Skip to content

Chyby v pohanské chronologii

Květen 18, 2012
tags:
Kolo roku

Kolo roku

Není to tak dlouhá doba, co jsem se začal věnovat tématu chronologie a astronomie v pohanství, takže mohu působit jako jednooký mezi slepými. Nicméně není od věci upozornit alespoň na základní „nešvary“, které se týkají pohanů různých ritů ve vztahu ke kalendáři a počítání času. Najdou se jistě kritici, kterým současný systém, zaužívaný několika staletími křesťanské náplavy vyhovuje. Těm je článek věnován výhradně jako podnět pro zamyšlení. Ostatním pak jako možné východisko pro změnu vnímání času (a posunutí se tak blíže myšlení dávných dědů, kteří ještě byli pohany).
Mám totiž za to, že bez změny vnímání času a prostoru, je změna z většinového na pohanské myšlení více či méně kosmetická, a nepostihuje hlubinu našeho ducha. Zůstáváme tak jakýmisi polovičatými pohany, v horším případě faktickými dvojvěrci (navenek pohan, uvnitř stále křesťan, byť ne kultem, ale jistými vzorci jednání). Čas a prostor hrají sice dominantní, nikoliv však výlučnou roli, a až komplexní změna, vyvolaná i změnami v životním stylu, způsobu řešení každodenních problémů a výzev, prožívaná skupinou, nikoliv pouhým jednotlivcem, může naše kroky nasměrovat hlouběji k tomu, o co mnozí usilujeme, a vlastně tak ani úplně nevíme, jak na to.
Změna, kterou v cizích kulturách zažíváme v podobě „kulturního šoku“, se u nás zatím nekoná, a tento samotný fakt ukazuje na jistou nedostatečnost v precizaci pohanského vnímání světa. Srovnejme si pocit, který má průměrný evropský turista při návštěvě Indie, Číny nebo třeba Střední Ameriky. Jsou to jiné světy, se svým vlastním kulturním kódem. A i my svým způsobem usilujeme o jiný svět. Jenže pocit jinakosti, cizosti dosavadní většinové společnosti však nezažíváme. Uvnitř totiž zůstáváme nezměnění. Jdoucí do jisté míry s proudem. Následující řádky jsou jedním z drobných kroků, jak změny dosáhnout. Svátky, které slavíme, nebo alespoň pasivně akceptujeme, si nemusíme do jisté míry uvědomovat. Ale jsou tu s námi, a odkazují na zaběhlý kalendářní systém, který k nám dospěl s křesťanstvím. Tedy kulturním importem, který narušil a do jisté míry zlikvidoval tradice našich dědů. Nehodlám se zde pouštět do obsáhlejší diskuse, ale mám za to, že do jisté míry za to mohli oni sami. Zbytek dodělala mocenská zvůle německých císařů a jejich kolaborujících leníků, předtím byvších našimi knížaty, zemany, či prostými lidmi. Našim předkům bylo upřeno dodržovat rituály tzv. Kola roku. Jedná se o rozdělení solárního cyklu do osmi částí. Dva slunovraty, dvě rovnodennosti, a čtyři takzvané čtvrtící dny[1].
Namísto toho nám byl vnucen kalendář juliánský, pocházející z Říma od samého Gaia Julia Caesara. Ten vznikl jako reforma (asi 45 př. n. l.) starého římského kalendáře.
Ale i ten přestal vyhovovat –  oproti skutečné délce roku[2] se začal více a více opožďovat, až došlo k velkému rozdílu mezi udávaným a skutečným termínem jarní rovnodennosti. V 16. století tento rozdíl začal znepokojovat katolickou církev, neboť ta potřebovala mít termín jarní rovnodennosti víceméně přesný – vypočítává z něj totiž termín slavení Velikonoc (první neděle po prvním jarním úplňku = neděle Zmrtvýchvstání), svého nejdůležitějšího svátku. Proto došlo k reformě, schválené papežem Řehořem (Gregorem) XIII. roku 1582 (rozdíl termínů onoho roku činil již 9,809 dne) v bule Inter Gravissimas. Po čtvrtku 4. října přišel pátek 15. října. Vznikl tak gregoriánský kalendář, jímž se řídíme dodnes.

Užívání kalendáře, který vznikl jako zpřesnění výpočtu křesťanských Velikonoc, a často si to ani neuvědomuje. Z toho pak vyplývají další jevy, které nyní přiblížím a srovnám s původními pohanskými.

Slavení Nového roku 1. ledna (Januarius).

Pohané Nový rok (a lze li to tak vůbec nazvat, neboť pohanské vnímání času je cyklické, nikoliv lineární) slavili tradici od tradice jako počátek Kola roku buď o zimním slunovratu, či o jarní rovnodennosti (historik Dušan Třeštík v knize Mýty kmene Čechů naznačuje [3] i podzimní rovnodennost, coby ukončení hospodářského roku a jeho zhodnocování, což ale není příliš pravděpodobné vzhledem k posklizňovým pracem na polích před blížící se zimou). První leden tak v primárním případě zůstává svátkem Římanů (a tedy pohanů helénského ritu, nedodržují-li starší římský kalendář), v sekundárním křesťanů, v terciárním „občanské společnosti“.

Slavení Hromnic (Imbolcu) podle gregoriánského data (2. února).

V pohanském kalendáři se pravděpodobně jednalo o čtvrtící den, a to mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Letos tento den připadl na 4. února.

Vynášení Morany (u slovanů).

Dnes se vychází z gregoriánské páté neděle postní (Smrtná neděle). Naši předkové Moranu (zosobnění zimy, smrti, ale i odpočinku) vynášeli pravděpodobně o jarní rovnodennosti (případně v kombinaci s úplňkem nebo novoluním) nebo v okamžiku, kdy začaly tát ledy na řekách.

Pomlázka (u slovanů)

Dodnes se chodí podle data křesťanských Velikonoc (o Velikonočním pondělí, o něco dříve to byla Provodní neděle – první po Velikonocích, možná původně související i s Moranou – „provoda“ = „vyprovázení“?).
Dříve se však tato pohanská zvyklost předávání síly čerstvých prutů ženám mohla konat ve spojitosti s obnovou sil země (opět možná o jarní rovnodennosti), u hospodářů symbolizovanou i rituálem posvátného sňatku (spojení s ženou v první vyorané brázdě).

Rčení: Na Velký pátek se otevírají hory, a objevují poklady.
Původně nejspíše čas okolo jarní rovnodennosti. S akceptováním křesťanského Velkého pátku pro tuto událost jsem se však setkal i u pohana…

Beltine (Noc rozkoší, Máje, kř. Valpuržina noc, vulgárně Pálení čarodějnic)

Užívá se gregoriánské datum 30. dubna.
Jedná se ovšem o čtvrtící den, mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Letos tedy připadl na 5. května. Souvisí se sexualitou (volba partnera – „dívčí válka[4], eventuálně prohloubení stávajícího vztahu) a pálením ochranných ohňů, nikoliv inkvizičními praktikami, které nám vulgární zaužívaný termín podsouvá.

Svatojánská noc (gregoriánské datum – 23. na 24. června).          

Správně však letní slunovrat (Midsummer, Kupalo,…), jehož termín je pohyblivý. Letos u nás připadá na 21. června. Nejdelší den v roce.
Cca 12-14 dní po letním slunovratu je Země v odsluní (nejdále od Slunce), letos je to 5. července. Pak se začínají se prodlužovat noci.

Lugnasad (první žně).

Udává se gregoriánský termín 1. srpna. Jedná se však o čtvrtící den (mezi letním slunovratem a podzimní rovnodenností) oproti gregoriánskému kalendáři opět s pohyblivým datem.

Podzimní rovnodennost.

U nás má spojitost se svátkem sv. Václava (viz poznámka č. 3, výše), jinak však k jejímu slavení nedochází, tudíž není co dodávat.

Dušičky (Samhain).

Gregoriánské datum je 2. listopad. Jedná se však o čtvrtící den (mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem). Ten loni připadl na 7. listopad.

Čert a Mikuláš.

Podle juliánského kalendáře se slavil původně 19. prosince (sv. Mikuláš), což je velmi blízko zimnímu slunovratu, a je dost možné, že s ním původně souvisel (čert [5] je křesťanská zvulgarizovaná podoba rohatého boha, případně boha zodpovídajícího za duchy předků, u pohanů by to byl slovanský Veles, germánský Ódin, apod.) a Mikuláš byl k čertovi přidán až dodatečně. Gregoriánskou reformou připadl na 5. prosinec.

Štědrý večer (24. prosinec) a Vánoce.

Původně zimní slunovrat, kdy je nejdelší noc v roce. Letos připadá na 21. prosince. Noci se přestávají prodlužovat. Dny se však ještě asi 12-14 nocí neprodlužují (Slunce jakoby „stojí“[6]). Tomu se říkalo dříve Dvanáctnoce, z čehož se vyvinul název Vánoce. Nové slunce se vítalo buď hned ráno po zimním slunovratu, nebo až na konci Dvanáctnocí (to se dny prodlužují řádově o minuty), což je doba přísluní (Země je nejblíže ke Slunci).
Souvisí s tím pranostika „Na nový rok o slepičí krok“. V tento čas dochází k jevům jako je např. Divoký hon (duchové vedeni Ódinem, Velesem či Vélniasem táhnou krajem). Říká se mu také Noci chaosu. Čerti, uvedení výše, tak mohli původně chodit na zimní slunovrat, coby zosobnění duchů Divokého honu[7].
Křesťané tento svátek původně neslavili, ovšem aby se vymezili vůči římskému svátku Nepřemožitelného slunce (Sol Invictus), ustanoveného na 25. prosince juliánského kalendáře[8], překryli jej svátkem údajných narozenin svého ukřižovaného boha. V mnoha zemích se tak vánoční dárky dávají ráno 25. prosince, u nás zůstalo u pohanské zvyklosti večerních slunovratových hodů, jejichž pozůstatkem je např. zvyk prostírat o jedno místo u stolu navíc pro náhodného pocestného, což ovšem původně bylo prostírání pro zemřelé předky.

Silvestr

Velmi pikantní záležitost, kdy mnoho lidí, kteří se označují jako pohané, oslavuje svátek svatého Silvestra I. (zemřel 31. prosince 335).

Jednalo se o papeže, za jehož pontifikátu se přestalo křesťanství být v Římské říši pronásledováno (roku 313), a r. 380 získalo statut státního náboženství. Dodnes tak někteří z nás zprostředkovaně oslavují osobu, která se zasloužila o systém, který přispěl k pádu tradic našich pohanských předků.

Další:
Dodržování sedmidenního týdne

Ryze biblická záležitost vycházející z knihy Genesis (šest dnů stvoření světa a sedmý den odpočinek).
Pohané se řídili fázemi měsíce (úplňky, novoluní) a slunce, čas do týdnů nedělili. Pracovalo se jak bylo potřeba (např. na žně chodili všichni, aby se včas stihlo sklidit, zvláště před bouřkou), a nikoliv v mechanicky stanoveném rytmu.

Letopočty

Pohané nepoužívali žádný letopočet. Jejich myšlení bylo cyklické. Historické události se velmi brzy stávaly součástí mýtů, tradovaných z generace na generaci jako události, k nimž „došlo už dávno“. Ve skutečnosti to mohla být záležitost jen několika desítek let, jak uvádí rumunský historik náboženství Mircea Eliade.[9],[10]

U nás se můžeme setkat s těmito:
A) Kř. letopočet (Anno Domini) od údajného narození Krista (ten byl zaveden však až r. 525  díky římskému mnichovi jménem Dionysius Exiguus). Dnes mu říkáme „náš letopočet“ nebo „občanský letopočet“.

B) Byzantský letopočet (prosazují jej i někteří romantičtí pohané v představě, že se nejedná o křesťanský, ale nějakým způsobem starobylý a pro pohany vhodný letopočet). Ve skutečnosti se jedná o výpočet termínu stvoření světa podle biblických údajů (podle něj byl svět stvořen 1.9. 5508 př. n. l.). Prvního září 2011 tak nastal rok 7520 tohoto letopočtu a skončí 1. září 2012.
Byzantský letopočet použil také český romantický „obrozenec“ Bohumil Holý (1885-1947) jako „slovanský letopočet“ nazvaný „Ot sozdaňe mira“ (spolu s pokusy o všeslovanštinu a různými nekritickými panslovanskými pokusy).

Dělení roku do 12 měsíců.

Úplňků může být do roka občas i třináct (což vyjadřuje např. mýtus o králi Artušovi, s jeho dvanácti rytíři – keltský Alban Arthuan – dnes výraz pro zimní slunovrat). Navíc, jak trefně podotýká americký šaman a pohan severského ritu rökkr Raven Kaldera[11], lunisolární kalendář je v jistém smyslu „znásilněním“ přirozené povahy měsíce podřizováním jeho cyklů cyklům solárním.
Není proto od věci vytvořit pro vlastní praxi kalendáře dva, které budou fáze obou pro nás nejvýznamnějších těles respektovat se vším všudy, a dávat tak prostor pro pochopení skrytých tajemství, kterými nás bohové mohou podarovat, budeme-li tokům jemných energií či vnuknutím bedlivě naslouchat, a vlivy cyklů obou kalendářů uplatňovat praxí na sobě.
Např. měsíc mimo úplňků nabízí i novy a čtvrti[12].

Eschatologické pojetí času.

Víra ve vyvrcholení dějin a jejich ukončení, pocházející z židokřesťanského pojetí světa[13]. Svět v něm má svůj počátek a svůj konec. Linearita ukončená výraznou událostí.

U nás se prolíná hlavně s:
a) mayským new age mýtem 2012 (synkretické nekritické spojení západních a mayských prvků), který je však hrubě nepochopen, neboť i mayský kalendář je kruhový, a tedy nekonečný

b) new age vírou v záchranu od mimozemštanů (opět židokřesťanské kořeny) nebo výrazných „duchovních bytostí“ – s tou se lze setkat i u některých neopohanů

c) očekáváním jakéhokoliv jiného „spasitele“[14]

Tento koncept však pohanské myšlení nezná (!)


Pohan nepotřebuje jakýkoliv druh religiózně pojaté „záchrany“. Po své smrti jednoduše odchází do světa předků či bohů, jimž bude skládat účty za své činy.
Jediné, o co může usilovat, je dodržování řádu světa, vycházejícího z povahy kosmu a přírody, vyjádřeného jako Kolo roku (sepětí s přírodou i vesmírem), tradicí (starším odkazem bohů a předků), rituály (přímým kontaktem s bohy, energiemi, archetypy,…) a opatrně a kriticky se je snažit jak rekonstruovat, tak funkčně aktualizovat, obohatit. Tedy to, co bylo pokřiveno, narovnat a žít.
Ovšem v době, kdy se prosazuje historické a logické myšlení namísto mýtického a magického (nebo i pověrečného, jak vyplývá např. z historie nebo etnologie), je nutné hledat způsoby jak věc řešit.
Návrat do stavu „prvotní nevinnosti“ je ve stávajících podmínkách[15] nemožný, a pochybuji, že pro většinu z nás žádoucí.
Na druhé straně z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, jak ohromně vnitřně osvobozujícím bylo rozhodnutí přestat slavit např. Vánoce (Štědrý den),  Nový rok nebo Velikonoce, a začít slavit svátky svých předků. Čas dostal jiný rozměr, a začal přinášet to podstatné: prvky ducha dávných tradic.
Oproti gregoriánskému rigidnímu systému pevně stanovených dat (kontrastujícímu k proměnlivým časům skutečných slunovratů, rovnodenností, úplňků a novů – někdy ráno, jindy večer, jindy v noci) doslova kulturní šok. Ten doporučuji prodělat každému, kdo se pohanem cítí být, a náležitě se na něj připravit.
Tento šok tak může být první iniciací.

poznámky:

[1] Ty se vypočítávají velmi jednoduše: jedná se o poloviční dobu mezi slunovratem a rovnodenností, resp. rovnodenností a slunovratem. (např. poslední Beltine tak správně byl 5.5.2012, nikoliv 30.4.2012). Vezmou se astronomické údaje termínu, na který připadá slunovrat, termínu na který připadá rovnodennost, sečtou se dny mezi nimi (osobně počítám s přesností na minuty), a vydělí dvěma. Výsledný údaj (obvykle cca 44-45 dní) se připočte k prvnímu datu a je to. Nic složitého.
Teoreticky by se daly uplatnit i přísluní a odsluní, ty ale zpravidla bývají vázány na slunovraty, které jim předcházejí (ohraničují společně zvláště významná období).

[2]   Tropického (geocentrického).

[3]   Svátek spojuje přímo s 29. zářím, které se slaví jako oslava knížete Václava, je však možné, že Václav neexistoval (historickým mohl být pouze Boleslav, což znamená víceméně totéž co Václav), a jedná se o křesťanské překrytí svátku podzimní rovnodennosti, či novu nebo úplňku po podzimní rovnodennosti, označitelného jako Hody nebo Dožínky.

[4]    Termín „dívčí válka“ není záznamem historické emancipační bitvy, jak se nám snažili namluvit různí badatelé, ale jde o ritualizované námluvy a první sex. Dívky se „opevnily“ v lese v úkrytu z větví, a mládenci je „dobývali“. Zda bylo třeba lsti, šarmu, nebo hrubé síly není jisté, každopádně iniciační rozměr této události (přechodového rituálu) je velmi zajímavý.

[5]    Čort, črtař – tj. čaroděj, ten který kreslí čáry do popela, nebo je ryje do dřeva (runy), věštec, žrec. U slovanů úzce souvisí s Velesem – patronem dobytka (odtud chlupatý rohatý čert, není-li přejímka od řeckého satyra Pana).

[6]     Latinsky „sol sistere“, anglicky „solstice“ (což je nyní výraz pro slunovrat).

[7]  Jejich děsivé vzezření také mohlo pomáhat vyrovnat se strachem, obrnit se statečností, zejména u mládeže či starších dětí. Obecně pak s náročnými aspekty zimního slunovratového období, které mohou být na psychiku výrazným náporem.
V tomto ohledu dle mého názoru excelují rakouští Krampusové (svátek Krampuslauf). Od věci by také nebylo prozkoumat, kde všude se vyskytuje výraz čert nebo čort, a v kterých zemích čerti chodí.

[8]    Roku 274 císařem Aureliánem.

[9]   V knihách „Mýtus o věčném návratu“ (2009) a „Posvátné a profánní“ (2006) – obojí vyšlo v nakladatelství OIKOYMENH.
Tyto by podle mě měl mít nastudované kdokoliv, kdo se pohanství nějakým způsobem věnuje.

[10]    Není od věci srovnat tento pohled s indickou kulturou „hinduismu“, která v tomto mýtickém duchu pokračovala až do doby, než byla okupována muslimy a poté Brity. Do té chvíle se v ní historie jako věda nepěstovala, a proto je pro archeology a historiky jakákoliv datace starších historických událostí Indie dosti obtížná.

[11]    Viz jeho kniha „Moon Phase Astrology: The Lunar Key to Your Destiny“ (2011). Tam rozlišuje 8 různých fází Měsíce v kombinaci s 12 znameními zodiaku. Vychází z toho tak 96 specifických konstelací. Člověk je v tomto pohledu ovlivněn jednou z nich, podle času narození.

[12]    Indové, naši vzdálení bratranci, šli ještě dále, rozdělili pohyb měsíce do 27 fází (lunárních domů na ekliptice o šířce 13°20´) – nakšater. Občas tento cyklus doplňují jednou nakšatrou navíc.

[13]   Bitvy jako je např. germánský Ragnarok, naznačují spíše vyrovnání sil přírody, a jejich obnovení (podobně jako se u nás střídá jaro, léto, podzim, zima). Svět po nich nekončí, ale pokračuje. Mýty také často nesouvisí s historickými událostmi (bitvy, cesty hrdinů apod.), ale s hvězdnými konstelacemi, astronomickými, nebo i meteorologickými jevy.

[14]   Filmová popkultura se nám snaží koncept „spasitele“ protlačit např. ve snímcích Matrix (člověk se nemůže ze systému odpojit sám, nýbrž za pomoci někoho, kdo již údajně mimo systém je), nebo Avatar (na první pohled šamanská kultura akceptuje vnějšího „zachránce“ z cizí, technokratické kultury).

[15]   Adekvátní podmínky mohou teoreticky nastat ve chvíli, kdy dojde k většinovému zničení lidstva nějakou katastrofou nebo válkou, a namísto rozumového poznání dostane opět příležitost magický, pověrečný či emoční rozměr reality. Z toho však nelze vycházet, neboť bychom se upínali opět k jistému druhu eschatologie. Je nutno vycházet ze stavu věcí jaký je nyní – u nás mu dominuje fakticky rozpadlá společnost, čekající na nové ideje jako modely svého jednání.

Reklamy
komentářů 29 leave one →
  1. Květen 22, 2012 2:57 pm

    Kalendář: Ono vůbec i to válčení se řídilo podle kalendáře… Alexander Makedonský plánoval tažení tak, že když někam dorazil, bylo tam už po žních, tedy se nemusel starat o baštiznu pro své vojáky. Prostě to zkonfiskovali. Nebo v Evropě ve středověku: O žních se neválčilo. Před žněma panovníci ukončovali nepřátelství a válka zase začla až po sklizni…

  2. Shaman permalink
    Květen 21, 2012 3:39 pm

    Miky:
    Jsem stejného názoru

  3. Květen 21, 2012 6:26 am

    Jinak se mi moc líbilo to etymologické srovnání slov „děd“,“dědina“ a „dědictví“. Dobrý je i ten „čort – črtař“. Zajímavé je, že když mnich Chabrus (10.stol.) mluvil o slovanské obdobě run, tak právě použil výrazy ČRTY a zářezy. Pokud Slovanům předal tyto črty Veles (což je pravděpodobné) je vlastně docela logické, že se o něm někdy hovoří jako o čertovi.

  4. Květen 20, 2012 5:38 am

    Pokud mám dobré informace, tak kolo roku s osmi svátky tak, jak ho známe dnes je novodobý výtvor Rosse Nicholse – zakladatele Řádu bardů, ovatů a druidů a Geralda Gardnera – otce Wiccy. V hlubší historii bychom pravděpodobně nenašli žádné pohanské etnikum, které by oslavovalo kompletně všechny tyto svátky. Keltové dávali přednost vegetačním svátkům (samhain, imbolk, beltine, lughnasadh), Germáni a Slované hodně prožívali slunovraty. Rovnodennosti se slavily málokde a jarní a podzimní svátky, které k nim dnes řadíme, byly mnohem více vázány na aktuální vegetační projevy v přírodě (kvetení rostlin, sklizeň plodů), než na dráhu Slunce. Všiměme si také, že například keltský ohňový svátek Beltine má hodně společného s tím jak Slované slavili letní slunovrat. Podobně keltský nový rok Samhain je podobný slovanskému Kračunu, oba svátky byly spojeny s oslavou předků a přelomem starého a nového roku. To, že u nás dnes slavíme dušičky i zimní slunovrat je dle mého názoru způsobeno až mícháním kultur. Ačkoli tedy sám osm svátků slavím a pokládám tento systém za geniální, rozhodně ho nepovažuji ve své úplnosti za nějaký původní, všeobecně platný pohanský koncept.
    Silvestra jsem nikdy moc neprožíval, ale distancovat se od něj kvůli čistotě víry, mi připadá stejně praštěné, jako když Jehovisti ze zásady neslaví vánoce.

    • Wolos permalink
      Květen 20, 2012 8:42 am

      „Pokud mám dobré informace, tak kolo roku s osmi svátky tak, jak ho známe dnes je novodobý výtvor Rosse Nicholse “

      “ V hlubší historii bychom pravděpodobně nenašli žádné pohanské etnikum, které by oslavovalo kompletně všechny tyto svátky.“

      Miky, zajímavé informace, moc díky za ně, to prozkoumám blíž.

      „Silvestra jsem nikdy moc neprožíval, ale distancovat se od něj kvůli čistotě víry, mi připadá stejně praštěné, jako když Jehovisti ze zásady neslaví vánoce.“

      Lámu si hlavu, co nám z toho pohanství po dalších desítkách let zůstane, zachováme-li tento přístup. Asi jen to víkendové chození do lesa, případně zahradkářská kolonie, nepřijmou-li naši potomci opět křesťanství, nebo v nynější době prudce se rozvíjející islám. Ten se s námi mazlit nebude, pro něj jsme dhimmí. Liberálové k němu konvertují jako první.

      Přesný opak toho, před čím stojíme: potenciálem rozvoje do všech směrů. Odolnost pohanství vůči vnějším vlivům. Slovem: stát si za svým.

      • Květen 20, 2012 11:36 am

        Wolosi, prozkoumej to, sám si s tím nejsem úplně jistý, ale zajímalo by mě, co uděláš, když zjistíš, že je to tak, jak říkám. Odvrhneš potom osmisvátkové kolo roku, které ti tak vyhovuje, protože bude neautentické?

      • Wolos permalink
        Květen 20, 2012 1:25 pm

        Neodvrhnu. Protože rovnodennosti i slunovraty skutečně existují, a poloviny mezi nimi vypočítat jdou.
        Kdežto dny dané kř. kalendářem těmto datům odpovídají pouze přibližně a mají naprosto odlišnou náplň.

      • Frostík permalink
        Květen 22, 2012 4:19 am

        Zvláštní, tady na jihu těch liberálů moc není. Koho znám, tak má k islámu negativní postoj.
        Jinak k tomu počítání polovin, bez současného kalendáře se nechytáš. Ale kelťáci na to měli systém s pomocí měsíce. Byl v tom nějakej fígl, že šlo sladit solární s lunárním kolem. Musel bych to dohledat. I když, nezaručuju autencitu.

      • Wolos permalink
        Květen 22, 2012 8:46 am

        Frostík:

        ad islám – Ruku v ruce s ubýváním jistot (rodina, zaměstnání…) bude přibývat zájemců i o islám. Např. v Německu abych nechodil daleko, se uvádí vysoký počet (řádově tisíce) konvertitů z řad etnických Němců. U nás to zatím tak markantní není, ale co jsem koukal na video z brněnské mešity, zájemci jsou i u nás, a to bez ohledu na pohlaví.

        ad kalendář –

        Určitě budu rád, když to dohledáš, cokoliv věrohodného k tématu uvítám. Zkusím se podívat na fígly, co mají Indové. Ti dělili rok do 360 dní a zbytek nějak sčítali. To měli už od babylónských astronomů (T. Evilley: The Shape of Ancient Thought., 2001, kapitola III: The cosmic cycle). Jejich metodika by mohla napovědět.


        Fascinuje mě, že třeba Mayové šli do války, když byla Venuše v určité fázi nebo konstelaci. Nezáleželo na politice, ale na mýtu. Číňané zas kladli důraz na pohyb Jupitera.

  5. Wolos permalink
    Květen 19, 2012 11:23 pm

    Shaman:

    1. Jde o to, že každý kalendář je oproti skutečnosti zatížen chybou (rozdíl např. v minutách). Ta se s časem sčítá, až naroste do dnů. Pak je oproti skutečnosti větší odchylka. Pro katolíky byla nepřijatelná, proto reformovali. O problematice juliánského kalendáře těžko mohu více sdělit, neboť jsem jej hlouběji nezkoumal.

    2. To je asi věc každého ritu zvlášť. Římané mají výhodu, mohou historicky vybírat ze dvou různých pro ně doložených kalendářů. 🙂

    3. Ponechal bych toto téma na osobní diskusi.

    Dorian:
    Nemám nic proti novému roku jako zvyku, jen poukazuji na historickou souvislost (s Římem a křesťanstvím) současně slaveného s tím, že jiné pohanské kultury slavily v jiný čas, a tak je tu možné východisko pro změnu, hlubší ponoření se do své tradice. Vyjádřil jsem i pochybnost, zda je vůbec slavení Nového roku v cyklicky pojatém myšlení na místě, to ale není odmítnutí, ale úvaha, nadhozená otázka.
    Co se týče té němčiny, skutečně existuje výklad přejímky z ní, jak správně uvádíš. Ovšem, staročeské Dvanáctnoce mají také něco do sebe, protože Slunce skutečně cca 12 nocí po slunovratu „stojí“.

    Myslič:
    Souhlasím, že člověk zapojený v systému příliš na vybranou nemá. Na druhou stranu se nepracuje jen v zaměstnání, ale třeba i doma, na vlastním. Ono to dost úzce souvisí se způsobem života – něco jiného je člověk hákující na páse, a něco jiného je třeba zemědělec na vlastním.

    Ranyar:
    Pohanství, stejně jako kterákoliv jiná spiritualita, má svoje premisy. Dříve, kdo je nedodržoval, býval vyobcován z rodu, brán na zodpovědnost za případné pohromy, které pospolitost postihly. Dnes je v módě nezřízená synkreze či eklektický přístup. Nedbalost, či povrchnost.
    To mi příliš vlastní není, protože spolu s přírodou (Kolem roku ap.) jsou tu kouzelná slova „tradice“(tj. to, co je tradováno), nebo i „dědictví“ (tj. to co jsme zdědili; u slovanů s tím souvisí i výrazy „dědina“ – zděděný prostor k životu a obživě, a „dědové“ – ti co dědictví předávají, a k nimž nás tradice a vlastní krev zavazuje), na které se občas zapomíná a staví pak na zelené louce bez vědomí kořenů. Pro mě osobně je tradice (zkušenost předků a jejich odkaz) důležitá, stejně jako příroda i bohové.
    Liberálně orientovaným pohanům se mohu jevit jako fanatik. Dobrá. Jsem pak zvědav, kolik generací jejich přístup vydrží, co odkážou svým potomkům a co tito svým potomkům. Bude to ještě pohanství?
    Udělat duchovní buřtguláš dnes umí kdokoliv, kdo si něco načte. Ale přistoupit poctivě k tomu, co je nám vlastní, vyžaduje jistou námahu a také v určitých okamžicích důslednou sebekritiku toho, co žijeme a o co usilujeme vzhledem k premisám nebo směru, které navenek prezentujeme, ne hovění momentálním impulzům v hlavě.

    Tolerance tu jistě byla, ale vůči cizincům. Uvnitř rodu bylo třeba jisté zvyky dodržovat, a lid ani nenapadlo na tom cokoliv měnit, protože je žili v rámci každodennosti, jako samozřejmost.

    Jeden krok (změna pojetí a vnímání času), je jen jeden krok. Každou spiritualitu však tvoří těchto kroků celá řada. Tedy netvrdím, že změnou kalendáře se vše vyřeší.

    „Nehledě na to, že “Pohan” znamená venkovan, člověk sžitý s přírodními cykly a tak se musím ohradit, že pokud někdo používá křesťanský kalendář je polovičním pohanem.“

    A kam zmizel kalendář vlastní pohanské tradice, že je třeba koukat k sousedům, a to ještě svými premisami nesouměrným s vlastní tradicí?

    Nakonec, každému co jeho jest. Viz třetí a čtvrtá věta článku.
    Osobně mířím hlouběji, v tušení možností, které takový přístup přinese. Nikomu to nevnucuji, pouze ukazuji, že tu ta možnost je. Vede velmi hluboko.

    Změna vnímání času stěžejní počin je, protože mění myšlení a způsob chápání světa. Patří sem však i změna vnímání prostoru, ale o té článek nepojednává.

    • Květen 19, 2012 11:40 pm

      Wolos:
      píšeš: „něco jiného je člověk hákující na páse, a něco jiného je třeba zemědělec na vlastním.“
      Ale to je to, co píšu výše-je jedno, jestli jsi zaměstnanec nebo jestli jsi živnostník, neděle je prostě v tomto Systému dnem pracovního klidu… Pokud budeš sekat křovinořezem v neděli, případně řezat na cirgulárce, tak dostaneš pokutu. Ta vyhláška je už dnes ve všech obcích. A nikoho nezajímá, že neděli nesvětíš. Nebo takhle: máš autoservis a jsi pohan. Na ceduli máš napsáno, že v neděli děláš, ale v úterý ne…. No, jak myslíš, že to pochopí zákazník!? U Croma! Já na živnost dělal. To by jsi se prostě neuživil….
      Pochop jednu věc: Ten kalendář a sedm dní v týdnu je pro udržení společnosti prostě nutnost! A pokud ho nebudeš respektovat, brzo s podnikáním skončíš…

      • Koukol permalink
        Květen 20, 2012 4:14 am

        Wolosovi něco vysvětlovat… 😐 To už jsem vzal nejenom já… :-/

      • Wolos permalink
        Květen 20, 2012 8:48 am

        Jako městský mág sleduješ jiné cíle, než já, venkovan. Navíc uvažuješ v mantinelech civilizace, já pohlížím za ně a to přináší názory, které pro Tebe nejsou myslitelné, natož aby byly akceptovatelné.

      • Wolos permalink
        Květen 20, 2012 8:28 am

        Klíč možná bude v tom slově podnikání, obecně dělání pro systém. I mimo něj lze pracovat, i při dodržení vyhlášek.

      • Květen 20, 2012 9:40 am

        Bud‘ budeš dodržovat všechny vyhlášky a nebo teda jenom některé…. Až budeš skutečně dělat delší dobu toho „soukromého zemědělce“, tak pochopíš, že stejně musíš jet v Systému… V neděli prostě v bance nefungujou. A dotace si jistě taky rád vezmeš. A ty ouřady prostě fungujou ve středu a v pondělí už od Rakouska. Když to budeš ignorovat, tak ani nezaseješ, protože mechanik ti ten traktor prostě v neděli spravovat nebude a veterinář taky musí být domluvenej na určité datum a v neděli s tebou prostě vyběhne. V agrárním socialismu mohou žít komunity na Sibiři nebo v Oregonu (už jsem o tom psal, zvolej svého šerifa a starostu a ti pak nastavěj vlastní městské vyhlášky). Tady to prostě nejde…. Minimálně dodržovat kalendář, to je prostě nutnost! Jiná alternativa prostě není. Pokud budeš zkoušet prosazovat v podnikání jiný kalendář (neuhradíš fakturu, protože slavíš nějaký svátek a v neděli pošta nefunguje), brzo se položíš.

      • Wolos permalink
        Květen 20, 2012 1:35 pm

        Myslič:
        Uvidíme.

      • Wolos permalink
        Květen 20, 2012 9:08 am

        Myslič:
        „Ten kalendář a sedm dní v týdnu je pro udržení společnosti prostě nutnost!“

        Bingo. Udeřil jsi hřebíček na hlavičku.

        Je v našem zájmu ji udržet? Anebo vytvořit vlastní, pohanskou, kterou bude udržovat náš kalendář a naše zvyklosti? Zůstat na okraji, a somrovat na postkřesťanském systému právo na vlastní existenci, záviset na razítku rozmarného úředníčka? To je vize budoucnosti u pohana, jehož předkové nasazovali život v heroických bitvách nebo se rvali s přírodou o každou píď půdy k obživě?

        Fakticky je však tato společnost již rozpadlá. Drží ji jen dosti chatrné zákony a řídnoucí represivní složky. Silnější a mocnější jedinci ji již s úspěchem ignorují. Stojíme tak v bodě, kdy máme dvě volby: 1) zůstat více či méně trpěnými „zahrádkáři“ v potápějícím se systému, který aktivně opět pomalu, ale jistě přebírají křesťané (věř nebo nevěř, ale je tomu tak), 2) anebo se konečně emancipovat, a jít svým směrem, v „ideálním“ případě nabídnout svůj model bytí celé této rozpadající se společnosti jako řešení neutěšené situace. Viz moje poznámka č. 15 v článku.

      • Květen 20, 2012 11:57 am

        Proměna naší společnosti na pohanskou, která bude dodržovat náš kalendář a naše zvyklosti by byla možná pouze v tom případě, že by se k takovému pojetí přiklonila většina našich lidí (o čemž pochybuji), anebo v případě, že bychom k tomu ostatní lidi nějak mocensky donutili a to považuji za nežádoucí. Ačkoli jsem docela optimista a myslím si, že pohanů bude u nás přibývat, vždycky tu bude spousta lidí, kteří si zvolí jinou cestu, křesťanství, buddhismus, ateismus… a já opravdu nemám ambice je obracet na pohanskou víru, nebo je zavírat do lágrů.

      • Koukol permalink
        Květen 20, 2012 12:20 pm

        Mysliči, ad Wollos, taky jsi to s ním zkusil, a je to zbytečné. Hlavně ať ten wůl zas nepíše bláboly lidem, které nezná. Protože potom ho už „ruka Páně“ chránit nebude. A možná ani ta tvoje … ;-))

      • Wolos permalink
        Květen 20, 2012 1:33 pm

        Miky:
        O obracení na víru ani lágrech jsem nikdy neuvažoval, to by měla být svobodná volba každého jedince. Spíše jde o to, mít vůbec možnost změny k pohanskému obrazu světa v našem prostoru.

        Koukol:
        S Mysličem se osobně známe, takže vedle.
        Zbytek nemá cenu komentovat, protože jsi se systémem srostlý, a až do smrti ho budeš bránit jako jediný možný. V Tvém věku se tomu kupodivu nedivím.

  6. Ranyar permalink
    Květen 19, 2012 6:31 pm

    Zajímavý článek se spoustou témat k zamyšlení.

    Ale bohům žel, člověk co to psal je dle mého názoru fanatik, který nepochopil, že se nemuže vracet k věcem, které byli a snažit se je oživit. Ale že dle učení našich předků má být Tady a Teď. Bohužel si nemužeme dovolit jen tak vytrhnout své životy ze systému, ve kterém žijeme a protože si někdo myslí, že je všechno špatně, tak všechno dělat jinak.
    Hlavně by neměl zapomínat na to, že jedním ze základů pohanského učení (alespoň tak jak ho znám já) je otevřenost a tolerance. Nemusím souhlasit s gregoriánkým tříděním roku a křesťanskou fylosofií, ale toleruji je a nebudu jim brát právo na jejich víru.

    Také jsem prováděl jisté vlastní zkoumání, ale neni důležité co bylo před pár sty lety, důležité je, co je tu teď. Nehledě na to, že „Pohan“ znamená venkovan, člověk sžitý s přírodními cykly a tak se musím ohradit, že pokud někdo používá křesťanský kalendář je polovičním pohanem. Je uplně jedno jak počitá člověk čas, důležité je jeho vnímání světa, přírody a jejích zákonů. A myslet si, že změnou „kalendáře“ se stane člověk pohanem (ono i to, že to je nějaký stěžejní počin) je podle mě největší blud co jsem viděl.

    • Květen 19, 2012 11:14 pm

      Ranyar píše:
      „Hlavně by neměl zapomínat na to, že jedním ze základů pohanského učení (alespoň tak jak ho znám já) je otevřenost a tolerance.“

      No, i když s komentem z větší části souhlasím, tak s tímto rozhodně ne. Systém netoleruje ty, kteří chtějí být „jiní“. Já jsem nucen (zatím) být tolerantní k Systému. Otevřenost-to ano. Tolerance k něčemu, co nás dva tisíce let ničí… to tedy ne. Použijme to, co lze ze Systému použít (třeba ten kalendář), to co použít nelze, NETOLERUJME…

      • Wolos permalink
        Květen 19, 2012 11:30 pm

        „Použijme to, co lze ze Systému použít (třeba ten kalendář), :

        Člověk si po jistém čase zvykne i na gulag a je pro něj nepředstavitelné, že by věci mohly být jinak.

  7. Květen 19, 2012 1:43 pm

    Jiliánský kalendář mi nevadí. Caesar byl pohan jako řemen 🙂 Ty „čtvrtící“ dny, to zní zajímavě, zkusím si to propočítat. U Keltů začínal prý nový rok Samhainem, myslím, že Slované ho začínali Kračunem. A sedm dní v týdnu? No, s tím toho mnoho nenaděláme, Je na tom postaven veškerý státní systém (jakkoliv špatný), ekonomika (jakkoliv špatná) a vůbec, všechno (jakkoliv špatné). Zaměstnanec si prostě nemůže vzít volno každé úterý (protože je to Perunův den) a když buděš dělat na živnosták třeba klempíře, tak tě nikde nenechaj třískat do plechu v neděli, protože je to prostě den pracovního klidu a nikoho nezajímá, že ty bys v neděli dělal… Ten, komu děláš na baráku, chce mět v neděli prostě klid…S tím toho mnoho nenaděláme….

    • Aurelius Nordenstern permalink
      Květen 20, 2012 11:11 am

      VĚTŠINA POHANSKÝCH „KALENÁDŘŮ“ BYLA CYKLICKÝCH (včetně helénských a a v prapůvodu i toho římského) ! teprve východní import nám předhodil lineární pohled na čas a jeho „tok“ zakončený chiliastickým šílenstvím

      • Aurelius Nordenstern permalink
        Květen 20, 2012 11:11 am

        kalendářů (oprava)

  8. Dorian permalink
    Květen 19, 2012 8:28 am

    Já nevím co máš proti pojmu Nový rok, podle mě kupodivu dost přesně vystihuje cyklické pojetí času.
    Mimochodem slovo Vánoce je z němčiny, ne ?

  9. Shaman permalink
    Květen 18, 2012 10:54 pm

    Wolos:
    1. Dost nerozumím tomu, proč juliánský kalendář přestal vyhovovat. Vždyť pravoslavní vypočítavají podle tohoto kalendáře své Velikonoce dodnes a pokud vím, úspěšně. A mají přitom dodržené pravidlo, že se to neslaví spolu s Židy, jelikož podle bible, „zmrtvýchvstaní“ bylo před Paschou (nebo po ní, teď nevím). A pokud vím, gregoriánský kalendář toto pravidlo nesplňuje.
    2. Jelikož pohané(u nás) nepoužívali žádný letopočet, pak i pojem Nový rok asi není třeba.
    3. Tvé slová o polovičatém pohanství, uvnitř křesťanství, dobře vystihují situaci. To je na dlouhou diskuzi, kterou jak jsi poznamenal možná vyřeší až naši potomci. Možná je to o hledání podstaty pohanství a jeho původní odlišnosti od monoteistických protějšků. Ale je možné, že máme řešení celý čas před očima už 2000 let.
    Každý statek… oběti a PŘÍSAHY pohanské…
    Třeba bylo pilířem víry i života našich předků čestné slovo. Na tom by se už dalo stavět.

  10. Rowan Morrison permalink
    Květen 18, 2012 10:51 pm

    Tento článek je mi v mnohém blízký, takže díky za něj. Myslím, že je to krok správným směrem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: