chce živit poctivě a nechce lhát je už předem společensky hendikepovaný.
    Nelze se divit, že díky výše uvedeným skutečnostem a tomu, že tzv. peníze jsou již dávno jen virtuální čísla bez žádného podkladu, je globální zhroucení
    ekonomiky více než pravděpodobné. Mnozí se proto snaží najít způsob jak uniknout z reality všedního života.
    Jednou z možností je i učení katolické církve, založené na tom, že život vezdejší je jen zkouškou pro věčný posmrtný život. Čím větší utrpení bude zde
    na Zemi, tím více bude zkrácena doba v očistci. Toto však může vést k tomu, že principy založené na spolupráci sociálně solidárních (k těm jedincům, kteří jsou ochotni
    mít spol. přínos) etnických (národnostních) celků
    za účelem pozdvihnutí idealismu již zde na Zemi, se mohou s těmito zásadami dostat do rozporu.
    Na druhou stranu, do kostelů je možno chodit dobrovolně, taktéž k přímému přispívání do kasičky se každý se může svobodně rozhodnout.
    Co se týče pohřbu, doba již došla tak daleko, že např. v Praze se k mnohým mrtvým, z důvodu nutnosti vynaložit finanční prostředky, ani nikdo nehlásí.
    Pokud bere jednotlivec návštěvu „chrámu páně“ jako únik z reality,
    je třeba mu především nabídnout i jinou alternativu (čímž nemyslím drogu). Někteří tam samozřejmě chodí z důvodu úlitby, že je tlačí svědomí, popř.
    z důvodu společenských. Jiní proklamovaným věcem opravdu věří.
    Stovky let působení katolické církve nelze vymazat náhle, zatím má stále daleko více příznivců než rodnověří. Troufám si říci, pokud pomineme odkud učení přichází,
    jaký má globální účel, jak se církev chovala v době své vrcholné moci, oprostíme se od politikaření Vatikánu apod., že lze prosazením dodržování některých zásad desatera „přimět“ jednotlivce k respektování
    zásad slušného společenského soužití a k materiální skromnosti. Najdou se i jednotlivci z řad farářů (tedy spíše mezi těmi na spodku hierarchie), kteří svou skromností,
    přístupem k životu mohou svým příkladem okolí pozitivně ovlivnit.
    Druhou věcí je, že obecné etické zásady se objevují v mnoha náboženských konceptech.
    Dále si nemyslím, že penízky z kasiček jdou apriori na požitkářství farářů a ministrantů. Beru, že aktivity katolické církve by neměl sponzorovat stát (potažmo všichni občané),
    ale především katolíci.
    Jinou věcí je oprava chrámů, jako historicky významných památek (zde nehodnotím účel).
    Závěrem dodávám, že centrální prosazovaní konzumu, hulvátství, egoismu, nepoctivosti a multikulturalismu je mnohem horší než působení katolické církve v současnosti.

    • Říjen 12, 2012 10:37 pm

      No, věc se má tak, že ten multikulturalismus dnes prosazuje i ta Katolická církev. Příští papež bude celkem jistě jiné rasy, než bílé. Ale dobře jim tak, katolíkům. Mají to, co chtěli. Tolik šancí na reformu a všechny zahodili… Pokud někdy náhodou přide nějaká obroda křest’anství (o čemž si dovoluji pochybovat) bude to spíše z pravoslavného okruhu. Ovšem byzantismus v podání jistých patriarchů taky není to pravé ořechové pro Evropu. Návrat k Antice, to je podle mého názoru lék na neduhy dnešní společnosti.

      • Říjen 13, 2012 12:39 pm

        Myslič
        Domnívám se, že u katolíků nejde o vyložené prosazování multikulti. Katolická církev sice prosazuje šíření křesťanství mimoevropských oblastech, myslím, že jde spíše o toleranci multikulti, než čisté šíření. Vzhledem k obsazení Vatikánu se nedomnívám, že budoucí papež bude barevný. Ikdyby, je to z hlediska celkového dopadu drobnost. Vzpomínám na historku, kdy babička pozorovala v TV první návštěvu papeže u nás, u přijímání asistoval i biskup černé pleti. Babička se mě zeptala, jestli vím, proč je u něj viditelně nejmenší fronta. Když jsem nereagoval, řekla:To je proto, že má černý ruce.
        Ze zásad celkově, u kterých mi vadí, že je ve společnosti nenacházím, doplňuji odpovědnost. Každý by chtěl hlavně práva, nikoliv povinnosti.
        K té antice, nezdá se mi, že by šlo opatřit tolik otroků, aby se dala budovat demokracie. Obecně: společnost, jejíž fungování je založeno na otrokářském řádu je nemocná. Nepopírám vznik základů práva, filozofie, matematiky, techniky, zdravotnictví a kulturní rozvoj v období antiky.

      • Říjen 14, 2012 10:36 am

        Tak otroctví jsem rozhodně nemyslel, myslel jsem spíše Impérium, tedy Řím a jeho ideály. Smozřejmě ne vše, ale ty dobré věci.

  10. Whitegolfer permalink
    Říjen 11, 2012 3:04 pm

    Jé, pardon, ten příspěvek měl být pro článek pod tím. :-/

  11. Whitegolfer permalink
    Říjen 11, 2012 3:00 pm

    Nejzajímavější období starého Egypta, považuju první dinastii vládců, kteří uctívali Setha a Tiamat. Problém je, že o tomto období je málo důkazů, ačkoliv dračí kulty byly rozšířeny celosvětově, podobně jako používání svastiky. Každopadně, není to jen můj názor, ale trojce hlavních bohů (Úsir, Isis, Horus) je považována i za inspiraci křesťanské Sv. Trojce.

  12. Thorgils permalink
    Říjen 10, 2012 7:37 pm

    A proto sem všem řekl až já padnu tak postavit hranici a zapálit ať mě ten luft rovzětří po okolí a popel vzlétne k oblakům

  13. Shaman permalink
    Říjen 10, 2012 9:46 am

    Jinak chci autorovi vyjádřit úpřimnou soustrast a článek chválím.

  14. Rushwolf permalink
    Říjen 10, 2012 9:34 am

    letos sem měl tu možnost jakožto zástupce obce zůčastnit se dvou církevních pohřbů svých spoluobčanů, jeden zesnulý byla paní která náležela k pravoslavným a druhý zesnulý byl pán od katolíků… no, musím říct, že ač sem pravoslavnou církev považoval za o trochu lepší než tu katolickou, dost mě to zklamalo, a o tom, když kněz mluvil o vzkříšení a začal tvrdit že i zrno zaseté do země nejprve zhnije aby vzklíčilo raději ani nemluvit… nadruhou stranu pohřeb vedený katolickým knězem měl už jinou úroveň, celkem rozumná slova, dobrý hlas když zpíval atd… peníze se nevybíraly ani na jednom z těch pohřbů… no ale tak jako tak, není to tak docela můj šálek kávy a svůj pohřeb bych si asi taky představoval jinak 🙂

  15. Shaman permalink
    Říjen 10, 2012 9:32 am

    Myslič:
    Když mi bylo asi šest tak já si tam peníze jistým způsobem měnil. Rodiče mi dávali každou neděli tu korunu, tu dvě, abych měl co dávat do kasičky v kostele. Já tam ale vždy hodil jenom nějaké halíře, a za rok jsem si tak přišel na 52 korun, což byla v té době pro malé dítě slušná částka 🙂 Byl jsem malej hnusnej kapitalista 🙂

  16. Tomas permalink
    Říjen 9, 2012 8:18 pm

    Trefování se do katolické církve je sice obehraná písnička ale taky se rád přidám 🙂 Vypíchnu tohle -náboženská organizace by měla působit především duchovně, ne hmotařsky. V tom je ona podstata dnešní katolické církve, v hmotařském působení. Což je jak ostatně píše i autor, na pováženou když jsou placeni státem. A nějaké odvolávání se na tisíciletou tradici atd. vem čert!

  17. Říjen 9, 2012 7:07 pm

    Taky jsem byl letos na pohřbu v kostele. Bylo to rozloučení s jednou paní, o kterou jsem pečoval u nás v důchoďáku. Šel jsem tam proto, že to byla skautka a tak si mě jako bývalého skauta oblíbila a já zase ji. Obřad byl nezáživný, ale pak si vzal slovo její syn, zavzpomínal na dětství a řekl o mamince lecos zajímavého. Peníze se nevybíraly. Farář si asi netroufal, u nás to není Jižní Morava a lidi tu církvi moc nefandí.

    • Whitegolfer permalink
      Říjen 9, 2012 7:46 pm

      Jj, církev je zlo a společenství znesvěcuje… ;-|

  18. Myslič permalink
    Říjen 9, 2012 6:48 pm

    Vzpomínám si, jak mi kolega z práce vyprávěl, co se mu stalo na Jižní Moravě: Umřela mu tam nějaká prateta a on tedy s rodinou vyrazil na pohřeb. V kostele probíhal podobný mejdan, jako popisuje autor článku. Na konci pořadu farář prohodil zlatý hřeb výstupu, prý by si nebožka jistě přála, aby pozůstalí zasponzorovali novou střechu toho svatostánku. Ministrant se jal obcházet účastníky šou s průhlednou kasičkou, která připomínala spíše akvárko. Bylo to tak promakané, aby bylo vidět, kdo tam kolik hodí… Babky se předháněly, která tam hodí víc stokorun. Kolega pojal podezření, že si v tom akvárku asi nebude smět rozměnit… Měl u sebe jen Emmu Destinovou… Dopadlo to tak, že byl vyhlášen za zbožného a byl snad i blahořečen 🙂 Odjížděl pochopitelně naplněn hořkostí k Církvi 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: