Skip to content

Vlast

Říjen 6, 2012
tags:

Středočeská pahorkatinaInspirací k této úvaze mi bylo kochání se výhledem na Středočeskou pahorkatinu zalitou odpoledním sluncem. Lesní porosty se pomalu odívají do podzimního hávu a v dálce byl vidět posvátný Blaník. Svého železného oře jsem zpomalil na nejnižší možnou rychlost a kochal jsem se jako doktor Skružný. Šílence, kteří na mě při předjíždění troubili a hrozili, jsem okázale ignoroval. Při pohledu na Blaník mi došlo, že právě v tento den se slaví svátek české státnosti a připomíná se smrt svatého Václava, jenž údajně se svým vojskem spí v Blaníku. Dlužno dodat, že tato pověst je opět pouze výplodem christianizace a napasováním Václava na mnohem starší legendu. Údajně by mělo jít o krále Marobuda. Podobné legendy se tradují například i v Německu (hora Wodensberg). Po pravdě netuším, který velký válečník v Blaníku čeká, ale jsem si jist, že Venca to není. Ale ponechme Václava a jeho roli v historii českého státu stranou.

Osobně se podle všeobecných měřítek a norem nepovažuji za vlastence či patriota. Výsledky a zápasy české fotbalové a hokejové reprezentace mě nezajímají a při skandování hesla „kdo neskáče, není Čech“ se mi spíše ježí zbytky vlasů hrůzou. Olympiádu jsem přetrpěl, protože příliv zlatých medailí nás zahrnoval šílenou mediální masáží a zlatí hrdinové ve finále posloužili jako zviditelnění pro politiky (ministr Vondra čepující pivo byl vrcholem hnusu a slizu). Říká se, že sportovci nás velmi dobře propagují v zahraničí a dělají nám na rozdíl od politiků perfektní reklamu. To je sice moc hezké, ale myslím, že kvůli tomu se nám daně nesníží a ani se toho moc nenajíme. Tohle uvažování se může zdát jako přízemní a neoduševnělé. Může být…

Podle těchto měřítek se tedy nepovažuji za vlastence, ale přece cítím něco jako pouto k zemi, v níž žiji. Celé generace mých předků zde prolévali svou krev při obraně země a ochraně svých práv. Celé generace prolévaly pot při obdělávání půdy a zajištění svého rodu po stránce obživy. Je třeba si vážit jejich práce i jejich odkazu a ctít jej. Při návštěvě kraje a vesnice, odkud pochází naše rodina po meči, tak vždy cítím silné pouto k těmto místům, a když jsem se zde nenarodil, tak jednou bych se sem rád vrátil dožít a zemřít. Pouto krve i půdy je v těchto místech velmi silné a vždy zde spatřím nad obzorem zářit runu Othala. Dědictví předků nejde popřít či zahodit. Máme to v sobě, v naší krvi i duši. Mám rád tuhle zem, v níž žiji. Mám ji rád od Bílých Karpat až po Ašskou vrchovinu. Ač je nevelká, stále ji neznám úplně celou a i místa o kterých si myslím, že znám dokonale, mě kolikrát dokážou překvapit něčím novým. Myslím, že nejdříve by měl člověk poznat svou zemi a lidi v ní žijící a až teprve potom se pouštět na výpravy do cizích krajů. Tahle země by měla patřit především lidem, kteří v ní žijí a jejichž předkové se o ni starali. Nepatří nadnárodním korporacím, ani politikům, kteří spíše než na zájmy lidí myslí pod pláštíkem demokracie na svůj prospěch. Nepatří ani katolické církvi, která si dělá nároky na majetek, který jí sice byl ukraden, ale který ona sama nabyla povětšinou v době pobělohorské za zcela nekřesťanských okolností. A to, že na Staroměstském náměstí plánují obnovení Mariánského sloupu, který byl stržen roku 1918, považuji za výsměch té pravé české státnosti, která dá se říci, skončila po bitvě na Bílé hoře a byla v podstatě obnovena až právě v roce 1918. Katolická církev by si měla uvědomit, že skutečných praktikujících věřících má poskrovnu a dle toho se také chovat. Osobně mi zasvěcování národa panně Marii a podobné praktiky na veřejnosti přijde jako velká drzost. Katolická církev se chová, jakoby byla oficiální součástí našeho státu. Samozřejmě, že díky tichému souhlasu politiků, z nichž je údajně většina silně věřících. Tahle země má ještě stále velký potenciál. Je ovšem pouze na každém z nás, zda jej dokáže nějakým způsobem využít. Žádný politik to za nikoho neudělá a ani není žádný všeobecný návod jak to učinit. Každý si musí najít a zvolit svou cestu.

Takhle nějak bych viděl vlastenectví. Jako samostatnou a svobodnou volbu každého z nás. Ne jako slepé přejímání žido-křesťanské morálky stáda, kdy jsme za lží politiků vedeni pomalu do slepé uličky. Ne jako křepčení při fotbalových zápasech. Ne jako davové vítání hokejistů na letištích (když nejde o zlato, většinou se moc nevítá). Ne jako bezhlavé přejímání cizích zvyklostí a kultur. Ne jako klanění se bezduchým a prázdným ikonám a frázím politiků. Jde spíše o skutečné pouto a lásku k zemi. O vědomí, že by člověk byl schopen tuhle zemi i bránit se zbraní v ruce pokud by bylo třeba. Vlastenectví je láska k zemi v níž se člověk narodil. Úcta k její přírodě a půdě, která nás živí nebo spíše má potenciál nás živit, protože globalizace postavila na hlavu veškeré zákony logiky a jsme želbohům v podstatě závislí na dodávkách zahraničních potravin druhé jakosti.

Pohanství by se také jako celek mělo vrátit zpět k zemi a půdě. Z výšin salonního pohanství se vrátit zpátky k potu a krvi denní reality. V tom tkví odkaz dávných předků, nikoliv v internetových debatách o tom, kteří pohané jsou nacisté a kteří jsou hippies. Debaty o tom, kdo je pravý pohan nevedou k ničemu. Zajímavým fenoménem je, že co jsem osobně poznal většinu veřejně činných „pohanů“, tak drtivá většina z nich má minimálně maturitu. Buď to znamená, že víra v prastaré bohy je výsadou vzdělanců anebo ti „nevzdělaní“ pohané kašlou na nějaké veřejné aktivity. U „vzdělanců“ je zajímavý jev, že mnoho z nich při vyslovení slova Vlast, reaguje občas popudlivě a vlastenecky orientované pohany si spojuje s extremismem.

Pohanský Kruh bývá často osočován z toho, že jde o spolek neonacistů a fašistů. Důkazy jsou prý explicitní. Odmítání morálky soudobé společnosti a úcta ke své zemi je přece jasným důkazem extremismu. Osobně je mi celkem jedno za koho budu označen. Mám svůj vlastní kodex cti a etiky, který se mi zatím daří naplňovat i přes překážky v podobě soudobých zákonů a různých nesmyslných nařízení. Dá se samozřejmě namítnout, že pokud by se takto chovali všichni, tak by vznikla anarchie. To je vzhledem k přelidněnosti světa docela dobře možné. Jsem ovšem již v takovém stadiu uvažování, že tyto myšlenky jsou mi celkem volné. Kráčím po stezce své a lidí podobného smýšlení. Zodpovídám se pouze sám sobě a svým bohům. A také svým předkům, pro které byla i tato země vlastí.

Advertisements
komentářů 13 leave one →
  1. Péťa Moucha permalink
    Listopad 28, 2013 2:07 am

    Tak to hodně zarezonovalo…mráz mi až přeběhl po zádech (a nejen kvůli tomu Blaníku, protože u něj su ja doma)…

  2. Červenec 23, 2013 5:26 pm

    Vím, že je to článek o Vlasti, ale zaujala mě tam ta zmínka o Marobudovi a spícím vojsku. To že křestané všechno „přetapetují“ a původní pohanské motivy nahradí svými je známá věc. Nedávno jsem četl dvě beletristické knížky od Adolfa Velhartického a to „Marobud“ a „Katvalda“. Je to o „soužití“ Říma s Marobudovou říší a o ostatními germánskými kmeny. Navíc se větší část obou knih odehrává na území naší Vlasti. Mě se to moc líbilo – doporučuji.

  3. Říjen 8, 2012 5:53 am

    Já ta slova Vlast a Národ používám docela nerad, protože na nich (podobně jako na té Pravdě a Lásce) lpí nánosy keců různých mocipánů a populistů. Nicméně vztah ke krajině ve které jsem se narodil, kde žiju a kde žili moji předci, je pro mě zásadní věc. Vlast je pro mě prostor, kde se cítím doma. Tedy především místo, kde se dnes a denně pohybuji a pak široký okruh kolem, který se směrem do svých okrajů jakoby rozvolňuje. Středem mého světa jsou Jižní Čechy, ocitnu-li se např. na Jižní Moravě v kraji vinohradů a Pálavských kopců, moc se mi tam líbí, ale cítím, že už jsem tam spíše na návštěvě, než doma.

    • Frostík permalink
      Říjen 8, 2012 1:39 pm

      To je jasný, protože jsme vzrůstem menší než Wolos, proto jen ty Jižní Čechy. :o)))))
      Sokolík má lepší vizuální pokrytí. :-)))
      A teď od srdce. To souznění s domovinou a s lidmi podobně smýšlejícími, to je vlastenectví co mám rád. Pokud to naučíme naše děti, nežili jsme nadarmo.

      • Wolos permalink
        Říjen 8, 2012 7:38 pm

        To není o velikosti, ale volbě perspektivy, ze které chci svět vidět. Vzhledem k mým kořenům spolu souvisí. 🙂

  4. Wolos permalink
    Říjen 7, 2012 7:49 pm

    Díky za článek Tomasi, hodně se mi líbí. 🙂

    Osobně pod pojem vlast zahrnuji celé Mezimoří, jehož centrální částí je karpatský oblouk od jehož obou okrajů (východního a západního) mám svoje předky – oproti perspektivě bažanta, který jen občas vzlétne a jeho obzor končí horami lemujícími kotlinu mám perspektivu sokola, který krouží dlouhé hodiny, za horami vidí pláně či další hory a za nimi moře. Změněná perspektiva přináší i jiné názory a postoje. Vlast (ale i třeba národ) je slovo, které různí lidé naplňují různým obsahem.
    Národní státy mi říkají o poznání méně. Definitivně vznikly münsterskou a osnabrückou smlouvou (Vestfálský mír – 1648), které podepsali křesťané (kvůli nimž 30ti letá válka koneckonců vypukla), nikoliv pohané, takže se jimi necítím být vázán, nehledě k tomu, že nedělám rozdíly mezi slovany (s malým s, tj. slovanskými pohany) žijícími na Rusi, v Polsku, na Slovensku, v Česku či třeba na Balkáně, ti jsou mi mentalitou bližší než česky, rusky, nebo polsky hovořící jinověrec, bydlící byť jen o vesnici či město dál.
    Panslavismus křesťanského 19. století to ale není, protože ten předpokládá vůdčí úlohu Ruska, a je tedy neobyzantinismem (podobně jako dnešní Eurasianismus), vázaným navíc stále na pojetí národů.

    • Whitegolfer permalink
      Říjen 9, 2012 7:55 pm

      To je tím, že jsi nikdy nic stabilně nevlastnil a nemusel se o nic dlouhodobě starat, to by sis hranice a mantinely uvědomoval až moc! :-/

      • Wolos permalink
        Říjen 10, 2012 2:34 pm

        Záleží na tom co. A vnitřní svoboda se dá žít i když člověk něco vlastní.

  5. Catalessi nově permalink
    Říjen 7, 2012 1:50 pm

    Spíš vidím problém v tom, že když dnes řekne člověk, že je nacionalista, mnozí lidé slyší nacista. Když řekne, že je národovec, pak spousta lidí slyší radikál, poněvadž se tak nazývají lidé, patřící k radikálnějším skupinám a navštěvující jejich stránky – a to dělají právě proto, že nacionalista je profařené.

    Oproti tomu vlastenec, a výraz vlastenecký nacionalista je (zatím) docela bez problému. Vždycky mne zamrzí, když to někdo chápe tak, že vlast je něco abstraktního (Wolos) nebo kdo neskáče není čech (burani). Nacionalistické vlastenectví se ve své zásadě projevuje tak, že člověk usiluje o co možná nejlepší podmínky pro svůj národ a pro svou vlast, a to za pomoci prostředků nebo činností, ke kterým má přístup nebo které ovládá.

  6. Shaman permalink
    Říjen 7, 2012 9:35 am

    Přidávám svůj souhlas

  7. Thorgils permalink
    Říjen 7, 2012 9:08 am

    Perfektní článek co více dodat!! A jak zde bylo rozebráno něco o extremismu a neonacismu tak jak nám již říkal náš učitel- Dneska je Neonacista, fašista, rasista,xenofob,extremista a radikál každý ,kdo odsuzuje Evropskou Unii , miluje svou zem a svůj lid a nedej bohům, aby ten člověk o sobě prohlásil, že je vlastenec no to je úplný vyvrhel společnosti.

  8. Říjen 7, 2012 8:10 am

    Vlast, to je něco co je nám pořád ještě VLASTní. A co je člověku vlastní, to si obyčejně chrání a hlídá. Řekl bych. Jinak celkem souhlas, to „kdo neskáče, není Čech a pod.“ také nemám rád.

  9. Myslič permalink
    Říjen 7, 2012 2:44 am

    Krev a půda… Každý, kdo pranýřuje toto úsloví, by si měl povinně zkusit na té půdě pracovat a měl by si dát dobrý pozor, aby při tom neprolil ani kapku své krve. Při práci na poli totiž ta krev holt občas i teče…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: