Skip to content

Rozhovor se skupinou Žrec

Červenec 9, 2012
tags:

Protože pohanství není jen náboženství či životní filosofie, ale má i svůj kulturní rozměr, předkládáme vám rozhovor s jedním z nevýznamnějších pagan metalových uskupení u nás, skupinou Žrec. V dubnu kapela vydala své druhé album s názvem Paměti, které má potenciál posunout hranice tohoto hudebního žánru zase o něco dál. Odpovědí na otázky se zhostily hned 3/5 skupiny, jmenovitě kytarista Torham, bicmen Sarapis a zpěvák a multiinstrumentalista Ingvarr.

Zdar kluci, v první řadě gratuluju k vydání nové desky Paměti. Jak jste celkově spokojeni s výsledným počinem a jaké jsou dosavadní ohlasy z řad fandů?

Sarapis: Ahoj, děkujeme za gratulaci! Spokojenost z naší strany je velká. Tzv. porodních bolestí jsme zažili několik, ale nakonec jsme zdárně všechno dotáhli do konce. Nejdřív jsem se obával toho, jak celá nahrávka bude znít  – přece jen se na ní prolíná více stylů než na debutu. Album však vnímám jako kompaktní a celistvé, na což posluchač přijde až časem, takže zastavte se na chvíli a dejte tomu čas! Ohlasy jsou různé, ale prakticky všechny jsou buď naprosto pozitivní, nebo naprosto negativní. Z těch pozitivních máme samozřejmě větší radost, ale z těchto extrémních výkyvů si beru i poznatek, že málokomu přišlo album nevýrazné nebo bez nápadu. Negativní názory se totiž týkají hlavně stylového odklonu od dřívějšího směřování, ale s tím my nic nenaděláme, život jde dál.

Torham: Já jsem po různých interních dohadech od desky vlastně nic zvláštního neočekával a o to víc jsem byl překvapen a potěšen jejím závěrečným vyzněním. Úplně mě to dostalo! A užívám si to stále, což se u Žertvy neudálo. Fanoušci ale očekávali Žertvu 2 a u spousty je vidět zklamání. Jiní, kteří nás dříve tolik v lásce neměli naopak chrlí chválu. A někteří z nich opravdu pochopili, o čem ta muzika je, což neuvěřitelně hřeje u srdce.

Jak jste si užívali pobyt ve studiu, byla nálada stejně humorná jako při nahrávání Žertvy?

Sarapis: Já jsem byl ve studiu jenom krátce, nahrál jsem si to svoje a pak rychle domů za přítelkyní očekávat potomka:), takže jsem si té srandy ve studiu neužil tolik jako ostatní. Ale viděl jsem nějaká videa a potvrdilo se mi, že v dělání kravin a blbostí je náš band hodně produktivní:)

Torham: No jasně! Možná ještě lepší! Spousta blasfémie, piv a situačních vtipů, včetně neuvěřitelné proměny holubů na kačery 😉

Ingvarr: Jediná škoda, že se nám z časových důvodů nepodařilo pověstné „zavření se do studia“ aspoň na týden v kuse, místo toho jsme do Vyškova dojížděli kvůli pracovním, studijním a rodinným povinnostem na víkendy. Takže to bylo trochu hektičtější než při nahrávání Žertvy, ale jak kolegové předestřeli, o to víc se legrace koncentrovala.:)

Připravujete k nové desce i nějaké turné, kdy a společně s kým? Plánujete ji případně podpořit i jinak, např. natočením klipu?

Sarapis: Každý koncert po vydání Pamětí je teď brán na jejich podporu. Už v dubnu jsme album křtili v Brně, poté jsme jej živě prezentovali i na Slovensku v Banské Bystrici a Prešově. Žádné větší turné zatím neplánujeme (na papíře by to vypadalo pěkně, ale skloubit to s osobním životem by pro některé mohlo představovat problém), spíše jen takové jednorázové koncerty nebo dvě akce za víkend. Na podzim se však chystá něco většího, o tom možná více pohovoří Ingvarr, jelikož se na tom podílí organizačně. Klip bychom v budoucnu mohli spáchat, jen sehnat šikovné lidi a adekvátně si je zaplatit:)

Ingvarr: Turné si zatím plánovat netroufáme, to je pro kapelu našeho formátu finanční sebevražda. A ani s četností koncertů to nemá smysl přehánět. Z těch zajímavějších plánů bych zmínil Phantoms of Pilsen v říjnu v Plzni nebo asi tři koncerty v Pobaltí díky spolupráci s kapelami Luctus a Thou Shell of Death. Klip nechystáme, protože aby to nepůsobilo směšně, chtělo by to velkou investici, což se jeví ještě směšnějí při pohledu do vytunelovaného kapelního banku.:) Ale pravdou je, že zfilmování příběhů z našich skladeb si umím živě představit.

Zaměříme se nyní na samotné novinkové Paměti. Na úvod si trochu rýpnu. Deska vyšla 4 roky po debutu Žertva a obsahuje 6 skladeb. To mi průměrně vychází 1,5 skladby/rok. Pokud vezmeme v úvahu, že jste vznikli před 8 lety a nahráli 14 skladeb (počítaje v tom intro i coversong), zlepší se tento průměr na 1,75 skladby/rok, což taky není žádná sláva. Chápu hledisko, že kvalita má převyšovat kvantitu, nicméně, čím je způsobena tato vaše, řekněme, nižší autorská plodnost? :o)

Sarapis: To jsou opravdu pěkné počty, ještě že na to neexistuje norma:) U nás to asi nikdy nebude lepší. Soubory, které vydávají alba rok co rok často rychle kvasí anebo se jedná o výjimečné talenty. A my to první být nechceme a to druhé nikdy nebudeme:) Když si tohle uvědomíš, tak je ten náš průměr docela v pohodě. Momentálně cítím nadšení vrhnout se na novou tvorbu, tak uvidíme, jestli se z toho v brzké době něco vyvine. Skákat po hlavě ale určitě nebudeme, i další materiál si necháme interně ověřit Časem.

Torham: Jak řekl Sarapis. Každý máme svůj život, někdy se do toho připletou neuvěřitelné zvraty a ten skladatelský talent taky samozřejmě hraje roli no 😉 A nezapomeňte i na naše jiné hudební aktivity!

Oproti tvorbě na demu či vašem debutu došlo na Paměti k nepřeslechnutelnému posunu. Řekl bych, že současný Žrec zní vyzráleji. Je trend delších skladeb budujících určitou atmosféru oním směrem, jímž se chcete ubírat i nadále?

Sarapis: V první řadě, jsem rád, že ti současný hudební výraz Žrec přijde vyzrálejší, já to vnímám stejně. Zpětně se při poslechu Žertvy v některých místech neubráním úsměvu, ale stále jsem hrdý na to, co jsme před 4 lety jako holobrádci dali dohromady. S některými momenty debutu se ztotožňuji dodnes. V budování atmosféry pomocí delších skladeb vidím určitou cestu, jak jít dál, ale nemůžu to teď prohlásit za definitivní věc. Kompozičně se na hudbě podílím minimálně, hlavně do toho jen kecám, takže celkový sound budoucnosti bude záležet na nápadech hlavních tvůrčích členů a konsenzu celé kapely.

Torham: Ach, děkujeme za ta naplňující slova plné hudební dospělosti. Cítím to naprosto stejně 😉 Od té doby, co jsme začali intenzivněji promýšlet náplň alba Paměti se mi v hlavě zableskly mraky dalších nápadů. Myslím, že od dema šest let trvající cesta přinesla své ovoce, konečně víme, jak má kapela znít. Na každé desce trochu jinak! Neradi bychom se totiž opakovali. Takže si nemyslím, že většina našich skladeb se bude držet dosud předepsaného receptu. Bude chodit tak nějak okolo a všelijak se rozvíjet a zase se vracet. Neradi bychom se totiž opakovali. 🙂

 Ingvarr: Asi není co dodat, jenom bych opakoval to, co už tu bylo řečeno.

Neobáváte se trochu, že tímto zvolněním skladeb máte našlápnuto působit na koncertech spíše jako „poslechová” skupina, než smečka, která bude strhávat lidi k paření v kotli?

Sarapis: To víš, že obáváme. Asi se budeme muset naučit pořádně hrát, haha! Myslím, že zas tak hloubavá naše tvorba momentálně není. Stále se pohybujeme v oblasti metalu a že máme na nové desce pár zadumanějších momentů, to neznamená, že si má fanoušek vzít příště na náš koncert židličku. Těším se, až naživo předvedeme „Vítr na polích“, to bude doufám intenzivní zážitek. Ale nedovedu si představit, že bychom na koncertě nezahráli nic z Žertvy, nebo nějaký razantnější kus. Dá se tedy říct, že divákům pod pódiem nabídneme větší škálu emocí než dosud.

Torham: Náš setlist je propojen i se starými, údernějšími skladbami, takže dáme posluchači na koncertě jak moment zasnění se, tak i totálního odrovnání krčních obratlů. Navíc nemůžeme vypustit fakt, že někdy v budoucnu se nám podaří složit nějaký šílený nářez.

Posílili jste čisté zpěvy dua Ingvarr a Marvin, pozitivně vnímám, že je občas ještě doplňuje Soulburner svým vokálem, vyznívajícím zase o něco hruběji než na debutu. Můžeme očekávat, že své zlato v hrdle časem představí i dva zbývající členové Torham a Sarapis? :o)

Sarapis: Jasně, na další desce už budem s Torhamem zpívat taky. Já si pak na koncerty pořídím chrániče na zuby a obsluhu stojanu s mikrofonem a pro zvukaře v menších klubech pak budem tahat malou resuscitační jednotku, protože některým z nich se při požadavku tří mikrofonů na pódium protáčejí panenky už teď:) Ne, vážně, Marvin má fakt super hlas, který do některých pasáží krásně zapadl, takže bychom byli hloupí, kdybychom jeho přednosti nevyužili. S Torhamem zpěv neplánujeme, máme své fanoušky rádi.

Torham: No když tak nad tím přemýšlím, všichni zpíváme už v Krvi předků ono slavné HEJ! Haha, panečku, to byl sbor! 🙂

Vývoj ve Vaší tvorbě se týká i textové stránky. Od písní o slovanské hrdosti, krvi a cti jste se nyní ponořili více do hloubky k patriotickým tématům jako je paměť krajiny, sepětí s přírodou Vaší rodné Vysočiny. Souvisí tento posun se změnou textařských kompetencí ve skupině?

Ingvarr: Ne tak docela. S konceptem pamětí krajiny přišel původně Torham. Hodně jsme o tom tématu přemýšleli a společně diskutovali, až jsme dospěli k systému příběhů, které jsou vyprávěním vzpomínek našeho rodného kraje. Spolu jsme hledali inspirační zdroje, které jsem pak komparativní, analytickou a především vykrádací metodou zpracovával a našroubovával na muziku.

V bookletu každou skladbu uvádí příběh, který přibližuje text. Z jakých zdrojů jste při tvorbě těchto úvodů vycházeli?

Ingvarr: Příběhy se do bookletu dostali jen proto, že frázováním, ohýbáním a rýmováním slov, kdy šlo mnohdy pouze o zvukomalebný efekt, už z některých skladeb nebylo úplně patrno, o čem vlastně pojednávají a k čemu směřují. Takže ty příběhy byly původně jen v mé hlavě a nebylo v plánu je sepisovat.

Pramenů k vymýšlení příběhů jsem měl víc – Torham mi u nich v univerzitní knihovně sháněl knihy s opravdu starými příběhy z celé slovanské Evropy, ze kterých pohanství jenom sršelo. Já jsem měl zase svoje zdroje, především regionální, tzn. z Vysočiny a něco z Valašska. Především Jaroslav Bureš popsal venkovský život v okolí Poličky obzvlášť inspirativním způsobem. Však je také autorem lyriky ke slavné kantátě Bohuslava Martinů Otvírání studánek, kterou jsem mimochodem taky použil. 🙂 Nicméně žádný z příběhů není 100% původní, jsou to slátaniny všech zmíněných pramenů a mojí fantazie.

Vraťme se k vašemu debutu Žertva. Jak ji s odstupem let hodnotíte? Po vydání dema se Torham vyjádřil, že z důvodu absence podobného stylu očekával kladné ohlasy, i když ne tak brzy. Nesly se i ohlasy na Žertvu v takto pozitivním duchu?

Torham: Žertva si našla fanoušky až v průběhu ubývajících měsíců. V období dema nás znalo jen pár kamošů. Postupně se dost rozšířilo naše jméno, lidi o nás po vydání debutu projevily neskutečný zájem, což dokazovaly vcelku zaplněné kluby nejen v našich zemích, ale i na Slovensku. Možná to bylo opravdu tím, že u nás dřív vyloženě folk metalová kapela neexistovala a nebo taky tím, že ty kluby byly opravdu malé 🙂 V zahraničí už to samozřejmě bylo krapet horší.

Na Žertvu jste mj. zařadili podařený cover pro některé kontroverzní skupiny Nokturnal Mortum. Vysloužili jste si tím obviňování z NS tendencí. Očekávali jste předem takové negativní reakce z jistých kruhů? A jak se vůbec díváte na takové  nepříliš nestranné „posuzovače” nezávadnosti uměleckého vyjádření, kteří mnohdy nemají daleko k fyzickým útokům na kapely, jak tomu došlo např. v případě Krody?

Torham: Celkově vzato, byl jsem dost naivní a netušil jsem, jak moc jsou lidi blbí. Nezáleží jestli se hlásí k NS nebo k Antifě, všichni jsou to stejní magoři. Vždycky se najde někdo, kdo nerozumí věcem, o které se jiný člověk v životě snaží a někteří z nich ti to chcou ještě k tomu vyvrátit pěstí do xichtu. Klasika, to tu bylo, je a bude, jelikož lidi jsou nepoučitelní.

Patříte k jedněm z mála skupin, jejichž v podstatě všichni členové zůstávají na koncertě či festivalu i po odehrání vystoupení. Paříte tam, bavíte s lidmi a vůbec je vidět, že si akce jako celek užíváte. Co pro vás vůbec znamená metalová scéna a lidé, kteří ji tvoří?

Sarapis: To máš tak, že když si všichni včetně řidiče dají pár piv, tak se nikam nejede:))) Né, všechny akce se snažíme užít před i po vystoupení. To by mě nebavilo jet jen odehrát koncert a hned se vypařit. Několikrát už to tak proběhlo a je to nuda. Kdežto sejít z pódia, dát si pivko, pokecat s lidma, zahrát si fotbálek, prostě být v tom, to je vzácná věc, která se neopakuje každý den. Potkáváme hodně známých, mezi fanoušky jsme si našli kamarády a to by bez komunikace nešlo. Už jsem někde zmiňoval, že v metalové komunitě je plno otevřených lidí se smyslem pro humor a v takovém prostředí je radost se pohybovat.

Torham: Jsme pevně spojeni s undergroundem a tam si nikdo nepotřebuje hrát na hvězdy, které najdeš po koncertě zašité v tourbusu (ale to je zase trochu jiná liga). To byl byl jeden důvod a ten druhý, proč se často pohybujeme mezi lidma je, že někdy backstage v klubu není vůbec za pódiem, nýbrž kdesi naproti. Spíš taková „frontstage“ 🙂

Metalová scéna mi vdechla smysl života. Jak už tam jednou seš, nemáš ambice vrátit se zpět a to často právě díky těm bláznivým metalistům, co ten smysl života sdílí s tebou. Je zajímavé, jak sociologové nahlíží na metal jako na subkulturu, tedy na něco, co je za hranicí normálu. Přitom scénu tvoří opravdu ti nejobyčejnější lidi. Většina metlošů je dokonce povahově pravým opakem než muzika, které tak holdují. Vůbec nejsou temní a zlí. Mají nad tím nadhled, zároveň vědí, o čem ta muzika je, rádi se smějí každé kravině a jsou všeobecně kreativní lidi. A tak to má být 😉

Krom toho, že spolu hrajete v jedné skupině (někteří z vás v  případě Moravské zimy dokonce ve dvou),  se jako dobří přátelé potkáváte i mimo zkušebnu či koncerty a vůbec spolu trávíte hodně času. Nepozorujete na sobě už někdy příznaky ponorkové nemoci ?

Sarapis: Musím přiznat, že jsem doufal, že to bude lepší. Časem se to trochu zhoršilo. Zas tak moc často se mimo kapelu nevídáme. Každý má svých starostí dost, pořád se něco děje, někteří sedíme jednou prdelí na více židlích atd. Je to taková nemoc moderní doby. Ovšem když se potkáme a někde posedíme, je fakt sranda. Na druhou stranu se na sebe aspoň můžeme těšit, což je lepší než pozorovat, jak se navzájem mlátíme periskopem:)

Torham: Sarapisu, drž už hubu voe! 😉

Vytknuli jste si jako hudebníci nějaké mety, jichž byste rádi dosáhli? A co považujete za svůj zatím největší úspěch?

Sarapis: Nemám žádnou výjimečnou osobní metu na tomto poli. Chtěl bych dosáhnout stádia eliminace trémy na pódiu na minimum a hrát třeba i za 40 let. I kdyby to mělo být v tom nejzaplivanějším pajzlu pro 10 lidí, rád bych metal provozoval i v šedesáti:) Nechci ztratit kontakt se scénou a skončit na dechovce. Prostě trhat si uši mejdnama až do samého konce:)

Torham: Já bych se rád naučil hrát na kytaru 😉 A největší úspěch je to, že jsem tu kytaru vzal do ruky a nahráli jsme skvělé songy. A v tom bych rád pokračoval klidně až do skonání.

Pagan či folk metal se do jisté míry stal trendovou záležitostí. Vy jste však vznikli v roce 2004 a patříte mezi průkopníky tohoto stylu u nás. Jak vnímáte obecně boom pagan-folku v metalu?

Sarapis: Já budu stručný – vnímám tento boom jako každý jiný v minulosti i současnosti. Zůstanou jen ti nejsilnější a nejlepší. Sračky složka koš, dříve nebo později…

Torham: Vnímám to ve dvou rovinách. Ta první se týká líbivosti. Folk metal je příjemná muzika, která pohladí na duši, tím pádem strhne hodně lidí a logicky vyústí v boom. Především to ale vnímám jako uvědomění si vlastní identity, která v tomto případě stojí na kultu předků. Folk metal lidem připomene, z jaké kultury vzešli a že by nebylo špatné se do ní více zahloubat a zjistit, jak to fungovalo v jejich nebo cizím kraji před příchodem různých politických a náboženských doktrín. Samozřejmě tohle nejde aplikovat na všechny fanoušky a zároveň je třeba to brát i v širším kontextu. Myslím, že folk metal metaforicky zprostředkovává náhled na ten „pohanský“ smysl života. Spousta textů o tom vypovídá. A tohle prostě lidi někde hluboko ve svém nitru potřebovali, tak se tomu prostě otevřeli.

Že se se ve vašem případě nejedná o žádnou pagan pózu svědčí i to, že se Torham a Ingvarr hlásí k rodnověří. To je mnohdy podceňováno jako přežitá forma duchovna, jež už kdysi ztratilo souvislost se současností. V čem spatřujete hlavní přínos rodnověrství pro vás osobně a domníváte se, že má u nás potenciál oslovit širší masy, jak je tomu např. v zemích bývalého Sovětského svazu?

Torham: Řeknu to jednoduše na příkladu, poněvadž nemá smysl se pouštět do hlubokých teorií. Když o zimním slunovratu slavíš narození nového boha, a je jedno jestli to vnímáš jen jako skrytou astronomickou hříčku, vždycky přichází pocit radosti. Slunce se přibližuje k zemi, zima pomalu odchází, nastává jaro, příroda sílí, těšíš se na úrodu a na to, že se třeba můžeš koupat v rybníku. Načerpáš síly na další zimu a znovu se raduješ až se zrodí nové nepřemožitelné Slunce. Vidíš jak všechno kolem tebe žije. Když vyjdeš někam na čerstvý vzduch, svobodně se nadechneš a rozhlédneš se kolem sebe. Žasneš, jak je krásně a cítíš, že jsi toho všeho součástí, což tě podněcuje k tomu, abys s tím žil v souladu. Nic víc v tu chvíli nepotřebuješ, zažíváš duchovní uspokojení. Celkově si bereš z přírody to, co potřebuješ a to stejné ji i dáváš. Uzavíráš nekonečný koloběh. Je to prosté. Myslím, že každý tohle rozpozná, jenom si neuvědomí, že jsi na tom lze zakládat i dnes, že to není jenom dávno zapomenuté pohanství, nýbrž jediný funkční duchovní systém, který svou dokonalost podporuje faktem, že vlastně není vymyšlený člověkem, tudíž neobsahuje žádné dogma.  Někdo si na to přijde sám, někdo si o tom přečte knížku. Jiný to třeba uslyší z folk metalových skladeb, další si kupříkladu přečte tyto řádky a bude o tom alespoň přemýšlet. Ovšem masy oslovit nepůjdou. Na to si každý musí přijít sám, jinak to ztratí svůj smysl. Tohle je jen základ rodnověří. Systém bohů a kulturně etnických vztahů je další kapitola.

Vztah k pohanství jste deklarovali již na svém demu z 2006.  Co konkrétně vás vlastně nasměrovalo na tuto cestu?

Torham: U mě za to asi může metal. Byla to jediná hudba s texty, v kterých jsem se dozvěděl alternativní názory na společnost a svět okolo mě. Osvojil jsem si to a začal jsem o tom víc přemýšlet. Navíc mě vždycky strhla ta atmosféra dané škatulky metalu, z čehož jsem byl vždycky úplně v rauši a posilovalo to důležitost těch myšlenek. Nakonec jsem zabrousil k pagan/folk metalu a osobní smysl života byl na světě. Já su totiž zřejmě posedlý hledáním absolutní pravdy a nic pravdivějšího než pohanství či rodnověří, jak chcete, jsem doposud nenašel.

Touto odpovědí jsme se tedy dostali až k samotnému počátku kapely Žrec a zároveň na samotný konec tohoto rozhovoru. Díky za Váš čas a odpovědi na otázky a přeji hodně zdaru v  životě uměleckém i osobním.

Torham: Děkujeme za fajné otázky a přejeme též hodně úspěchu v životě a v Pohanském kruhu. Tak a teď čekám pod článkem na tu nejbouřlivější diskusi, ha! Sbohem a díky za všechny ryby! 🙂

Advertisements
komentářů 10 leave one →
  1. Liška permalink
    Červenec 22, 2012 10:34 am

    Hudebně jsem sice taky docela jinde… ale tohle mi zní vcelku dost dobře. Takže dík za novou kapelu k poslechu a jdu hledat, kde se dá koupit CD. (Pokud mě někdo navede, má u mě pivo :P)

  2. Slavibor permalink
    Červenec 11, 2012 4:37 pm

    Já bych řekl, že Paměti jsou o něco lepší než Žertva – je to zvučnější, dynamičtější, bohatší a celkově vyzrálejší, ale je tam velká chyba v tom, že se zpěv v té směsici výrazných zvuků ztrácí, čili zkrátka je velmi špatně slyšet zpěv. Sluch mám v pořádku, ale přesto si budu muset na internetu najít texty písní, protože z poslechu jsem vůbec nepoznal o čem že to tam vlastně zpívá, jenom útržky.

  3. dragovid permalink
    Červenec 11, 2012 1:34 pm

    ďakujem za zaujímavý rozhovor i veľmi dobrý album Paměti, je fakt vyzretejší.

  4. Červenec 9, 2012 6:49 pm

    Ač se hudebně pohybuji trochu jinde, s některými z pánů z tohoto souboru jsem měl v loni možnost popít a celkem jsme si sedli. Je vážně dobré, když se pohanství nebo chcete-li rodnověří dostává k lidem i přes hudbu. Přeju hodně úspěchu a vypitých piv 🙂

    P.S.: Jebat na všechny magory, co všude hledaj „neonacismus“! Na ně dlabejte 🙂

    • Wolos permalink
      Červenec 12, 2012 4:06 pm

      Mysliči, vypadá to, že jistí páprdové nyní zakládají na nový (možná evropský) konflikt ( neokatolicko-neokomunistická EU – má prvky z obojího – v podobě jaké ji známe je neudržitelná a sype se jim pod rukama, je tedy třeba ji rozbít a postavit znovu, na troskách současného).
      Podle jistých náznaků to vypadá, že chtějí evropskou společnost opět polarizovat na „fašisty“ a „komunisty“ (a nebudu se hádat o definice, ať už s Kojotem, nebo s Tebou, proto to píšu v uvozovkách).
      Řada neopohanů, která s tím nemá nic společného tomuto volání nesmí podlehnout! Stejně tak nám musí být lhostejnou celá řada novodobých morálních „fašistů“ maskujících se za „demokraty“, či aktivních lovců neonacistů (tak jak píšeš, souhlas!). Pohané bděte!

      • vonrammstein permalink
        Červenec 13, 2012 8:02 pm

        Neokatolicko?? A kurva. Mohl byste mi přesněji objasnit, co si pod tím nevídaným terminusem technicusem představujete?

      • Wolos permalink
        Červenec 15, 2012 5:05 pm

        Nová ekumena. Sekularizovaná (občanská) fasáda, křesťanský obsah.

        Symbolika křesťanská (i vlajka EU). Důležité mocenské posty EU většinou obsazené katolíky či s nimi sympatizujícími či jim jinak podřízenými lidmi. Vazby na tradiční křesťanské mocenské instituce, ať již církevní nebo vojenské řády, university, média, banky, evropské šlechtické a panovnické domy, ap.

        http://en.wikipedia.org/wiki/Treaty_of_Rome

  5. Kaj permalink
    Červenec 9, 2012 6:31 pm

    Posun od „smečky“ k „poslechovosti“ vítám. Je poměrně logický, protože zpívají o vážných a důležitých tématech. Díky za ten rozhovor, je mi nesrovnatelně milejší než ty dva předešlé, profesorské. Též se přidávám k rmartinově přání.

  6. rmartin permalink
    Červenec 9, 2012 4:59 pm

    Díky za zajímavý a podnětný rozhovor, klukům přeju hodně štěstí a síly do další tvorby a vystoupeních! 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: