Skip to content

Světci – transformace to pohanských bohů

Červenec 1, 2012
tags:

Pozoruhodnou kapitolu z dějin evropského křesťanství představuje kult světců. Úcta k svědkům víry, jejichž památku církev připomínala, se mezi obyvatelstvo barbarské Evropy šířila společně s novou vírou, ovšem v lidovém, slabě christianizovaném prostředí získávali svatí zcela bizardní podobu. Jejich recepce totiž byla podřízena zákonitostem archaického myšlení, které sice přijímalo základní kontury nového náboženství, nové pojmy i postavy však zapojovalo do svého systému sakrální sféry. Často se tak měnila forma, obsah však zůstal zachován. Archaické pojetí svátosti, zbožnosti a obřadnosti tak přecházelo na nové rituály, hrdiny a sváté nové víry. Světci získávali fantastickou podobu a jejich povaha v lidové zbožnosti připomínala spíše zuřivá a nevypočitatelná pohanská božstva než následovníky Kristovy. K tomu je ovšem třeba dodat, že takové chápání světců a sakrality vůbec akceptovala i velká část kléru a jen skutečné „intelektuální“ špičky církevní hierarchie byly schopny hledět na svaté očima teologie a nikoliv archaického myšlení.

O tuto formu synkreze se zasloužila i sama církev. Misionáři se pokoušeli využívat symbolů archaického náboženství pro snadnější přijetí nové víry. Běžným jevem se tak stala sakrální kontinuita časová (svátky) i prostorová (místa). Konečně i božstva a heroové staré víry museli najít svoji náhradu. A zde měla církev v záloze svoji nebeskou armádu světců, jimž byl určen patronát nad oblastmi, které dříve spadaly do kompetence božstev. Názorný příklad o tom poskytují listy papeže Řehoře I. Velikého z konce 6. století, které obsahují rasy misionáři Anglů Augustýnovi, pozdějšímu arcibiskupovi z Canterburry: „ … A pokud chtějí obětovat množství býků na pohanských slavnostech, má být taková jejich slavnost rovněž zachována: ale ke dnům zasvěcení nebo narození svatých mučedníků …

Vedle praktického kultu se svatí „paganizovali“ i v lidové spiritualitě. Z lidí z masa a kostí se staly polobožské nebo přímo božské postavy, které žárlivě střeží svoji úctu a autoritu ovládají atmosférické jevy, poskytují plodnost, prosperitu, úrodu nebo úspěch, léčí nemoci, ale i krutě trestají a bez slitování zabíjejí. Úcta k některým z nich dosáhla takových rozměrů, že zastínila i trojjediného Boha, příp. Krista. Zvláště je to patrné na mariánském kultu, který dosud úspěšně dominuje lidovému křesťanství katolické i pravoslavné Evropy a přímo navazuje na mateřské a telurické kulty evropského pohanství (odtud pochází i kult tzv. „černých“ madon – černá = barva země). Úcta k Matce Boží vedla z hlediska teologie k absurdním konstrukcím, z hlediska archaického náboženství však zcela pochopitelným. Výsledkem synkreze jsou četné mariánské kulty, nadřazování postavy Marie postavě Kristově, vytváření kvazisexuální božské dvojice Bůh-Otec + Marie (s Kristem jako božským synem), zasvěcování národů a zemí Matce Boží (zcela v duchu archaické představy o matce-zemi) či připisování Marii takových vlastností, jejichž absolutním reprezentantem je z hlediska teologie pouze Bůh.

Kromě výrazné mateřské „bohyně“ obsahoval panteon lidového křesťanství i další postavy, které měly zcela evidentní božský charakter. Christianizace raně středověkých státních celků vedla k rychlému vzniku „státních“ panteonů svatých. Ovšem i lidové pojetí vyzdvihlo některé světce do božské sféry. Svatí se stali hrdiny příběhů, ve kterých od počátků věků po světě a přebrali tak charakter starých bohů, kteří podle podání známého značné části světových náboženských tradic přebývali na počátku dějin na zemi mezi lidmi. V dalších případech zase nabrala úcta ke světci zcela božský charakter – jako příklad může posloužit svatý Mikuláš na Rusi, který je na některých ikonách ze 14. a 15. století situován na centrálním místě vyhraněném Kristu. Jeho neobvyklé postavení v ruském lidovém křesťanství potvrzují četná svědectví od počátku raného novověku a v jeho postavě lze spatřit christianizovaného pohanského boha Volose.

Jiná prostředí vygenerovala specifický kult dalších světců – např. podobné postavení, jako měl mezi Rusy svatý Mikuláš, přisuzovali Ukrajinci svatému Jiří a svatojiřský kult byl vlastní i západním Slovanům a Chorvatům. V Srbsku zase přijal řadu archaických rysů národní světec Sáva Nemanjić. Nelze tvrdit, že světci, kteří nesou v legendárním nebo lidovém podání zázračné, až „nekřesťanské“ rysy, byli nutně dědici konkrétního pohanského božstva. Spíše se jednalo o způsob pojetí, svátosti v archaické kultuře, které bylo značně rozdílné od pojetí křesťanského.

Zdroj: Téra, Michal, Perun bůh hromovládce, 2009, NAKLADATELSTVÍ PAVEL MERVART

Reklamy
komentářů 5 leave one →
  1. Srpen 5, 2012 1:18 am

    Dobrý den , ve Střední Americe , tam co je vrcholek Tepeyac tyčící se kdysi nad jezerem Tezcococ , co bylo Mexico Tenochtitlan , dnes tedy Ciudad de Mexico , tak tam stávala teocalli (dům boha) bohyně Tlazolteotl , tedy La Diosa de Amor y Erotíca , která byla bohyní milenců a manželství a ještě jako asi zpovědní bohyně , něco jako v Egyptě bohyně Sotis . A místo ní tam instalovali náhradně panenku Marii Guadelupskou . Že prý se tam zjevila jakémusi indiánskému peónovi a pravila mu , že má vzkázat biskupovi či jakému prelátovi , že tam má nechat postavit kostel . Biskup chvíli jako dělal drahoty a jednoho dne mu prý dala růže(ta panenka Marie tomu Indiánovi) , které v tu dobu snad neměly jako růst a to byl jako ten zlomový okamžik , kdy jako prelát uvěřil , že došlo k setkání s tou panenkou řečenou Marií a že až do toho setkání s tou panenkou se Indiáni do nového náboženství nehrnuli a pak prý najednou ano , jen co byl kostel postaven a potvrzeno setkání prelátem , asi jako zázrak .
    Tak já si o tom myslím své , že to mohlo být nahrané , ale hlavně je zvláštní , že jedna nová panenka nahradila stávající bohyni v dost podobném resortu .

  2. Červenec 3, 2012 5:43 am

    Podobně se do katolických světců transformovali např. také bohové afrického woodoo.

  3. Z čundru permalink
    Červenec 2, 2012 9:28 am

    Křesťanská láska ovšem nezná mezí a tak po neúspěchu Vojtěcha přišel úspěch jiných. Úspěšně „z lásky k bližnímu“ vyhlazený a poněmčený národ Prusů „by mohl vyprávět“.
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Prusov%C3%A9
    Nemám příliš radost, že v tom má prsty i jeden z našich králů 😦
    Život jde ale dál, takže můžeme klidně napsat, že zatímco jedni už odcházejí, jiní, ti co tu byli dříve, pořád zůstávají 🙂

  4. Myslič permalink
    Červenec 2, 2012 8:35 am

    Bápež Řehoř I. byl vážně velmi dobře ideologicky připraven. Věděl přesně, co mají čenoprdelníci tolerovat a co ne. Prováděl zevrubnou špionáž v zemích, kam následně poslal své nohsledy. Ne vždy byli nositelé Jedu z Judeje tak připraveni. Třeba Vojtěch a Bonifác dopadli tak, jak dopadli, protože tuto stránku diverze vůči pohanům naprosto zanedbali…

  5. Z čundru permalink
    Červenec 1, 2012 10:04 pm

    „V lůně Matky sedí Moudrost Otcova.“
    Máme tam tu trojici pohromadě, všechny pěkně s velkými počátečními písmeny. Zde bych Marii viděl spíše jako „Královnu nebes“ s hvězdným pláštěm a královskou korunou, než jako Zemi. Takže bychom klidně mohli říci: Frigg-Baldr-Ódinn 🙂 Nově příchozí z jiných končin a nepoučený v monoteismu by nejspíš nepoznal božství a lidství postav, dle křesťanského výkladu 🙂
    http://www.farnost-klatovy.info/historie/obraz.html

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: