Církevní restituce a mamon – pravá tvář to křesťanství

Politika je obecně svinstvo, a proto se zde k ní nechceme příliš vyjadřovat. Přesto si dovolím udělat výjimku, a to jak jinak, než ohledně církevních restitucí.

Zda se v tomto případě jedná o další obrovský „tunel“, nebo si pouze „křesťané“ Kalousek a Nečas kupují odpustek je ve své podstatě jedno. Hlavní je, jak se pod vidinou „mamonu“ chovají mnozí církevní představitelé (např. žvásty kardinála Duky – ve stylu: „Kdo je proti restitucím, je komunista“ apod. ) a o jakou se jedná nespravedlivost vůči ostatním restituentům či sportovním nebo kulturním organizacím.

Zatímco jiní restituenti v rámci nápravy křivd minulosti dostali nanejvýše rozpadlé stodoly, tak u křesťanů se i v době „krize“ rozhazuje plnými hrstmi. Této nespravedlnosti se nesmíme divit. Vždyť v čele dvou nejsilnějších vládních stran stojí arcidarebáci, kteří se okázale hlásí ke křesťanství. Nic proti „obyčejným“ křesťanům, kteří „věří“ např. v důsledku rodinné tradice. Tito mohou být dobrými lidmi, kteří pouze žijí v duchovním pomílení. Avšak u těch „křesťanů“, co se dostali na vyšší pozice můžeme pozorovat pravou tvář křesťanství a charakter těchto je podoben tomu z čeho židokřesťanství vzešlo.

Z Kalouska, Nečase a další přímo sálá arogance, opovržení vůči ostatním, sebestřednost a nebojím se říci, že přímo zlo (Já osobně jsem na podobné lidi narazil i v běžném životě a oni se kupodivu neúměrně ke svým schopnostem bez problémů dostávají do vedoucích pozic). Tomu se nemůžeme divit. Lidé, kteří jsou vedení přesvědčením, že vše co činí je dílo dokonalého křesťanského Boha, to mají v dnešní zvrácené bezcharakterní době jednodušší. Pochyby se dnes nenosí a představa, že vše, co je dobré pro mě, je dílo Boží, brány k bohatství otvírá. Navíc mi připadá, že se křesťané vzájemně podporují a vytváří něco jako sociální strategii, kterou se v dnešní době nebojím nazvat křesťanskou mafií.

U církevních restitucí se pak dostáváme k paradoxům, že více než miliardu náhrad má získat Apoštolská církev s necelými 5000 členy (přes 200 000 na člena), která vznikla až po roce 1989 (sic!). Co by tomu řekl třeba Sokol, který po vytunelování Sazky sotva živoří. V sokolovnách se přeci cvičí celý týden, na rozdíl od stále méně využívaných kostelů. V tělocvičnách nedochází k ideologickému vymývání mozků, jako na bohoslužbách. No, možná proto ten rozdíl v podpoře. Režim nepotřebuje fyzicky zdatné rázné jedince, ale frustrované bojácné ovce.

Kolem restitucí se tajemně mlží nebo přímo vyloženě lže. Nikde není přesný soupis toho, co se má vracet. Nikde se nemluví, že vlastně katolíkům ten majetek už z dob Rakouska-Uherska nepatřil, jen ho měli ve správě. Za to už pronikají zprávy, jak si preláti zakládají realitní firmy apod. Inu proč nespojit příjemné s užitečným. Neumožnit kamarádům za provize si nahrabat a současně nacpat loajálním křesťanům miliardy do chřtánů.

Rapidně ubývá lidí hlásících se ke křesťanským církvím (ne však kněží placených státem (sic!)). Oni dobře vědí, že nastává jejich konec, a proto si snaží ještě nahrabat. Nebojím se dnešní úpadkovou dobu nazvat „postkřesťanskou“. Zda dojde k obrodě a jakou bude mít podobu není zřejmě dnes ještě  jasné. K odstranění dnešního úpadku se však musí všeobecně prosadit nová etika a je i na nás, abychom se snažili do ní procpat co nejvíce pohanům vlastního.