Skip to content

Rozhovor s Kubou aka Soulburnerem aka Gordonem Listovem aka…

Červenec 22, 2012
tags:

Nedávno zveřejněný rozhovor s pagan metalovou skupinou Žrec nyní doplňujeme rozhovorem s jejím spoluzakladatelem, basákem a zpěvákem Kubou. Vzhledem k tomu, že se jedná o člověka po všech směrech velice potentního, jehož aktivity přesahují rámec Žrece, je samostatný rozhovor skutečně na místě. Fandové skupiny, ale nejen oni, si tak mohou doplnit mozaiku tohoto seskupení o další střípek, v případě Kuby vlastně střípek čtyřrozměrný, jak budete moci sami poznat.  

Soulburner

Na úvod bych se Tě rád zeptal, kolik osobností vlastně bytuje ve Tvém jistě bohatém nitru a můžeš nám je jednotlivě představit?

Zdravím ! Udělám to tak trošku historicky. Samozřejmě mám základní smrtelnou osobnost, která fyzicky existuje nejdéle – Jakub (což je moje civilní jméno pod kterým obecně vystupuji od prvního vyjmutí z lůna matčina. Do určitě doby mně to stačilo.

Potom začala záliba v muzice a můj osobní čas byl vyplněn založením vlastní kapely. Jako mladí kluci jsme všude viděli, jak členové kapel mají různé přezdívky … což samozřejmě muselo přijít i ve Žrecu (ustálilo se to na Soulburner), což sice moc nekoresponduje s hudebním stylem Žrec, ale nemám rád změny!

No a potom je básník Gordon Listov a další „čtvrtá osoba“.

Ze začátku jsem vše bral jako určité rozdělení k aktivitám (Gordon na psaní, Jakub v reálu a Soulburner v muzice), později jsem to však začal aplikovat dohromady a nerozděloval jsem to, co právě dělám. Takže vše dávám v šanc, a podle toho jak se to hodí, tak to i využívám. Teďka jsem však na úrovni, kdy jsem zcela ovlivněn Gordonem a proto povětšinou nevyhledávám lidi a snažím se, co nejvíce vyhýbat sociálním propletencům. Hodnotím tím celý život za negativní a jako jednotlivec se stanovuji jako skupina soběstačná. Jednoduše vše propojuji a řadím si dle libostí do určitých kolonek a podle toho vyvozuji.

K celkovému rozdělení dle vlastností a postoji to můžeme brát takto:

Jakub – toť základní – je asi nejlepší říci, že je potřeba ho poznat. Vše se dá ale shrnout do jedné věty … optimistická osobnost, která se snaží dělat to, co má a držet se pravidel. Nesnaží se vyhledávat konflikty.

Soulburner – vychází ze základní osobnosti a tudíž vlastní podobné vlastnosti se špetkou drsnosti a občasné nadřazenosti.

Gordon – no tak to je ořech! Vytvořil jsem to pro veškerou špínu, co je ve mně jak fyzicky, tak psychicky. Nereálná osoba s reálným postojem k světu a smrtelníkům, proklínající vše, s depresivními sklony k vlastnímu uspokojení nejednoduchosti života. Veškeré problémy staví do popředí jako veselé dění v životě. Od doby, kdy začal pracovat na sepsání „manifestu největšího díla“ pohrdá lidmi, které pojmenovává „smrtelníky“, staví vše na úroveň něčeho, co je hodnota, „něco“ v poznání posledního „nic“. V zjištění, že pro zrealizování největšího díla je potřeba odstranit osobnost Jakuba a Soulburnera, které mu brání a sociálně svazují, intenzivně se snaží narušit jejich prostor a tím je likvidovat. Pomalu, ale jistě!

Obvykle na sebe strhává potíže prvních dvou osob, jejich prožitky, zkušenosti, nedokonalosti a nesplněné cíle. Z toho potom dedukuje a vytváří tvorbu sobě vlastní. Radostné chvíle nebere jako radost, mění je v sociální slabosti a tudíž i odsuzuje.

JO, je to vypočítavá svině, která si nebere servítky a vše upravuje pro svoji pravdu (pozn. Jakuba)

„ČTVRTÁ OSOBNOST“ – prozatím jsem ji moc nepoznal, nevím, co přesně dělá a co má za cíl. Spíše to bude asi obranný systém, který vytvořil Gordon před socializací vlastní osoby. Takový „myšlenkový tulpa“. Bere vše, co se týká všech osobností a rozděluje to buďto k zapamatování, popřípadě k odstranění. Vnitřní čistič zbytečností, které mu lidi kolem  připravují a tudíž ho nemohou posunout dále ve své tvorbě.

Lidem jsi znám především díky svému působení ve Žrecu. Jak jsi se vůbec dostal k hudbě, konkrétně k vyluzování tónů hrdlem a mučení baskytary?

Jednoduše! Začneš tíhnout v nácti-letech k metalu a jiné muzice (aktivněji) a prostě si koupíš kytaru za prachy z brigády. Potom najdeš bandu, která je stejně naladěná, a je to!

Než začal Žrec, našel Torham doma na půdě starej buben (kotel), vzal svoji akustiku s několika strunami a začalo se u něho tvořit (název uskupení Slaughter Head) …já mlátil paličkou do kotle a on většinou drnkal do rytmu na jednu strunu a pěl do počítačového mikrofonu na sluchátkách. Tímto způsobem se nahrálo kvanta docela zajímavých starožitností (Blackdech, předměty, zabiják). Jo, ten zabiják, na to jsem udělal text! (takové ovlivnění Cannibal Corpse).

Potom šel Torham na gympl a tam poznal Sarapise, skamarádil se a pozval ho domů a dělali taky nějaký nahrávky. Jednou mě o něm řekl, že je dobrej na ten buben a asi budou zakládat kapelu! Zeptal jsem se ho: „A co naše kapela Slaughter head ?“ Bylo mě řečeno: “Pičo, budeš hrát s náma …na basovku“

OK, co to je? A bylo to! Do té doby jsem poslouchal muziku jako celek, moc jsem nerozeznával na jednotlivé nástroje. Koupily se kytary a Žrec mohl začít fungovat! (což ještě tedy trvalo, mezitím se vystřídaly různé názvy a přišel Igor, posléze Marvin).

Se skupinou Žrec za sebou máte jedno demo a dvě alba, z nichž to novinkové Paměti jste křtili teprve nedávno v dubnu. Ve své tvorbě jste se opět posunuli o výrazný krok vpřed a dle mého názoru rozšířili pagan metal o novou dimenzi. Pro českou scénu přelomovým lze považovat i váš debut Žertva. Čím si vysvětluješ tuto Vaši originalitu?

Možná to je tím, že nemáme (až na výjimky) hudební vzdělání a tak se nedržíme nějakých linií, prostě děláme to, co máme rádi a to, co jde z našeho nitra. Prozatím to funguje, nehrajeme si na nic, co nejsme. Pokud mě někdo řekne: „Neumíš hrát! “, má pravdu! NEUMÍM, jen se umím naučit to, co po mě v písni požadují. Nikdy nebudu jamovej hráč, nikdy nebudu zakládat jinou kapelu, Žrec se s tím smířil, že nejsem instrumentalista a nevadí jim to. Měl jsem několik nabídek, hrát ještě jinde (většinou šlo o projekty různě žánrově laděné). Odmítnul jsem se slovy: „Hoši, ale já neumím hrát a nebyl bych vám platný! Což samozřejmě nikdo nevěřil.

Nechápu, lidi jsou primitivní, i když jim říkáš pravdu, myslí si, že kecáš.  🙂

Ale jinak ruku na srdce, je to sakra dobrá muzika!

Nosíš trička a nášivky klasických heavy metalových skupin, tudíž máš k takové hudbě blízko. Jak se tato Tvá obliba ostřejších skladeb slučuje s novou tvorbou Žrece, stavějící na melodičtějších partech a atmosférických skladbách?  

Jo, postupem času trička s kapelami vystřídala normální šatník. Mimo modráky a vaťák, ty nosím hojně !

No, nehledej „zakopaného psa“ tvorby Žrec jen v těch tričkách. Já si více méně můžu obléct cokoliv, protože (pozor přijde pravda) moc instrumentální části nevymýšlím, takže i kdybych na sobě měl růžové tričko a páskové kalhotky s monogramem Freddie Mercuryho (chlape, byl jsi dobrej!!!) A v kapse kalhot s permanentkou do „Modré ústřice“, Žrec to vůbec neovlivní ( viz. Paměti :)). Jsem takovej přicmrdávač, občas toto a ono. Myslím, že však styly, které mám rád a tvorba Žrec, jde opravdu docela ruku v ruce, (stejně tak i ostatních členů, kteří se aktivněji účastní tvorby).

„Torham něco donese na zkušebnu a v první chvilce to vyznívá jako, kdyby to hrála garážová pseudo-hetero kapela, která do své tvorby zahrnuje vše od  Village People  po český pop (všichni ti, co vidíš v TV).‘“

No a potom, ejhle, něco se přidá, něco se ubere a je z toho song, který vyznívá, jako by to vše bylo od začátku cíleně smontováno přesně takhle. A je jedno, co máš na sobě a co posloucháš …vyplyne to z ničeho a perfektně se to hodí do tvorby Žrec. Ta jest poslední dobou více otevřená experimentování, ale pořád se znakem Žrec !

Melodické party nechť jsou důkazem. Osobně mám rád vyhrávky a složitější melodie, ale musí pasovat. Občas je taky dobré zkusit něco ala Burzum. Jednotvárnost je někdy silnější a přitažlivější, což může být slyšet na Pamětech (Vítr na polích).

Vzhledem k zaměření našich stránek se Tě nemohu nezeptat na Tvůj osobní vztah k pohanství, jemuž se věnujete v textech skladeb. V jednom rozhovoru jsi uvedl, že jsi s Torhamem a Igorem, kteří se hlásí k rodnověrství, pár obřadů navštívil, ale už tak nečiníš. Čím se Ti tyto akce znelíbily a ovlivnilo to negativně i Tvůj vztah k pohanství jako takovému? 

Stejně jak začal můj zápal v muzice, metalu, velmi rychlým tempem, přišel i zlom a zájem o rodnověrství se stal zájmem aktivním. Četl jsem knihy o Slovanech a starých dobách, historické i poučné. Samozřejmě vše, co Torham donesl, jsem hltal, takže když přišel s prvním obřadem, musel jsem jet s ním. Obřady, které jsem navštívil, by se daly spočítat na prstech jedné ruky, postupem jsem však začal stále více uplatňovat v praxi myšlenkové názor právě třeba Gordona, a tudíž jsem nepotřeboval obřady ke svému vyznání. Je to trošku problém, protože Gordon je a snaží se býti apolitický a bez zařazení mezi vyznání a náboženství.

Akce byly vesměs dobré, problém je v lidech a tudíž i ve mně! Více se to pokusím vysvětlit v otázce ohledně mé tvorby.

Při listování bookletem vašeho CD Paměti mne zaujaly fotografie. Na té skupinové stojíš poněkud stranou ostatních a na své samostatné se oblečením i výrazem trochu odlišuješ od zbytku skupiny, přitom  v reálu na mě spíš působíš jako stmelovací prvek výrazných individualit Žrecu.  V rámci každého uskupení lidí zastává každý jednotlivec nějakou roli, jak bys ve vaší skupině charakterizoval tu svoji?

Věř, že moje pozice na fotce nebyla promyšlená, prostě se tak stalo a tudíž to může právě doplňovat moji odtažitost a osamělost. Jak styl oblečení jsem si dal na sebe to, co nejvíce nosím a tudíž metalové doplňky. Křivák patří k tvrdé muzice, stejně tak jako k motorce (tu zatím nevlastním), no a vesta s nášivkami kapel, které pro mě v hudebním světě znamenají. Takže kolem a dokola, opět v jednoduchosti je síla.

Nejsi první, kdo mě upozorňuje na moji možnou roli ve Žrecu jakožto stmelovače. Asi to tak je. Moje role je udělat maximum pro dobro a chod kapely, abych ze sebe vyždímal na koncertech vše pro spokojenost lidí, co stojí pod podiem a dále. Vždy chci nechat, jak se říká, na podiu srdce (toť možná jedná z mále věcí, které akceptuji ve smyslu sociální a lidské). Žrec je v merku Soulburnera a ten taková svině není!

Možná, že mě má kolektiv přátel rád, protože jsem tlustý 🙂 „Jo, v tom to je! Lidi mají rádi tlusťochy, stejně tak jak rádi žerou kuřata.“ Lidi, kamarádi, fanoušci, lidi které vidíte poprvé a stejnak vás tímto naserou, mají rádi mezi sebou takovéto osoby. Vždycky, když jsou nasraní na svoje nedokonalosti či mají jiné problémy, spraví jim náladu tlustej, protože si pak na něho můžou ukazovat a zesměšňovat ho. Myslí si, že tím jsou vtipní, ale opak jest pravdou. „Nechápu, proč si skoro každý hubeňour myslí, že máme rádi popichování a slovní zesměšnění ve společnosti.“

To jsou potom věty jako: „To je břicho!“, „Bacha, Kuba alias Bibus jde, bude zemětřesení!“, „To jsou kozy, větší než má moje stará! „Kuba si dává svačinu, budeme muset pořídit větší zkušebnu“, …. Ha ha ha! Seru smíchy a radostí nad tím, že na mě ukazují!

Jak psal už ve své knize George Orwell: „Tlustí lidi nemají rádi, když je pícháte prstem, chytáte za jejich prsa, či ukazujete na jejich vypracovaně břišní faldy.“ Ale popichovači se tváří tak, že někdy chtějí za to od vás dokonce pochvalu, jako kdyby vám kouřili péro či co. Lidi jsou svině, jejich činy v této oblasti jsou směšné, protože to neznají. Kuba a Soulburner jsou v těchto zážitcích již ostřílení mazáci, takže si na to od nich zvykají. Horší je, když to dělá Gordon, to je borec s normální postavou a mraky ženských vedle sebe … spratek namyšlená, myslí si, že se ho to netýká! (pozn. Soulburnera)

Dle dosavadních odpovědí, jsi asi složitější člověk! Jak se k tomu, popřípadě tvojí tvorbě staví třeba tvojí kamarádi a přátelé ?

Někteří o mé tvorbě vědí, jiní ne. A už nemám chuť jim to vnucovat.  Postupem času jsem zjistil, že je potřeba se nejdříve naučit svoje blízké a kamarády nenávidět a později možná do další. Někteří si změnu nezaslouží, a tak u tebe zůstanou takhle napořád.

Samozřejmě jsou i výjimky, které dokonce i já potřebuji k životu. Naštěstí těchto lidí je málo!

Možná hříčkou osudu („je to fakt svině“) mě tyto osoby neustále opouštějí. Pravidelně nad tím sám spekuluji, co bylo špatně. Povětšinou docházím k závěru, že chyba mohla být na mé straně, což prostě a jednoduše přiřazuji ke své smrtelné osobě, tudíž sociální a tudíž nedokonalé. I já mám v sobě část promyšlenou jinými slovy lidskou, a pokud se s tím nemohou vyrovnat moji kamarádi, jak mám já? Jak už jsem snad někde řekl, nesnažím se být sociální, citový atd. atd. Ale někdy přijde změna a já to provedu a jsem chvilku takový. Co provedou moji kamarádi, blízký a přátelé s touto příležitostí? Jednoduše se na mě vyserou, pošlapou, to jsem jim dal a postupně se mnou končí! Nemá cenu se nad tím asi rozčilovat. Jsou to všichni svině!

Přemostění mezi tématem Žrec a Tvou další tvůrčí aktivitou vyplňme Tvými zálibami. Pokud zrovna nejsi činný umělecky, jak trávíš volný čas? Pokud možno podrobněji než jen klasickým výčtem: filmy, knihy, divadlo, křížovky a nekrofilie, jak je tomu jistě u většiny z nás 🙂

Jo, poslední dobou hojně luštím malované křížovky. Jsou lepší než osmisměrky, jednoduší než švédské křížovky, vychází z nich pěkné obrázky a hlavně mě uklidňují!

Další části dne vyplňuje práce. Muziku poslouchám po cestě do práce, v práci a po cestě z práce, takže ji mám za celý den kolikrát dost. Občas nahradím hudbu knihou. Filmem taky nepohrdnu. Víš, jsem člověk, který si může do zblbnutí pouštět pořád stejnou muziku, číst knihy či se dívat na stejné filmy. Mám rád českou kinematografii, jak poválečnou tak především z první republiky. „Filmy pro pamětníky, to je moje“.

Jinak jsem vyrůstal na starých dobrých amerických filmech, kde borec někomu utrhne ruku a pak s ní umlátí další tři maníky a přitom nabaluje servírku. „Jo, Amerika byla vždy šílená!“

Někdy se opět na internetu vyskytne akční film z 80-tých let, který je dabovaný jen a pouze jednou osobou. Borci, fachmani, mlátiči, servírky, dokonce i děti…vše mluví jen a jedna osoba, to tomu filmu dává další rozměr a posouvá ho zase o kus dál 🙂

Samozřejmě taky sleduji porno. Dříve byl problém ho sehnat, proto jsem se díval občas. Dneska už mám rychlý internet, takže to valím skoro furt 🙂 Svým způsobem to je taky umění (s umělejma kozama a dildama v prdeli). „Někdy je lepší se podívat na dobré porno, než na blbej film!“ A ani mě nemrzí, že v žádném hrát nemůžu, když nejsem taky fyzicky vyspělý: „Nemám tak velkou peněženku na ten balík peněz, co bych dostal za účinkování“ 🙂

Jinak hospoda jest dalším domovem (tam většinou chodím sám), pak noční prohlídky oblohy za přítomnosti cigarety a špiritusu. „Víš, lidi dělají tu základní chybu, že berou alkohol jako komunikační prostředek ve společnosti. Já právě používám alkohol jako prostředek pro zamyšlení. Neříkám, že veškerá moje tvorba vznikla pod vlivem, ale občas si takhle vyprázdnit hlavu, nechat volně plynout myšlenky, které nejsou ničeny základními protokoly člověka. „Vždyť v opilosti kolikrát dáváme důležité věci na vedlejší kolej, zaměřujeme se na jednoduché prostředky, které se dají dále rozvíjet a přetvářet“.

Dříve jsem dělal více věcí od sportu, rybaření, lepení modelů letadel. Snad se k něčemu z toho opět vrátím. Teď na to není čas a chuť.

A tak jako jsem zvyklý, hrát v hospodě sám „chcací závody“, tak v zimě chodím fandit na A-čko Náměště. „No fandit, stojím, proklínám lidi kolem mě, že je musím zdravit, že se o mě zajímají a vyptávají (o přestávkách), zatleskám klukům, že opět někomu nakopali prdel a jedu domů“.

Občas něco namaluji, houbařím nebo se jen tak poflakuju v garáži, kde sedím a kouřím jednu cigaretu za druhou.

Kubův obraz pro Sarapise

Se Sarapisem a Torhamem chceme taky začít natáčet různé sranda videa a skeče, nápadů je již dost…

Jo a taky jsem měl každý čtvrtek cca. od 17:45 psychický sex s jedním nádherným člověkem (jasně, že ženská) … no, snažil jsem se to pokaždé stihnout a to se dařilo. Asi po měsíci jsem zjistil, že ta druhá osoba to neopětovala! Takže, to byla psychická masturbace 🙂 To jsem dopadl!

Vedle civilního Kuby a hudebníka Soulburnera je dalším aspektem tvé osobnosti Gordon Listov, alias básník Špína. Kdy jsi v sobě odhalil básnické sklony a má Tvůj pseudonym nějaký skrytý význam?

Na základce s Torhamem jsme spolu chodili do stejné třídy, skoro jsme nevěděli jeden o druhém, ale přišlo prozření a my se k sobě dostali pomocí textů a básniček, které jsme na sebe vymýšleli během vyučovacích hodiny (vzniklo tím nepřeberné množství sraček, které měli jen a pouze zesměšnit toho druhého, „byla to sranda“), to by nepoužil ani mistr Záviš! (zde se dá najít začátek psaní textíků, až po zvrhlosti mojí dnešní tvorby)

Dá se říci, že pseudonym Gordon Listov vznikl přes noc! Jméno Gordon má i moje kytka, kterou již několik let pěstuju, na něho vždy můžu obrátit, je to dobrej přítel …… no jelikož to je kytka a má listy (hodně a pořád) došlo k takovému po-východnění těchto určitostí a vznikla druhá část – Listov. Samozřejmě jsem chtěl pseudonym cize vyznívající, protože se za tím skrývá větší mystika než u českého jména. Je to prostě lepší! Skrytý význam v tom nehledej, ale třeba se později objeví.

Svou poezii definuješ jako „existenční, s důrazem na osud a s důrazem na to, co je dle mě v životě lidským důležitý, tudíž myšlenky“.  Je dosti osobitá, nebere si žádné servítky a zároveň nepostrádá vtip. Co Tě obvykle inspiruje k napsání básně?

Můj život! Víš, můžeš mít desítky osobností, ale osud bude pořád vždy stejná Kurva!

Osud hraje v mé tvorbě hodně, stejně tak jako kurvy, chlast, cigára, socialita, smrt, složitost lidí, ale hlavně odsuzování jich.

Jednou jsem se snažil napsat báseň pro Osud, čistě oslavně…asi se mu to nelíbilo, protože od té doby se všechno sere …a jelikož se semnou nedohodnul na příměří, vedeme válku! On vede, ale já zase beru každou prohru jako něco, z čeho můžu stvořit to, co řekne všem, jaká je to svině!

„Myšlenky jsou nejsilnější, co může být!“ Teď ti prozradím tajemství: „V mém manifestu ke stvoření největšího díla vysvětluji, že myšlenky, tudíž hodnoty „něco“ nám mohou pomoci k získání konečného „nic“ a tudíž dopomoci nám k nesmrtelnosti.“ Jsem dále než Vy, ale pořád to není cíl.

Obecně se stavím do existenční tématiky s důrazem na anti-sociálnost. Postupem času jsem zjistil, že když chci být dobrým anti-sociálem, musím se socializovat. A k tomu mě pomáhají moje první dvě osoby. Sociálnost jejich života, tvoří základní kameny tvorby mě, Gordona!

Ono většinou ten sociální základní od nich je už depresivní, protože jsou jako típlé vajgle v popelníku. Jenom se válí ve své prohře a části svých těl, to je pravý Jakub a Soulburner. Nic jiného nemají a nic jiného neumí, jenom se litovat a tím i zdokonalovat pravdu.

Gordon Listov

Četl jsem Tvou sbírku Zrada na poli jménem …Já. Existuje jich více nebo se jedná o průběžně doplňované dílo?

Prostě jsem psal, založil název sbírky a později do ní ty texty vložil (mimo těch ze základky). No a později jsem cítil, takový další postup a různost tvorby, proto jsem založil druhou sbírku. V budoucnu chci oficiálně vydat tyto sbírky pod jednou knihou.

Ta první se jmenuje Syrealismus a druhá jak jsi již naznačil: „Zrada na poli jménem… já“

Vše asi bude shrnuto pod dlouhým, ale přesto zamyšlení hodným názvem: „Je těžké se radovat, když se na vás dívají lidi, jak vám hovno líže trenky!“ to je název hodný boha (všichni si povinně přiřadí toho svého).

Jakým způsobem svou tvorbu vlastně prezentuješ, lze se s ní někde veřejně seznámit?

Vše co mě napadne (třeba po cestě domů z práce) zapisuji do bloku. Potom to vše přehodnotím, něco dopíšu a upravím. Později vše přepíšu do PC,  zařadím a přidám název. Ten je důležitý, bez toho nemá text „koule“.

Prozatím jsem si vše napsané vytiskl na běžný A4 papír, ale už nějakou dobu si pohrávám  s myšlenkou nechat vše vytisknou a vydat (sice samizdatem), ale u profesionální tiskařské firmy s pevnou vazbou. Možná pak budu chodit po Brně a zkoušet svoje štěstí u Barviče a spol. Vždyť jsem tam za poslední léta koupil snad tunu knih (hlavně Bukowkiho), tak by mohli na oplátku udělat místo ve výloze. Popřípadě vše jistí Levné knihy 🙂

Minule jsem taky podlehl sociálním tlakům a vystoupil jsem na veřejném autorském čtení v Náměšti. Je to nahrané na youtube! Přiznám se, chtěl jsem to celé provést trošku jinak, ale co už! Je to opět věc, za kterou ty dva nenávidím!

S tím souvisí i dotaz na Tvé ambice jakožto veršotepce. Jde Ti primárně o naplnění ega, získání slávy, čtenářek či jiný sobecký zájem? 🙂

V těch prvních letech (hlavně na té základce) šlo o srandu, o stmelování kamarádství s Torhamem. Pozdější tvorba (na střední Syrealismus a Smrt na poli jménem… Já) je více k zamyšlení. A spousta těchto myšlenek je z realizovatelná. Jestli sobecký zájem není býti nesmrtelný, tak asi ne!

Gordon Listov nemá zájem zvyšovat svoje ego, zastiňovat svoji osobou přetvářkou a slávou.

„Tiše zpracovávám další a další texty pro vyzvracení se z tohoto nedokonalého světa, ze smrtelníků, kterými pohrdám a obecného hnusu.“

Víš, v životě se musíš naučit spoustu špatných a nepříjemných záležitosti přejít. Ve mně se to hromadí a psaní ten „Koš hnusu“ vysypává.

Používám ho i pro první dvě osoby.

Ale abych odpověděl, chci vydat knihu samizdatem, možná ji na menší seanci představit kamarádům těch dvou a jinak to vše nechat plynout volně.

S Tvým pohledem na svět, který vyjadřuješ v poezii, souvisí i tvé tetování. Na první pohled se jeví poněkud metalově, ale tvoří ho i jakási písmena zdánlivě nedávající smysl. Můžeš nám význam té zkratky na svém předloktí vysvětlit?

No, tetování jsem si navrhnul sám, přišlo mě to osobitější. Tatér ho však graficky upravil, aby více sedělo na mé ruce, musím přiznat, že k dobru.

Metalové znaky zde jsou patrné, a to ve dvou metalionech, odkazem k mistrné kapele Judas Priest. Konce metalionů jsou zakončeny perem (což značí psaní) a na druhém cigaretou (ta osvobozuje v dnešní čím dále šílenější době, rebélie proti zdravému stylu, možná).

Jako hlavní motiv je zde vyobrazena lebka s odseknutým vrškem lebky, aby byl vidět mozek, který je stále ještě zasazen v ní. To značí „myšlenku“ jakoukoliv. Pod celým tímto výjevem se rozprostírá zkratka Gordonova hlavního motta: “Život je Kurva a já doufám na ní nemám peníze, ale smrt nosím v kapse riflí“ Další spodní zkratka několika vět jest pro všechny smrtelníky zapovězena, sorry, smrtelníčci!

Takže čistě a jednoduše tetování jsem navrhnul, aby kloubilo všechny moje osobnosti a možná ještě trošku víc.

Můžeš nám říci některé z tvých cílů do budoucna?

Jako primární cíl bych označil dokončení „Manifestu největšího díla“ abych mohl konečně uskutečňovat to, co chci!

A jako sekundární cíl mám dodělání seznamu (několikátý měsíc rozdělaný) pro Soulburnera a Jakuba (asi jim to dám k narozeninám :)) jejich dovedností, které umí a neumí.

No, vede sloupec s tím „co neumí“. Myslím, že až ho dokončím, bude v kolonce „co umí“ jen a pouze to, že budou mít žaludek na to ho přečíst!

Tradiční věta na závěr?

Díky za možnost se vyjádřit… Ukončím vše s jiskrou oku a posledním výrokem: „Jsem jako moje peněženka: roztrhaný životem, a občas taky něco vypadne.“

A na úplný závěr dvě ukázky z tvorby Gordona Listova…

Zrada na poli jménem… Já

Celina srazilo auto ve chvíli, kdy by to naprosto nečekal.

Vycházel z hospody..prásk a ležel tuhej na ulici pod autem tlusté ženy.

V tu chvíli se neznámá žena zvedla od stolu, hodila do sebe panáka a řekla : „Musím jít, mám práci!“

I Hemingway na to doplatil….psal svoje díla, žil život a nestaral se o ostatní.

Jediné, co ho zajímalo, bylo stát se bláznem….nikdy se mu to nepodařilo..všichni vědí, že umřel jako blázen.

Bukowski..neznámá osoba ..i on doplatil na nástrahy tohoto světa. Nedokázal se vymanit. Jeho složitost ho stále chránila před smrtí.

Nedávno jsem měl sen..Bukowski v něm letěl na červeném vrabci v ruce držel láhev chlastu a vesele si popěvoval , …tu tu tutu-tu tu tu tutu….tu tu tu-tu… (Carmen)

90-tkový prdele

Dnes už se to moc nevidí …

Prdele z 90-tých let, prdele z 80-tých  let …

Ty krásné zadky, z kterých každý šílel …

Pohupovaly se sem a tam a ničily naše představy

Kde jsou dnes … kde je najít….

Zmizely  ….

… snad kvůli modernímu stylu

… snad kvůli politice a zákonům

… snad kvůli to, že jsem neměl odvahu jim říct, jak je mám rád … jak je rád pozoruji

….jak pro ně večer umírám a ráno se opět rodím

… Jsou pryč a už se nevrátí … už mě nepozdraví na ulici … neřeknou mi

„Běž až za mě“ ve frontě v obchodě. Nejsou a svoje kouzlo si vzaly sebou …

90-tkový prdele a i ty 80-tkový zůstávají v mé hlavě … v myšlenkách se derou ven a volají do celého světa, že byly nejlepší.

Advertisements
komentáře 3 leave one →
  1. Wehrewolfer permalink
    Srpen 14, 2012 7:27 am

    Po přečtení tohoto článku si připadám jako bych podstoupil mučení metodou norimberských trychtýřů 😀
    Skvostný myšlenkový výlev.
    PS :čtvrtou osobnost nechtějte poznat ,mě to 1x stačilo je to mr.Hyde x1000 na druhou s demižonem 60% slivky pod kůží.

  2. Kaj permalink
    Červenec 22, 2012 11:54 pm

    Zajímavý a odvážný člověk. Ne každý dokáže otevřeně mluvit o svém nitru. Mně to jeho vyprávění zapadá do hinduistického „kola sebeformování“. Skoro bych řekl, že vím, co bude dál…..

  3. Červenec 22, 2012 6:29 pm

    Ze zde publikovaných ukázek usuzuji na takřka geniální Mistrovu osobnost. Je mi velkou ctí, že jsem si mohl s Mistrem jednou vylít tykev 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: