Skip to content

Rozhovor Michaela F. Strmisky pro Pohanský kruh (část první)

Červen 8, 2012

Jak jsme již avizovali, poskytl nám americký religionista Michael F. Strmiska exkluzivní rozhovor, jehož první část uvádíme níže. Článek doporučujeme nejen zájemcům o pohanství, kteří se s tímto autorem ještě neseznámili, ale samozřejmě i jeho čtenářům,  jimž se tak naskýtá vzácná příležitost poznat tuto osobnost blíže a seznámit se s jeho aktuálními názory, které od publikování knihy, jejíž úvod jsme českým čtenářům v plném rozsahu zprostředkovali – „Modern Paganism in World Cultures: Comparative Perspectives“  – prošly jistým vývojem. Rozhovor zohledňuje fakt, že je určen českým čtenářům, a tak pro ně mohou být zvláště zajímavé např. Strmiskovy postřehy z nedávné cesty po Evropě, během níž se sešel v Praze a Brně s pohany českými.

W.

Na úvod bych vám rád položil otázku, na kterou jste během svého nedávného pobytu v České republice jistě odpovídal mnohokrát. Příjmení Strmiska je u nás celkem běžné, pocházeli snad odtud vaši předkové?

Ano. Děda a babička z otcovy strany přišli do Ameriky na konci 19. století. Bližší podrobnosti neznám, ale doufám, že v budoucnu to prozkoumám. Děda se jmenoval Bernard a babička Gizela. Někteří přátelé z Česka tvrdili, že se asi jedná o moravské jméno, ale nevím to jistě. Moji předkové z matčiny strany pocházeli z Litvy.

Jaký byl váš první kontakt s pohanstvím a co pro vás bylo impulsem začít se jím zabývat na vědecké úrovni?

Můj nejranější zájem o pohanskou mytologii se týkal skandinávské. Snad proto, že jsem jako dítě měl rád v Americe populární komiksovou knihu o severském bohu Tórovi. V pubertě jsem se začal zajímat o východní náboženství a jungovskou psychologii. Na vysoké škole jsem mohl studovat skandinávskou mytologii společně s mnoha dalšími tématy v rámci komparativního náboženství. Po vysoké jsem se kolem pětadvaceti věnoval práci v oboru psychologie, pak jsem se rozhodl, že bude zajímavější se vrátit na vysokou školu a stat se profesorem komparativního náboženství. Nejprve jsem se zaměřil na hinduismus a náboženské tradice Indie, ale znovu se vynořil můj starý zájem o Skandinávii.

Roku 1998 jsem vstoupil do akademického programu jihoasijských studií na Wisconsinské univerzitě,   kampus Madison. Univerzita měla silný program skandinávských studií a já jsem v v rámci něho mohl studovat staronorštinu. Také jsem se učil o indo-evropské spojitosti mezi raným evropským a raným indickým jazykem, kulturou, náboženstvím a mytologií. Byl to pro mě velký objev a je pro mě stale velmi důležitý. Naučil mě, že starověké evropské tradice měly s Indií souvislost, kterou nelze ignorovat. Když jsem pak na Bostonské univerzitě získal titul PhD v náboženských studiích, rozhodl jsem se udělat svou doktorskou disertací komparativní studii „Víra v posmrtný život v raném hindském a předkřesťanském skandinávském náboženství“, tj. indo-evropskou komparativní studii. Začal jsem take studovat keltskou mytologii, doufaje, že napíšu trojnou komaprativní studii zahrnující hindskou, severskou a keltskou. Později jsem však dospěl k tomu, že by se jednalo o přiliš práce, a redukoval jsem projekt na srovnání hindsko-severské. I tak to však znamenalo práce dost!

Pak jsem roku 1996 obdržel Fullbright Fellowship stipendium na Islandské univerzitě, kde jsem studoval pro svou disertaci moderní islandštinu a staronorskou literaturu. Jak jsem se tam měl báječně! Island je nádherné, zvláštní místo a  Reykjavík je skutečně půvabné hlavní město. Zažil jsem tam mnoho dobrodružství, během jednoho jsem zjistil, že tam existuje pohanská skupina revivalistů s názvem „Ásatrú“.  Byl jsem přizván na podzimní obřad Blót, což byla má první zkušenost s pohanským rituálem. Proběhl ve velmi uvolněném, otevřeném a uměleckém duchu, v úžasném prostředí krajiny s mohutnými temnými horami všude okolo nás. V kamenném kruhu, o němž jsem věřil, že je tradiční ohradou pro ovce, jsme se v kruhu postavili kolem ohně, pili tradiční likér, jedli tradiční uzené jehněčí a každý účastník byl přizván, aby řekl modlitbu či nějaké prohlášení. Někdo recitoval poezii, někdo vzdával hold bohům, někdo říkal  něco jiného. Také tam byl prapor, velký kus látky natažený mezi dvěma kůly. Každý byl vybídnut, aby na něj štětcem namaloval to, co pro něho osobně bude významné. Látka pak byla spálena jakožto oběť. Nějací hudebníci hráli v pozadí na bubínky a flétnu. Báječná atmosféra. Od té chvíle mne Ásatrú fascinovalo a začal jsem vést rozhovory a sbírat informace o historii hnutí, výkladu mýtů atd. Můj první badatelský článek o moderním pohanství byl o Ásatrú a vyšel roku 2000 v časopisu Nova Religio.

Nicméně, než jsem v září 1996 odjel na Island v rámci  Fulbright Fellowship stipendia, navštívil jsem Litvu a sešel se s Jonas Trinkūnasem, vedoucím litevského pohanského hnutí Romuva. Proto jsem měl v roce 1996 kontakt jak se skandinávským (či norským, či germánským, mohli bychom použít oba názvy), tak baltským (nebo litevským) pohanstvím. Tyto dvě formy pohanství pro mě byly důležité, avšak dnes, kdy mám kontakt s pohany českými, se začínám více zajímat o pohanství české a/nebo slovanské, o účast na obřadech, poznávání skupin a jednotlivců. Měl bych rovněž dodat, že díky setkáním s  Trinkūnasem v roce 1996 jsem byl přizván účastnit se roku 1998 Světového pohanského kongresu  [World Pagan Congress], z něhož se později stal Světový kongres etnických náboženství [World Congress of Ethnic Religions, WCER], nedávno přejmenovaný na Evropský kongres etnických náboženství [World Congress of Ethnic Religions, ECER].

V jaké šíři vlastně vnímáte výraz „pohanství“? Někteří lidé, včetně badatelů, tvrdí, že pohanstvím lze nazvat všechna původní náboženství světa. Zdá se, že vy se s tímto zevšeobecňujícím pohledem neztotožňujete.

Řekl bych, že souhlasím i nesouhlasím s ideou, že pohanské = původní = domorodé. Myslím, že na striktně teoretické či filosofické bázi to dává smysl. Zjevně všechny náboženské tradice jsou formami polyteistického uctívání přírody s lokálními a kmenovými asociacemi, které byly později narušeny, pokud ne zničeny, příchodem univerálnějších forem náboženství, jakým je křesťanství. Nicméně tvrdím, že může být vhodné používat výraz  „pohanství“  k označení evropských forem  domácího, polyteistického, přírodně orientovaného náboženství, které předcházelo křesťanství.  Omezení  rozsahu výrazu na náboženské tradice evropské a z nich odvozené je užitečné proto, že tak získáváme výraz pro specifickou oblast světových náboženství.  Výrazy původní a domácí mají tendenci být používány s odkazem na neevropské národy, pokud jde o historii evropského kolonialismu, tudíž může být užitečné mít specificky evropský výraz pro původní evropské tradice, i když na té nejzákladnější rovině ve skutečnosti mluvíme o původních či domácích náboženstvích různých regionů, které mají společné i odlišné rysy. Další možnost by byla rozvíjet výraz analogický k „původnímu americkému náboženství“. Vlastně se ani moc nezajímám, jaký výraz kdo používá, pokud vysvětluje, o kom či o čem mluví.

Upřednosňuji výraz „moderní pohanství“ před „novopohanstvím“,  protože „novo-“ se zdá jemně negativním či pejorativním. Nikdo nemluví o současném judaismu či budhismu či islámu jako o novojudaismu, novobudhismu nebo novoislámu,  ne? Ne, nazýváme prostě všechny formy náboženství základním jménem, než  bychom vysvětlovali  historické reference dodatečnými výrazy jako moderní, starý, středověký, z 20. století atd. Domnívám se, že bychom měli činit totéž v případě původního evropského náboženství… tím myslím pohanství!

Pokud jde o vaše články, dle mého názoru odrážejí odpor k extrémům v pohanství. Na jedné straně kritizujete wiccu za slepé přebírání idejí z cizích kultur a náboženství, na druhé straně kritizujete americké Ásatrú kvůli hrozbě kmenové výlučnosti a tendenci k rasismu. Která forma pohanství je vašemu srdci nejbližší?

V této věci jsem opravdu rozpolcen a v mém nitru probíhá osobní konflikt, který jsem ještě zcela nevyřešil. Z politického a sociálního pohledu se mi líbí, že eklektické pohanství zachycuje rozmanité elementy, jak to činí Wicca, protože dělá dobrou práci tím, že se vyhýbá rasismu a pojímá lidskou rozmanitost, což je dle mého názoru zcela nezbytné pro náboženství 21. století, stejně jako pro lidstvo 21. století. A z, hmm, asi bych řekl estetického hlediska, se mi líbí rekonstrukcionistická náboženství, jako je Ásatrú, protože používají elementy, které pocházejí z jedné kulturní a náboženské tradice, elementy se k sobě dobře hodí a vytvářejí krásnou atmosféru. Pokud dáte dohromady elementy z odlišných kulturních tradic, nemusí se k sobě hodit a výsledná atmosféra nemusí být tak silná či esteticky příjemná. Nicméně, naneštěstí stale vice a vice vidím, že zaměřovat se na jedinou kulturní a náboženskou tradici velmi těsně a výhradně může vést k rasistickým či xenofobním postojům, či , což je dle mého názoru stejně špatné, poskytování pasivní podpory těm, kteří se snaží rasismus a xenofobii hlásat.

Domnívám se, že náboženství, ať už je jakéhokoliv druhu či původu, by mělo hlásat to, co je vlidské podstatě to nejvyšší a nejlepší, ne nejhorší. Když pohanství podporuje lásku ke starověkému umění, hudbě, mýtům a umožňuje, aby z těchto věcí klíčily nové formy zkušenosti a tvořivosti, je to báječné. Nicméně je tu temná strana, která vždy znamená risk. Pokud se pohanské náboženství, tradice předkřesťanské evropské minulosti interpretuje tak, aby podporovalo nacismus a nenávist, nejedná se o to nejvyšší a nejlepší v lidské podstatě. Vzpomínáte na nacismus? Vzpomínáte na zotročení Afrikánců, špatné zacházení s původními národy za evropského kolonialismu? Vzpomínáte na bosensko-srbské konflikty v 90. letech 20. století? Až tam může vést kmenová a etnická výlučnost.

Myslím, že někteří pohané dnes míří špatným směrem, jenž povede jen k utrpení a hanbě. Chtějí se vrátit k jakési před-moderní, před-rozmanité společnosti, kde by mohli existovat v izolaci s lidmi téhož etnického či kmenového profilu, uctívat předkřesťanské kmenové bohy bez toho, aby byli obtěžováni lidmi jiného národa či jejich kulturních a náboženských tradic. Dle mého názoru je to chorobná a chmurná fantazie. Celá historie je tisíce let o míšení lidí. České země nebyly nikdy pouze české, ne? Pobíhali tu všichni ti Keltové (Bójové) a Germáni a Židé a Romové. A všechna ta krásná architektura v Praze není čistě slovanská, že? Velkou měrou přispěli Italové i jiní. Lidé, co se chtějí vrátit do minulosti a uniknout modernímu světu s celou jeho zmatenou rozmanitostí, by měli v televizi sledovat směšný americký program s názvem „Doomsday Preppers“ (Přípravy se na soudný den). Je o jisté podivné a malé subkultuře v Americe, kdy si lidé myslí, že neodvratně hrozí nukleární válka či jiná hromadná katastrofa, a proto utrácí všechen volný čas a peníze na přípravu (preppers) podzemních bombových krytů, které zásobují bateriemi, konzerovaným jídlem, balenou vodou, a samozřejmě množstvím pušek. Pokud by se jejich fantazie o hromadné katastrofě někdy stala skutečností, jaký strašný život by vedli, když by žili v podzemních dírách, svírajíce své zbraně,  pojídajíce mizerné jídlo z konzerv a zpívajíce písně o tom, jak jsou skvělí? Přesto toto hnutí získává oblibu. Vidím ho jako paralelu k novo-pravicovému, kmenově orientovanému pohanství, které idealizuje etnický separatismus a předmoderní život. V obou případech, se dle mého názoru jedná o hnutí vedoucí do slepé uličky a založené na chmurných fantaziích.

Už neexistuje žádná etnická čistota. Zapomeňte na ni. Vlastně byste mohli najít dobrý argument pro to, že nikdy žádná  „etnická čistota“ neexistovala, pouze přechodná období, kdy byli lidé izolováni před mišením s jinými. Jak se vlastně Slované ocitli ve střední a východní Evropě? Nebyli tu první Keltové? Odkud přišli Maďaři? Stěhování a míšení lidí, pořád, pořád, pořád… Protože byla východní Evropa díky sovětské okupaci ve 20. století izolována, nezakoušela tolik stěhování a migrací národů jako jiné části světa, jako Amerika, Kanada, Británie, Francie, Austrálie. Nyní se situace změnila a přitěhovávají se nové národy. Měly by být vítány. Ne nenáviděny.

Co se stane z „etnických náboženství“ v etnicky smíšeném světě, světě bez etnické čistoty? Jde o komplexní záležitost, ale má odpověď je dost prostá. Etnické tradice, jako je světonázor, lidová hudba, mýty, oblečení atd., by se měly obdivovat, zachovávat, pokračovat v  nich a dále být rozvíjeny ne proto, že označují etnickou identitu minulosti, ale protože jsou krásným, radostným a inspirujícím darem VŠEMU lidstvu, nejen lidem s určitou DNA. Nově přicházející lidé s rozdílným etnickým profilem se také mohou takovým tradicím učit a přijímat je.

Při mé nedávné návštěvě Prahy mi jeden pohan  řekl, že je směšné představit si černocha či Afričana zapojeného do Ásatrú. S velkou sebejistotou se smál, že je to jasná věc. Ale proč? Proč by se Asiat nebo Afričan nebo Polynésan nemohl stát vyznavačem Ódina či Peruna? Pokud by se taková osoba chtěla o tradici něco naučit, naučit jazyk a zvyky, a měla upřímný zájem a silnou duchovní motivaci, bylo by to něco tak strašného? Bylo by lepší, kdyby slovanské či skandinávské tradice praktikovali jen idiotští skinheadi, kteří mají v hlavě víc nenávisti než vědění? Je mlácení přistěhovalců a Romů a cizinců tmavé pleti skutečně to, s čím chceme být spojováni? Lituji, ale pokud přijímáte etnický separatismus, poskytujete takovému násilí oporu, i když jste sami mírumilovní. Postoje a ideje mají své důsledky, a pokud možné důsledky znáte, pokud je můžete předvídat, mate odpovědnost jim zabránit, pokud je potají neschvalujete.

Nyní na lehčí notu. Rád bych poznamenal, že když jsem si před lety koupil jedny velmi tradičně vypadající litevské věci, zjistil jsem později, že byly vyrobené v Číně. Teď, když si vzpomenu na litevského boha Perkunase, začínám vidět čínského mudrce Konfucia. Nicméně, protože respektuju Perkunase i Konfucia, není to pro mě velký problem (žertuju).

V každém případě jste stál u zrodu Světového kongresu etnických náboženství. Znamená to, že kladete důraz na etnický aspekt náboženství? Můžete nám o této organizaci říci více?

Do Světového pohanského kongresu jsem byl přizván  v roce 1998. Mluvil jsem o svém chápání pohanských náboženství a dal návrhy, jak by pohanská náboženství mohla koexistovat s jinými náboženstvími, usilovat o vzájemný respekt, toleranci a spolupráci. Nesouhlasil jsem se snahou změnit název z pohanský na etnický. Bylo to v době po srbsko-bosenském konfliktu a použít název etnický se příliš podobalo ideji „etnické čistky“, a tak jsem volil proti přejmenování shromáždění na Světový kongres etnických náboženství. Vlastně jsem navrhoval alternativní název Světový kongres původních evropských náboženství, ale svůj hlas jsem ztratil. Nicméně nedávno byla organizace přejmenována na Evropský kongres etnických  náboženství, takže trochu ve shodě s mým návrhem.

Organizace by se zrovna tak mohla jmenovat Světový kongres indo-evropských náboženství, protože od začátku tu byli Indové, sikhové a hinduisté a možná i  další, s ohledem na starovéké souvislosti mezi hindskými Indy a pohanskými Evropany. Několik setkání organizace se vlastně konalo v Indii. Více jsem o tom napsal v mém nedávném článku  „Romuva hledí na východ: indická inspirace v litevském pohanství“, který jsem publikoval roku 2012 v knize Religious Diversity in Post-Soviet Society [Náboženská rozmanitost v postsovětské společnosti], kterou editovali Milda Ališauksienė a Ingo Schröder,

V mém chápání má WCER/ECER pozitivní i negativní elementy, které zrzadlí názory a hodnoty svých členů. Některé zapojené skupiny a jednotlivci mají orientaci výlučnosti, možná až rasismu, ale jiní ne a skutečně se snaží posunout statut pohanů v pluralitních moderních společnostech. Celkem vzato se dle mne jedná o dobrou organizaci, vytváření vazeb mezi různými pohanským i společnostmi v Evropě a a také indickými náboženstvími.

Tvrdíte, že Severní Amerika se snaží vymazat původní etnické stopy svého obyvatelstva. Myslíte si, že díky multietnickému charakteru a multikulturním vlivům v Severní Americe je to příznivá atmosféra k tomu, aby se lidé stávali pohany?

Nedefinuji pohanství v terrmínech etnické výlučnosti či etnické čistoty, tudíž to dle mého názoru není žádný problém. Američtí pohané se zdají být rozděleni mezi vice etnicky zaměřené, rekonstrukcionistické formy, jako je Ásatrú,  a vice eklektické a míšení podporující formy, jako je Wicca. Nechci přehánět, protože jistě existují výjimky a  pozice mezilehlé, nicméně se mi zdá, že je tu tendence zlomu podél politické linie, američtí Ásatrú směřují vice k pravici a na konzervativní stranu, wiccané a eklektici a stoupenci New Age vice k levici a na progresivní stranu. Protože hluboce věřím v levicově orientovaný, liberální typ politiky, což zahrnuje akceptování rasového míšení a etnické rozmanitosti, dospěl jsem k rozčarování  nad   americkými Ásatrú a stávám se stale otevřenější eklektickým formám, jako je Wicca.

Oceňujete jedinečnost lidí, kultur a náboženství, které se však v rámci multikulturalismu rozpouštějí. Domníváte se, že má pohanství  potenciál tomuto multikulturnímu tlaku čelit? Odvažuji se tvrdit, že výše zmíněná Wicca má blíže k tomu, sloužit  spíše jako nástroj multikulturalismu, než by bránila rozvoj původních náboženství.

K tomuto jsem něco řekl již výše, nicméně mi dovolte pokusit se připojit několik dalších bodů. Za prvé, pohané by neměli příliš ukvapeně odsuzovat multikulturalismus, protože právě on  moderní pohanství umožnil! Právě rostoucí tolerance vůči kulturní, etnické a náboženské rozmanitosti umožnila otevřené praktikování pohanských náboženství a jeho akceptaci veřejností. To by se nemělo přehlížet.

Myslím si, že pro inteligentní diskusi o vztahu pohanství k multikulturalismu musíme na tuto otázku pohlížet jak optikou zaměřenou na minulost, tak tou zaměřenou na budoucnost, v retrospektivní i perspektivní smyslu. Samozřejmě, pohanské tradice, které tvoří jádro současného pohanství, sahají do dřívějších dob, kdy obvykle panovala mnohem menší sociální a etnická rozmanitost. Nicméně existovaly dřívější období hromadných  migrací a setkávání se se sousedy,  s obchodováním  a podrobováním  si národů, tudíž bychom si neměli vytvářet falešnou představu o minulosti jakožto Zlatém věku etnické izolovanosti, kdy každý uzavíral sňatky se svými blízkými příbuznými a žil šťastný život v zemědělských vesničkách, popíjel medovinu a tančil o slunovratu na poli. Možná se zdá, že bohové, mýty a formy uctívání se rozvinuly mezi nějak izolovanými komunitami,  nejsem si však jistý, jaký důraz by na to měl být kladen. Bohové a mýty mají indo-evropské kořeny, tudíž zde byla spojitost s Indií a Střední Asií už od neranějších dob, a znovu můžeme vidět, že ideje o etnické  čistotě a idylické izolovanosti mohou být více mýtem než skutečností.

Takže retrospektivně můžeme vidět, jaké místo měli staří pohané v jistých druzích komunit, trochu izolované, trochu homogenní. Máme tradice z těch dob rádi a bereme si je k srdci jako námi zvolenou duchovní cestu, ale jaký je nejlepší způsob, jak je praktikovat dnes a zítra? Zde se mohou odpovědi různit, tudíž to, co říkám, je jen můj pohled. Věřím, že nejlépe ctíme své předky a tradice, jež nám zanechali, ne otrockým opakováním či napodobováním toho, co dělali oni, ale použitím elementů, které jsou pro nás nejsmysluplnější, a jejich prizpůsobením pro současnost a budoucnost. Progresivní pohled je to, co mám na mysli, když mluvím o perspektivním vnímání pohanství. Domnívám se, že nezbytnou součástí takového přizpůsobení je rozšířit okruh těch, kteří se na těchto tradicích mohou podílet. Již jsem argumentoval, že komunity minulosti nebyly zcela homogenní či uzavřené,  když vezmeme v úvahu historii migrací atd. Při pohledu do budoucna můžeme vidět, že svět rozvíjejícící se v naší době a rozšiřujícící se do budoucna je světem rostoucího pohybu a míšení národů. Je pošetilé proti tomu bojovat; bylo by to jako pokoušet se zastavit, aby zima přešla v jaro. Jedná se o přirozený proces lidské evoluce. Nelepším způsobem, jak ctít a zachovat etnické tradice není vylučovat nové a odlišné národy ze zapojení se do těchto tradic, ale těmto novým národů tyto tradice otevřít a umožnit tradicím, aby se dale rozvíjely, stale měly kořeny v minulosti, ale zůstaly oteřeny budoucnosti.

Jednoduše řečeno, tvrdím, že bychom se měli snažit zachovat etnické TRADICE, ne etnické GENY. To, co je skutečně krásné a smysluplné, komunikované a upřímně opečovávané, nezahyne jen proto, že se zapojí nová skupina lidí.

(pokračování příště)

Advertisements
komentářů 18 leave one →
  1. Feithidí permalink
    Září 23, 2012 6:58 pm

    Úžasné čtení – jsem velmi rád, že jsem na tuto diskuzi narazil.

    Pan Strniska mluví prostě a jednoduše tak, jak vidí věci ze svého odborného pohledu „vědce“. Nicméně myslím, že dost dobře nepochopil, co znamená pro většinu Pohanů pohanství…

    Já pohanství vidím jako Pohanství, vidím ho jako pozůstatek a dědictví mých předků, jako součást národa jímž jsem a jímž se cítím. Nepřipadá mi fér rozharovat a strkat pod nos cizincům přivláčejícím ke mě multikulturu, která upravuje mou víru podle dnešního světa k obrazu svému, to, co mi zbylo v krvi z dob dávno minulých a tím jim měnit národnost.
    Musím reagovat také na tvrzení, že přímo multikulturalismus umožnil veřejné praktikování Pohanství… No, dle mého, veřejné praktikování je spíš jen takovou třešničkou na dortu, pro částečné Pohany a možností většího ohlasu. Je vidět proto, že je povoleno a mluví se o něm veřejně. Nicméně Pohanství bylo praktikováno i před tímto „umožněním a schválením“ a Pohané si vždy nalezli možnost svého „praktikování“ i přes netoleranci ostatních. Protože přesně netolernaci musím zohlednit, pokud díky multikulturalismu zmizela. A pan Strniska mi tady tvrdí, že bychom se měli podělit o své dědictví s těmi, co nám ji zakazovali.

    Ano, jsem radikálnější, ale co jsem se začal věnovat LH, vidím sílu přírody mnohem jasněji než kdy dřív. Mé smýšlení k dnešnímu nezadržitelně se hroutícímu světu bylo pozměněno – mám na mysli hroucení tradic a starých etnik a smazávání jejich možných evolučních rozdílu na základě toho, že se navzájem podobají, díky multikulturalismu. A opravdu opovrhuji lidmi, kteří už ani dokonce nedokážou přespat přes noc pod širým nebem a pokud nedostanou svou dávku elektřiny pojdou, těmi, kteří nevidí krásu klidu, noci a přírody a narušují ji – je jich víc než dost a dnešek se zítřkem je v tom podporuje.

    Jistě, dokázal bych se s mojí vírou podělit s cizincem, ale jen pokud by se o to sám přihlásil. Má víra nemá pro lidi, kteří o ni nestojí význam. A opravdu nevidím potřebu konvertovat lidi, tak jako to dělalo křesťanství. Má víra a, jestli Bohové dají, i postoj bude nadále proudit s mou krví.

    Nebudu si ale nic nalhávat. Je pravdou, že za nějakou dobu už asi Pohané nedokážou odolat a podvolí se, protože ubyde těch, co berou Pohanství jako já, a taky kvůli smazávání historických zvyků, svátků a úpravou Bohů k obrazu svému novými kulturami spojenou v jednu nebo dvě centrální – z toho je mi do pláče, taky proto můj „radikalismus“.

    Možná jsem něco nezmínil, třeba časem něco dodám…

    A velmi mne zajímá pokračování.

  2. Červen 15, 2012 1:30 pm

    Hezký článek, děkuji za počtení. Byť ne se vším souhlasím, z pana profesora Strmisky hovoří rozum, inteligence a střízlivý pohled na věc. A takové věci čtu moc rád. Budu se těšit na pokračování.

  3. Červen 14, 2012 7:28 pm

    Cody: To jsi nebyl na tom setkání co dělal DO. Tam se pan profesor vyjadřoval dost nelichotivě o „levicovém“ proudu amerického pohanství, jak nazval Wiccu. 🙂

  4. Červen 13, 2012 8:29 pm

    p.p. :
    A proč by to nepublikovali? Jsou to přece názory pana Strmisky, ne Pohanského kruhu. Já se docela těším na druhou část.

    • p.p permalink
      Červen 13, 2012 8:52 pm

      Abychom si rozuměli-já jim do toho nekecám, je to jejich věc. Ale mrzet mi to může, ne ? 🙂

      • Červen 14, 2012 12:47 pm

        Ono je totiž zajímavé, jak se pan profesor vyjadřoval při debatě a jak se vyjadřuje nyní… 🙂

      • Červen 14, 2012 7:21 pm

        Myslím, že pan profesor Strmiska se vyjadřuje poměrně konzistentně, to co píše v tomto rozhovoru je to co říkal jak na setkání v Brně, tak na setkání v Praze. A nevidím na jeho názorech nic radikálního:-)

  5. Pardin permalink
    Červen 9, 2012 2:18 pm

    Pardin: Ještě štěstí, chlapci, že je vás několik stovek a občas se mezi sebou pěkně „rvete“, takže mě utěšuje, že o naší budoucnosti nebudete v podstatě rozhodovat, protože ačkoliv nejsem žádným multikulturalistou, vaše více nebo méně skryté manipulativní sociální sklony, často stejně postnacistického charakteru, tuze se podobající také raným křesťanským a současným novokřesťanským sektám ale i revoluční komunistické demagogii, by nám opravdu vytvořily zase nějakou pěknou orweliánskou společnost.

    • p.p permalink
      Červen 10, 2012 12:35 pm

      Upřímně řečeno: mě tvoje budoucnost nezajímá. A ani o ní nerozhoduješ.

      • Červen 10, 2012 4:48 pm

        Sice se s panem Strmiskou znám tak trochu osobně, ale rozhodně s ním nesouhlasím. Posledně takto „radikálně“ nevystupoval 🙂

      • p.p permalink
        Červen 13, 2012 7:48 pm

        Myslič:
        Musím přiznat, že v první chvíli jsem byl jeho odpověďmi doslova šokovaný. Ale už jsem ok. 🙂 Jen mi mrzí, že jste to publikovali zrovna tady.

    • Wolos permalink
      Červen 12, 2012 6:24 pm

      V pořádku. O ovce hledající svoje pastýře (čtyřleté volební programy) k ukojení svých individuálně sobeckých tužeb, odmítající přidat ruku k dílu, a podílet se na funkčním celku rovnou měrou svojí invencí i pílí, stejně zájem nemáme.

  6. Z čundru permalink
    Červen 9, 2012 4:22 am

    Joseph Campbell, jistě uznávaný odborník, napsal:
    „Může být Notre Dame de Chatres stejná jako Nuestra Seňora de Guadelope? Žádný katolík by neváhal pokleknout a pomodlit se před kteroukoliv z nich: „Svatá Marie, matko boží, pros za nás, hříšníky, nyní i v hodinu smrti naší.“ Přesto běžný antropolog, který by přijel z Marsu a pro něhož teorie o difuzi je anatéma a všechna srovnávání napříč kulturou metodologicky nesmyslná, by se nejspíš vrátil na svou planetu s představou dvou zcela oddělených monografií. Jedna by pojednávala o místní francouzské bohyni, druhá o místní mexické bohyni, funkčně sloužícími dvěma naprosto odlišným společenským řádům. Naše Paní z Chatres navíc ukazuje vliv galsko-římského Venušina svatostánku, jehož důkaz se objevuje v kultu Černé Madony v kryptě současné katedrály (dvanácté až šestnácté století), zatímco Naše Paní z Guadeloupe je jasně indiánského původu. Objevila se ve vidění (tak to aspoň tvrdí všichni domorodí informátoři) sotva desetiletí po porážce Montezumy na místě původního svatostánku, pravděpodobně velké hadí bohyně Coatlicue….“

    Co nám pan Campbell, chtě nechtě, sdělil mezi řádky? Třeba i to, že když někoho naučíte jinou kulturu, pořád pod tou tenkou „šlupkou“ bude původní podstata vytvořená konkrétním etnikem (nebojím se tohoto možná tisíce let starého slova, jenom kvůli nějakým etnickým čistkám 🙂 )

    Jinak když někdo řekne A, mohl by také říci B. Je pravda, že i v minulosti docházelo k míšení. Mísili se lidé v rámci tzv. Staroevropanů, mísili se lidé v rámci Staroevropanů-Indoevropanů i v rámci Indoevropanů. Také se pod Černým mořem a třeba v Asii mísili Indoevropané s jinými. Každé takové mísení může mít mnoho podob. Když k němu dochází pomalou plíživou formou, je možné zachovat kulturní zvyklosti nebo původní jazyk, ale změnit si při tom „etnickou fyzickou podobu“. To vidíme v Indii i pod Černým mořem. Otázka je do jaké míry jsou tyto zmíněné kulturní zvyklosti identické s původními konkrétními nositeli určité kultury z minulosti, viz první odstavec od pana Campbella. Můžeme také přijmout malé množství přistěhovalců, kteří naše zvyklosti přijmou, v malém množství je to reálné. Když ale nějaký konkrétní národ v minulosti přivítal a nebo i dnes přivítá na svém území celé národy, jak k tomu nabádá pan Strmiska, povede to vždy buďto ke konfliktu, oddělenému žití a nebo kompromisu. Pan Strmiska oddělené žití zatracuje a nabízí možnost „učení těchto národů“. To je podle mého názoru naprostá utopie, protože velké množství přistěhovalců a nebo celé národy se nikdy dobrovolně svojí kultury nevzdají, vždy k tomu musí dojít nějakým nařízením, nátlakem a pod. Takže je pravděpodobné, že v takovémto případě dojde v duchu liberálnosti pana Strmisky spíše ke kompromisu (což je samo o sobě změnou) a nebo možná k „převálcování naší kultury“ jinými, pokud oni sami budou „mladší a agresivnější“. Rozhodně nikdy nedojde k mírovému a klidnému naučení naší kultury. Myslím, že historie i současný vývoj na Západě nám jasně ukazují jak to funguje ve své většině a v praxi. Neslyšeli jsme už o tom, že multikulturalismus selhal? Pan Strmiska tedy řekl A, ale neřekl B. Tím B myslím třeba to, že i když v minulosti docházelo někde k mísení, vedlo to také mimo jiné k zánikům a změnám. Kampak se nám například ztratila ona „česká“ keltská kulturní identita v 1. století n. l.? Byla prostě a jednoduše ve své většině (něco se jistě převzalo) převrstvena tehdy agresivnějším a mladším plemenem Germánů. Vysněný svět pana Strmisky pokládám za utopický a z hlediska našeho přežití i pro nás nebezpečný. Pokud bychom se měli něčeho vyvarovat, tak právě takovýchto „nových proroků“. Je mi velmi milé, že tento pán byl přehlasován na tom setkání Etnického kongresu, to je dobrá zpráva 🙂

    • Červen 9, 2012 5:40 am

      Ten citát od Campbella, ale poukazuje ještě na jednu věc. Není pravda, když se např. tvrdí, že Čech nemůže být nikdy pořádným buddhistou, protože je vnitře vyladěn na úplně jiný druh spirituality. Může jím být, bude to jen prostě český buddhista a ne japonský, nebo tibetský. Podobně může samozřejmě i ten černoch uctívat Thora a Ódina, bude to ovšem trochu jiné ásatrú.

      • Z čundru permalink
        Červen 9, 2012 6:18 am

        Jistě, já nemohu nikomu na druhé straně světa zakázat, že se stane z pohledu Asiata českým budhistou a z pohledu Evropana černošským vyznavačem Asatru, dokonce to nemohu ani zakázat nějakému našemu přistěhovalci (nemusím ho ale přijmout do svého vlastního kolektivu, k tomu mě nedonutí ani státní represe) – pořád to ale bude „jiné“ – jak se shodneme 🙂 Když bylo v rozhovoru zmíněno „učení a přijímání celých národů“ není to už zdaleka záležitost dnešních pohanů (nedovedu si totiž představit, že by pár stovek pohanů učilo příchozí nový národ o počtu minimálně tisíců lidí jiné kultury), ale záležitost spíše národní – etnická. Národnost není stoprocentně daná, může se měnit a stejně tak mají současní Češi své předky v době kdy ještě Český národ neexistoval. Na formování tohoto Českého národa se něco konkrétního podílelo -, tím konkrétním myslím třeba zdejší lid, i ten předslovanský už od doby kamenné, ale třeba i němečtí středověcí kolonisté. To je minulost ze které jsme vyšli. Současnost a budoucnost bychom měli mít právo určovat a ovlivňovat – pokud jsme ještě svobodnými lidmi. Slyšeli jsme nebo četli v tisku o tom, že nějaká britská levičácká strana cíleně do země vozila přistěhovalce, aby si takto vytvořila na sebe závislou voličskou základnu. Také jsme slyšeli, že pokud se nezmění současné směřování, budou v Británii původní obyvatelé někdy po roce 2064 menšinou. Co by na něco takového řekl rodilý Angličan řekněme před sto lety? Co by řekl na to, kdyby mu nějaký politik slíbil, že bude dělat takovou politiku, aby on a jeho blízcí byli za sto let ve vlastní zemi v menšině? Soudím, že by takového politika odsoudli za vlastizradu. K čemu nabádám? Ne k rasismu, jsem i schopen uznat, že přistěhovalectví v nějaké malé formě je zvládnutelné, případně i obohaující, já si jenom chci zachovat zdravý úsudek stejně jako naši předci. Rozhodně se ale odmítám jakkoliv podílet na utopickém šíření naší kultury k nám dováženým národům. Chápu ale, že pan Strmiska prošel americkou multikulturní drezurou a že je tím poznamenán, ačkoliv by se sám rád hlásil k vlastním kořenům. Koneckonců tu vnitřní rozpolcenost i sám přiznal. Já si ponechám zdravý selský rozum 🙂

  7. Rowan Morrison permalink
    Červen 8, 2012 10:03 pm

    Tak tohle není nic pro mě. Tak nějak jsem tušil, v jakém duchu se tento rozhovor povede. Ale že budou jeho názory tak odpudivé, to jsem nečekal. Přiznávám, že jsem to ani nedočetl do konce a další části si rozhodně nechám ujít.

  8. .................!!!!!!!!!!!!!! permalink
    Červen 8, 2012 3:05 pm

    Ze všech pohanských myslitelů a spisovatelů je tento ten nejhorší!!!
    Myslíte že kdybych nabízel pohanskou víru nějakýmu multikulti černochovi , že by ju přijal? nebo muslimovi??NIKOLIV!! Multikultura dnešní doby je moc moc špatná a že tam žvatle o novo a to a mísení mezi sebou nic neohrozí to je ta největší blbost co je. Jde vidět že je to typickej pošahanej američan co mu multikultura vlezla na mozek…..i když je pravda ,že jsem četl od americké pohanské spisovatelky knížku o asátrů a sama nadávala na multi kulti společnost dneška…Jediné multuikulturní míšení co nevadilo Evropě bylo když se mísili germáni,kelti,slovani, tři překrásné kultury…. ale dneska??? mísit bělocha s černochem či jiným paskvilem není dobrá věc!! 😀 nebo vidět Cigána (jak psal že by taky mohli být) jak se modlí k severským bohům?? zhovadilost a navíc nesmysl.. ti jsou líní vůbec v něco věřit natož se zajímat o pohanství 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: