Skip to content

Ódhin – Pán mnoha jmen

Duben 20, 2012

„Woden, id est furor./Wotan, on je zuřivý.“

Adam z Brém, 11. století

odinÓdhin je znám pod mnohými přízvisky, nejčastěji starogermánským Wotan/Ódhin (Zuřivý, Šílený), dále pak výběrem z těch zajímavějších Heiti (Mnohojmenný), Allfather (Praotec), Herjan (Pán, nebo dle některých zdrojů odvozenina ze staroislandského herr=armáda), Hár (Vysoký, nebo dle jiného zdroje Slepý), Wunsch (Dárce), Yggr (Hrozivý), Veratýr (Jsoucnost, nebo také bůh lidí), Fimbultyr (Mocný bůh), Gangleri (Chodec), Grimnir (Skrývající se), Sanngetál (Hledač pravdy) Hangagod (Bůh viselců), Gondlir (Čaroděj, „ten s kouzly“) a výčet by mohl pokračovat ještě i na několik stran textu, neboť jenom v Grímniho písni si dává sám Ódhin tolik jmen, až to snadno přesahuje 16 řádků.

 Některá z těchto jmen o něm referují jako o bohu extáze, bouře, poezie, čarodějnictví, magie, bitvy, smrti a transformace. Jeho znakem je valknut, jenž představují tři vzájemně se proplétající rovnostranné trojúhelníky.

Zkusme se na moment zastavit u několika jeho aspektů, které, jak se domnívám, jsou schopny vykreslit inspirativní podstatu Sanngetálova charakteru.

Někdy bývá Ódhin nazýván Jednookým (Bileygr, Blindi, Hár), což v psychologicko-symbolickém pojetí může znamenat schopnost slučovat opozita do vzájemné komplementární jednoty. Toto usmiřování extrémů západní alchymistická symbolika popisuje procesem zvaným chymická svatba, kdy se dva od počátku rozdílně jevící prvky stávají jediným a navyšují tím svůj původní význam vysoce nad hodnotu prostého součtu.

Druhý, spíše historizující druh výkladu, nám předkládá postavu jizvami zbrázděného válečného veterána a počítá spíše s praktickou zkušeností z bitvy, během níž přišel Ódhin o oko.

Podle mytologického příběhu je ztráta jednoho oka daní, kterou si vyžádalo poznání u Mímiho studny, neboť Veratýr za jediné oko získal praktickou schopnost „vševědoucnosti“ – tedy že ví hned vše, co se děje v každém z devíti světů. Derivace motivů tajuplného starce Vševěda se vyskytuje v klasických pohádkách evropských národů od západu až po východ. Především zde stojí za povšimnutí, že v případě prvotního mýtu dochází  k transformaci „vidění“ na „vědění“, tedy k záměně pouhého smyslového vjemu za jeho faktické pochopení a uvědomění si kauzality.

 Jako další nesmí být opominuto jeho jméno Chodec, Cestovatel, neboť jak soudí Galina Krassková,  Ódhin je snad jedinou známou bytostí teutónské mytologie, která se může volně pohybovat mezi všemi devíti světy Yggdrasillu a nejspíš i mezi světy dalšími. Takovou schopnost nemá ani strážce světů Heimdall! Je Otcem šamanů, cestujících z jedné reality do druhé, avšak jakožto Wunsch  nepostrádá po vzoru Prométheově jistou vnitřní zodpovědnost a dělí se o svou těžce zaplacenou moudrost se svými lidmi. Allfather a Veratýr (Bůh lidí) je také dárcem života, který vdechl lidem prostřednictvím svého dechu a skrze dechovou praxi může být také uctíván či zakoušen. Vane-li vítr, schyluje-li se k bouři, to nebeský Bouřlivák Váfudhr (Vítr) hluboce dýše.

 Pomocí ohně, který je symbolem vášně, a prostřednictvím dechu, jenž představuje oživující fluidum našeho světa, je vyprávěn příběh o tom, že nic není černé ani bílé, vše co je živé podléhá proměně, jako by to bylo ozařováno mihotavým světlem tančícího plamene. Grimnirův intelekt také není povahy klidné a snadno vyjevitelné, ale ohnivě živelné, přelévající se z aspektu na aspekt. Navíc ta samá věc se jednou může jevit zcela jasně a jednoduše v záři plamene, podruhé se zase utápí ve stínu, pokud oheň skomírá – to však závisí na situaci a na vnitřní úrovni pozorovatele. Dokud žijeme, je svět a vše kolem nás v neustálém pohybu a podléhá změně.

Někteří také poukazují na temnější aspekty Valgautrovy (Vraždící bůh) povahy a odsuzují jej spolu s tím, že je nevyzpytatelný. S tímto jednostranným soudem se Ódhinovi stoupenci mohou jen těžce smířit, a proto v ústrety těmto argumentům zpravidla zmiňují, že:

–                            Wotan se každému jeví podle jeho převládající mentální úrovně, neboť je reflexí toho co od něj člověk očekává, z úrovně strachu bude strašlivým, z úrovně zlosti a nenávisti bude zuřivým a pro rozumového člověka bude kvízem k rozluštění,

–                            nebo hovoří z pohledu gnóze, že je Veratýr takovým, jakým je, kompletním i se svými přednostmi či chybami,

–                            anebo jsou ochotni ospravedlnit vše, co Sanngetál učinil, jeho neuhasitelnou žízní po pravdě, obdobně jako Goetheův Faust (který nese mnoho rysů Ódhina).

Ódhin a Rúnatál

–        On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím
po devět nocí
moudrý Ódin sám sobe obětí.

Tato část  Hávamálu, zvaná Rúnatál tháttr, poukazuje ve svých úvodních stanzách na klasickou šamanistickou techniku sebeiniciace a sebezasvěcení – sám sobě obětí, tedy obětoval sebe samého sobě.

Proto je Yggr také považován za vhodného patrona sebeiniciace pro ty, kterým je zatěžko věřit autoritám, anebo jim na základě mnoha daných okolností nezbývá nic než postarat se o sebe samotné.

Panuje názor, že následníci Ódhina se právě proto nezasvěcují svému božstvu přímo, např. tedy v tomto případě se neodevzdávají Ódhinovi, ale po jeho vzoru se obětují sami sobě. Podobné motivy nacházíme např. u mága Aleistera Crowleyho a jeho koncepci „pravé vůle“, Thelémy. Pravá vůle, nebo sebezasvěcení sobě samotnému, není zvůle, pubertální vzdor, a není to ani žádná zpupnost, ale vlastní odpovědnost za svá slova a za své vlastní činy. Volíte si sami cestu, na které je váš patron vaší inspirací a pokud něco pokazíte, nebude vás z toho tahat za ručičku ven.

Pro esoterické runology představuje symbol sebezasvěcení runa ve Starším futharku zvaná gebo nebo také anglo-frízské gifu. Podobnost s anglickým výrazem gift – dar (něm. dávat=geben), není náhodná, značí to dar run a gnóze, které Ódhin věnoval lidem.

            Samozřejmě, že tento mýtus působil jako pootevřené dveře pro křesťanské lapky, kteří se snažili vyměnit jednotlivé prvky mýtu tak, aby působil více podle Bible: viselcův strom/šibenici zaměňovali za kříž a občas v latinských přepisech uváděli jako crux, aby se podařilo ztotožnit Ódhina s Kristem, navíc pak bylo poukazováno na shodu probodení obou dvou kopím. Ignorovali tak za použití povrchních podobností  hlavní rozdíl mezi ústředními obsahy obou dvou mýtů, poněvadž kdybychom postavili pro srovnání Ódhina vedle Krista, tak jednoznačně převáží Ódhinova mnohem vyzrálejší, plastičtější a komplexnější osobnost, vedle takříkajíc prázdné skořápky. Iniciačním Ódhinovým mystériem je skutečnost, že Ódhin jedná sám za sebe, jako dospělý jedinec, který si pro svou vnitřní radu vytvořil svůj vlastní gnostický nástroj sebeuvědomění – Futhark. Kdežto Kristus se i ve svých „kristových letech“ – údajném to věku dospělosti – potřebuje o svých záležitostech radit se svým otcem, jenž pochopitelně v příběhu zastává roli neintegrovaného nadvědomí, čili bytosti „mělo by se“. Do tohoto boha, vodící své děti jako bezduché loutky, se po staletích křesťanského diktátu s pořádnou vervou pustil teprve až Nietzsche.

Ódhin, ačkoliv schopen samostatného jednání, přesto to není žádný floutek, a je-li potřeba, radí se s runami a naslouchá různým bytostem i zdánlivě nižšího řádu, např. rokuje s obyvateli Helu (Říše mrtvých) nebo se svými havrany Huginem a Muninem (Paměť a Myšlenka).

Z psychologické strany bychom mohli říct, že integruje své části do celku vědomí, je šamanem uvědomění si významu skrytých podstat jevů. Čím zuřivější a emotivnější povahou je Ódhin původně vybaven, tím více musí rozvíjet rozum a intelekt, aby nezůstal pouhým zvířetem.  I lidové rčení říká, že chceme-li porazit bestii, musíme být mnohem odhodlanější než sama bestie. Na tento aspekt také upozornil Jung v rámci výkladu Siegfriedova boje s drakem Fafnirem, který chápe jako symboliku ovládnutí vnitřní pudové základny, což je nakonec odměněno získanou hodnotou (surovým zlatem, vhodným v rámci alchymického mýtu ku dalšímu zpracování, viz Mladší Edda a Ódhinův prsten Draupnir, který inspiroval mimo jiné i J.R.R. Tolkiena). Dle mnohých insignií tedy obsahuje Siegfriedův příběh nejen prvky signifikantní pro boha Thóra (kováře a bojovníka), ale je i částečně utvářen rovněž ódhinským mýtem, což vyplývá také ze shodně znějících Ódhinových jmen Sighodr (Otec vítězství) a Sigfothr (S dlouhou kápí, maskovaný muž).

Užití Futharku jako mapy svého vlastního psychokosmu a svého mentálního zrcadla znamená osvojit si jisté intelektuální techniky, kterými jsou zejména: plánování čili strategie, analýza, syntéza, dedukce, indukce a analogie – a v neposlední řadě také schopnost improvizace, když náhodou všechno ostatní selže. Tyto metody pomáhají aplikovat pasivní znalosti runové magie ve vlastních činech a kontrolovat tak charakter své osobnosti. Podobně vykládá Edred Thorsson Ódhinovy sestupy do Helu, čímž mimochodem tato bytost také připomíná Orfea, poněvadž Ódhin  rozmlouvá s mrtvými, rovněž vstupuje do jejich říše a následně se pak vrací do světa bohů a lidí, do světa plného vědomí – aby integroval a objasnil útržky, které si z Helu odnesl. Gundarson představuje počáteční podobu Ódhinova kultu jako kult barda a básníka a zdůrazňuje, že v tehdejší kmenové kultuře panovalo přesvědčení, podle něhož básníci běžně čerpají svou poezii ze světa mrtvých. Proto také sedávali na hrobech předků a pokoušeli se získat inspiraci. Ódhin pak stráží moudrost předků, má k ní přístup a je schopen vyjevit ji ve srozumitelné podobě i druhým. Mág pracující tímto způsobem se někdy také nazývá Helrúnar.

Ačkoliv bývá Ódhin v západním esoterismu běžně přiřazován k Merkuru, a to zejména pro své rychlé myšlení, schopnost písemného projevu a cestovatelské schopnosti (ať již kráčí sám nebo jede na koni Slepnim), nebo k Jupiteru, jakožto nejvyššímu římskému božstvu, na druhé straně používání nekromantických technik, vláda nad životem a smrtí (Walfather=Otec padlých bojovníků), sestup do podsvětí a orfický mýtus jasně poukazují rovněž na neklamnou přítomnost kultů saturnské povahy.

 Druhá polovina Rúnatálu nabádá k tomu, že člověk si má nejprve osvojit pasivní znalost run: musí se je naučit poznávat, rýt je, musí se naučit jejich významy a základní set kouzel s nimi spojený, od kouzel bojových až po ty léčivé.

V širším pojetí – pokud se chce člověk někam vypracovat, musí napřed studovat, učit se a umět naučené používat. Následující krok spočívá ve vytvoření si aktivní znalosti, tedy stavět na bázi vlastních zkušeností – vyzkoušet si na vlastní kůži, jak věci fungují. Neodolám odkazu na sociologii náboženství Maxe Webera, jenž pracovně odděluje dva druhy magicko-mystického přístupu – šamanský, intuitivní, který se spíše hodí k Východnímu pojetí, a Západní cestu, která spočívá v pečlivém osvojování si daných dovedností tréninkem. Zdá se, že Ódhin je opět schopen sjednotit oba dva přístupy a přibližně od 146 stanzy básně se šamanský přístup plynule vlévá do jakéhosi studijního výcviku, který je plně v západním duchu.

Ódhin a kosmologie

Častokrát bývá předmětem hlavní diskuse vztah Ódhina a Týra (Tiwa), který je považován za patrona kultu vojáků a dobyvatelů. Původní Týrův kult nejvyššího boha byl v pozdějších dobách z většiny nahrazen kultem Ódhinovým, přičemž po dlouhý čas mohly tyto kulty působit vedle sebe. Obě dvě postavy tedy nesou pochopitelně mnohé společné prvky.

Jinak když mírně odbočím, je potřeba důrazně si uvědomit, že i když jsou Eddy nesmírně cenným mytologickým zdrojem o našich bozích, nejedná se o nějaký jednotný pangermánský názor, ale jde převážně o islandskou nebo vikingskou reflexi středoevropské mytologie. Není to Bible, zkrátka. Evropa v předkřesťanských dobách nesdílela nějakou statickou a neměnnou věrouku, což, jak trochu škodolibě poznamenává Jan Fries, je nepříjemná zvěst pro ty, kteří by si přáli nějaký jednoduchý, prastarý a dokonalý počáteční mýtus, ke kterému by byl možný návrat.

Osobně mi dává smysl Thorssonův přístup, dle něhož je špice severského pantheonu rozdělena a vládnou paralelně oba dva společně, přičemž Ódhin reprezentuje více magii a moudrost, zatímco Týr je bohem řádu a zákona. Obě dvě strany tedy musí být rovnovážné (což také koresponduje s Dumézilovým dělením), následovány řemeslně/válečnickými bohy vytrvalosti (Thór, Völund atd.) a také vanickými (lidovými) kulty plodnosti, tělesnosti a růstu. V části Poetické Eddy zvané Rígsthula přísluší prvnímu vůdčímu sektoru bílé zabarvení (Týr-bílá, Ódhin-modrá), Thór má barvu rudou a Frey a Freja zelenou.

Ódhin je tedy patronem inteligence, čarodějů, mágů, spisovatelů či kněží obou pohlaví (muž se nazývá gódhi a žena gydja) a Gundarson k tomu přidává k dobru, že on osobně nezná žádného dobrého runového mistra, který by nesdílel vnitřní vztah k Ódhinovi.

Ódhin a magické praktiky

Kromě výše citované poezie, šamanské cesty do podsvětí („helruningu“) nebo znalosti používání Futharku, se můžeme opřít znovu o Eddu, podle které Ódhin přiměl runy zpívat/křičet. Umění runového hlasového zaklínání se nazývá Galdr a slouží ke zpřítomnění, tedy k evokaci dané runy a případně i k jejímu seslání.

Další šamanskou technikou je Seidhr – umění divokého magického transu. Lze se setkat s některými zmínkami, dle kterých bylo toto umění považováno za zavrženíhodné a provozované převážně ženami. Bylo již poznamenáno, že Ódhin je zuřivec a bouřlivák. Existuje řada klinických studií, dle kterých se v průměrném vzorku obyvatel ženy od mužů odlišují v tom, že často reagují na podněty mnohem emotivněji – a zároveň je jim tento druh emotivní reakce na veřejnosti upírán. Je možné vyjmenovat celou řadu talentovaných žen, které si zničily své životy přehnaným pitím alkoholu, bezuzdným životem nebo za pomoci drog, protože neznaly jinou cestu, jak pustit dravou bestii z jejího vězení. Jako by platilo pravidlo úměry, že čím talentovanější žena, tím bolestnější osud. Magický trans může být jednou ze spirituálních cest, jak mohou dcery hurikánu tuto vrozenou vlastnost zužitkovat. Obdobně se i starodávní válečníci uváděli do transu, aby proměnily svůj běžný mentální stav na stav berserka. Nutno zde poukázat na jev, zvaný mateřský ochranný pud, dle něhož bývá žena údajně schopna až neuvěřitelných činů, aby ochránila své mládě, což myslím s daným stavem souvisí také, minimálně jako poukázání změněných stavů mysli, které lze různými magickými technikami navodit i cíleně. Jóga většinou pracuje obráceným způsobem a snaží se psychické nebo dokonce i fyzické projevy utlumit, např. zklidnit dech a zpomalit srdce.

K čím většímu nekontrolovanému afektu však má člověk ve svém jednání sklony, o to víc by se měl snažit rozvíjet také racionální a analytické myšlení, které by bylo schopno dát emocím nějaký řád a usměrnit je – pokud cítí, že se mu to vymyká z rukou. Ale pozor, city a vášně nelze zabít! Je-li vášeň potlačována, bývá vnitřní zvíře nemocné – říká již Jung, což lze ještě zafinišovat metaforou Collina Clearyho, kterou objasňuje princip očarování bohy: že „…přemítá-li člověk o sexu bez kouska vášně, jeví se mu to celé jako docela groteskní záležitost.“

O Futharku samotném a práci s runami již byla sepsána celá řada knih a mnohé z nich vyšly i v Češtině, proto nemá smysl jej v omezeném prostoru tohoto článku příliš rozebírat. Magická práce s runami byla dříve nazýváná rýna (=rýha, viz také jméno řeky Rýn, která je opředena celým komplexem zejména Sigurdovské mytologie), později nesla název sigrúna, více odrážející zaměření na vítězství v boji a výrobu runových sigil.

Zaznamenatelný diskurz vyvolává používání run v rámci proudu New Age. Mistr Runové gildy, historik a germanista Sweyn Plowright ukazuje překvapivě tolerantní přístup, když říká, že i New Age může člověka uvést do praxe a hlavní výhoda tohoto přístupu spočívá v tom, že je možné zaznamenat rychlé výsledky. Tudíž jej zcela nezavrhuje, ale jedním dechem hned dodává, že by pak člověk měl postupovat také dál – naučit se něco o pravém významu run, jejich historii a vytvářet si s nimi vlastní zkušenost. Ale to již jenom opakujeme, co bylo vyřčeno výše v pasážích o aktivní a pasivní znalosti.

Poslední zde zmíněnou praktikou bude blót, obětování k Ódhinovi, ale jak již bylo rovněž naznačeno, soudobou validní možností je obětovat sám sebe prostřednictvím vlastního prožívání a nakonec i zvnitřnění některého z Wotanových aspektů.

 Bylo by možné ještě hovořit o mnoha dalších Ódhinových vlastnostech, např. o Divoké honbě v germánské lidové slovesnosti, o jeho vlcích Gerim a Frekim a další ásgardské zvířeně, o jeho sociálních vztazích v Ásgardu i v jiných světech, o pokrevním bratrství k Lokimu, o jeho ženách Frize a Fjörgyn, o jeho dětech, speciálně o synu Thórovi a o Valhalle, ale nejspíš to budeme muset nechat na někdy jindy.

Sepsala jsem tento článek s ústřední myšlenkou přiblížit povahu svého patrona tak, jak jsem ji měla možnost sama vyzkoušet – s důrazem na podnětná slova jiných, jež mi na mé cestě svítily jako jiskry v temnotách, ze kterých posléze zahořel oheň. Jak již bylo v úvodu řečeno, zkušenost s tímto bohem může být u každého člověka odlišná, ale tím by se neměl nechat nikdo odradit.

Nejlepším způsobem, jak poznat boha, je setkat se s ním tváří v tvář a proměnit vlastní vidění na vědění. Chce se mi uzavřít tento článek slovy, kterými zakončuje své ceremonie Galina Krassková:

„Ódhine, za vše, čím jsi, tobě patří můj dík. Provázej mne tímto dnem.“

Hlavní zdroje k článku:

– Eddy

– Edred Thorsson: Runelore,

                                     Northern magic

– Jan Fries: Helrunar

– Galina Krasskova: Exploring the northern tradition,

                                         The Whispering of Woden

– Kveldulf Gundarsson: Teutonic religion

 – Participace v Runové gildě a vlastní více než 20 let trvající gnóze.

Reklamy
komentářů 13 leave one →
  1. Duben 21, 2012 12:23 pm

    Catalessi:

    To by ovšem stálo za samostatný článek 🙂

  2. Catalessi permalink
    Duben 21, 2012 6:28 am

    Ještě mne napadlo, že Herulové si mohli sebou přinést zbraně starší, např. otcovo kopí ze 2. stol., až v pozdějších letech, kdy zavítali k nám na Moravu.

    • Duben 21, 2012 7:23 am

      Ahoj.
      Je to z této germánské královské hrobky z Mušova. Tady je to kopí také a dá se zvětšit:
      http://www2.rgzm.de/Transformation/Czech/Musov/14_2.htm

      • Catalessi permalink
        Duben 21, 2012 7:57 am

        Dík, zkusím třeba ještě něco najít – teutónské čarodějnictví s „půlměsíci“ pracovalo, viz třeba islandský Brýnslustafir nebo Aegishjámur (který je již v Eddě): http://www.vestfirdir.is/galdrasyning/magical_staves2.php
        Sice se jedná o pozdnější středověké podoby, možná jsme ale na dobré stopě – když byli Heruli vyhnáni Dány, vydali se na všechny směry a splývali s jinými germánskými národy. Co je známo, půlměsíce koncentrovaly v sigilické runové magii tok síly, usměrńovaly ji podobně jako hráz vodu.

      • Duben 21, 2012 12:05 pm

        Dík.

  3. Catalessi permalink
    Duben 21, 2012 6:21 am

    Ahoj H!
    Způsob zobrazení, tedy nepřesné navázání a přetahy, se podobá kostem z Rochbertierovy jeskyně, problém spočívá v tom, že hlavice kopí je 2. století, kdežto R. jeskyně je paleolit. Nejde mi zobrazit původní fotku, takže nevím, do jaké míry je to výzdoba…
    Podle Eliota se ale skupinky Herulů pohybovaly od Gálie až po oblast Velké Moravy, takže to teoreticky možné je (uvádí 3. až 6. stol., což je jenom o chlup). Heruli měli reputaci runových mistrů a šířili tak futhark, což značí slovo ErilaR (Turville-Petre), také existuje teze, že jej vynalezli. Mám-li spekulovat, pravděpodobně se mohlo jednat o předvoj Herulů nebo o výuku – ale to jsou pouze spekulace, založené na tom, že jsou runy zobrazeny hruběji, než jak je známe z jiných archeologických památek.

  4. Duben 21, 2012 2:01 am

    Dotaz na autorku pěkného článku, bude-li chtít zareagovat.

    Lze stříbrné znaky na germánském kopí z 2. století z Mušova interpretovat jako runy?
    Lze toto kopí vnímat v souvislsotech s mýtickou zbraní – kopím Wotana?
    Jaký význam mají obloučky v rozích a na koncích každého ze tří znaků, výzdobný a nebo nějaký konkrétní (měsíční srpek?)?

    Kopí je z míst, kde docházelo ke kulturnímu ovlivňování s Římem. Jsou na něm kromě slunečních kroužků tři stříbrné znaky. Pokud si odmyslíme už výše zmíněné obloučky v rozích a na koncích každého znaku, mohou nám vyjít tyto tři runy:
    Sowulo
    Kaunaz
    Gebo

    Nákres kopí, kvůli lepší viditelnosti:
    http://fibacz.deviantart.com/gallery/?offset=48#/d1a8mnz

    Fotka kopí:

  5. Whitegolfer permalink
    Duben 20, 2012 6:13 pm

    Nemyslet! Dělat!! ;-))

    • Duben 21, 2012 6:04 am

      Já se raději řídím heslem : „Dříve než něco uděláš, mysli!“ 🙂

      • Whitegolfer permalink
        Duben 21, 2012 8:05 am

        Já dělám runovou magii se svýma runama, a tady se řeší kopí. 😐

  6. Duben 20, 2012 5:41 pm

    Krásný článek a spousta materiálu k zamyšlení, díky!

  7. Tomas permalink
    Duben 20, 2012 5:40 pm

    Dokonalý článek. Je z toho cítit silná osobní gnoze.

Trackbacks

  1. Ásatrú a politično, část 1 | Délský potápěč

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: