Skip to content

Putování Jizerskými horami

Červenec 12, 2012
tags:

Spolu se soukmenovcem Tomasem, jeho bílou psí obludou Badym a naším mládežnickým kamarádem Lukášem, jsme se letos v létě chystali do Jizerek. A to tak, že náš plán původně zahrnoval trasu z Lázní Libverda až do Krkonoš na Sněžku a zpět. Cesta byla naplánována po vlastní ose se spaním pod širákem, asi na čtyři dny. Jenže člověk míní a bohové mění. Tyhle hory člověka naučí, co je to „změna počasí“. Jelikož naši meteorologové mají v posledních letech opravdu minimální štěstí, co se týká předpovědi počasí, byť jen na jeden den dopředu, naše putování dopadlo poněkud jinak.

Do Lázní Libverda jsme dorazili až za soumraku. Nechali jsme Tomasovu limuzínu u starého chátrajícího hotelu, kde jistě straší a za tmy jsme vyrazili do vlastních Jizerek. Vypadalo to, že bohové deště tuto noc budou hory zalévat, tak Tomas nasadil ostré tempo, abychom se dostali včas k prvnímu přístřešku. Pokud to v Jizerkách neznáte a očekáváte, že zde naleznete dřevěné přístřešky, jako například ve Finsku, kde jsou každých pár km, tak se zlou se potážete. Tady prostě nic takového není. Občas sice můžete natrefit na křižovatce turistických značek na kryté odpočívadlo, ale to je spíše zázrak. Navíc, Jizerky jsou poslední dobou celkem často navštěvovány a je třeba počítat s tím, že takové odpočívadlo už někdo okupuje. Nám se stalo, že nás předjela v horské tmě tlupa cyklistů a bylo tedy téměř jisté, že se ke krytu dostanou dříve, než my.

Zbyla nám tedy druhá možnost, ještě v noci dorazit na Smrk (1124 m.n.m.).  Na tamní rozhledně se totiž dá taky dost dobře přespat. Jo, dá, ale musíte se tam nejdřív dostat. Musíte vystoupat po stezce, která je místy vyztužena dřevěným chodníčkem, který je ovšem již řádně prohnilý. A ve tmě je to celkem hárdkór. Zvlášť, když vlivem přívalových dešťů je tento chodníček řádná bažina. Na rozhlednu jsme tedy dorazili a kupodivu ji nikdo neokupoval a ani tam nebyl bordel. Popili jsme něco medoviny a já si vyslechl cosi o tom, proč sebou tahám igelitovou bublinkovou fólii místo karimatky. Jen počkejte holenkové, říkal jsem si. Až sprchne, budu rád, že ji sebou vleču…

Tu noc samozřejmě nepršelo. Ráno se nám naskytl z rozhledny nádherný výhled až na hnusný Liberec. Po osmé hodině raní jsme vyrazili na další pochod. Jizerky jsou prostě nádherné! Fotil jsem jak vzteklý, čímž jsem asi zdržoval ostatní, ale posuďte samotní, zda to stálo za to. Vedro bylo příšerné. Asi tak pětatřicet stupňů. Turistické stezky jsou mnohdy vyasfaltované, aby po nich mohli drandit cykloturisté. Na jednu stranu jsem rád, že alespoň na kole někdo vyrazí do přírody. Ale na druhou stranu, do jakéhosi neoprénu navlečení členové pelotonů, kteří se bez výstrahy vyřítí ze zatáčky, to je horor! Za celou dobu se nám pouze jednou stalo, že vedoucí takovéto tlupy zahlásil: „Za mnou jedou ještě tři!“. Je vážně pěkné, když s plným batohem musíte uskakovat do rašeliny před těmito exoty v příšerných úborech. Ale co, příroda stála za to! Všude je spousta pramínků a potůčků s pitnou vodou, která je sice zbarvena rašelinou, ale chutná výborně. Něco vám řeknu. Nechutná mi voda. Nepiji vodu z kohoutku. Než bych to udělal, radši mám žízeň. Jenže horská voda je něco úplně jiného. Normálně zastávám názor, že voda je na mytí a pivo na pití, ale tady jsem to kombinoval. Mimochodem, místa, kde se dá občerstvit, nejsou nijak častá. Zvlášť, když jdete pěšky. Jak jsem psal, voda je téměř všude, ale hospod moc ne, takže s jídlem si musíte většinou vystačit z vlastních zásob. A počítejte s tím, že je to všude dost natažené. V restauračce Pešákovna měli výborné černé pivo, kterým jsem se samozřejmě neopomenul polít. K velkému poveselení německých důchodců, kteří tam dojeli na motorkách a sosali kofolu. Zbytek chaty samozřejmě okupovali opět zlořečení cyklisté v potápěčských úborech.

 Dalším cílem našeho spolku čítajícího dva pohany, jednoho psa a jednoho budoucího vysokoškoláka, byla Osada Jizerka. Asi v půlce cesty k ní nás čekalo velmi příjemné překvapení. Tady totiž narazíte na bufáč, který je velmi zajímavě veden. Ceny zde totiž určuje zákazník!!! Nevídané…  Samozřejmě jsem zapomněl jméno majitele, takže mu děkuji alespoň touto cestou. Chlazený flaškový Braník byl pro mne doslova ambrósií Olympanů. Ostatní si dali Svijany. Taky se zde podávala výtečná fazolová polévka. No, mě se pryč nechtělo, ale Tomas pravil něco o tom, že tady není kvůli pivu. Hm… Velmi diskutabilní. Ale co, já se těšil hlavně na Vřesoviště Jizerky, které mělo být pár km od bufáče. Za stálého uskakování před cyklistickým běsem jsme k němu dorazili. To se mi vážně líbilo. Vypadá to tu jako ve Skotsku. Nemohl jsem proto nevzpomenout na kultovní film „Highlander“, který mohli klidně točit i tady. Posuďte z fotky. Do Jizerky jsme dorazili už zase poněkud žízniví. V samotné restauraci Jizerka měli neskutečně hnusného Bernarda a ještě mě tam štíplo jakési jedovaté hovado do kotníku, takže jsem vypadal jako když mám pakostnici a dnu v jednom. Svého Bernarda jsem přenechal s radostí Lukášovi. Chudé studenty je třeba podporovat, vždyť jsou budoucností našeho národa, že… Kluci blouznili o tom, že by se dalo ještě toho dne dojít do Harrachova, což jsem zamítl, protože tam nic není a mají tam drahé pivo, což si jako proletář nemohu dovolit. Přesunuli jsme se tedy o kousek dál, do jiné chaty, taky jsem zapomněl, jak se jmenuje. Ceny byly výborné, Svijany taky a baštirna též. Co se týká blonďaté obsluhy, byla též velmi příjemná. Lukášek nám trochu bumbal a málem to vypadalo, že se popereme s neopreňáky. No, neopreňáci, ač v přesile, správně odhadli, že tento spor nemohou vyhrát. Už se blížil večer, a tak jsme vyrazili k lesu, kde jsme tuto noc hodlali bivakovat.

 Jenže bohové dávají, bohové berou. Nebe se začalo kabonit. A to tak, že hodně. Kdo někdy zažil bouři s přívalákem a kroupami v horách, ví, o čem píšu. Analyzovali jsme situaci. Harrachov jsem z již osvětlených důvodů zamítl. Ubytování v Osadě Jizerka je pro proletariát v sezóně hárdkór a navíc se psem. Dohodli jsme se tedy, že vyrazíme zpět až za Pešákovnu, kde jsme cestou míjeli jeden z přístřešků a další den bychom vyrazili na polskou stranu hor. Jen jsme vyšli, začalo pršet. Co pršet, začala pravá horská bouře, včetně blesků a krupobití. Copak já. Já měl onu diskutabilní bublinkovou fólii, do které jsem zabalil sebe i batoh, ale kluci neměli ani pláštěnku. Když jsme dorazili k onomu bufetu, přestalo pršet (na chvíli). Po rozboru situace jsme usoudili, že zde nemá cenu zůstávat, protože je zavřeno a kryt minimální. Na dalším sestupu k Pešákovně se asi Thor s Perunem dohodli, že nás vyzkouší. Už byla tma jako v pytli, blesky křižovaly oblohu, chcalo, padaly kroupy a ještě jsme navíc vlezli do mraku. Pešákovna byla zavřená. Tak jsme s Tomasem a Badym zabrali autobusovou zastávku a Lukáš byl vykázán do podivné stavby, kde zřejmě dřevorubci skladují větve. Jelikož jsem měl tu bublinkovku, tak jsem měl jediný suché věci na převlečení, včetně spacáku.

 Ráno, když jsme uspořádali poradu co dál, byla volba jasná. Při pohledu na oblohu bylo zřejmé, že bouřky budou trvat i v dalších dnech. Vyrazili jsme tedy k našemu zánovnímu vozu zpět do Libverdy. Chvíli bylo vedro (to už jsem byl jako správný Nordik celý spálen do prasečí růžové), chvíli to zase vypadalo na přívalák. Tomase tlačily nové boty, mne bolel ten zhovadilý kotník a Lukáš vedl intelektuálské řeči. Bady se choval jako vždy nepříčetně. Vypadali jsme nejspíš jako Italové ustupující od El Alamejnu. Jediné rozptýlení, mimo vskutku nádhernou přírodu, nám poskytoval pohled na zablácené neopreňáky na bicyklech. Ano, jsem zlomyslný a pomstychtivý egoista. Uznávám.

K autu jsme se nakonec doplazili. A jelikož poblíž byla restaurace Hubertka, dali jsme opět pivo (hurá!). Já vím, že už to vypadá, že paranoidně nesnáším cyklisty, ale když přede mnou jeden obéza v neoprénu naklopil dvě slivovice, které zapil Kofolou, málem jsem se posmál. Po čase, když už bylo opravdu jasné, že bouřky budou v Jizerkách trvat i další dny, jsme se vozem přesunuli jinam. Ale to už je jiný příběh a necháme si ho na jindy. Fakt. Už to totiž není o turistice a horách, ale opět o pitivu 🙂 .

 Přátelé a soukmenovci, tato akce byla původně plánována jako naprosto seriózní podnik. No, dopadlo to jinak. Přesto myslím, že můžeme hovořit o úspěchu. Nezabil jsem totiž Lukáše. Teď vážně: Jizerky jsou nádherné. Ale když vám nevyjde počasí, mnoho se toho dělat nedá. Skandinávské národy mají před námi obrovskou výhodu v tom, že síť přístřešků je u nich mnohem hustší než u nás. Tohle ještě zbývá opravdu doladit. Představte si rodinku s dětmi, kterou zastihne bouře v našich horách. Prostě se neschovají. Jiná věc je ta, zda by obdoba skandinávských chatiček obstála před vandalismem. No, myslím, že dnes už možná ano. Protože bordel snad už přestává být naší národní vlastnosti. Doufám. Posuďte samotní, jak nádherné jsou naše hory. Třeba jen na jeden den. I o tomhle by mělo být pohanství. Zvednout se od počítačů a vyrazit do přírody. A nenechat tam vlastní bordel, samozřejmě.

Advertisements
komentářů 9 leave one →
  1. Červenec 17, 2012 10:16 am

    Hezky napsané, příroda krásná. Ale já slyšel jiný důvod ukončení vaší tůry. 😀

    Co si udělat výlet do Němec do Valhaly? Ode mne je to jen 120 km. 😀

  2. Pagan permalink
    Červenec 16, 2012 9:14 pm

    Tohle se mi líbí.Pojednání o pěkném výletě.Docela jsem se i zasmál;hlavně s těmi cyklisty a tím že píšeš,jak jste ustupovali jako od El Alameinu 😀 Jinak s těmi cyklistickými stezkami souhlasím;na jednu stranu užitečná věc pro vyžití,na tu druhou to do přírody nepatří.
    Také chodím rád do přírody.

  3. Červenec 15, 2012 4:51 pm

    Tady ještě moc pěkné čtení o tom Rašeliništi Jizerky. Pokud budete mět cestu kolem, určitě si ho nenechte ujít. Vážně to tam vypadá jako v Kaledonii: http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPR_raseliniste_jizerky_cz

  4. Červenec 15, 2012 6:44 am

    😀 no, nádhera, to jste si užili 🙂

    • Červenec 15, 2012 3:39 pm

      Jo, Jizerky jsou nádherné, jen je vážně škoda, že už se všude rozmáhají ty cyklistické asfaltky.

      • Tomas permalink
        Červenec 15, 2012 5:58 pm

        No kdyby jezdili pouze po těch asfaltkách, tak je to v pohodě. Ale zažil jsem plno debilů a to nejen v Jizerkách, kteří jezdí úplně mimo cesty.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: