Skip to content

Robert Low: Velrybí cesta / Vlčí moře

Duben 23, 2012
tags:

Nakladatelství BB Art v posledních letech chrlí historické romány britských autorů jako na běžícím pásu. A specializuje se zejména na pecky z období Římské říše (např. románová série Simona Scarrowa o invazi do Británie) nebo na vikinskou epochu (například trilogie Tima Severina o synu Leifa Erikssona). Ke spisovatelům, kteří si velmi oblíbili právě nájezdníky a pohany z mlžného Severu patří také autor Robert Low.

V loňském roce zatím z jeho trilogie o Ormu Medvědobijci vyšly dvě volně provázané knihy a moje maličkost netrpělivě očekává další. Low, podobně jako třeba jiný klasik žánru – Bernard Cornwel, dokáže mistrně vystihnout atmosféru doby a nebyl rozhodně líný nastudovat stohy materiálů a navštívit místa, kde se Ormův příběh odehrává.

„Velrybí cesta“ začíná pro mladého Orma Rurikssona v požehnaném roce 964 od údajného narození jistého Jehošui. Mladý chlapec vyrůstá v zastrčeném skandinávském fjordu, kde ho u svého bratra Gudleifa zanechal po smrti matky při porodu jeho otec Rurik. Mladík si na strýcově statku mnoho štěstí neužije, je všeobecně odstrkován a vlastně pouze trpěn. V okamžiku, kdy si strýc uvědomí, že už je starý a možná umírá na sešlost věkem, rozhodne se nepohodlného synovce zbavit.

Pošle proto Orma do hor, ke staré vědmě, protože doufá, že mladík nepřežije zimu a posílá pro své vlastní syny, kteří se budou bez problémů moci ujmout celého rodinného dědictví. Jenže věci se rozhodně nestanou tak, jak si zákeřný strejda představoval. Kdysi, když Rurik krátce navštívil svého syna, přivezl mládě bílého medvěda. Doufal, že až medvídě vyroste, prodá ho nějakému králi. Ale když medvěd dospěl, podařilo se mu utéci a od té doby není v okolí statku bezpečno. Když Orm zimu v horách přežívá u staré čarodějnice, medvěd přepadne jejich chýši. Vědmu sice roztrhá, ale Orm šťastnou náhodou při útěku šelmu zabije oštěpem, poznamenaným runovým kouzlem vědmy. Zraněného a vyčerpaného chlapce najdou u medvědí mrtvoly muži z drakkaru „Fjord Elk“. Mladík dostává čestné jméno „Medvědobijec“ a konečně se shledává se svým otcem. Setkává se ovšem i se strašlivým vůdcem „Přísežného bratrstva“ varjagů, Halfdanem Černým.

Medvědobijec je přijat do posádky dračí lodě i do bratrstva. Zákeřný strýc končí s hlavou naraženou na kůlu a začíná dlouhá a krvavá cesta Vikingů za slávou a bohatstvím. „Přísežné bratrstvo“ se totiž neživí poctivým vikinským loupením. Jsou to profesionálové, kteří jsou najímáni na velmi speciální úkoly. A tentokrát nejde o nic menšího, než o získání posvátného kopí, kterým byl kdysi údajně probodnut údajný Jehošua, známý to židovský prorok, řečený také Kristus. První cesta a nájezd, kterého se Orm Medvědobijec účastní, vede až na pobřeží Skotska. Ve zdejším klášteře je uschována relikvie, která je první indicií, která má bratrstvo zavést ke Kristovu kopí. Zde mladý válečník zabije svého prvního nepřítele a stává se opravdovým Vikingem. Další stopa vede posádku „Fjordu Elk“ do daleké Karélie, kam je vede finská čarodějnice Hild. Zde Vikingové musí sestoupit do podzemní kovárny bájných Völsungů. Kristovo kopí však nenajdou, pouze násadu, neboť z jeho špice Völsungové kdysi ukuli obávaný meč, pro neméně obávaného vládce Hunů Attilu.

Čarodějnice Hild je však jako magnet přitahována k ztracené Attilově mohyle v daleké jižní stepi. Halfdan Černý podléhá jejím kouzlům a také volání Attilova pokladu a meče, který mu může zajistit neporazitelnost. Vůdce, který vždy dodržoval své slovo, se nyní mění v zákeřného, své muže zrazujícího šmejda. Moc Attilovy kletby začíná působit. Na stopě pokladu jsou i jiné tlupy a Halfdanových mužů je stále méně. Zbytky „Přísežného bratrstva“ vstupují do služeb kyjevského vládce Svjatoslava a při dobývání Chazarské říše téměř všichni padnou, včetně Ormova otce Rurika, kterého v krevní mstě zabijí jeho synovci. Orm Medvědobijec ještě jednou následuje Halfdana Černého a čarodějnici Hild do pečeněžské stepi, do Attilovy mohyly.  A zde se rozpoutá peklo. Hild ukáže svou skutečnou moc a způsobí smrt členům bratrstva, kteří opět uvěřili Halfdanovi. Samotného šíleného Halfdana nakonec v souboji zabije Orm a on jako jediný se také zachrání ze strašlivé mohyly, kde stačí ukořistit Attilův meč. Hild je zaživa pohřbena v zatopeném hrobě spolu s Halfdanem, který zemřel Ormovou rukou na Attilově trůnu. Posledních pár přeživších Vikingů a Slovanů (ano i oni tenkrát tvořili posádky varjažských drakkarů) nakonec Orm vyvede ze stepi k Černému moři a s pomocí té trochy stříbra, které stačil nabrat v mohyle, se dostanou až do Konstantinopole.

A zde začíná druhá kniha Medvědobijcových dobrodružství : „Vlčí moře“. Orm obnoví jako nový jarl „Přísežné bratrstvo“ varjagů, které doplní o další Vikingy a Slovany. Přichází však v bitce v cařihradských ulicích o Attilův meč. Pokud chce odvrátit kletbu, která na něm spočívá, musí ho, stůj co stůj, získat zpět. Jenže cesta za znovunabytím zázračné zbraně nebude jednoduchá. Právě probíhá válka mezi konstantinopolským císařem a  bagdádským kalifem. Objevují se i staří známí, o kterých si čtenář prvního dílu myslel, že jsou již po smrti (včetně mimořádně odporného, slizounského křesťanského úchyláka, kněze Martina).

Bohůmžel jsou mezi novými nepřáteli i bývalí staří přátelé, kteří klesli až na samé dno lidství, stali se z nich kanibalové. A to, zdá se, je také vliv strašlivé kletby, kterou kdysi Völsungové poznačili Attilův meč.  Orm Medvědobijec a jeho „Přísežné bratrstvo“ se v honbě za mečem i v touze osvobodit své ztracené a prokleté (ne)přátele dostávají až do Palestiny, země, která už tehdy byla nasáklá krví, kterou jsou vždy ochotni prolévat vyznavači pouštního démona Jehovi. Vše končí krvavým bojem v pevnosti u Mrtvého moře. Zde se Orm a jeho přeživší přátelé dozvídají strašlivé tajemství.

Robert Low je fantastický vypravěč. Při četbě jeho knih mám pocit, že jsem doslova v místě i čase, ve kterém se příběh odehrává. Mistr Low má ukrutný talent, který si v ničem nezadá se starými severskými skaldy. Jeho cit pro „dobu“ je prostě perfektní! On to ani není lecjaký pisálek, který nevytáhl paty od psacího stolu. Tento britský gentleman je totiž členem skupiny historického šermu „The Vikings“ (www.vikingsonline.org.uk.) z města Largs, kde se odehrála jedna z bitev, když Británii poctili Seveřané zase jednou svou návštěvou. Když tedy autor píše o tom, jak pádná je rána mečem a jak bolí rozseknuté obočí nebo co dokáže způsobit štěpina z lipového štítu, můžeme mu věřit.

Umět vyprávět příběhy, to uměli ocenit už naši předkové, když si krátili čas za zimních nocí u čadících ohňů. A mistr Low toto umění bezesporu ovládá. V jeho pojetí ožívá svět drsných Seveřanů a Slovanů se vším všudy. Se špínou vojenských táborů, kde muže kosí svrab a úplavice, ženy dokážou být proradné a zákeřné, vládci zrazují s kamennou tváří své vlastní lidi a křesťané – inu, ti byli divní už tenkrát. Zvláště u nich je moc pěkně vykreslena rivalita na Svjatoslavově dvoře, kdy latinští a řečtí kněží doslova kupují duše. Nejlépe ze všech křesťanských kněží v celém vyprávění působí irský bratr Jan, ten ve jménu přátelství porušuje snad všech Deset přikázání, ani on však neskončí dobře.

Ve druhém díle ságy mě doslova zamrazilo, když jsem četl, jak varjažský čaroděj Kvasir Jednooký vztyčil potupnou tyč, popsanou runami, na kterou narazil koňskou hlavu (něco podobného se skutečně stalo, stejnou kletbu použil islandský skald a čaroděj Skallgrim, když proklel norskou královnu Gunhildu a jejího muže Erika Krvavou sekeru). Tu otočil směrem k Jeruzalému a pronesl: „Vztyčil jsem tenhle kůl hanby a namířil ho proti Jorsalandu a strážnejm duchům, kteří obývají tuhle zem, aby zbloudili a nedokázali poznat nebo najít svý obydlí, a rozsévali neshody v týhle zemi tak dlouho, dokud každej člověk v ní nezačne vyznávat pravý bohy! Navíc tady a teď říkám, že jsem sice pokřtěnej od bratra Jana, ale že to byla chyba, protože tenhle Kristus odmítá ochraňovat vlastní kněze, tak k čemu může bejt mě?!”

Nu, ve „Svaté“ zemi ona kletba asi stále působí. Příběh Orma a jeho „Přísežného bratrstva” varjagů je temný, krvavý a výborný. Doba byla taková, že jste nevěděli, kdy vás opustí štěstí a v boji můžete padnout i vy. A může se vám stát i něco o moc horšího. Robert Low vypráví ságu, která se čte opravdu jedním dechem. Před čtenářem ožívá děj a postavy hrdinů i hajzlů jsou přímo na dosah. Pokud po mistrově díle sáhnete, vyvstane před vámi svět severských a slovanských bohů a hrdinové dávných dob budou alespoň chvíli s vámi : Orm Medvědobijec,  Ilugi Godi, Valknut Berserker, Haarlug, Ketil Ban’atý nos, Kvasir Jednooký, Skapti Troll, Radoslav Ščuka a dalši….

Jak v doslovu u prvního dílu napsal sám autor: „Toto je sága, která se má číst u ohně za počínajícího soumraku.“  Nevím jak vy, ale já už se těším na pokračování. Pojďte a okuste dílo mistra. Za ty peníze se to rozhodně vyplatí!

Robert Low: Velrybí cesta, Vlčí moře. BB Art 2011.

Advertisements
komentářů 11 leave one →
  1. Myslič permalink
    Leden 6, 2014 8:12 pm

    Pátý díl série „Vraní kost“ již v prodeji 🙂 http://www.databazeknih.cz/images/18_/18815/big_vrani-kost-178902.jpg

  2. Myslič permalink
    Květen 30, 2013 1:30 pm

    Čtvrtý díl ságy: „Dračí hlava“ je již v prodeji: http://www.bbart.cz/katalog.asp?id=2849

  3. Červenec 22, 2012 9:11 pm

    Tu žerď pohany, která je v Sáze o Egilovi, synu Skallagrímově, vztyčuje Egill, nikoli Skallagrím, který byl jeho otec. Souhlasím ale s tím, že je to dobré čtivo 🙂

    • Červenec 23, 2012 12:54 pm

      Aj! Tak pardon, já v tom neměl moc jasno, tehdy jsem čerpal jen z knihy Poula Andersona: „Matka králů“ o královně Gunhildě. Jenže jsem ji zapůjčil a nepojmenoval ji „Navrátil“, takže už ji nemám. Díky za opravu! 🙂

  4. Myslič permalink
    Červen 17, 2012 1:37 pm

    Třetí díl, „Bílý havran“ vyšel tento týden.

    • Myslič permalink
      Červen 27, 2012 7:07 pm

      Třetí díl, „Bílý havran“, jsem právě dočetl. Je to skvělé! Ale vypadá to, že sága ještě nekončí…

  5. Anonym permalink
    Duben 28, 2012 9:39 am

    Díky za knižní tip,Jinak 3 díl už vyšel
    http://www.dobre-knihy.cz/krasna-literatura/historicke-romany/bily-havran.html

  6. Gryf permalink
    Duben 27, 2012 10:02 am

    Vystupuje tam jakýsi Steinthór. Není to odkaz na Thora Steinara? 🙂

    • Duben 27, 2012 12:55 pm

      Ale jistě 🙂 Zde je vidět, že pohanští náckové mají prsty všude a pohanství je jasná záminka 🙂

  7. Duben 25, 2012 7:09 pm

    Ještě malý dodatek k článku: Popatřete na stránky mistra. Už jeho zjev je, takříkajíc, nekonvenční 🙂 http://www.robert-low.com/about.htm

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: