Skip to content

300 Sparťanů

Srpen 17, 2012
tags:

Ne, přátelé, dnes si nebudeme vyprávět o kultovním filmu „300 – Bitva u Thermopyl“ Zacka Snydera. I když i o něm si něco povíme. Tento film má sice velmi podobný název (což tvůrci samozřejmě zamýšleli), jedná se však o dokument. Už víte, že si do trafiky nechodím kupovat cigarety, ale dvd. A u tohoto jsem udělal moc dobře, když jsem asi tak před rokem obětoval svých padesát kaček.

Tento dokument mají na svědomí američtí tvůrci z History Channelu, kterým se už povedlo pěkných pár kousků. Při natáčení použili úplně stejnou techniku jako mistr Snyder, tedy nahnali herce do studia před modré plátno a zbytek doladili přes počítače. Hned z kraje musím říci, že vizuální stránka dokumentu je naprosto perfektní a místy dokonce mnohem lepší, než Snyderův krvák. Ve snímku hostuje spousta amerických a kanadských historiků, kteří celkem srozumitelně a jasně vysvětlují, jaké události předcházely samotnému konfliktu Řeků a Peršanů v Thermopylském průsmyku (a nejen tam) a i to, co po něm následovalo. Hovoří tu i můj oblíbený spisovatel historických románů Steven Pressfield (Ohnivá brána, Souboj s bohy).

V dokumentu se dozvíte, co bylo bezprostřední příčinou této první „světové“ války (ano, byl to boj, do kterého byly zataženy tři světadíly). V roce 541 př. n. l. dobyl perský král Kýros Veliký celou Malou Ásii a připojil ke své říši i města maloasijských Řeků. Iónským Řekům se to moc nelíbilo, a tak v roce 498 př. n. l. vypálili s pomocí athénského kontingentu sídlo perské okupační správy Sardy. Tehdy už ovšem vládl rozsáhlé multietnické Perské říši Dáreios I., který si to nenechal líbit. Zmobilizoval armádu a rebelující Řeky porazil. Athénská flotila se však stačila stáhnout domů a Dáreios se rozhodl Athény potrestat. Nejdříve to zkoušel po dobrém, se zlou se však potázal. Athéňané a Sparťané pro jednou našli společnou řeč a perské vyslance prostě pozabíjeli. Inu, co také dělat s barbary, že? Ne všechny řecké městské státy se však zachovali takto netaktně. Například Makedonci se celkem ochotně poklonili perské moci a na znamení vazalství poslali do Persepole (hlavního sídla Krále králů Dáreia I.) vzorek půdy a vody.

A tady právě začíná příběh odvahy, cti a slávy Řeků, kteří se odmítli poklonit barbarskému vládci a postavili se na odpor tak houževnatě, že legendy o jejich statečnosti si vyprávíme s úžasem dodnes.

V roce 490 př. n. l vyslal Dáreios I. invazní flotilu do pevninského Řecka, která měla přivést Athény k rozumu. Perské vojsko se chystalo vylodit u vesničky s kouzelným jménem Marathón. Nebyli to jen samotní Peršané, ale i jejich poddaní z porobených národů: Frýgové, Lýdové, Kárové, Kurdové, Médové, indičtí a skythští žoldnéři- to vše byli Árijci (pro politické korektníky: šlo o Indoevropany), jejichž kultura a náboženství se do jisté míry podobaly řeckým. Jenže v perské armádě byly v nemalé míře zastoupeny i neárijské národy: Asyřané, Féničané, Babyloňané, Židé, Egypťané, Libyjci, Nůbijci (černoši) a další, kteří s Řeky bránícími Evropu, už neměli pranic společného. Athéňané věděli moc dobře, oč jde. Buď se okupační síle podvolí a rozpustí se v asijsko-africkém multikulti tavícím kotlíku, nebo se jim podaří zvítězit a zachovat tak helénskou civilizaci dědicům. Vyslali proto běžce s prosbou o pomoc ke svým spartským rivalům. Sparťané sice vyrazili pomoci (věděli, že po Athénách jsou na řadě i oni), ale kvůli zdržení při jistém náboženském svátku dorazili pozdě. 10 000 athénských a platajských bojovníků, tak samotných čelilo možná až 60 000 Peršanů a jejich vazalům. A co?! Řekové slavně zvítězili! A to tak, že Peršané měli obrovské ztráty a domů se jich vrátila stěží desetina. Běžec, který tu radostnou zvěst donesl do Athén, po předání zprávy dostal infarkt a právě na počest tohoto drtivého athénského vítězství, dodnes běhají sportovci „marathon“. Sparťané dopochodovali až po bitvě a museli uznat, že to sice jde i bez nich, ale příště bude lepší, když u toho pro jistotu budou.

A zde už se pomalu dostáváme k vlastní bitvě u Thermopyl. Dáreiův syn Xerxés se s otcovou porážkou nikdy nesmířil. V roce 480 př. n. l. shromáždil do té doby nevídanou armádu o síle až 250 000 mužů (opět multietnická sebranka z celé říše) a překročil po mostě z lodí Hélespont (průliv z Černého do Středozemního moře). Spojené řecké polis provedly mobilizaci. Moudře se rozhodly bojovat na dvou bojištích. To první byl Thermopylský průsmyk, kde se shromáždilo oněch legendárních 300 Sparťanů jednoho ze dvou spartských králů – Leonida I. Nebyli tu však samotní, zapomeňte na Snyderův krvák, spolu s tělesnou stráží tohoto krále tu pevně stálo i 7000 dalších Řeků. Druhý spartský král a rada totiž válčit (zatím) nechtěli, neboť znovu přišel čas náboženských slavností. Leonidas se tedy vydal se svou gardou bojovat na vlastní pěst. Thermopyly (doslova to znamená „Horké Brány“), se pro Xerxa a jeho sebranku staly opravdu pálivou záležitostí. Tento průsmyk se z taktického hlediska dal ubránit i hrstkou mužů a v bližším časovém úseku se nedal obejít. Leonidas se svými muži tak vězel v úzkém hrdle soutěsky jako špunt v lahvi. Xerxes se s obrovskou přesilou pokoušel po tři dny vytlačit Leonida z průsmyku a podařilo se mu to jen za pomocí řeckého zrádce Efialta, který dovedl Peršany do Leonidova týlu horskou zkratkou. Statečný král poznal, že nemůže déle vzdorovat přesile, která už hrozila útokem ze dvou stran, a tak odeslal větší část svého vojska zatím volnou cestou do bezpečí. Přesto Thermopyly nebránilo nadále jen oněch 300 Sparťanů, ale i asi 700 Thespianů. Všichni tito neuvěřitelně stateční obránci Evropy padli do posledního muže. Vykoupili tak svojí obětí čas občanům Athén k tomu, aby evakuovali své nádherné město, které Peršané vypálili.

Ve stejnou dobu u ostrova Euboia spojené řecké loďstvo pod vedením geniálního Athéňana Thémistokla (některé zdroje uvádí, že hlavním navarchem byl Sparťan Euribyadés – i když asi jen podle titulu) porazilo na hlavu perskou flotilu (z větší části tvořenou fénickými námořníky). Tato bitva, bojovaná paralelně s tou u Thermopyl, je neprávem trochu opomíjena. Pokud by totiž Thémistoklés nezvítězil právě zde, u Artemísia, perský kontingent by se mohl vylodit Leonidovi za zády a byl by tak poražen mnohem dříve. To by byla katastrofa nejen pro Řeky, ale i pro celou naši civilizaci, která by tak už nikdy nedostala šanci vzniknout. Malé, doposud rozhádané Řecko se sjednotilo proti společnému nepříteli a v dalších bitvách u Platají, Salamis a Mykalé byli Peršané doslova zdecimováni.

Řekům jejich jednota bohůmžel nevydržela příliš dlouho. Znovu rozhádané polis se v takzvané Peloponéské válce pustily do bratrovražedného boje a samotní Sparťané se proti Athéňanům dokonce spojili i s Peršany. Později však Héladu sjednotil Makedonec Filip a jeho syn Alexandr dobyl a ovládl celou Perskou říši a položil tak základ Helénismu a vlastně celé naší Evropské civilizaci.

O tomhle všem se v tomto dokumentu dozvíte. Pravda, není v něm tak jasně pojmenován nepřítel Řecka a Evropy, ale jistě velmi dobře pochopíte, oč tenkrát Řekové bojovali. Zhlédnete výcvik ve spartské armádě, přesvědčíte se, že řečtí hoplíté bojovali jako těžkooděnci a nikoliv v kožených slipech a naboso, jak nám to prezentuje Snyder. Seznámíte se životy Xerxa, Leonida a Thémistokla, s poměry v tehdejším světě a vůbec se u toho nebudete nudit. Tedy alespoň doufám.

A bylo by také dobře se zamyslet nad tím, že náš kontinent se i dnes dostává do stejné situace jako tenkrát. Nepřítel znovu tluče na brány Evropy. Jen to zatím není ještě armáda. Hrozí nám stejné nebezpečí, jako starověkým Řekům. Můžeme se jednoho dne probudit a zjistíme, že v našem krásném kontinentě vládne kdosi jiný. Někdo, kdo ve jménu multikulti míchá v tavícím kotlíku národů a rád by v něm povařil i Evropu. Možná už nastal čas uvědomit si, že my, Evropané, jsme na tom stejně, jako naši řečtí předchůdci. Je čas se spojit a říci hrozbě jasné a srozumitelné NE! Tak, jako to udělali obránci Thermopyl. Ještě není pozdě.

300 Sparťanů (Last Stand of the 300). USA , 2007. Vydal Intersonic v roce 2010.

Reklamy
komentářů 6 leave one →
  1. Thorgils permalink
    Srpen 22, 2012 11:27 am

    Nejvíc smutný je to, že dneska už ani nikdo nechce bojovat a bojí se čemukoliv postavit a má totálně vymytej mozek medii a celkově televizí…..hold propaganda je největší zbraní v tomto světě a toho se chytli… (em nebudu jmenovat)……. A lidi už jsou tak zdegenerovaní že se bojím a už to i vidím , že jim je jedno co se stane s naší zemí z Evropou …. kéž by už byl ragnarok …. Než vidět kdo to tu ovládá a co se to tu rozmnožuje tak radši konec světa!!!

    • Tomas permalink
      Srpen 22, 2012 1:38 pm

      Neboj, na Naglfar se pilně pracuje 🙂

      • Tyrfing permalink
        Srpen 23, 2012 12:23 am

        Ja zase zahazuju odrezky kuze…

  2. Srpen 18, 2012 12:00 pm

    Mne se ten dokument moc nelíbil kvůli třem věcem.
    Vše se opakovalo minimálně pětkrát.
    Štíty tam mají pomíchané, Sparťané měli na štítech lambdu.
    A heci tam šlapali po koberci v moderních sandálích.

    • Srpen 19, 2012 9:47 am

      Takhle: Spart’ané používali lambdu jako výsostný znak jen od určité doby. Většina spartských hoplítů ji měla na štítě až za Peloponéské války, dříve jen někteří. Raději používali (jako ostatní Řekové) své osobní poznávací znamení. Dobře to vysvětluje právě Pressfield v tomto dokumentu. Co se týče obuvy, tak na sandálu toho moc nevymyslíš, tenhle vzor „kristuska“ se používá tisíce let.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: