Skip to content

Poseidón a další mořští bohové

Červen 11, 2012
tags:

Dnes si něco povíme o bozích moří, tak jak je chápali staří Řekové. Většina dnešních lidí, která má nějaké pojetí o Antice, se domnívá, že jediným vládcem širých vod byl pro Řeky Poseidón. Ovšem skutečnost je trochu jiná. Řekové a jejich žáci Římané znali mořských bohů a bohyň podstatně více. A je nutno poznamenat, že tito bohové si často lezli do zelí a škorpili se mezi sebou. Antický člověk sám měl v těchto složitých vztazích pěkný guláš.

Nejstarším bohem moří byl Pontos (řecký výraz pro “moře” – například Pontos euxenios, “Pohostinné moře” – dnešní Černomoří). Toho zrodila prapůvodní Matka země Gaia sama ze sebe. Byl tedy mnohem starší než samotní Titáni a Olympané. Pontos je patrně předárijské božstvo, se kterým se Achájové setkali, když dorazili do Řecka. Nejspíše ho přejali od Pelasgů, tedy původních obyvatel. Pontos měl s vlastní matkou Gaiou potomky, kteří s ním vládli mořím: Nejzajímavějším je Néreus, zvaný též “Mořský stařec”. Jako většina mořských bohů dokáže předvídat budoucnost. S dcerou dalšího mořského šéfa Ókeana má Dóris padesát dcer, kterým se říká Néreovny. Ty jsou, stejně jako jejich otec, lidem vždy přátelsky nakloněny a všemožně smrtelníkům pomáhají. Mají charakter jakýchsi mořských víl. Nejznámějšími jsou: Amfitríta (pozdější Poseidónova manželka), Galateia a Thetis. Dalším Pontovým potomkem je Forkýsos, ten má velmi zvláštní funkci, je totiž hlídačem všech mořských nestvůr. Thaumás je zase zosobněním úkazů na moři, tedy i fata morgany. Kétó je bohyně, která má být všech hrůz oceánů, tedy bouří. Poslední významnou ratolestí Ponta a Gaii je Eurybia, ta je spojena s mořskými proudy a větry (jejím synem je Astraios – “Otec hvězd a větrů”).

Dalším mořevládcem byl prvorozený z Titánů – Ókeanos, syn Gaii a Úrana. Je to bůh takzvaného “Vnějšího moře”, tedy oceánu, který podle Řeků obtáčí obyvatelný svět, který si představovali jako plochý kotouč. Za ženu má svou sestru, Titánku Téthys, se kterou má tři tisíce dcer, Ókeanoven. Jednou z nich je Dóris, o které už víme, že si vzala jeho kolegu, strýce a bratra v jedné osobě – Ponta. Mezi další potomky tohoto neuvěřitelně potentního šéfa vodstva patří také všichni říční bohové a vodní nymfy. Ókeanos byl takřka roven samotnému Diovi, který si ho velmi vážil. Bylo tomu tak proto, že když se Olympané vzbouřili proti svému otci, Titánu Kronovi, Ókeanos se svou ženou Téthys vyhlásili neutralitu (i někteří další Titáni se do “Titanomachie” nijak nezapojili, například Prométheus. Hélios, bůh slunce, se naopak aktivně zapojil do boje na straně Olympanů) a nestranili ani jedné straně. Zeus a spol. Titány nakonec porazili a svrhli je do Tartaru. Zeus Ókeanovi jeho nečinnost nikdy nezapomněl a prokazoval mu velkou úctu. Často ho zval na Olymp, ale strejda málokdy přišel. Moc se do záležitostí Olympanů nevměšoval a radši si dával na mořském dně dvacet. Je mezi bohy vyhlášeným spáčem. Řekové ho zobrazovali jako vousatého a rohatého muže, s dolní polovinou těla rybí. Takovéto zobrazení se zachovalo například z Pergamu. Jeho vlasům a vousům Řekové, podobně jako všem vodním bohům, přisuzovali modrou barvu. Původně, než ho tak trochu nahradil Poseidón, byl Ókeanos velmi uctívaným bohem. Homér uvádí, že například Nestor a Odysseus ho vzývali za Trojské války, aby uklidnil rozbouřené moře. Kovář bohů Héfaistos ho také spodobnil na štítě, který vyrobil pro hrdinu Achillea. Autor Robert Graves píše o příběhu, kdy se Hérakles plavil ve zlaté číši, kterou mu půjčil Hélios k Zahradě Hesperidek. Hrdina vzbudil zájem mořského boha (asi ho probudil) a ten se rozhodl ho postrašit. Rozbouřil tedy moře. Hérakles se navztekal a pohrozil Ókeanovi lukem. Ten se ho tak lekl, že raději bouři utišil. Je to legrační historka a plně vystihuje, jak si Řekové dokázali dělat legraci i z bohů.

Nyní se dostáváme k samotnému Poseidónovi (Římané mu říkali Neptun). Když tedy Zeus a jeho bratři Hádes a Poseidón zvítězili nad Kronem a Titány, rozhodli se rozdělit si vládu nad světem. Diovi po losování (které obratně zmanipuloval) připadlo šéfovství a vláda nad zemí, Hádes dostal podzemí a Podsvětí a na Poseidóna vyšlo moře. Novopečený bůh moře přijal za svůj symbol trojzubec, který pro něj vykovali Kyklopové. Je to velmi mocná zbraň, neboť dokáže vyvolávat bouře a zemětřesení. Homér proto nazývá Poseidóna “Zemětřasem”. Původně byl nejspíše u nově příchozích Achájů bohem koní a ne moří. Jeho jméno také znamená “Manžel země”. A byl tedy kdysi uctíván právě v podobě koně. Podobně jako Héra zase v podobě krávy a Athéna sovy. Poseidónova posvátná zvířata jsou tedy kůň, delfín a býk. Když se ujal vlády nad mořem, musel se nějak vyrovnat se staršími kolegy. Šel na to fikaně, zvolil totiž sňatkovou politiku: oženil se tedy s Amfitrítou, dcerou Néreovou. Vstoupil tak do rodiny vládců moří a zamezil střetu zájmů. Jak je vidět na tomto příkladu, politika byla složitá věc už tenkrát. Poseidón skutečně miloval koně a rád se proháněl po mořské hladině na voze taženém koňmi s ohnivou hřívou. Původně ho asi uctívali obyvatelé Attiky ještě před Athénou. Poseidón s ní vedl spor, kdo z nich je lidem užitečnější. Athéna darovala lidem olivovník (a zakázala pěstovat fazole), Poseidón jim ranou svého trojzubce otevřel slaný pramen a daroval koně. Obyvatelstvo Attiky se však rozhodlo pro Athénu, po které pojmenovalo své město. Je třeba říci, že mořský potentát to nesl chlapsky a na Athénské nijak nezanevřel. Ovšem, vždy se nechoval takto charakterně. Vezměme si například případ Olympské vzpoury. Poseidónovi se pochopitelně nechtělo poslouchat svého mladšího bratra Dia a spolu s jeho manželkou Hérou (jejich vlastní sestrou) a jeho synem Apollónem (povedená rodinka, že?) se rozhodli pro rebelii. Když se Hromovládného Dia pokoušeli spoutat, dorazila na Olymp Achilleova matka Néreovna Thetis (neplést prosím z výše jmenovanou Titánkou Téthys) a storuký obr Briareus. Ti zamezili vzpouře právě včas. Rozlícený Zeus uvalil na pučisty trest. Poražení uzurpátoři museli postavit hradby Tróje pro krále Láomedonta. Ten však zaplatil pouze Apollónovi a na Poseidóna se vykašlal, skrblík jeden. To se mu ale samozřejmě nevyplatilo. Vládce moří rozpoutal strašlivé záplavy a lakomý král musel obětovat svou dceru Hésioné mořské obludě, kterou vyslal Forkýsos na Poseidónovu žádost. Tomu ovšem zabránil hrdina Hérakles. Jenže tomu hamoun Láomedontés taky nezacvakal, tak mu Tróju vyplenil. Poseidón Trójany nenáviděl s obdivuhodným fanatismem. Za Trójské války jim všemožně škodil a pomáhal Achájům. Ovšem na druhou stranu, zase dokázal osobně zabít achájského hrdinu Aiáse Menšího, který znásilnil trójskou princeznu Kassandru přímo na Athénině oltáři. Také nesnášel Odyssea, který ho vytrvale odmítal uctívat, a tak mu oslepil syna Polyféma. Za to se mu “Zemětřas” pomstil různým škozením za jeho cesty domů z Tróje, která trvala celých dvanáct dlouhých let. Nakonec se udobřili, ale že jim to trvalo, co? Podle Platóna byl Poseidón výsostným vládcem Atlantidy. Jenže když Atlanťané propadli rozličným neřestem, neváhal své uctívače zničit i s celým kontinentem.

Stejně jako jeho bratr Zeus, ani on nevynikal v manželské věrnosti. Měl celou řadu nemanželských potomků. O Polyfémovi jsme si už vyprávěli. S jistou nymfou zplodil potomka Kykna, kterého učinil nezranitelným. Jenže to nezabránilo Achilleovi, který byl nezranitelný též, aby ho neuškrtil řemenem jeho vlastní přílby. Další Poseidónovou povedenou ratolestí byl obr Antaios, toho měl s vlastní babičkou Gaiou. Poseidón byl, řekněme si to na rovinu, pěkný proutník. Jednou znásilnil Athéninu kněžku Medúsu a to přímo v chrámu. Athéna kupodivu nepotrestala násilníka (vždyť to byl přeci strejda), ale jeho oběť. Z krasavice Medúsy udělala strašlivé monstrum, pod jejímž pohledem vše živé zkamenělo. Jinou obětí Poseidónovy náruživosti byla princezna Korónis, tady však Athéna zasáhla včas a proměnila ji ve vránu. Jinou princeznu, Kainis, na její vlastní žádost po aktu proměnil v muže. Jako většina mořských bohů i Poseidón dokázal měnit podoby a rád se proměňoval třeba v koně, býka, berana, ptáka či delfína. Obzvláštní úctě se jeho býčí kult těšil na Krétě. I tady ovšem došlo ke komplikacím. Krétský král Mínos jednou žádal po Poseidónovi býka, kterého by mu mohl obětovat. Ten mu vyhověl a poslal mu nádherné bílé zvíře. Jenže Mínos se rozhodl si býka ponechat. To pochopitelně vládce vod nakrklo, a tak zařídil, že se do zvířete zamilovala králova žena Pasifalé. Z této zoofilní čuňárny se narodil obluďák Mínotaurus. Celou záležitost pak po řeznicku vyřešil hrdina Théseus, ale to už je jiný příběh. Dalším nemanželským potomkem “Zemětřase” byl bůh Próteus. Pásl stáda tuleňů na ostrově Pharu. Byl to vyhlášený věštec, ale věštil velmi nerad a před žadateli se schovával tak, že často měnil podoby. Když se spartský král Meneláos vracel z Trojské války, dostal se až do Egypta, k ústí Nilu. Zde ztracený hrdina potkal Eidotheu, dceru Próteovu. Ta mu poradila, ať se vydá na Pharos a požádá otce Nérea o věštbu. Meneláos na ostrov dorazil a polapil spícího Nérea. Chtěl po něm věštbu, jenže Próteus odolával a neustále měnil podoby. Jednou se proměnil ve lva, potom zase v pardála, dále pak v kance, draka, ve vodu, v oheň a velký strom. Nakonec ho to asi přestalo bavit a Meneláovi přeci jen věštil a poradil mu, jak se dostat domů. Asi nejpovedenějším potomkem Poseidóna je Tritón. Ten je výjimečný už tím, že ho má tatík s vlastní ženou Amfitrítou. Řekové ho zpodobňovali s horní polovinou těla lidskou a dolní s ocasem ryby. K jeho atributům patří trojzubec a velká mušle z čeledi tritónovitých, ta je pojmenována právě po něm. Na tuto mušli troubí a dokáže tak tišit moře, které rozbouří jeho božští kolegové. Sám má celou řadu potomků, které též nazýváme tritóny. Ti tvoří Poseidónův průvod a dvůr. Vystupují v řeckých mýtech podobně jako suchozemští satyrové, přepadávají nymfy i smrtelnice a dotírají na ně. Sám Tritón je dobrosrdečný a má rád lidi. Jednou, když se hrdina Iáson spolu s Argonauty plavil z Kolchidy, Poseidón schválně rozbouřil moře, takže jedna z vln vynesla loď Argó až do vnitrozemského jezera v Libyi. Argonauti obětovali trojnožku z Delfské věštírny nikoliv Poseidónovi, ale Tritónovi. Ten se vynořil z hlubin jezera, Argó odtlačil na volné moře a daroval Argonautům hroudu hlíny. Když ji později hodili do moře, stal se z ní ostrov Théra….

Jak je tedy vidět, Řekové a Římané znali hodně mořských bohů. A všichni se těšili jejich úctě. Dá se říci, že pro každou příležitost tu byl jiný bůh s určitou specializací. Rybáři asi raději vzývali Tritóna, námořníci zase Poseidóna a cestovatelé, kteří se dostali do Atlantiku radši Ókeana. Pokud se tedy chystáte na cestu po moři, je na vás, kterému budete obětovat. Já bych doporučil všem. Není totiž radno některého z nich opomenout, vzpomeňte si na Odyssea….

Ilustrace: Poseidón a Hádes. Jean Torton.

          Odysseova loď v Poseidónově bouři. Jean Torton.

          Poseidónova socha v Národním muzeu v Athénách. 5. Století př. n. l

Advertisements
komentářů 5 leave one →
  1. Červen 15, 2012 4:27 am

    Podle Homéra byl Polyfémos syn Poseidona a u Kyklopů žil jako jakýsi host. Vypadal stejně, jako oni, tak ho tam otec držel v jakési izolaci. Dle Roberta Gravese.

  2. Červen 14, 2012 9:57 pm

    Dobrý den , nevím to jistě , ale nebyl Polyfémos také jeden z Kyklopů , myslím že jsou na Sicílii jakási Polyfémova skaliska , ale mohu se mýlit .

    Jinak je dosti zajímavé , že název thalassa , který Řekové užívají jako pojem pro moře již dávno až dodnes (třeba thalassoterapia Minos je název lázeňských procedur v hotelu Jardínes del Mar v Katalanii na Costa del Azahar ve městě Peñíscola , jako mořská léčba krále Minoa z Kréty)
    , tak není zřejmě vůbec řecký , ale z jazyka předřeckých národů snad Lýků , či Kárů mluvících „drsně“ či Pelasgů .

  3. Červen 12, 2012 2:57 pm

    Jo, Pasifaé…. Neovládám jazyk Homérův, ale je v tom celkem zmatek. Robert Graves používá trochu jiná jména, než třeba Guus Houtzager a já vycházím z obou.

  4. Adonis permalink
    Červen 12, 2012 6:22 am

    Doplnil bych ještě říční bohy – vpodstatě každá řeka měla svého. Za všechny bych jmenoval Achelóa, kterého přemohl Héraklés. V helénistické a římské době se těšil velké úctě personifikovaný Nil – i mimo Egypt.
    Jinak, Minotaurova matka se jmenovala Pásifaé.

  5. Červen 11, 2012 7:39 pm

    Aj! Chybička se vloudí… Meneláos usiloval o věštbu u Prótea, nikoliv u Nérea. V antických mořích skutečně šéfoval kde kdo…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: