Skip to content

Údolí včel

Březen 13, 2012
tags:

údolí včelV roce 1967 natočil režisér František Vláčil (1924 – 1999) legendární film „Údolí včel“ podle námětu Vladimíra Körnera. Toto dílo lze naprosto bez nadsázky označit za snad nejlepší historický film šedesátých let dvacátého století a možná i celé ČS kinematografie. V době, kdy v československých kinech řádila příšerná Nová vlna (Hogo fogo Homolka, Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky a další zběsilosti) porušil Vláčil toto „kulturní tabu“ a natočil hned dva pro svou dobu a prostředí velmi netypické historické filmy: „Markétu Lazarovou“, podle předlohy Vladimíra Vančury a právě „Údolí včel“.

Vláčil svůj Opus magnum „Markétu Lazarovou“ točil bezmála celé tři roky a na tomto projektu zkrachovaly dokonce dvě barrandovské tvůrčí skupiny, tak moc byla drahá. Soudruzi na Barrandově tedy usoudili, že by bylo dobré využít rekvizity, kulisy a další věci a natočit podstatně levněji ještě jeden dobový film. Vyčerpaný Vláčil na to kývl a udělal moc dobře. Spojil se se spisovatelem Vladimírem Körnerem, který se zrovna zabýval psaním románu „Písečná kosa“ a sbíral na něj materiály v bývalém Východním Prusku, na starých hradech Řádu německých rytířů.
Nepoužili zatím nedokončený Körnerův román celý, využili jen něco a celkově příběh pozměnili (jméno hlavního hrdiny je Ondřej z Vlkova, v „Písečné kose“ jde o Alwina ze Sovince) a za pouhé dva měsíce vznikl v polských a jihočeských exteriérech neuvěřitelně syrový a „špinavě středověký“ film, který lze právem zařadit do Svaté trojice historických podobenství té doby: K Bergmanově „Sedmé pečeti“ a Tarkovského „Andreji Rublevovi“.

Druhá polovina třináctého století byl drsný čas a Evropa neméně drsné místo. Český rytíř z Vlkova málem v záchvatu vzteku zabije svého syna. Přísahá, že jestli chlapec přežije, odevzdá ho Řádu německých rytířů. Chlapec se sice uzdraví, ale proti své vůli se tedy musí vydat do Pruska, kde vstupuje do Řádu. Po deseti letech strávených v chladném řádovém hradu nezná Ondřej z Vlkova (Petr Čepek) nic než odříkání, půsty, samotu, odtržení od světa a křesťanský fanatismus. Jediným přítelem je mu zde jiný řádový bratr, Armin von Heide (neuvěřitelně skvělý Jan Kačer), drsný asketický veterán křížových výprav. Po nezdařeném pokusu o útěk a popravě řádového bratra Rotgiera (Josef Somr – tentokrát pro změnu s plnovousem a bez své legendární přehazovačky) se však v Ondřejovi cosi zlomí. Uslyší volání rodného Údolí včel a sám dezertuje. To se ovšem v Řádu nepromíjí a fanatik Armin vyráží jako honící pes po stopě bývalého přítele.

Ondřej se nakonec přeci jen dostane domů a zjistí, že jeho otec nešťastně zemřel při lovu roztrhán vlastní psí smečkou. Stává se pánem na Vlkově a rozhodne se oženit se svou macechou (Věra Galatíková), kvůli které vlastně musel kdysi odejít. Jenže Armin ho vystopuje. Celý film spěje ke konečnému zúčtování a poteče krev.

Pro ty, kteří tento výborný film neviděli, nebudu prozrazovat konec.  V díle je spousta zajímavých momentů, například když děti z okolí Vlkova slaví Letnice, vzteklý katolický fanatik Armin jim rozbíjí „pohanské“ symboly a rozhání průvod. Míra křesťanského fanatismu je ve filmu skutečné prezentována až na dřeň a je to dobře. Když Armin disputuje s laskavým vesnickým knězem o víře, pronáší: „Kdyby na světě nezbyl žádný člověk, zůstanou andělé. Nikdo je neviděl a přece slyším tlukot jejich křídel.“ Protože doba, kdy křesťanství ničilo poslední zbytky staré víry a zabíjení, například pro koně, bylo na denním pořádku, taková skutečně byla.

Ve filmu se objevuje v menších rolích celá plejáda českých herců: Miloš Wilig (velmistr Řádu), Petr Štěpánek (sluha), Miroslav Macháček (žebravý mnich, který na rozdíl od negramota Armina umí číst) a další.

Rozhodně si tuto legendu nenechte uniknout. V době, kdy Hollywoodu vládly nabubřelé „historické“ velkofilmy, v Evropě Bergman, Tarkovskij a Vláčil točili díla, která jsou  v pravdě nadčasová a aktuální dodnes. Tak ať vás ani nenapadne si tyto filmy stahovat, je svatou povinností každého filmového fajnšmekra, aby si to koupil!!!

Pro zájemce: Vladimír Körner scénář k filmu v roce 1975 přepsal do stejnojmenné knihy. Doporučuji: Údolí včel, Československo 1967. Režie: František Vláčil. Námět: Vladimír Körner.

Advertisements
komentářů 10 leave one →
  1. Červenec 19, 2013 4:40 pm

    Pěkný film.

  2. Hugo permalink
    Březen 22, 2012 3:34 pm

    mimochodem, marketa byla nedavno remasterovana a (konecne) vydana na dvd.

    • Březen 23, 2012 2:52 pm

      To mi nějak uniklo, mám jen to vyčištěné „/dolí“. Mrknu se po tom. Díky.

  3. Rushwolf permalink
    Březen 15, 2012 7:05 am

    Jo Markéta Lazarová nemá taky chybu, dodnes mi v hlavě zní vyprávění staré báby o Strabovi 🙂

  4. Soňa permalink
    Březen 15, 2012 6:28 am

    Já zas znám výborný příběh „Údolí dutých hlav“ pojednává o občanech jednoho města. 🙂

  5. Březen 14, 2012 3:13 pm

    Ještě jsem opomenul napsat, že k atmosféře obou Vláčilových filmů neopakovatelně přispívá geniální hudba Zdeňka Lišky. A Armin je skutečně Kačerova životní role. O to větší pro mne byl kdysi šok, když jsem zjistil, že hraje v „Rodinných poutech“….

  6. Koukol permalink
    Březen 14, 2012 6:29 am

    Oba filmy jsou určitě výborné, jen jsem rád, že v té době nemusím žít… 😉

  7. Tomas permalink
    Březen 14, 2012 5:42 am

    Pamatuji se, že tenhle film jsem poprvé viděl jako malé dítě, sice jsem moc nechápal o co jde ale vydržel jsem ho sledovat až do konce kvůli perfektně vykreslené atmosféře středověku.

  8. Wolos permalink
    Březen 13, 2012 11:06 pm

    Také vřele doporučuji. Spolu se zmíněnou Markétou Lazarovou. Klenoty, které je třeba mít!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: