Skip to content

Koloseum, římská aréna smrti

Září 11, 2012
tags:

Další bonbónek z mé videotéky! Zase jsem jednou nakoupil kvalitní dokument v trafice. V roce 2003 natočil britský režisér Tillman Remme tento padesátiminutový dokument pro BBC. A věřte mi, že je rozhodně na co koukat. BBC má na historické dokumenty šťastnou ruku a neváhá jim dát štědrý rozpočet.

Tato mňamka se natáčela v Maroku, kde je dostatek antických památek a místní král je velký fanoušek historických filmů. V destinacích, kde se natáčelo, můžete poznat i místa, které jste mohli spatřit i třeba ve Scottově „Gladiátorovi“. BBC udělala moc dobře, že natáčela právě zde, neboť Maroko se o své památky (na islámskou zemi) stará dobře.

Příběh gladiátora Vera začíná v Moesii, kterou dobyli Římané za vlády císaře Vespasiána (ano, to je ten imperátor, kterému je připisována kultovní hláška o tom, že „peníze nesmrdí“), vyhlášeného válečníka a veterána invaze do Británie. Verus byl zajat v boji, a jak bylo tehdy zvykem, byl prodán jako otrok. Jeho budoucnost vůbec nevypadala lákavě, byl totiž prodán do kamenolomu nedaleko Říma. Práce v kamenolomu byla tehdy jasná jízdenka do Podsvětí, protože tuhle rasovinu nikdo dlouho nevydržel. Jenže Verus měl štěstí. Jednoho dne přijel do lomu majitel gladiátorské školy a vybral právě Vera a jeho spoluotroka Kelta Prisca jako vhodný materiál do arény. A právě v gladiátorské škole se projeví Verův bojový talent. Projdete spolu s ním a Priscem výcvikem nových gladiátorů a dozvíte se, že zdaleka ne všichni tito bojovníci byli otroky. Dobrou polovinu totiž tvořili svobodní lidé, kteří prostě na určitou dobu pronajali svou svobodu a za svou krev dostali řádně zaplaceno. Skutečně dobrý gladiátor si mohl (pokud byl svobodný) za rok této práce vydělat několikanásobek platu římského legionáře. Nesvobodný gladiátor si zase mohl vybojovat svobodu a na znamení toho, že se stal svobodným, obdržel od sponzora her dřevěný meč.

Verus s Priskem a ostatními gladiátory byli připravováni na speciální akci. Imperátor Vespasianus totiž začal budovat v roce 70 n. l. slavné Koloseum (správně Amfitheatrum Flavium, kdy název je odvozený od rodového jména tohoto císaře). Koloseum bylo a dodnes je jedním z architektonických skvostů Antiky. Vespasianus byl vládce vskutku pokrokový a vedle legendárního zpoplatnění veřejných záchodků v Římě, myslel i na sportovní vyžití lidu. Římský lid vyžadoval slavné „chléb a hry“, což mu tento císař splnil měrou vrchovatou. Koloseum (budeme používat tento nesprávný výraz, protože je přeci jen zažitější, než Amfitheatrum Flavium) mělo původně pojmout až 50 000 sedících (!) diváků na třech patrech. Při stavbě tohoto předchůdce dnešních moderních stadiónů byl použit i beton a samotná aréna o rozměrech 83 x 48 metrů se prý dala dokonce napustit vodou, takže se v ní mohly pořádat i malé námořní bitvy, takzvané naumachiae. Vespasianus rozhodně na stavbě nijak nešetřil, protože zrovna potlačil židovskou vzpouru v Judeji (ve „Svaté“ zemi bylo, jak vidno, veselo už tenkrát a ani dnes tam nepřestává být poněkud moc živo) a ze zprivatizovaného pokladu Šalamounova chrámu mohl zaplatit většinu stavebních prací na Koloseu. Sportovní fanoušci byli rozsazeni podle přesně daných norem a společenských pravidel. Pochopitelně, že nejlepší místa byla vyhrazena císaři a jeho rodině, tedy na severním a jižním konci Kolosea Ve stejné výšce po obvodu tohoto sportovního svatostánku seděli senátoři, kteří si sebou nosili vlastní skládací židličky podobné dnešním rybářským sedačkám. Řada nad senátory s purpurovým lemem na tógách byla obsazena jezdeckým stavem a vrchní řadu navštěvovali obyčejní občané. Nad nimi byla zbudována ještě důmyslná konstrukce, po které mohli (pravděpodobně) námořníci pohybovat s plachtami, které poskytovaly sportovním fanouškům nějaký stín. Vstup do Kolosea zajišťovali zvláštní turnikety, kde vám pořadatelé zkontrolovali vstupenku a dohlédli na to, že jste byli posazeni jen tam, kde bylo vaše místo. Koloseum nebylo jediným sportovištěm v Římě. Po celém městě bylo několik menších arén a okázalý Circus Maximus o rozměrech 600 x 200 metrů, kde se konaly hlavně závody vozatajů.

Gladiátorské souboje byly pro Římany něco jako dnešní fotbalová utkání. Jednotlivé gladiátorské školy měly své hvězdy a samozřejmě i své fanoušky. Římané měli dokonce i jakýsi předobraz dnešních rowdies a hooligans. V Pompejích byla nalezena freska, na které můžeme vidět dokonce starověkou sportovní výtržnost, kdy se poblíž arény střetli fanoušci dvou různých škol. Politik, který se rozhodl kandidovat na nějaký veřejný post, často sáhl i k tomu, že se rozhodl sponzorovat jednu takovou školu a její fanoušci ho proto dostali u voleb na jeho kýženou funkci. Jak vidíte, tento princip je vlastní i dnešním politikům a heslo „chléb a hry“ má nadčasovou platnost.

Je pouhým mýtem, že gladiátoři bojovali vždy na život a na smrt. Zapomeňte na „Gladiátora“ s Russellem Crowem. Jejich výcvik byl natolik drahý, že si jejich smrt mohl dovolit zaplatit málokterý sponzor. Každý gladiátor měl totiž vlastní specializaci. Tomu odpovídala jeho výzbroj a výstroj. Například Samnita (jméno odvozeno od jednoho italického kmene, který byl dlouho nepřítelem Republiky) byl vyzbrojen krátkým mečem (gladius), používal otevřenou přílbu, obdélníkový štít, náholenice a prsní pancíř. Naproti tomu třeba Retiarius bojoval s trojzubcem a rybářskou sítí a vystrojen byl jen pancířem ramene. Takový Murmillus byl zase vyzbrojen jako do železa a bronzu zakutý těžkooděnec se štítem a mečem, ale měl pro změnu přílbu s malými průzory, což mu značně ztěžovalo výhled. Do soubojů tedy byli vybíráni bojovníci, kteří se zbraněmi značně lišili, a o to byl takový boj zajímavější. Někdy, pokud byl pořadatel her štědrý, se konaly i rekonstrukce slavných bitev z minulosti, při kterých se střetlo i sto gladiátorů najednou. Na bojovníky dohlíželi rozhodčí, často sami bývalí gladiátoři, kteří dokázali včas vystihnout náladu davu. Pokud chtěl dav krev, tak ji prostě dostal. Většinou se bojovalo do prvního zranění, které jednomu z bojujících už neumožňovalo boj a nebo dokud nebyl odzbrojen. Na život a na smrt se bojovalo jen při zvláštních příležitostech, jakou bylo například otevření Kolosea nebo nástup nového císaře. Zraněnému gladiátorovi se dostalo té nejlepší lékařské péče. Jedním z lékařů, který léčil gladiátory, byl i slavný Galénos. Ne vždy bojovali v aréně jen lidé mezi sebou. Bojovali tu i lidé se zvířaty (španělské a portugalské býčí zápasy jsou antickým pozůstatkem), ale i zvířata mezi sebou. Někteří osvícení imperátoři řešili problémy s křesťanskými rozvraceči Impéria tak, že je v aréně předhazovali lvům. Bohůmžel, toto se příliš neosvědčilo.

Vespasianus se otevření Kolosea nedožil. V roce 79 n. l. zemřel a na trůn usedl jeho syn Titus. Ten se rozhodl na otcovu počest dostavět Koloseum a uspořádat v něm hry. V roce 80 n. l. se mu to podařilo. Uspořádal vskutku velkolepou a monumentální podívanou, na kterou byl vstup zdarma. Hry trvaly plných 100 dní a Titovi se tak podařil geniální tah. Povedlo se mu totiž touto událostí zamaskovat dvě katastrofy. Zničení Pompejí a Herculanea Vesuvem a požár Říma v roce 79 n. l. Titus sice rok po otevření Kolosea zemřel, ale on a jeho otec Vespasianus byli a jsou jedněmi z nejpopulárnějších císařů v historii.

To vše i mnoho dalšího se v dokumentu dozvíte. Budete svědky Verovy gladiátorské kariéry i souboje, kterým si vybojoval svobodu. Nahlédnete do gladiátorské školy, dozvíte se, proč gladiátoři vstupovali do pohřebních bratrstev a proč uctívali bohyni Nemesis. Byla to drsná doba a platila tehdy i jiná morálka než dnes. Boje v aréně nám dnes mohou připadat kruté, ale Římané byli tvrdí lidé. A lid se chtěl prostě bavit. A to je stejné i dnes.

Na závěr bych ještě chtěl upozornit na jednu velkou legračnost, která se vyskytuje v tomto, ale i jiných dokumentech a historických filmech, točených právě v Maroku. „Římany“ totiž hrají arabští herci, a tak jsou například senátoři vcelku tmaví. Taky si můžete všimnout, že kompars, který je hnán do arény k sežrání lvům, se směje od ucha k uchu, což by odsouzenec asi neudělal, ani kdyby byl křesťanský mučedník. Co ale musím rozhodně pochválit, je hudba Ilana Eshkeriho, který složil soundtrack třeba k „Centurionovi“. A Londýnská filharmonie pod jeho taktovkou opravdu válí.

Koloseum, římská aréna smrti. Velká Británie 2003. 50 minut. Vyšlo jako příloha MF Dnes v roce 2008. 39,- Kč.

Advertisements
komentářů 13 leave one →
  1. vonrammstein permalink
    Duben 15, 2014 4:16 pm

    Taky mám a taky z trafiky 🙂

  2. lasky permalink
    Duben 14, 2014 12:05 pm

    prave tento dokument povazujem za velmi zle spraveny aj napriek bbc… vyzbroj postav.. ale vzhladom k tomu ze som sa venoval len gladiatorom , tak mam pocit ze hercov niekto kto ak by mu dali do ruky nemecku prilbu z druhej svetovej tak pouzije aj to..nastasie ju nemal.. hovorene slovo a pribeh je oka. na aku dobu sa hodi vystroj hercov netusim.. asi rok dva dozadu natocili dva skvele dokumenty o gladiatoroch jeden je cintorin v efeze a potom pocitacovu rekonstrukciu 5 bojovnikov.. mam doma teraz zmatok takze neveim ako s atie filmy volaju ale hdam spomeniem a domdam sem.. vyzbroj retiara je trojtubec siet a pugio dyka.. jeho super je secutor m retiarius predstavuje lahko odenca rybara.. a secutor rybu tazko odenca..
    lasky

    • lasky permalink
      Duben 14, 2014 12:06 pm

      som to odklikol a neprecital po sebe neviem to opravit, som mongol..

      • Duben 14, 2014 9:05 pm

        Tak je tam pár nelogičností, ale přijde mi to o dost lepší, než třeba ty dokumenty o Kolosseu od History Channelu.

  3. anonymka permalink
    Listopad 3, 2012 2:37 pm

    No děkuju 🙂 ale jsem z toho blázen .. :// prostě ani jeden to snad není 😦

    • Listopad 3, 2012 3:41 pm

      Tak jsem se kouknul do titulků na konci a je to Robert Shannon 🙂 Teda doufám 🙂

  4. anonymka permalink
    Listopad 2, 2012 7:46 pm

    Ahoj, chtela bych se zeptat jak se jmenuje herec, který hraje v tomto filmu. Na konci filmu práve tento herec bojuje s jinym gladiatorem a nakonec oba vyhraji. Myslim toho tmavovlaseho. Děkuju moc ;))

    • Listopad 3, 2012 2:15 am

      No, slečno… otázka je jednoduchá: Pokud jsem dobře pochopil z bookletu, ten herec, co hrál hlavního hrdinu, se jmenuje Jeremy Turner.

      • Listopad 3, 2012 11:01 am

        Aha. Tak to nebude tak jednoduché. Mám to ve dvou originálních verzích a v té druhé je na obal napsáno
        Hrají:Jamel Aroui, Lotfi Dziri, Jeffrey Gibson .
        Tak tedy vážně nevím 🙂

  5. Shaman permalink
    Září 11, 2012 10:08 pm

    Trochu mě překvapilo, že Retiarius má tady i gladius. Jo, a klasické kolečko (mihlo s v lomu) prý Římané neznali 🙂

    • Září 13, 2012 1:30 pm

      Soukmenovče Shamane:

      Jo, s tím Retiariem mi to je taky divný, asi půjde o akční úlitbu divákům. Ale pořád je to pravděpodobnější, než když můžeme ve Scottově „Gladiátorovi“ vidět gladiátora, co má místo přílby hovězí hlavu 🙂

      Co se týká kolečka, tak to asi (podle mě dostupných knih) vynašli Čín’ani ještě před naším letopočtem (trakař). Ale po Hedvábné stezce proudilo zboží , vědomosti i lidé oběma směry a myslím, že to kolečko se mohlo v době, kdy se budovalo Koloseum, dostat i do Impéria.
      To ale nemám nijak potvrzeno. Každopádně je dobře, že sis všiml detailu, který mi unikl 🙂

  6. Září 11, 2012 6:59 pm

    No, čerpal jsem u téhle věci i z jiných dokumentů a knih a někde se říká, že lékaři, jako právě Galénos, zkoumali zranění u různých typů gladiátorů, jak se komu co hojí. Tím mohlo být možná myšleno, to co povídáš. A zrovna v tomhle filmu je vidět, že evropská část herců teda zrovna tlustá není, zatímco arabská (a možná berberská) docela napapaná je. Ale fakt nevím, jestli to není tím, že marocký král je na své poddané hodnej 🙂 .

  7. Září 11, 2012 6:48 pm

    Dobrej článek… jinak nezmiňovali se tam třeba o vzhledu gladiátorů? Podle jedné skupiny šermířů , která tady v ČR gladiátory dělá, měl správnej gladiátor místo vypracovanejch svalů taky značnou vrstvu sádla… protože když se kuchne člověk do svalu je odepsanej, když do sádla může dál bojovat, má to určitou logiku, ale přecijen bych chtěl vědět jestli si tak trochu nedělají z lidí prdel 😀 😉

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: