Úvaha nad etikou

Mnoho slov již bylo napsáno na téma „pohanská etika v současné společnosti“ a také mnoho sporů se již vedlo na tohle téma. Většině těch, kteří neuznávají a nepřijímají morálku současné společnosti, bývá většinou doporučováno buď za a-odstěhování se do pustiny, za b-boj proti systému, za c-systém akceptovat, a nebo za d- akceptovat pouze nutně nezbytnou část systému, ale žít si po svém. Myslím, že pro většinu pohanů jsou první tři možnosti celkem extrémistické a většina si stejně žije po svém. Systému se v současné době nedá plně uniknout. Na druhou stranu jsou i pohané, kteří systém přijímají se vším všudy a řídí se jeho rádoby demokratickými a v podstatě i křesťanskými zákony a nařízeními. Zde je pak na místě otázka, zda jde ještě stále o pohanství nebo spíše o nějakou rádoby hru na něco, v podstatě o křesťanství pod pláštíkem pohanství. Protože morálka a pravidla soudobé společnosti v podstatě odporují zákonům Matky Země. Ano, někteří pohané se ještě stále řídí morálkou stáda. Morálkou, která se po staletí snažila ničit a deptat ducha starých časů a s pomocí jednoho všemohoucího boha spoutat lidského ducha a přírodu. Můžeme dnes konstatovat, že tohle dílo se velmi úspěšně zdařilo a stále ještě pokračuje. Křesťanská morálka je morálkou stáda a podřízenosti umělým autoritám. Je to morálka zotročení lidského ducha jediným pravým bohem, morálka lží a nastavování druhé tváře, morálka falešná a pokrytecká. Morálka, která totálně zničila duch kmenových svazků a klanů a vytvořila na zemi masy lidí s vymytými mozky a těly, kteří nejsou ani s to bránit svůj život, když na to přijde. Pokud by se tedy člověk měl doslovně řídit současnými pravidly, v tom případě se podle mého názoru nemůže stát vyznavačem starých zvyků a obyčejů.

Jaká by tedy měla být etika vyznavače starých obyčejů? V první řadě by měla vycházet ze zákonů Matky Země, neboť ony jsou nejvyšším řádem všech věcí. Člověk je stále pouhou součástí přírody a nikdy se nemůže stát jejím svrchovaným pánem. Měl by se přírodě přizpůsobit. Měl by poznat její zákonitosti, koloběh života a smrti, a také sebe sama v kontextu s řádem Matky Země. Příroda není ani dobrá ani špatná, ona prostě je a funguje. Vše slabé či zdegenerované nemá šanci přežít, ale stejně tak ti silní, kteří přežijí, zákonitě spějí ke svému vlastnímu konci, který může přijít v podstatě kdykoliv. Je to nekonečný a věčný koloběh zrození a zániku, jehož chápání bylo narušeno nastolením morálky lží a iluzí. Myslím, že současná přelidněnost planety je skvělým důkazem, jak chápání přírodního řádu bylo přerušeno. Vyznavač starých obyčejů by se také neměl řídit dualitou dobra a zla, ale měl by dle přírodních zákonů stát mimo tyhle pojmy. Rovnováha je samozřejmě v tomto případě velmi důležitá.

V přírodě žádná morálka nefunguje, nepanuje zde pravda ani láska, nýbrž zákon života a smrti. Panují zde pravidla progrese a regrese. Vše slabé a neužitečné je většinou potlačeno na úkor silnějšího a dravějšího a není v tom žádná ideologie ani politika, ale pouhá realita samotného života. Slabé, neužitečné a neživota schopné je potlačeno, neboť by jinak sám život zdegeneroval. Samozřejmě, že v reálném lidském životě se těmito zákony nelze řídit doslovně. Ale dá se z nich vycházet, neboť i člověk je jedním z dětí přírody.

Tato etika může být označována jako extrémní, fašistická a nenávistná. Přitom vychází přirozeně ze zákonů přírody a Matky Země a je naprosto přirozená. Je například velmi přirozené použít násilí k obraně svých práv, majetku či pouhé cti. Někdo to může nazývat primitivismem, protože od toho jsou přece v dnešní době úřady. Ovšem úřady vaše problémy ve skutečnosti nezajímají, tudíž je ani nebudou mít snahu moc řešit. Spíše nakonec budou řešit vás. Každý by měl mít právo řešit křivdu spáchanou na sobě dle svého uvážení. Což samozřejmě neznamená, že pokud mi někdo ukradne jízdní kolo, musí přijít o hlavu.

Myslím, že právě nadchází čas, kdy je potřeba začít vytvářet silné kmeny a klany. Silné ani ne ve smyslu početním, nýbrž spíše co se týče kvality jedinců. Rádoby občanská společnost v podobě v jaké se nyní nachází, stejně nefunguje a pomalu se blíží chvíle jejího totálního rozpadu. A tehdy přijde chvíle těch, kteří vyslyšeli volání starých a pravých bohů a spojili své síly k pokračování starobylých tradic.