Barbar Conan

Co nás nezabije, to nás posílí.“ Tímto legendárním Nietzscheho citátem začíná neméně legendární film  hollywoodského rebela a drsoně Johna Miliuse „Barbar Conan“. V roce 1981 natočil Milius tento kulťák na motivy povídek R.E. Howarda ( 1906-1936), který pro nás stvořil svět takzvaného „Hyborského věku“. Conanův literární otec Howard byl velmi zvláštní člověk. Byl to samotář, velmi fixovaný na matku a po její smrti ho nenapadlo nic lepšího, než se střelit do kebule. No, ať byl jaký byl, položil základní kámen fantasy literatury, konkrétně jejího subžánru „Meč a magie“. Kam se hrabe jakýsi Frodo Pytlík, kterého vynalezl jistý oxfordský profesor! Conan, Kull, Solomon Kane, Bran Mak Morn a další Howardovi hrdinové jsou jiní borci. A právě takové případy měl od dětství rád i čtenář a fanda této „drsnější“ fantasy John Milius.
Na konci sedmdesátých let se v Americe točily věci, které byly po právu zapomenuty. Třeba jistý „Hercules v New Yorku“. Pokud na tento film někdy narazíte, vyhněte se mu obloukem. Je to sice první hlavní role Arnolda Schwarzeneggera (nejrasističtější jméno na světě), ale je to „dílo“ jen pro silné nátury (ještě větší zlo, než „Rudá Sonja“). Jenže právě tento rakouský kulturista a několikanásobný Mistr universe zaujal právě Miliuse, který hodlal zfilmovat Conanova dobrodružství.
Milius se spojil s Oliverem Stoneem („Četa“) a napsali scénář, který by ovšem zvěčnělý Howard určitě nepoznal. Povídkami se inspirovali jen velmi vzdáleně, ale naprosto vystihli Mistrovo pojetí barbarství a vymyšlené prehistorie. Hyborský věk má předcházet známé historii asi před 12 000. lety. Stone původně prosazoval, že se celý film bude odehrávat v jakési postkatastrofické budoucnosti, ale naštěstí pro nás tuto verzi scénáře neprosadil. Když se oba tvůrci konečně dohodli, jak to tedy bude, hledali producenta. Zašli za Dinem De Laurentiisem (dříve produkoval hlavně italské špageťácké westerny). Tomu se to nějak nezdálo, protože sám měří asi metr padesát, a když prý spatřil vcházet do své šéfovské kanceláře dvoumetrového Schwarzeneggera, prý mu málem zaskočilo tak, že málem spolkl svůj proslulý doutník. No, nakonec to nějak rozdýchal a přehrál scénář své dceři Rafaele a dalšímu hollywoodskému bossovi Buzzu Fietshansovi. Ti kývli a Milius si prosadil něco, co v Hollywoodu snad nemá obdoby: Do režírování mu totiž produkce (rozumějte: pracháči) nijak nezasahovala.
Film se natáčel ve Španělsku a byl tedy na svou dobu relativně dost levný. Stál nějakých dvacet milionů dolarů. Milius se Stonem také obsadili do svého opusu plejádu neherců. Což vůbec není na škodu. Jediné dvě skutečné hvězdy, které si ve filmu zahrály, jsou legendární Max von Sydow, v miniroli krále Osrica a neskutečně skvělý a charismatický James Earl Jones, jako Thulsa Doom. Jinak to jsou skutečně lidé mimo branži: Thulsův přisluhovač, obr Rexor, kterého ztvárnil hráč amerického fotbalu Ben Davidson nebo další Thulsův nohsled, Thorgrim s mega kladivem, toho hraje dánský kulturista Sven-Ole Thorsen. Piktského zvěda si střihl taktéž kulturista Franco Columbu. Conanovu přítelkyni  Valerii svěřil Milius tanečnici Sandhal Bergmanové a hyrkánského lučištníka a běžce Subotaje surfaři Gerymu Lopezovi.
Filmem nás provází a vlastně ho i vypravuje čaroděj Akiro (legenda kung-fu filmů Mako). Jako Conanův otec se ještě mihne představitel drsných kovbojů Wiliam Smith. A to je tak z herců asi vše, co stačíte zaregistrovat. Protože pak už hovoří meče a z přebytečných herců i neherců toho mnoho nezbude, neboť pravdu má jedině dobře nabroušený a naolejovaný meč. Z děje by bylo škoda mnoho prozrazovat (pokud jste takoví šílenci, že jste tuto pecku neviděli, což považue autor tohoto článku za prakticky nemožné).
Před dvanácti tisíci lety bylo největším tajemstvím lidstva „Tajemství oceli“ A nejlepšími kováři zase mistři ze Severu, z Cimmerie. A právě tam se ono tajemství vydává ukořistit bezohledný zloun, nejzlejší Thulsa Doom, s tlupu vanirských (odkaz na Vanheim z „Eddy“) nájezdníků. Njal, vyhlášený kovář a Conanův otec, zrovna ukul ten nejlepší ocelový meč a to se mu stává osudným. Jemu, jeho rodině i všem Cimmeřanům. Doomova sebranka jeho vesnici zpustoší, meč ukořistí a všechny dospělé (včetně Conanovy rodiny) povraždí. Celý tento nájezd s pochodněmi na zasněženou vesnici je prostě luxusní záležitost (byla v mnohokrát vykradena a znovu použita například ve filmech : Highlander 3, Pathfinder nebo 10 000 let př.n.l).
Byli ušetřeni pouze mladí chlapci, včetně Conana a odvedeni do otroctví. Po mnoha letech strávených dřinou u obrovského kola, jehož smysl nikdy nepochopí ani Conan, ani divák, je již dospělý otrok koupen do gladiátorské arény, kde se vypracuje na skutečného šampióna v zabíjení. Velcí bojoví mistři ho učí bojovému umění a Conan se nakonec dočkává vytoužené svobody. Nikdy však nezapomíná na vyvraždění rodné vesnice a na krádež otcova meče. Hledá pomstu. Ví, že nájezdníky vedl černý (doslova) čaroděj, který má ve znaku dva propletené hady. Přibere do party ještě kočku Valerii a lučištníka Subotaje a v žoldu krále Osrica se vydává hledat Horu moci, kde své nohsledy shromažďuje právě vrah Thulsa. Potečou potoky krve a useknuté končetiny budou létat vzduchem.
Možná se ptáte, prč se recenze na fantasy film objevuje právě na pohanských stránkách? Inu, je tomu tak, že pohanství je v tomto filmu (stejně jako Howardově předloze) přítomno vždy a všude. Třeba scéna, kdy Conan a Subotaj disputují nad teologickým problémem:

Conan: “K jakým bohům se modlíš?”

Subotaj: “Ke Čtyřem větrům.”

Conan: “Můj bůh je Crom. Sedí na vysoké hoře. Po smrti před něj předstoupím a on se mne zeptá na Tajemství oceli. Neodpovím-li správně, srazí mne ze své hory! Nenaslouchá mým modlitbám.”

Subotaj: “Cha! A k čemu je potom dobrý, když nenaslouchá?”

Conan: “Crom se ze své hory směje tvým větrům!”

Subotaj: ” Můj bůh je Věčná obloha.  Pod ní žije tvůj bůh.”

Conan: Blbě čumí.

Tato situace mi totiž nápadně připomíná „diskuse“ některých nejmenovaných členů, jistých nejmenovaných internacionálních, všepohanských a všeobjímajících megaorganizací sluníčkových „pohanů“, kdy samotná definice slova „pohan“ je pro tyto jedince takřka neřešitelný problém. V tomto směru je tedy „Barbar Conan“ nadčasový film, který je aktuální i dnes. A nebo si vezměte jinou scénu. Tu, ve které „Děti Doomovi“, ve skutečnosti banda hipíků, radí Conanovi, aby „zahodil svůj meč a navrátil se Zemi“. Není třeba dodávat, že tyto květinami ověnčené sluníčkáře nečeká u Thulsy Dooma nic pěkného. Budou totiž sloužit jako potraviny pro čarodějův dvůr. A dobře jim tak. Hlavně, že pravda a láska zvítězila. Conan také v jisté chvíli dá velmi zajímavým  a politicky nekorektním způsobem najevo, co si myslí o homosexuálech. To, když ho jistý přihřátý Doomův kněz pochválí za jeho muskulaturu. No, nebudu vás napínat, homoděj už si neužije.
Film má i po tolika letech neopakovatelné kouzlo. Jsou v něm nádherné španělské exteriéry: Zasněžené Pyreneje, polopouště, perfektně nasnímané mořské vlny a papundeklové menhiry (které ani nevypadají, že jsou z polystyrenu). Hnidopich se možná ušklíbne nad tím, že Conan bojuje s loutkovým hadem, ale na svou dobu je to vrchol trikové animace. Ve filmu se také používaly zásadně železné meče. Fanatik Milius totiž nutil aktéry trénovat opravdu až na dřeň. O tom by mohla poreferovat třeba Sandhal Bergmanová. Ta totiž při natáčení přišla o jeden článek prstu na ruce! Ještě stojí za zmínku, že herce cvičil v boji s mečem proslulý specialista Bob Anderson, který učil už Kirka Douglase v Kubrickově „Spartakovi“. Souboje mají šmrnc a jsou věrohodné.
Co na tom, že u kritiků film propadl. Všimli jste si někdy, že lidé, kteří velebí „filmaře“ jako je třeba Woody Allen, pohrdají mistry, jako je právě Milius? Film vydělal na tu dobu neskutečných 68.851.457 $. Diváci prostě dlabali na „kritiku“ i na to, že poněkud toporný Arnold poprvé promluví téměř až po dvaceti minutách trvání filmu. Jeho první slova jsou vlastně citát velkého Čingischána: Na otázku náčelníka Hyrkánců, „co je nejlepší na světě?“, odpoví Conan: „Rozdrtit nepřátele, hnát je před sebou a slyšet nářek jejich žen!“
Film je geniální i díky hudbě, která nás provází celým dějem. Basil Poledouris, (který už bohůmžel hraje pouze Olympanům), složil dodnes nepřekonatelný soundtrack, který je naprostým vrcholem filmové hudby. Vůbec nechápu, že mu slovutní akademici neudělili Oscara. Monumentální hudba, která nemá obdoby vás doslova vtáhne do děje. Zlí jazykové dodnes tvrdí, že John Milius svému kamarádu Poledourisovi natočil nejdražší videoklip všech dob. No a co?! Soundtrack mám v originále, byl drahý jak voda na Sahaře, ale nelituji toho! Kdybych se někdy náhodou ženil, vím co mě a nevěstě budou hrát. Bude to jistě skladba „Theology/Civilisation“!  A nevěsta s tím rozhodně nic nenadělá.  U Croma! Bud’ Poledouris – nebo nic!!!
Tento film má u mě deset bodů z deseti. Pokud nejste lakomci a počítáte se za roduvěrné Conanisty, tento film si pořídíte jako originál s bonusem. A nebudete za ty prachy litovat. Protože v bonusovém materiálu najdete vystřižené záběry, rozhovory s tvůrci a protagonisty, ale taky nahlédnete do rekvizitárny. A to se počítá.
Je velká škoda, že pokračování „Barbara Conana“, tentokrát pod názvem „Ničitel Conan“, už nerežíroval mistr Milius a po zásluze propadlo. Ještě hůře dopadla pseudoconanovina „Rudá Sonja“, kterou Guvernátor považuje za svůj nejhorší omyl. A fanoušci, kteří čekali na Conanův restart v loňském roce, dostávali hromadný infarkt při novém zpracování Conanových dobrodružství, kdy Marcus Nispel do hlavní role obsadil nehorázného Polynésana Momou. Fuj.

Není nad originál! Pokud Miliusův majstrštyk navnadí někoho z vás na návštěvu Howardova světa, začtěte se i do povídek. Ty jsou sice o něčem trošku jiném, než film, ale přesto k sobě patří.
Nuže, tedy vejděte do dob, kdy muži byli muži, padouši mohli mít i černou barvu pleti (dnes už to nejspíš neplatí) a meče byly řádně ostré. Kdy slovo platilo a pomsta byla záležitost cti. A nebylo nutné být politicky korektní. Vítejte v Hyborském věku:

“Věz, ó princi, že o čase, který uplynul mezi rokem, kdy oceány pohltily krásnou Atlantis a mezi lety, v nichž synové Ariovi počali svůj vzestup, se nikomu ani nesnilo. Sem přišel Conan, zvaný Cimmeřan, černovlasý a zachmuřený, s mečem v pěsti, zloděj, pobuda a rváč, který choval v srdci velké smutky, radosti a sny, aby srazil zářící trůny světa pod podrážky svých zaprášených sandálů.“

“Barbar Conan“ – Hlavní role: Arnold Shwarzenegger. Režie: John Milius. Scénář: John Milius a Oliver Stone. USA,Španělsko 1981.