Skip to content

Rozhovor s „Vlky“

Srpen 30, 2012
tags:

Dnes přinášíme rozhovor s Rowlanou a Rushwolfem. Tito „Vlci“ asi většině čtenářů nebudou docela neznámí. A tady se musím přiznat, že Rowlanu jsem viděl asi tak čtyřikrát a z toho jsem s ní mluvil jednou. Rushwolfa jsem nejspíš nikdy neviděl a jsem s ním v kontaktu jen přes ten zlořečený internet. Tedy možná i viděl na nějaké šermířské akci, ale jelikož jsem tam občas koupil jednu dvě do kebule, tak si holt nepamatuji. Takže tento rozhovor je vlastně moje splněné přání :-).

 

1) Zeptám se hned na úvod našeho rozhovoru, abych předešel nedorozuměním. Jaký je vlastně přesný název Vašeho společenství? Je to „Vlčí kult“, „Brothrjus Wulfe“, „Haljaruna“ nebo si říkáte ještě jinak? Asi nebudu jediný, kdo má v této věci chaos.

Rushwolf: Vlčí Kult je souhrnný název, kam se dá zařadit mnoho pojetí uctívání vlka a může mít různé podoby Jsme tedy vyznavači Vlčího Kultu a dělíme se na několik smeček z nichž každá má své jméno. Ta moje nese název Ala Wodos (Zcela šílení). Dále každé specifické pojetí Vlčího kultu může mít svůj „pracovní“ název. Já např. své cestě říkám „Stezka Velkého Vlka“. Co se týče Haljaruny, to je takový náš LH projekt, který ale není pouze pro vyznavače vlčího kultu a je spíše o historii, kynologii atd.

Rowlana: Vlčí kult je souhrnný název několika spolupracujících smeček – skupin, uctívajících vlka v různých podobách. Smečky jsou na sobě nezávislé a v detailech pojetí se liší, nicméně základní věci jsou společné. Brothrjus Wulfe je název nejdéle existující smečky a pohanského uskupení vůbec u nás. Historie se táhne až do roku 1998. No a Haljaruna je skupina living history, která má s Vlčím kultem společné akorát některé členy. Je to takový náš koníček. Ne všichni lidé hlásící se k Vlčímu kultu jsou v Haljaruně a naopak.

 2) Moc by mne zajímalo, proč jste si vybrali za totemové (mohu-li to tak nazvat) zvíře právě vlka. Proč ne třeba divokou kočku (tu mám já 🙂 )? Má to předpokládám něco společného se smečkou?

Rushwolf: To je taková věc mezi nebem a zemí. Prostě byla to taková láska na první pohled Člověk to zvíře jako dítě objevil a než se rozkoukal, tak ho nosil v srdci. Začal se o něj zajímat a pouto se prohlubovalo Zjistil, že vlk je zvíře s velkým duchovním potenciálem a už to bylo. Nedá se říct, že by si člověk vybral, prostě se tak stalo.

Rowlana: Já se k Vlkům dostala vlastně poměrně náhodou. Začínala jsem na čistém Asatrú. Pak mě kontaktovali Ala Wodos, jela jsem na rituál a poté už to šlo nějak přirozeně samo. Kouzlo vlčích božstev jsem objevovala postupně. Nejdřív jsem nechápala. Ovšem jantarové zraky jsou značně podmanivé a koho uchvátí, toho už nepustí. Ano, se smečkou to má hodně co dělat, protože vlk samotář je romantický nesmysl. V Brothrjus Wulfe chápeme vlky jako božstva, ne jen jako totemová zvířata.

 3) A jak je to se čtyřnohým členstvem Vaší smečky? Hafani musí mít vlčí krev nebo stačí, když jen vypadají jako vlci? Kolik má Vaše smečka vlastně čtyřnohých a dvounohých členů?

Rushwolf: Tak v každém psovi je trocha vlčí krve a dokonce ani nezáleží na vzhledu. Třeba v německém ovčákovi je vlčí krve (genů) méně než v japonském Šiba-inu nebo leckterém špicovi. Takže tohle asi není to podstatné, aspoň ne pro mě. I když přiznávám, že např. čsv jsou nádherní psi. Důležité ale asi je, aby takový čtyřnohý průvodce byl co k čemu.

Rowlana: Jak řekl Rushwolf, tak podíl vlčí krve u psů je zrádný údaj. Československý vlčák je ovšem vlkům nejblíže, nejen krví a vzhledem, ale i chováním, a proto u nás vede. A navíc je to národní plemeno. Brothrjus Wulfe má v současné době sedm dvounohých členů (včetně dětí, které se u nás počítají) a dvanáct čtyřnohých, z nichž polovina jsou vlčáci.

 4) Protože toto jsou hlavně pohanské stránky, tak naše čtenáře by asi zajímalo, jak jsou na tom „Vlci“ nábožensky. Zaměřujete se primárně na konkrétní indoevropskou tradici, a nebo se inspirujete i u neevropských národů? Kdysi jsem viděl fotografie od Rushwolfa na kterých byla jeho svatyně a přišlo mi, že je tam i jistá inspirace šamanismem. Jaká božstva jsou pro Vás důležitá? A co obřady?

Rushwolf: Tak tady je to různé a za sebe musím říci, že inspiraci hledám i jinde než u evropských národů, protože moje pojetí víry je svojí strukturou na úrovni právě toho šamanismu (dynamismu) a ten se svou podstatou moc nelišil, minimálně ne v Eurasii. Každopádně nerad bych, aby si někdo pletl inspiraci s přejímáním cizorodých prvků. Snažím se vycházet z našeho prostředí, z naší krajiny a inspiraci třeba sibiřskými národy  nebo kočovníky pojímám v tom smyslu, že mi mohu pomoci uvědomit si aspekty, které lze vnímat i v naší krajině, kdy jen třeba v naší kultuře byly potlačeny. Krásným příkladem je právě vlk. Byť byl i v Evropě uctíván (Germáni, Římané,…) bylo to spíš pro svoje násilné aspekty. Vlk byl dravec, bojovník a lovec. Evropská kultura v něm málokdy viděla také inteligenci, oddanost, vzor rodičovství, léčitele krajiny a zvěře. To také podle mě vedlo k tomu, že Evropané vlky tak pronásledovali. Svou roli tu samo sebou hrálo i křesťanství, ale ty kořeny sahají ve skutečnosti hlouběji. Proto neopovrhuji zkušeností jiných vlka uctívajících národů, byť to neznamená, že to budu dělat jako Indiáni nebo Mongolové.

Rowlana: BW vychází primárně z dávných lovecko sběračských kmenů a jejich zvířecích kultů. Rámec jsme převzali z germánské tradice, kde je vlčí stopa neobvykle silná. Inspirujeme se ale i jinde, hlavně u národů Sibiře nebo u Indiánů. Silný vliv má u nás šamanismus. Věříme, že jedině víra vycházející ze země, kde žijeme má opravdu cenu a podle toho i jednáme. Nebráníme se přejímání cizích věcí, ale ty musí ovšem v našich podmínkách dávat smysl. Máme panteon vlčích božstev, jejichž jména pochází z germánské tradice a stejně tak i základní charakteristika. Velká část ovšem leží ve vlastní gnózi a i mezi členy se pojetí jednotlivých božstev trochu liší. Stejně je to s obřady – vychází částí z germánské tradice, částí z vlastní gnoze. Používáme systém osmi svátků. Ovšem naše pojetí se dosti liší od těch klasických zemědělských. Typickým příkladem je Imbolc, který je u nás svátkem plodnosti. Z prostého důvodu – únor je dobou vlčího páření.

 5) Další otázka je trochu ožehavá a chvilku jsem dumal nad tím, jak ji formulovat. Považujete se za „etnické“ pohany? „Pohanský kruh“ bývá bohůmžel dost často považován za příliš etnocentrický. Nemáte podobnou zkušenost? Přeci jen používáte asi i onu provařenou svastiku. A jaký je vlastně Váš názor na to, že indoevropské pohanství by mělo být určeno pro Evropany?

Rushwolf: Osobně se za etnického pohana nepovažuji, protože moje víra nevychází z žádného konkrétního etnika, byť věřím v její Evropské kořeny, obdivuji kulturu starých Germánů, ale moje víra s tou jejich nemá nic společného. To už má blíže k víře pravěkých kultur lovců a sběračů, které mimo jiné také velice obdivuji. Řekl bych tedy, že jsem pohanem evropské krajiny, z evropského regionu a doufám, že v mé víře se to i nějakým způsobem odráží. Věřím, že pohanství v sobě obsahuje jak složky, které může uctívat kdokoli (různí místní bohové míst, řek, etc., kterým se klaněli i římští vojáci na průchodu cizí krajinou) a u nichž nevidím problém v tom, aby je uctíval třeba černoch, protože jejich podstata není vázána na krev a člověka, a pak složku, kde si myslím, že není nutné otevírat je jiným národům, páč je to náboženství opravdu těsně spjaté s konkrétní kulturou, etnikem, etc., například slovanská víra, Ásatru atd. Ale někdy si říkám, jestli není lepší třeba člověk s Arabskou krví, co opravdu ze srdce uvěří v naše bohy, než aby tu začal stavět mešitu? Jinak na etnocentrismu Pohanského kruhu nevidím nic špatného. Podle mě je to taková přiměřená protiváha na naší pohanské scéně a prostě sem patří stejně jako další organizace.

Rowlana: Osobně se etnického pohana považuji. Jsem bytostně spjatá se zemí, kde žiji. Tuto zemi nechápu ovšem jako stát, národ, historické etnikum nebo podobně, ale jako půdu. Tou půdou prošel nespočet etnik a všechny utvářely dnešní lidi a dnešní krajinu. Nepochybně pojímám etnicitu jinak než Pohanský kruh, ale myslím, že vaše pojetí je stejně správné jako moje. A stejně správné je neetnické pohanství. Protože vše je o tom, co komu vyhovuje. Pro mě je důležité, aby člověk věděl co dělá a proč to dělá. A pokud to ví, tak je podružné, jestli se shoduje s mým názorem. Naopak nesnáším lidi, kteří jen papouškují nějakou ideologii, aniž by věděli proč.

 6) Vaše klanová struktura je pro mne dodnes tak trochu záhadou. Jak to u Vás vlastně funguje? Za členy přijímáte jen lidi co mají psy nebo to může být i někdo, kdo vlastního chlupáče nemá? Jak si vlastně vybíráte členy? Co musí potenciální uchazeč splňovat?

Rushwolf: Takže ke klanům – základ každého klanu, smečky je v našich případech rodina, pár nebo páry, které spojuje jejich víra a způsob života. Na tyto páry se pak mohou nabalovat další jedinci, kteří si pak časem založí třeba vlastní smečku, rodinu atd. Za členy smečky se považují i čtyřnozí, ale čtyřnohý průvodce není striktní podmínkou pro vstup. Velký důraz je kladen na to, aby se smečky rozrůstaly přirozeně, což znamená děti, děti a ještě jednou děti a jejich výchovu ve víře. Ono je totiž pěkné mluvit o krvi a půdě, ale zní to od některých pohanů směšně v kontextu toho jak rodičovstvím a dětmi pohrdají. To jaké jsou podmínky pro vstup se různí a často záleží na sympatiích, vyznávání Vlčího Kultu, ale tohle je spíš taková interní záležitost, kterou by jsme si rádi ponechali pro sebe. Rozhodně nám nejde o počty, takže není to snadné se přidat a proséváme důkladně 😉

Rowlana: Brothrjus Wulfe je klan tvořený menšími smečkami, které mají buď podobu rodiny nebo jednotlivce. Čtyřnohý rozhodně není nutnou podmínkou pro vstup. Na členy nemáme jasně definované požadavky. Lidé přicházejí přirozeně – nejdřív se třeba zajímají o to, kdo jsme nebo o naše psy a navážou nějaký druh spolupráce. Klíčový je u nás opravdový zájem dotyčného. Nebráníme se novým lidem, ale nikoho nebudeme vodit za ručičku ani ho přesvědčovat ať se k nám přidá. Nové zájemce naopak důkladně testujeme, a to na všech polích. V tom jsme velmi poťouchlí. Uchazeč musí prokázat sílu těla i ducha a jeho víra se musí shodovat s naší alespoň v základních obrysech. Nemáme rádi věčné hledače a kecálky.

 7) A co osobní vztahy? Když je jeden člen v nouzi, tak mu jistě ostatní členové pomohou. Má přednost lidský partner (partnerka)? Nebo občas upřednostníte chlupatou část rodiny :- ) ? Jak se vůbec u „Vlků“ zakládá rodina? Polovičku jste poznali v rámci smečky? Nebo to nemělo žádný vliv?

Rushwolf: Vztahy sou různé, stejně jako bývají různé i ve skutečných vlčích smečkách. Nelze tu uplatnit nějakou šablonu. Každopádně idea je taková, že členové smečky i smečky mezi sebou by měli kopat společně za stejnou věc, pomáhat si a být si oporou. S tím kdo má přednost, záleží také na okolnostech: Většinou jde o to kde je to akutnější, čili občas i chlupáči. Jinak zakládání rodiny je stejné jako všude jinde – seznámení, svatba, sex (v různém pořadí) a je to. Smečka a víra měla vliv každopádně.

Rowlana: Já bych uvedla příklad: Když je třeba náš člen někým napaden, tak první co uděláme je, že mu půjdeme pomoct. V tu chvíli nehraje roli přesila nebo to zda je v právu. To se řeší až následně. Když by byla proti nám přesila, tak bychom dostali do kožichu, ale uchránili bychom svou čest. A když by dotyčný nebyl v právu, tak si to s ním vyřídíme následně. Mezi lidskými a zvířecími členy se nerozlišuje. S výběrem partnerů se to u nás liší. Někdo dává přednost výběru partnera mimo kult a jeho následný „import“, jiný si vybere partnera v kultu. Osobně jsem ten druhý případ a jsem tak spokojená. Víra a vůbec podobný pohled na svět samozřejmě důležitým aspektem výběru jsou u každého z nás.

 Mysličova poznámka: To mušketýrské pravidlo „Jeden za všechny, všichni za jednoho“ je věc, kterou jistě mohou podepsat i členové PK. Je jistě platné v každé době.

 8) Předpokládám, že asi nikdo z Vás nežije v paneláku. Pokud vím, někteří z Vás si docela libují v „potravinové autarchii“, tedy máte vlastní zahrady a možná dokonce pole i užitková zvířata. Asi tyto věci řešíte ekologicky, bez umělých hnojiv a podobně. Dá se z toho běžně vyžít? Případně jste připraveni na to, až „vypnou proud“? Mě osobně to trochu připomíná agrární socialismus.

Rushwolf: Tak já jsem se narodil a celý život žiji na vesnici. Sice bydlím v bytovém domě (bývalá kasárna), ale máme velkou zahradu (900 m2) a hlavně na spoustu plodů a dalších věcí bohatou krajinu kolem, která znalému poskytuje tolik, že ani vlastní polnosti nepotřebuje. Snažíme se pěstovat bylinky, zeleninu, chovat slepice, plánujeme králíky, husy či chodíme na houby, ostružiny. Spíš to ale slouží jako doplněk, než že by se tím dalo v dnešní době uživit. Tedy dalo by se, ale to by člověk musel mít o dost větší rozlohu a věnovat tomu o dost víc času, a tak nějak nemuset vydávat peníze na pojištění, důchod a všechny ty další „důležité“ věci. Jinak dá se to v malém i bez chemie, protože ekologie je pro nás určitým způsobem součástí filosofie i víry. Pokud by vypnuli proud asi by nás to taky celkem výrazně zasáhlo, ale myslím, že by jsme nepropadli panice a věděli co si počít 😉 . Každopádně tady v té oblasti jsme všichni teprve v začátcích a asi to ještě potrvá, než budeme sami spokojeni s naším hospodářským „zázemím“.

Rowlana: Většina z nás je hlavně ráda, že někde bydlí. Samozřejmě, dům v pěkné krajině s velkou užitkovou zahradou a nějakým tím zvířectvem je sen většiny z nás. Realita ovšem bývá jiná. A tak žijeme s tím co je nám dopřáno. Co se dá pěstujeme a chováme. Hodně se toho dá nasbírat. Jeden by nevěřil kolik různého ovoce a bylin se najde v Praze, stejně jako spousta dalších užitečných věcí. Jsme lovci a sběrači a podle toho se chováme. Ekologie je pro nás samozřejmě důležitá. Rádi si říkáme, že jsme na „vypnutí proudu“ připraveni lépe, než většina lidí. A snad aspoň částečně je to pravda :o)

 Mysličova poznámka: Tím agrárním socialismem není myšleno žádné komunistické JZD, ale soběstačné zemědělství některých autonomistických skupin v Latinské Americe (např. Zapatisté) nebo separatistické bělošské komunity v USA (např. v Oregonu a Washingtonu). Všechny tyto skupiny se netají nedůvěrou v ústřední vládu, a proto hospodaří po svém.

9) Tím se dostáváme k Vašemu vztahu k Přírodě. Co si myslíte o dnešní devastaci životního prostředí? Vidíte cestu, jak zvrátit ten sešup do pekel? Myslím, že člověk už překročil únosnou mez a Země nám to vrátí i s úroky?

Rushwolf: Podle mě za dnešní stav přírody může lidská chamtivost, bezohlednost a neznalost. Situace není dobrá, i když  jsem se díval na snímky mého rodiště z 50 let a z dneška, kdy zeleně výrazně přibylo. Takže myslím, že pomaličku se to zlepšuje a lidi si už začínají cenu čistého a zdravého ŽP uvědomovat. To zda je pozdě nebo ne si netroufnu tvrdit, stejně tak nemáme asi ani žádný všeobecně přijatelný lék, každopádně snažíme se přispět aspoň tou trochou, kterou můžeme jako jednotlivci dát. Důležitá je podle mě osvěta, jít druhým příkladem, ale nebál bych se sáhnout i k radikálnějším akcím v nutných případech.

Rowlana: Člověk využíval a ničil přírodu odjakživa. Dnes to akorát díky technologiím dělá ve větším a sofistikovaněji. Na globální úrovni podle mého zvrátit tento trend nejde. Jediné  co můžeme dělat, je snažit se jako jednotlivci jednat podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí a snažit se přispět aspoň tím málem co můžeme dát. Bratrstvo se například angažuje v aktivitách okolo velkých šelem a aktuálně připravujeme projekt výsadby tisu zpět do našich lesů.

10) Věnujete se také historické rekonstrukci? Účastníte se šermířských akcí a Rushwolf mi psal i o nějakém angažmá ve skansenu? O co jde?

Rushwolf: To je nejspíš řeč o Haljaruně. Což je aktivita, v níž jsou vyznavači vlčího kultu silně zastoupeni, ale není součástí Vlčího Kultu. Cílem Haljaruny je snaha seznamovat veřejnost s Evropskou historií a starou kulturou a to nejen tou hmotnou, ale i duchovní. Předvádíme lidem řemesla, různé ukázky ze života předků, pořádáme přednášky, párkrát jsme už i předváděli rekonstrukci obřadů spojenou s přednáškou. Dokonce i pohanské křtiny mojí dcery jsme pojali veřejně a kupodivu to mělo v kulisách archeo-skanzenu Březno u Loun bezvadnou atmosféru a nic to neztratilo z duchovního obsahu oné události.

Rowlana: Tady mluvíš o Haljaruně. Což je projekt, který je od Bratrstva, potažmo od Vlčího kultu vůbec, úplně oddělený. Haljaruna je občanské sdružení, které se zabývá historickou rekonstrukcí života našich předků ve všech oblastech. Je samozřejmě nasnadě, že se zaměřujeme i na psy a na duchovní život. Ovšem Haljaruna není aktivitou Vlčího kultu, je to aktivita samostatná a striktně dodržujeme její oddělování. Jinak to dělá na pohanské scéně zmatek, často nás pak považovali pouze za nějaké nadšence living history.

 Mysličova poznámka: Tak zrovna v tomhle jsem měl řádný hokej 🙂 .

11) Sepětí s minulostí je pro vás tedy důležité. Jako svůj liturgický jazyk používáte Gótštinu (nejsem si jistý, někde jsem to slyšel). Proč jste si vybrali zrovna tento germánský jazyk?

Rushwolf: Pro mě to sepjetí s minulostí má velký význam. Je to určitým způsobem něco  jako kult předků. Člověk navíc kolikrát zjistí, že ne všechno co znali a uměli naši předkové jsme překonali, že ne vše patří do starého železa. Navíc mě uchvacuje estetické cítění našich předků, kteří ač měli tvrdý život, se i výrobě obyčejných věcí věnovali s velkým umem a pečlivostí, ne jako v dnešní spotřební společnosti. Popravdě i co se odění týče mně je pohodlnější oděv Germána z 2. století, než ty dnešní hadry na podlahu. Ohledně Gótštiny asi lépe povypráví Rowlana, protože je pravda, že moje smečka na ní zase tak nebazíruje a i když oceňuji její zvukomalebnost, svoje obřady i rituály provozuji častěji v češtině.

Rowlana: Historie samozřejmě pro nás důležitá je. Naše víra z té historické vychází a bez ní by to nešlo. Ovšem žijeme tady a teď a tomu musí naše víra odpovídat. Gótštinu používá jako liturgický jazyk Brothrjus Wulfe. Používáme jí proto, že si myslíme, že je dobré uctívat božstva v jazyce  v jakém byla uctívána v dávných dobách. Ne proto, že by současnému jazyku nerozuměla, ale protože věříme, že dávné jazyky naplňují naše volání jakousi posvátnou esencí a tvoří most mezi námi, našimi kořeny a bohy. No a Gótština byla zvolena proto, že Gótové pobývali téměř po celé Evropě a tudíž máme v sobě velmi pravděpodobně část jejich krve.

12) Udržujete kontakty s nějakým podobně fungujícím společenstvím u nás nebo v zahraničí? A co vztahy s českou pohanskou scénou? Je tu poslední rok dost všelijakých internetových přestřelek a neznalý čtenář si může udělat obrázek (a ne zcela neprávem), že na jedné straně stojí „sluníčkáři“ a na druhé „nazipohani“. Jak to vnímáte? Tady se přiznám, že i já jsem se v tomhle dost omočil. Není to celé zbytečné? Neobešlo by se české pohanství bez zbytečných provokací ?

Rushwolf: No co se týče domácí scény, tak tady si jdeme dost vlastní cestou. Nejsme docela na ničí straně, protože nikdo není tak docela na straně naší. Můžeme najít věci v kterých se neshodneme jak v programu PK, tak v programu jiných skupin, ale také tam je spoustu věcí, které máme společné, a proto jsme pro dialog. Neuznáváme stranění se a ignorování někoho proto, že má jiné názory, byť by byly seberadikálnější. Nejsem sice zastáncem nějakého spojení do „nepohanské“ církve, ale tu řevnivost a neochotu komunikovat vidím jako hlavní problém. I uvnitř vlčího kultu máme různé názory. Jsme schopní se pohádat, ale držíme spolu, protože jsou věci, které nás spojují. Prostě sem toho názoru, že i mezi rozdílnými tábory by měla vládnout vzájemná úcta a respekt. Měla by panovat spíše snaha o vzájemné porozumění, než snaha se pozabíjet. Na to je vždycky jako na krajní řešení, času dost. 😀

Rowlana: Domácí scéna je téma sama o sobě. Snažíme se mít dobré vztahy s co nejvíce skupinami i jednotlivci. Není pro nás primární, zda daná skupina nebo jednotlivec mají na věci stejný názor, ale zda jsou ochotní k rozumné diskuzi a spolupráci. Zastáváme jednoduché pravidlo: jak vy k nám, tak my k vám. Troufám si tvrdit, že máme dobré vztahy jak s Pohanským kruhem, tak s Českou pohanskou společností, tak s Dávným obyčejem, což jsou asi tři největší uskupení u nás, tak i se spoustou jednotlivců uvnitř i vně těchto organizací. Bratrstvo se taky hodně vymáchalo v různých nařčeních z extremismu a strašlivých internetových přestřelkách. Ale nám je to poměrně šumák, naopak nás to většinou baví :o) Stejně pak člověk zjistí, že tváří v tvář je všechno trochu jinak. Co se týče zahraničních organizací, Adrian byl svého času v kontaktu se spoustou významných pohanských osobností a skupin. V současnosti stále pátráme po uskupeních, které by se alespoň přibližovali tomu našemu, ovšem moc úspěšní nejsme. Často se třeba po bližším prozkoumání z nadějných skupin vyklubou jen další asatrúisté.

13) A co si myslíte o pohanství v dnešním světě? Má vůbec šanci v moderní, čím dál víc globální míchanici? Nedávno byl v Čechách americký profesor Strmiska. Byl jsem na jeho přednášce, kterou měl pro Dávný obyčej. Musím se přiznat, že jeho přístup mi přišel poněkud „intelektuálský“. U těchto lidí mám někdy pocit, že jsou mimo realitu běžného života. Pohanský kruh razí heslo, že by se mělo pohanství „odintelektualizovat“ a vrátit tam, kam patří. K lidem a do přírody. I když je pravda, že už jsem se setkal i se stoupenci „urbanšamanismu“, kteří se na Přírodu tolik nevážou.

Rushwolf: Podle mě pohanství a lidská spiritualita nikdy nezemřela. To není v moci žádné církve a nemám strach, že v tomto světě a v dnešní době zanikne a vytratí se. A právě proto, že vychází přímo od lidí a z „přírody“ přetrvá i přes snahy jí zadusit  nebo jí přenést na půdu kaváren a diskusních klubů vysokoškolských kolejí. Pana Strmisku neznám, vlastně jsem se o něm dozvěděl až na základě rozhovoru pro PK. No, měl sem z něj dojem, že se snaží za každou cenu zůstat korektní a působilo to trochu křečovitě. Každopádně v lecčem bych se s ním asi shodnul.

Rowlana: Pohanství v dnešním světě určitě má své místo. Je spousta lidí, kteří hledají své kořeny, a přesně pro ty by tu pohanství mělo být. Naopak, dnes máme u nás tolik pohanů, že se o tom průkopníkům před dvaceti lety ani nesnilo. To částečné intelektuálské pojetí je myslím úplně přirozené a souvisí s dnešní dobou. Dnešní člověk potřebuje víru zkoumat, definovat ji a hovořit o ní. Dnes už nežijeme v pohanské společnosti. Pohanství není všude okolo nás a není v tomto smyslu přirozené, proto o něm potřebujeme diskutovat. A není pak jedno, jestli to děláme v lese u ohně, v hospodě a nebo v kavárně? Kdo čemu dává přednost je jeho osobní věc. Mě samozřejmě přijde nejlepší, jak to dělám já. Ale dost těžko můžu někoho nutit, aby to dělal stejně, když mu to nevyhovuje. Můžu s ním o tom diskutovat, přít se, přesvědčovat. To samé může dělat on. Ale nakonec stejně musíme uznat legitimitu obou našich přístupů. Vážně bych se nechtěla dostat do stadia, kdy mi někdo, byť sám pohan, bude diktovat, v co a jak mám věřit.

14) Na závěr našeho rozhovoru bych se chtěl ještě zeptat na to, jaké máte plány do budoucna. A taky kde všude Vás můžou čtenáři ještě letos vidět. A vůbec, co by jste přáli sobě a naší (zatím) malinké pohanské komunitě do budoucna?

Rushwolf: Tak rádi bychom dál pracovali na rozvoji Vlčího Kultu – respektive našich linií a to jak po duchovní, hmotné, ale i členské stránce. Rád bych, aby v místech kde se usadíme nebo kde žijeme bylo na okolní přírodě znát, že v ní úřadují vlčí běžci. Rád bych, abychom i nadále pokračovali v osvětové činnosti a dokázali vést nejen veřejnost, ale i naše potomky k úctě k historii a předkům, ale i naší víře.

Rowlana: Plánů do budoucna je spousta. Máme spoustu nejasných idejí ohledně podpory velkých šelem v naší přírodě. Plánujeme výsadbu tisů zpět do naší krajiny, kterýžto projekt má na pohanské scéně poměrně slušný ohlas. Pořádáme vlčí běhy Prahou, které jsou všem přístupné. Přednášíme nejen o Bratrstvu na různých pohanských akcích. Občas děláme veřejné rituály. Připravujeme projekt zabývající se smrtí a pohřby v rámci pohanství. Plodíme a vychováváme děti. A v neposlední řadě také šíříme různé fámy, aby to bylo zajímavější :o) Pohanské komunitě bych přála, aby se naučila vést rozumnou diskuzi a oprostila se od předsudků a prudkých hodnocení na základě osobních (ne) sympatií. A bratrstvu, respektive Vlčímu kultu bych přála, aby se úspěšně rozrůstal a rozšiřoval řady těch, kteří podlehli kouzlu jantarových zraků.

 Mysličova poznámka: Oběma dotázaným moc děkuji za rozhovor a přeji jim úspěch v jejich jistě bohůmlibém konání. Obzvláště bych moc rád ještě poděkoval Vlkům za vskutku velkou rychlost se kterou mě odpověděli. Celé jsme to dali do kupy za dvacet čtyři hodin :-).

Advertisements
komentářů 23 leave one →
  1. Černá vlčice. permalink
    Leden 14, 2014 12:11 pm

    Ty fotky nebyli vlci podle mě to byli českoslovenčtí vlčáci ale to jsou půlvlci.

    • Rushwolf permalink
      Leden 14, 2014 12:49 pm

      To je opravdu naprosto brilantní postřeh 😉 předpokládám, že jste ten článek opravdu pozorně četla ;-D

    • Tyrfing permalink
      Leden 14, 2014 2:04 pm

      Proste psodlaci. 😉

  2. Anonymní permalink
    Prosinec 17, 2013 3:20 pm

    Ahoj, je možné ziskat po těle vlčí srst a nebo se stát vlkodlakem?

    • lomikel permalink
      Prosinec 17, 2013 3:29 pm

      Jasne ze jo. Videsl asi nejakej fim z cini jak nekolik let cvicej, nedjrive prerazej kerik, pak stromek, pak borovici jako ;o). (BTW je to kung zelesnyho kostete staci prelozit do englis a googlovat).

      No a neco podobny ma i nase evropska tradici. Je ale treba myt Vlcaka a sbirat chlupy. Sbiras a prilepujes, par let, a mas vlci srst.

      To je prvni stupen, dalsi uz jsou interni, sdeluji se adeptovi od tlamy k slechu, modulovanym vitim, za mesicni noci (jasne ze uplnek) po strzeni prvni srny…

    • Rushwolf permalink
      Prosinec 17, 2013 3:34 pm

      není…. ale nech se pokousat Lomikelem a Vladislavem, pak budeš mít jistě nějaký pravověrný skilly 😉

      • Anonymní permalink
        Prosinec 17, 2013 4:26 pm

        bych ale rád více zarostl…:/

  3. Liška permalink
    Září 11, 2012 1:07 pm

    Vlkům velký dík. Alespoň za naději, že tu někde pobíhají osoby tohohle smýšlení.

    • Rowlana permalink
      Září 15, 2012 8:29 am

      To nemusí být jen naděje. Jsme poměrně reální :o)

  4. Září 4, 2012 4:58 am

    Taky moc děkuju za ten rozhovor. Přímá inspirace lovecko-sběračskými společnostmi je mezi našimi pohany vzácná, ale má svoji logiku. Je to pramen ze kterého se vyvynuly všechny ty pastevecko-zemědělské národy (Keltové, Germáni, Slovani), které jsou inspirací nám ostatním.

  5. Září 3, 2012 4:02 pm

    Jsem rád, že se Vám to líbí a ještě jednou moc děkuju Vlkům, že do toho šli. O to víc jsem rád, že si tu každý může přečíst, jak to Vlci opravdu mají. Bez nesmyslných cintů a urážek.

  6. Flash permalink
    Září 3, 2012 3:00 pm

    Díky všem za parádní rozhovor 🙂

    • Adrian permalink
      Září 14, 2012 6:25 pm

      To srovnání s vrtulníkem trochu pokulhává. Upřimně mě vždycky zamrzí když se v souvislosti s návraty ke starým obyčejům objeví takový tak trochu zákeřný zásek do světa pověstí a mýtů. Četl jsem jich a slyšel už opravdu hodně a obvykle jsou si dost podobné ve svém poselství:“Bez výdobytků společnosti byste byli v prdeli!“
      Nejsem si jistý. Většina členů BW si tak nějak podvědomě(jinak si to nedokážu vysvětlit) upravuje svůj život, aby byli huř přizpůsobivý, přijatelní, zaměstnatelní,….
      No, ale k tomu vrtulníku. Už jsme to párkrát řešili. Když jsem ležel párkrát v polovědomí rozbitý na asfaltu(při mém zaměstnání to není nic zvláštního), tak si vzpomínám docela přesně na co jsem myslel: 1.jak si moje alfasamice poradí s partou jantarů, 2.modlitby k bohům. 3. že vlk by to asi zvládnul. Sanitka tedy nakonec byla, ale bez ní by to taky šlo.

  7. Catalessi permalink
    Září 2, 2012 10:45 am

    Jo, Vlci jsou dobří, jak chytrá Rowlana, tak pragmatický Rushwolf. 🙂
    Jenom mne napadlo, že by mě zajímal váš názor na situaci, kterou definoval Bonewits, jenž se domnívá, že rozdíl mezi pohanstvím a paleopohanstvím spočívá v tom, že většina uctívání a komunikace s bohy v dávném paleopohanství byla motivována strachem. Což dává rozum a je to přítomno i v současných antropology zkoumaných primitivních kulturách: strach z neúrody, z nemoci, z mrtvých (nebo jejich duchů, mstících křivdy), strach z přírodních katastrof atd. Říká se, že u primitivů na Nové Guineji je nejvíc žaludečních vředů na světě. Jak to máte vy – lze se za současných podmínek považovat za paleopohana?

    • Září 2, 2012 11:22 am

      No, ono podle mě u člověka který víře „propadne“ ten strach v určité míře také svou roli hraje… ani né tak strach z neúrody, nebo bouřek, ale spíš strach ze ztráty pouta či přízně atd. Nechci tím říci, že uctívám své bohy ze strachu, ale spíš bych si jako jejich vyznavač některé věci vůči nim netroufl, protože stejně jako mi mohou projevit přízeň mohou mě asi i určitým způsobem potrestat. Vlk taky není členem smečky ze strachu, nýbrž z potřeby, ale zároveň (když bychom ho antropomorfizovali) by měl asi strach jednat proti ní aby ho smečka nezapudila a on se tak nedostal do existenčních problémů, které by mu jako osamocenému jedinci hrozili… podle mě asi záleží jak úzké pouto mezi vyznavačem a bohem vznikne, osobně jsem ve fázi, že pro mě již neexistuje plnohodnotná alternativa v případě že bych byl svými bohy odvržen a tak ten „strach“ nazvemeli to tak, tu v určité formě opravdu je a člověka do jisté míry i nutí na sobě pracovat aby před svými bohy obstál… takže já ho do určité míry vnímám i jako určitý hnací motor, který pomáhá a vždy pomáhal různé kulty budovat a rozvýjet…

      • Catalessi permalink
        Září 2, 2012 11:26 am

        Ďík za odpověď! 🙂

      • Září 2, 2012 12:34 pm

        není zač, každopádně tohle je čistě za mě, nevím jak to mají v té osobní rovině ostatní 😉

    • Rowlana permalink
      Září 4, 2012 12:45 pm

      Vůbec si netroufnu hodnotit, jestli „paleopohané“ uctívali bohy ze strachu. To dneska při nejlepší vůli nemůžeme vědět. Osobně ve svém vztahu k bohům určité procento strachu mám, ale stejně tak tam mám přátelství, spolupráci, úctu.. A ze všeho nejvíc čistou potřebu.
      Strach je určitě významným hnacím motorem. Ale považovat ho jediný důvod, proč „paleopohané“ bohy uctívali? Nevím, nějak se mi to příčí. Že si některé věci nedovedu vysvětlit neznamená, že z nich mám automaticky strach. Považovala bych to, co píšeš, potažmo to, co tvrdí Bonewits, za velké zjednodušení a redukování božstev na zdroje stachu. Ono i to moderní antropologické zkoumání antropologů je takové všelijaké..

      • Catalessi permalink
        Září 5, 2012 6:45 am

        No, nemůžeme to vědět, jak to tenkrát bylo, ale můžeme usuzovat podle kmenů, žijících v podobných podmínkách, živících se lovem apod. Vždy, když se do života vkrade nutnost, přichází s ní tíseň a strach. Určitá psychologie je lidem společná, když si vzpomenu na okamžiky opravdového strachu ve svém životě, vzývala bych cokoliv, kdyby to mělo pomoct. Podobná psychologie funguje například u nemocných rakovinou, občas jsou ochotni zaplatit velké peníze za evidentně šarlatánské záležitosti.
        No ale to nebyl jediný důvod, myslím si, že toho Bonewitse je třeba chápat tak, že v dnešní době je uctívání bohů pro většinu pohanů pohodová záležitost, nikoliv nutnost. U vás třeba se to přibližuje k tomu paleopohanství díky aktivitám v přírodě, ale s tím hřejivým vědomím, že je tu šance dovolat se vrtulníku červeného kříže, kdyby se něco podělalo. Což víme zcela jistě, že původní paleopohani neměli, a tak mohli volat jen své bohy. Ale dík za názor.

      • Rowlana permalink
        Září 5, 2012 7:43 am

        My se ale nechceme přibližovat paleopohanství. Výdyť je to nesmysl. Žijeme teď a tady a proto naše víra musí tak vypadat. Nejme lovci a sběrači někde z pravěku, jsme lovci a sběrači 21. století.
        Nevím, jak to Bonewits myslel. Ale jak to chápu já – já ti nevím, jestli je uctívání bohů dneska vlastně pohodová záležitost a ne nutnost. Myslím, že je to pohodová záležitost do té doby, pokud svojí víru opravdu nežiješ, neustále, ne jen o víkendu při rituálu. Pokud svou víru opravdu žiješ, tak to zas tak pohodové není. Aspoň tedy toliko má zkušenost. Možná to není stejná nutnost, jako v době paleopohanství, ale nutnost to je.

  8. Srpen 31, 2012 2:01 pm

    Rushwolfe a Rowlano – díky, tohle je dobrej rozhovor a dobrá slova-nejsem sice Vlk, spíš Šakal 🙂 ale tohle je mi dosti blízké pojetí pohanství – díky vám a díky Mysličovi – Hael všem Brothrjus Wulfe

  9. Srpen 30, 2012 9:43 pm

    Díky za rozhovor a rozšíření rozhledu, dává mi to smysl, Rowlana je mi moc sympatická a má můj obdiv 🙂

Trackbacks

  1. Jaraslav Kojot Polák pomlouvá české pohanství v časopise Pevnost | Stezky pohanství

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: