Skip to content

Ctnost – božství usídlené v těle

Červen 4, 2012
tags:

Ctnost znamená dokonalé dobro, jež jest poručením k šťastnému životu; to jediné nesmrtelné, jež patří ke smrtelnosti.

 Seneca

Velký myslitel Aristoteles (384-322 př. n. l.) byl jednou z mála encyklopedických myslí, kterou kdy  zrodil Západ, a dodnes je mnohými přijímán jako přední světový filosof. Pro Aristotela lidské štěstí  spočívalo v pojmu ctnosti – středu mezi dvěma extrémy – a tvrdil:

„I když štěstí nesesílají bohové, ale je výsledkem ctnosti a osvojování si kázně jistého druhu, jedná se dle všeho o nejbožštější věc na světě; neboť jako by se zdálo, že to, co jest odměnou a výsledkem ctnosti, jest nejvyšším dobrem a ve své podstatě božstvím a posvěceným.“

V různých přírodou inspirovaných mytologiích indoevropského člověka zůstává ctnost vždy konsistentním a  důležitým faktorem, který nás řídí při hledání vyššího vědění a naplnění. Zvláště umění slouží jako prostředek, jenž je svou podstatou svázán s vyjádřením božských ctností se zdánlivě nekonečnou dokonalostí. Hlavní příčinou zla v člověku je neznalost. Tudíž pro dosažení dobra musíme mít vědění a tak dobro znamená vědění. Spojitost mezi dobrem a věděním je veskrze znamením ariosofické myšlenky.

Jak poznamenal Bertrand Russell, křesťanství je tomu pravým opakem. Křesťanská etika jasně prohlašuje, že „Důležitým je čisté srdce“, jak tvrdil Russell, „a je pravděpodobnější, že takové lze snadno nalézt mezi neznalými.“ William Blake, proslulý gnostický umělec a básník 19.století měl zcela pravdu, když prohlásil: „Říkám vám, že žádná ctnost nemůže existovat bez porušení tohoto Desatera.“

Musíme si uvědomit, že v jistém smyslu je věčné dobro ctnosti vitálnější než jiné věci. Ztrátu hmotného majetku lze do jisté míry napravit, pokud však někdo ztratí svou sebeúctu, stává se méně člověkem.

Pohanskou etiku vymezují tři základní principy. První se nazývá „zákon přírody“ či „přírodní zákon“. Přírodní zákon stanovuje dobro pro člověka, rasu a společnost. Druhým principem je „štěstí“ či „blahobyt“. Tento princip odkazuje na dokonalost našeho biologického a psychologického bytí, což je cíl všeho ctnostného snažení. Takové dokonalosti lze dosáhnout pouze rozvíjením řádných návyků. Dobré návyky se nazývají ctnostmi; špatné návyky neřestmi.

„Ctnost“ je tudíž třetím principem pohanské etiky. Jedná se o primární niternou příčinu dobra a štěstí, a lidské jednání v souladu s ctností tvoří samotnou definicí štěstí. Ctnosti nevychází z přírody ani nejdou proti ní, nicméně příroda poskytuje kapacitu pro jejich dosažení. Dosahuje se jí cvičením a příklady, proto rodová mytologie rasy je tak důležitá pro rozvoj a dokonalost člověka.

Etničtí bohové našeho lidu se nám symbolicky zrcadlí prostřednictvím archetypů, jimiž se snažíme stát. Prostřednictvím tohoto panteonu sdílíme společné lidové vědomí, rod a původ. Tato ctnost, kterou vlastníme,  když pojme uctívání bohů a čisté náboženství, bystří oko i mysl, aby dokázaly rozeznat dobro a zavrhnout opak – a tuto ctnost nazýváme „prozíravostí“, protože předvídá.

V řádné a zdravé společnosti by zákony měly být odrazem našich ctností. Pravý zákon by neměl být plodem lidské myšlenky ani lidským nařízením, ale čímsi věčným, co vládne celému vesmíru svou moudrostí ve vedení i zakazování. V minulosti bylo zvykem říkat, že zákon je prvotní a nejvyšší myslí Boha, jehož rozum řídí vše, nucením či omezováním. Proto tyto zákony, jež nám propůjčili naši bohové, byly oprávněně velebeny. Dnešní zvrácené a nespravedlivé zákony jsou přímým odrazem nemocné a upadlé společnosti, která popírá přírodní standardy jakož i naše bohy. Pro člověka je skutečným a prvotním zákonem, pokud jde o vedení i zákazy, zdravý rozum svrchovaného Všeotce Wotana.

Je důležité nezapomínat, že dobrý člověk je dobrý po celý svůj život, a ne pouze v jeho částech. Větší část onoho dobra spočívá v jeho věrnosti dle jeho ducha, plnění svých povinností a své role jakožto příslušníka rodiny, rasy a společnosti. Zjistí, že když vyhoví požadavkům na něj těmito sférami kladeným, v podstatě splní nároky toho, co nazývá svým dobrým já.

Naše etnické ctnosti se stávají průvodci našeho vedení a zákonem našeho bytí, jimiž jsou společenské ideály. Ty přímo zahrnují vztah k našemu lidu a pokud druhé odstraníte, okamžitě se stane praktikování těchto ctností nemožným… člověk není vůbec člověkem, pokud není společenský, ale člověk není více než zvířata, pokud není více než společenský. Z Nietzscheovy perspektivy bychom řekli, že musí vkročit mimo dobro a zlo, musí překročit běžného člověka a pozvednout se do Übermensch sféry, která se klene mezi smrtelným člověkem a bohy našeho lidu.

V dnešní době demokratický klam a jeho universalistické principy velkou měrou přispívají k pádu západní civilizace vystupováním proti rozvíjení genetické elity, čímž dláždí cestu průměrnosti a vulgaritě. Nejvyšší formou společnosti je ta, jež udržuje přirozený běh evoluce, zajišťujíc tak, aby si nejlepší mozky komunity osobovaly převládající vliv na řízení jejích záležitostí. Příroda jednoznačně diktuje, že jednotlivci i rasové druhy nejsou rovnocenné, proto aby každý dle svých schopností a svobody dosáhl svého největšího potenciálu. Pokoušet se rozvíjet vyšší typy dle standardů typů nižších je výsměchem, který přímo ochromuje veškerý pokrok jedince a maří veškerou naději na zlepšení společnosti. Je povinností každé zdravé společnosti, aby produkovala co možná největší počet skutečně nadprůměrných mužů a žen – pevného zdraví, překypujících energií, nezkažených instinktů a duševních schopností k analyzování a tvoření – a především aby podporovala rozvoj oné celistvé, panské osobnosti a pozvedala ducha vznešeného, odvážného a ctnostného člověka.

Pro národ je dobré pouze to, co pochází z jeho vlastního středu a jeho vlastního sémě, puzeného vlastní seberealizací a vůlí k životu. Dávné náboženství wotanismus je svrchovanou silou odporu vůči vzrůstajícímu chaosu naší doby. Wotanova cesta je plnou a dokonalou expanzí indoevropského vědomí a etiky, hodnou naší rasy a odkazu; jedná se o směr inspirovaný přírodou, který nás povzbuzuje k vynaložení nejvyššího úsilí, jakož i životní filosofií a etnickou identitou, která sahá až k jádru bytí našich předků.

Není žádného člověka bez uznávání ctnosti, ačkoliv jen nemnozí si jí hledí.

Seneca

Kapitola přeložena z knihy Rona McVana – Temple of Wotan

Advertisements
komentáře 4 leave one →
  1. ............. permalink
    Červen 11, 2012 1:49 pm

    Díky za článek velmi inspirující i když pohan nejsem.

  2. Červen 5, 2012 11:04 am

  3. Nira permalink
    Červen 5, 2012 7:09 am

    Článek je rozhodně zajímavý a díky za něj… Jen si teda snažím představit stát, který by se řídil podle toho, jak by si to pan McVan přál, a přemýšlím jestli by se mi líbilo v takovém státě žít.
    Máte někdo představu, jak by společnost fungovala? Jaké by měla zákony (v porovnání s dnešními) kdyby v historii zvítězilo pohanství a nikoli křesťanství?

    • Myslič permalink
      Červen 5, 2012 12:52 pm

      Podle McVanových a Laneových teorií žijí některé bělošské separatistické komunity na Pacifickém pobřeží USA. Blíží se to agrárnímu socialismu, který kdysi ještě za cara chtěli v rusku „narodnici“. Pozor, nemá tnic společného s komunismem. Ti lidé se domluví, nakoupí pozemky třeba v Oregonu a postaví si tam svoje městečko… Zvolí svého starostu a šerifa, kteří mohou vydávat své vyhlášky a jsou celkem nezávyslý na federální a státní správě. Mohou tak mít třeba vlastní mateřskou školku a náboženský dozor nad školou…. Federální vláda se těmto komunitám snaží všemožně škodit, ale separatisté se stejně nevzdávají… Podobné komunity jsou i v Rusku a dokonce v dánsku a Německu…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: