Skip to content

Radböd Ártisson – Die Schwarzesonne

Září 4, 2012

Pozn. překl.:

Autorem následujícího pojednání je Radböd Ártisson, vlastním jménem Steve Anthonijsz, člen americké Ásatrú organizace Raven Kindred North. V článku se snaží vyložit smysl symbolu zvaného jako černého slunce za pomocí armanského runového systému. Pokud však měl na podobu černého slunce, jak jej známe z vyobrazení na hradě Wewelsburg, vliv „Himmlerův Rasputin“ Karl Maria Wiligut aka Weisthor (1866-1946) , nedomnívám se, že je zcela příhodné vycházet při výkladu symbolu z díla Siegfrieda Adolfa Kummera (1899-?) , jestliže víme, že Wiligut měl ke Kummerovi negativní vztah a dokonce si na něho a dalšího runopisce Friedricha Bernharda  Marbyho stěžoval roku 1934 v dopise přímo Himmlerovi. I když se Ártisson,  dle mého názoru, ve svém článku dopouští některých nepřesností, jím předložené informace mohou být stále přínosné k osvětlení významu tohoto tajemného symbolu.

Z původního překladu jsem odstranil linky na již nefunkční weby, doplnil obrázky a runami ze španělského překladu a některá původní slova pro lepší pochopení textu ponechal v lomených závorkách //a takto označil i své poznámky.

 Wolf

Viděl jsem již množství komentářů soudobých runopisců /rynsters/ k diskusi ohledně fenoménu Schwarzesonne neboli obrazci černého slunce. Všechny tyto výklady mají jeden hlavní problém: všechny vychází z tzv. staršího futharku, navzdory skutečnosti, že ti, co tento symbol navrhli, zakládali své koncepty na armanském futharku. Armanský futhark byl jediný runový systém dostupný na počátku dvacátého století většině Němců. Někteří antikváři a učenci znali další runové řady, pracovalo se s nimi však jen málo, protože v té době prostě  nebyly dostupné žádné informace.

Pokoušel by se někdo komentovat nápis na kamenu z Kylver za použití futhorku ze severovýchodu Anglie? Samozřejmě ne, protože tento nápis byl vyryt v gótském futharku. Bylo by moudré pokoušet se nalézt hlubší význam islandské galdrastafir za použití „posvátné řady“ prof. Hermanna Wirtha či snad run krále Wladamara, navzdory nám  známé skutečnosti, že tyto obrazce vycházely ze standardního nordického futharku? Ne? Pokud je toto tento případ, tak proč bychom neměli na symbol Schwarzesonne pohlížet za použití armanského futharku, z něhož jeho výklad vycházel?

Tato stručná analýza je pokusem výše zmíněnou záležitost napravit. Všechny runové výklady v tomto pojednání pocházejí z díla Runen=Magie, které napsal roku 1933 Siegfried Adolf Kummer. Kummer nebyl jediným německým runopiscem (bydlel před druhou světovou válkou v Drážďanech a roku 1927 založil svou runovou školu Runa), který  žil v době, kdy se na hradě Wewelsburgu prováděly výše zmíněné výklady, nicméně patřil nepochybně k nejvýznamnějším runovým mistrům /runenmeisteren/, kteří kdy s armanským systémem pracovali. /S Kummerovým výkladem run se český čtenář může seznámit ve spisku „Runová magie“ od autora Ariona, což byl pseudonym známého mága Františka Bardona. Ten při psaní vycházel z Kummerových poznatků do té míry, že se v podstatě jedná o opis. – pozn. překl./

Pro irministy je Schwarzesonne velice významným symbolem. Pro další pohany se zdá být symbolem, jenž má jistou důležitost, je však obecně považován za spíše neurčitý a nejasný. Co je skutečně známo o tajemství  Schwarzesonne?

Tento symbol lze vysledovat až do mlhou zahalené lidské historie, jakožto symbolické zpodobnění zatmění slunce. K tomu dochází, když  se Mâno posune přímo mezi Sunna a Mittigart, čímž krátce zapříčiní tmu. Tato zkušenost je v různých mytologiích světa spojována buď s koncem světa, anebo nějakou blížící se drastickou změnou (jako je nové zřízení). Skutečnost, že příchod tmy vítězící nad světlem může mít hluboké mytologické důsledky, by nemělo být překvapující!

Nejznámějším zpodobnění černého slunce se jako první objevilo na podlaze hradu Wewelsburg, než se  budovy před druhou světovou válkou ujalo Schutzaffel (SS) /Wewelsburský ornament ztotožnil s pojmem černé slunce až v roce 1991 Russel McCloud ve své knize „Schwarze Sonne von Tashi Lumpo“. V současnosti nám není   známo ani to, zda příslušníci SS měli pro symbol nějaké zvláštní pojmenování./ Ačkoliv někteří SS obyvatelé, kteří pracovali s runami, dál pracovali s armanským systémem, většina dávala přednost runovému systému, prosazovanému Karl Maria Wiligutem. Wiligut byl mimochodem jednou z klíčových postav spojených s volbou Wewelsburgu pro potřeby nacistických SS. Z důvodu reinterpretace za pomoci Wiligutovy  „teutonské runové řady“ a pozdějších přikrášlení, za nimiž stáli straničtí vůdcové, výklad tohoto symbolu, jak jej používali nacisté, se ukázal být jiným, než jeho původní záměr.

Zvolení hradu Wewelsburg mělo daleko k náhodě. Nicholas Goodrick-Clarke [1] píše:

„V lednu roku 1933, kdy probíhala nacistická volební kampaň, projížděl Himmler Vestfálskem a poprvé se seznámil s „zemí Hermanna a Widukinda“. Mýtická atmosféra Teutoburského lesa a výstup v mlze na Hermannsdenkmal, romantický hrad Grevenburg, kde Führerova strana zůstala do rána, mohutně na Himmlera zapůsobil, takže začal hned pátrat, jestli by se v tom kraji nedal získat hrad pro účely SS. Během roku našli dva takové hrady, ale jakmile Himmler se členy svého osobního štábu uviděl 3. listopadu 1933 hrad Wewelsburg, bylo rozhodnuto. Ještě jednou se tam v dubnu zajel podívat a v srpnu 1934 převzalo hrad oficiálně SS. Wewelsburg započal novou éru jako muzeum a klub pro důstojníky SS pro ideologické vzdělávání v rámci Hlavního úřadu pro rasu a osídlení, ale v únoru 1935 přešel pod přímou kontrolu osobního Štábu Reichsführera-SS. Tento převod ukazuje, že pro Himmlera začal tento hrad nabývat na významu a Že se v jeho hlavě zrodil plán vybudovat takový řádový hrad SS, jaký měl ve středověku rád německých rytířů v Marienburgu,

Impuls ke změně koncepce Wewelsburgu přišel téměř jistě od Weisthora, který Himmlera na jeho návštěvách hradu doprovázel. Weisthor předpovídal, že tento hrad byl předurčen stát se pro Němce magickým opěrným  bodem v budoucím konfliktu mezi Evropou a Asií. Tento nápad dostal nazákladě staré vestfálské legendy, která byla v devatenáctém století zpracovaná do romantické básně.“

Obraz černého slunce se na hradě Wewelsburg objevil na podlaze místnosti nazvané Führersaal (=„vůdcovský sál“), byl vyroben z tmavě zeleného mramoru na šedém pozadí. Někteří autoři tvrdí, že byl objeven již zpracovaný z dlaždic, zatímco jiní prohlašují, že jej do dlaždicového vzoru nechal zpracovat teprve Himmler.      SS výklad tohoto symbolu a jeho využití při náboženském obřadu nejsou jasné. Nicméně je rozumné se domnívat, že pokud inspirace skutečně pocházela od Wiliguta, ovlivnila tyto ideje silně teosofie. Teosofický koncept se vztahuje k ideji o ,neviditelném slunci‘, kolem něhož prý Vše krouží. Wiligut rozvinul tuto ideu do podoby pohaslé hvězdy, jež se kdysi objevovala nad mýtickou zemí Hyperboreou. Jak věřil, paprsky této nemrtvé hvězdy stále posilují árijskou duši.

Je zajímavé, že identické ztvárnění Schwarzesonne z Wewelsburgu lze nalézt namalované na zdi vojenského bunkru z druhé světové války pod sochou Bismarcka v Hamburku. Původ kresby není znám. /Zmíněná kresba není s černým sluncem identická. Počet zrcadlově obrácených Sig run je osm a ve středu obrazce se nenachází černý terč, ale svastika, jak je tomu u archeologicky doložených  starogermánských ornamentů. Černé slunce z Wewelsburgu tak ve srovnání s ním paradoxně působí jako jeho „denacifikovaná“ obdoba – pozn. překl./

Schwarzesonne můžeme vnímat dvěma způsoby: buď (1) jako prstenec tvořený z dvanácti run Sig,nebo jako (2) tři překryté fyrfosy (fyrfoßen) /Již při letmém pohledu na černé slunce je patrno, že runy Sig jsou zrcadlově obrácené oproti tomu, jak je používali armanisté,  což by měl autor při výkladu symbolu zohledňovat a patrně by tak dospěl k odlišným, ne-li přímo opačným závěrům – pozn. překl./. Pokud se někdo zamyslí nad symbolismem jedním či druhým způsobem, zjistí, že oba tyto samostatné výklady vedou k vzájemně se doplňujícím závěrům.

Prvým způsobem, jak můžeme Schwarzesonne posuzovat, je, že se jedná o prstenec 12 run Sig  paprskovitě uspořádaných v kole, jež vypadají jako sluneční paprsky. 12 je číslo runy Tyr. Pro výklad významu této skruže se obraťme na Kummera:

„Runa T, Tyr, jest runou štěstí, duchovního vtězství, znovuzrození, stvoření, ale rovněž zničení a věčné změny; Thor, Tyr, Tiu, Zir, Teut.Jest runou Teut = Teut-ons = Deut-sch [Germáni]. Naznačuje utajení, masku; také uvnitř ní funguje Trojice: Povstávání-Bytí-Skon k novému povstanutí – tedy otáčení, kroucení,, zápasení stále výše. Tyr,Trojice, trojná síla. Točitý proud, kosmický rytmus; hlava šípu a kopí ve tvaru runy Tyr.“

 Kummer nás informuje ohledně runy Sig takto:

                             „Runa S, Sig, Sal, Sol, runa síly slunce, vítězství [Sieg], Sal und Sig = zdaru a vítězství; Světla, Zdravého, duše, roznícení, blýskání; Sig = sluneční svit, Síto, Sedmý (hlava vládnoucí rady), pokrevně spřízněný rod. Runa Sig je runou bojovníka a vítěze; přináší vítězství a nepřítele činí zbabělým, slabým a bezmocným. Číselná hodnota jest 11.“

Runovým klíčem runy S je „vedení“.

Pokud vynásobíme číselnou hodnotu Sig (11) počtem run Sig použitých ke složení obrazce černého slunce (12), dostáváme se k výsledku 132. Můžeme zkoumat každou z číslic tvořící 132, avšak musíme tuto hodnotu také zredukovat na 6. Podívejme se, jak tato čísla a jejich runové korespondence ovlivní náš pohled:

1 je číslem runy Fa. Vraťme se ke Kummerovi:

„Runa f, fa, Fa-tor = otec /Father/; plození duchovní i hmotné, rozdělání ohně, ohněm zplozená magická síla, jež dává podobu všemu; věčný návrat Fa-tor—věčné Lásky, jež neustále působí tvořivým způsobem.“

3 je číslem Trnu /Thorn/:

                             „Runa th, Thor; thurs, trn. Trn znamená Vůli a Čin. Donar = Don-Aar, zpívající slunce, hrom, Thorovo kladivo. Trn Osudu, Trn Života, ale rovněž Trn Smrti, jenž vede k znovuzrození; není Života bez Smrti, není Smrti bez  Života. Šípková Růženka, jež jes probuzena Trnem Života. Brána (Zlatá brána a Brána neštěstí z pohádek).“

2 je číslem runy Ur:

                            „Runa u, ur [prvotní, původní], Runa prvotního ohně, původní stvoření, prvotní zrod, prvotní Duch, původní vědění, prvotní světlo, původní umístění, prvotní příčina, původní věčnost, prvotní čas, původ, původní písmo, rozsudek [boží soud], prvotní základ, původní matka, Norna Urda, Uranus, prvotní povstanutí, prvotní bytí, prvotní skonání. Původ všech manifestací je Ur- , Ur Všeho, Ur Země. Urna.“

A pokud toto všechno zredukujeme  ze 132 na 6, dostaneme Ka:

                            „Runa k, Ka, jest runou Příčiny a Následku, poetické spravedlnosti. Její zvuk, k, ukazuje na duchovní a tělesné vlohy, na kúry, umění [Kunst], ty, co jsou schopní, krále, královnu, Kun, Kano, kánoj jakožto ženský symbol; Arkona, Ten Vědoucí, Norna. Kala, tajemství tradičního Vědění. Ka, Runa čistého, vědomého, rasového vývinu a množení.“

Výsledkem tohoto symbolismu je, že germánská duše vítězně povstává. Náš völk je vyléčen – duchovně řečeno—po staletích cizí i domácí propagandy, která nás přivedla k útisku nás samých. Zatímco jistá dávka hněvu a extrémní reakce je nevyhnutelná,  nakonec se náš lid prokázal nezdolným. Naše znovuprobuzená triuwa /starohornoněmecky: víra/ není tatáž jako víra našich předků (Os), je však rovnocenná svou dynamikou a smyslem.

Dalším způsobem, jak můžeme nad tímto emblémem  uvažovat, je vnímat jej, jako by se jednalo o tři navzájem se překrývající fyrfosy  (svastiky). Trojka je „svatým číslem“, které je v pohanském mýtickém učení významně zastoupena. Představuje završení procesu, či jeho oživení. Úplnost je v mýtickém učení charakterizována  množstvím významných příkladů: např.; tři praotci tří božských rodů: Wuotan, Willo a Wîh, jejichž potomky byli Ensi, Wanen a Alpâ; tři viditelné kořeny Irminsûlu, jež sahají do sféry Urdabrunno, Huergelmer a Mîmesbrunno. I starověké poetické formy byly často založeny na trojnosti. A samozřejmě fundamentální armanský princip trojného cyklického procesu ,Povstávání-Bytí-Skonání k novému Povstanutí‘, jenž představuje klíč k evoluci individuálního a etnického celku.

Existují tři fyrfosy, jež ztělesňují tři cykly povstávání, bytí a skonu/nového povstanutí.

Fyrfoß je samozřejmě variantou runy Gibor. Kummer o Gibor píše:

„Runa g, Gibor, Ge, Gea, Geo = Země, Bůh, dar, dárce, Gibor— Runa představující fyrfos, svastiku, oheň Lásky, neustálé znovuvytváření a věčné znovuzrození. Giborallar, oltář Všeotce, Dárce; Runa Dárce, v níž jest obsažen maltézský kříž [„znameníčasů“], křižovatka, sňatek dvou Já, dvou sil. Gibur jest Věčností v lidských srdcích. Gibur Arahari! = Člověče, buď jedno s Bohem!—či—Dej nám prasílu, Duše slunce, Arahari! Číselná hodnota 18.“

Pokud bychom vynásobili 18 (hodnota runy Gibor) třemi, o jejímž symbolismu bylo pojednáno výše (za každý fyrfoß), dostáváme se k výsledku 54.

5 je Rit:

„Runar, Rit; rada [rede], kolo [flarf], rudá, rita, rota— svatá, nenapadnutelná, přirozená Spravedlnost. Kosmický rytmus, šeptání, zuření, valení, dření, šustění atd. Spasitel [Rei-ier], Spravedlivý, Jezdec [Rytíř], Rek [Recke], Ararita, Zákon, symbol Všehomíra. Runa Spravedlnosti a Integrity“

4 je runa Os.

 

„Runa o, Os; východ, východní, Ostara, bohyně Jara. Os jest runa duchovního projevu, moci, jazyka; skrze duchovní znovuzrození lze zdolat každou negativní sílu. Os = lůno, Os runa, která otěhotňuje— ta, jež jest počata Duchem a Láska se stává skutečností.“

Os je jedinou runou futharku, která má svou alternativní formu. Tou je Othil, jež zároveň představuje tytéž obecné principy a klade větší důraz na Odkaz a Dědictví.

54 > 9, což odpovídá runě Is. Kummer runu Is popisuje takto:

„Runa I… vyjadřuje magickou Devítku završení. Jde o runu skutečného, smělého a vědomého vůdce a mága. Jest symbolem Osy světa, sloupu Irmin = Irminsulu.“

Číslo 9 je samo o sobě neposvátnějším číslem. Zatímco přetváří vše, co se jej dotkne, zůstává neměnným v sobě a ze sebe. Je podobně jako číslo 3 také výrazně zastoupeno v mýtickém učení: 9 světů, Wuotan visící 9 nocí na Irminsûlu a vracející se s 9 zázračnými písněmi; 9 matek Heimo /Heimdalla/…

Tudíž ve směru tohoto výkladu představuje Schwarzesonne znovusjednocení lidské duše s božským, náboženské/obřadní přijetí našeho dědičného odkazu, jenž nás slaďuje s cestami našich bohů /götter/. Naše znovuprobuzená triuwa /starohornoněmecky: víra/ je založena na Vzájemné Výměně a Vítání se s našimi dědičnými bohy. Černé slunce v mnohém funguje jako talisman, který se má zasazovat o vítězství germánské psyché. Každopádně byl tento účel silně narušen neosvícenou nacistickou etikou, když se v lednu 1939 zmocnili    hradu Wewelsburg nacisté. Nacisté glyf spojovali a podivnými teoriemi o Atlantidě a jejím údajným jazykem zvaným „vril“ /Pojem vril poprvé použil roku 1871 lord Edward George Bulwer-Lytton (1803-1873) ve svém románu The Coming Race (Přicházející rasa). Pojmenoval tak vše prostupující sílu, kterou využívá lidstvu nadřazená rasa žijící v útrobách Země./

Dnes můžeme tento symbol opět vnímat tak, jak bylo původně zamýšleno—snad v ještě osvícenějším výkladu, protože naše mysli neovlivňují různé náboženské, společenské a politické extrémy předválečného Německa. Tento symbol představuje ducha Znovuprocitnutí, pokračování díla, které začalo germánskou obrodou, během níž byl tento symbol rozvinut.

Představa takové hluboké změny přímo souvisí s myšlenkou seberealizace. Hledač na své duchovní cestě usiluje o seberozvoj prostřednictvím výzev a často se dostane do transformačních situací, které tyto dramatické důsledky zapříčiní. V současnosti lze výzvou nalézt v kombinaci naděje a strachu—můžeme si představit, že tytéž pocity měli naši altmâgâ[2] při pohledu na zatmění slunce. Avšak podobně jako zatmění, není Schwarzesonne individuální zkušeností, ale zkušeností sdílenou celým lidem.

Tvar černého slunce, jakož i použití dvanácti run Sig, graficky projevuje slávu Znovuprocitnutí germánské duše, jejíž velikost září mezi naším lidem. Tento význam se odráží v alternativním výkladu tří překrývajících se run Gibor.

Sláva bohům!

Sláva lidu!

Sláva Znovuprocitnutí!

Poznámky:

1)       Goodrick-Clarke The Occult Roots of Nazism: Secret Aryan Cults and Their Influence on Nazi Ideology New York University Press ©1992, česky: Okultní kořeny nacismu (Votobia Praha 1998)

2)       starohornoněmecky: „předkové“

Advertisements
komentářů 14 leave one →
  1. Grimmicus permalink
    Září 19, 2012 12:07 pm

    Článek je vyčerpávající, také jsem o tomto symbolu hledal plno informací, ale jak zde někdo píše celý Armánský Futhark je vlastně výmysl ariosofů, tudíž by se měl přejít bez většího povšimnutí….

  2. Catalessi permalink
    Září 5, 2012 4:16 pm

    Jinak starší futhark používali Gótové cca 150 př.n.l. – 800 n.l., teprve až ke konci této periody vynalezli Ulfilas gótskou abecedu…

    • Září 6, 2012 12:46 pm

      A aby v tom všem „gótském“ byl ještě větší zmatek, tak v „Béowulfovi“ se píše o Géatech, což se prý čte jako „Jéatové“ 🙂 A prý se to nemá plést s Góty. 🙂 Švédům se ještě dlouho do pozdního Středověku říkalo v Norsku „Gótové“.
      Jinak u Germánů se někdy nezávisle na sobě v různých dobách na různých místech a u různých kmenů můžeme setkat se stejným nebo podobným jménem. Například Suevové, kteří byli pravděpodobně i na našem území, se mohou plést s předky Švédů-se Svévy a aby toho nebylo málo, tak si vemte třeba dnešní spolkovou zemi Švábsko.
      Ovšem, to samé se děje u Slovanů: Slovince a Slováky si ve světě kdekdo plete, Srby a Lužické Srby taky. Charváti se taky říkalo kdekomu 🙂

  3. Catalessi permalink
    Září 5, 2012 4:11 pm

    @Tyrfing @Wolf: Má to dobře, podle akademických runologů je Kylver Stone „gothic“=gótský, viz Ralph Elliott a Edredova limitovaná edice jeho studie Gótů.

    • Tyrfing permalink
      Září 5, 2012 7:18 pm

      Kylversky kamen je na Gotlandu. A na nem je „starsi futhark“… Nikdy jsem neslysel, ze by starsi futhark byl nazyvan gotskym nebo gotickym. Ale to je na urovni slovicek… Kazdopadne koukam, ze vedatori se moc nemohou shodnout, jestli Gotland mel nejake spojeni s Goty, jak je zname, anebo jestli „Gautar“ z Gotlandu byli jen velmi podobne pojmenovani. Kazdopadne, Goty si predstavuju spis na uzemi (byvale) Rimske rise, znamy Wulfila pochazel z Kappadocie, coz je od ostrova Gotlandu hodne daleko 😉

    • Catalessi permalink
      Září 5, 2012 11:57 pm

      Kylverský kámen už na Gotlandu není, byl převezen z ostrova do Švédska, ale to určitě víš. Myslím, že tady u autora článku došlo k redukci, gótský je ten kámen, starší futhark bývá spíš zvykem nazývat germánským, i když i o tom by se šlo přít – ale to bych nikomu nevytýkala. Gautar jsou předpokládaní předchůdci Gótů. Jenže je problém, že takřka ve stejné době existovaly různé skupiny kmenů, jejichž jména byla podobná, nikoliv však totožná. Nicméně existují záznamy o původu Gótů v latině ze 6. století, z pera historika Jordanese. Zkrátím to, mluví se tam o Scandze, která byla Urheimat a ostrov, podle dobových zeměpisců se jednalo o Gotland. Neplést s Gothiscandzou, která byla jakousi „Novou Scandzou“, založenou přistěhovalci, ze které se později stal Gdaňsk (něm. Danzig).

  4. Wolf permalink
    Září 5, 2012 7:29 am

    Gótský zní pořád lépe než gotický, tak jsem to upravil. Díky všem za podněty.

    • Catalessi permalink
      Září 5, 2012 7:51 am

      Mrknu do Eliotta a na Thorssonnovy Góty, co se tam o tom soudí.

  5. Wolf permalink
    Září 4, 2012 7:27 pm

    Tyrfing, je mi líto. Jak jsem psal v úvodu, autor se dopouští některých nepřesností. Ty mohu při korektním překladu okomentovat či na ně upozornit, ale nebudu původní text měnit. Autor v originále skutečně píše „Gothic Fuþark“ a toto sousloví se objevuje i v jiných překladech (např. jako „Fuþark gotico“). Jinak je zajímavé, že verze, kterou jsem k překladu použil, autor označil jako revidovanou. V původní např. místo „Northumbrian Fuþorc“ uvádí „Frisian Fuþorc“ a místo onoho „Gothic Fuþark“ píše „Common Germanic Fuþark“. Patrně měl k těmto změnám nějaký důvod a já je tiše akceptuju. Tolik k překladu.

    • Tyrfing permalink
      Září 4, 2012 7:48 pm

      Uf, no dobre. Ono nakonec jde stejne jen o ariosoficky vynalez…

    • Rushwolf permalink
      Září 5, 2012 6:10 am

      Jen k tomu Futharku, nemohlo to být myšleno jako Gótský místo gotický?

      • Catalessi permalink
        Září 5, 2012 6:37 am

        Taky mám ten dojem :-), gótové a gotici jsou si tak podobní, že si je člověk snadno splete :-).

      • Tyrfing permalink
        Září 5, 2012 7:17 am

        Urcite ne. Kamen z Kylveru je povazovan za nejstarsi dochovany priklad celeho 24 runoveho („Starsiho“) futharku. Je fakt, ze Kylver je na Gotlandu. Takze puvodnimu autoru clanku se asi pomichali Gotove, Gotland a mozna i ta Gotika…

  6. Tyrfing permalink
    Září 4, 2012 6:44 pm

    Ugh, opravte prosim termin „goticky futhark“ v souvislosti s kamenem z Kylveru, nebo se fakt rozplacu…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: