Skip to content

Athéna, bohyně moudrosti a války

Únor 28, 2012
tags:

Pallas Athéna! Kdo by neznal tuto krásnou a jednou pro vždy panenskou bohyni?! Ochránkyni Athén a Attiky, moudrou rádkyni antických hrdinů i obávanou válečnici. Řekové jí přímo zbožňovali, žádná jiná bohyně snad neměla tolik chrámů a soch, nejen v Řecku, ale i v Římském impériu.
V rodině Olympanů panovaly vždy zvláštní vztahy, ale samo zrození této výjimečné bohyně proběhlo, řekněme velmi netradičně: šéf Olympanů, hromovládný Zeus, se zrovna zmocnil po dlouhém a krutém boji s  vlastním otcem Kronem a jeho Titány vlády nad světem. Spolu se svými sourozenci si rozdělili moc nad planetou i jednotlivými živly. Zeus se zrovna chystal ke svatbě. Vybral si bohyni moudrosti, Titánku Métis. Někteří Titáni se totiž přidali na stranu Olympanů nebo zůstali stranou pro ně nezáživné války. Métis, protože byla skutečně neobyčejně chytrá, věděla, že Titáni svůj boj prohrají a proto pomáhala Diovi a jeho klanu. Jenže ani sami bohové nemohou změnit svůj osud.  Sudičky, Řekové jim říkali Moiry, předou totiž nit osudu i pro zdánlivě Nesmrtelné. A Zeus se z věštby dozvěděl, že pokud se z jeho svazku s Métis zrodí syn, ten svrhne vlastního otce! To se Diovi samozřejmě nelíbilo, neboť on sám svrhl z trůnu svého otce Krona a ten zase toho svého – Úrana.  Skutečně povedená rodinka, že? Zeus se tedy rozhodl pro řešení, které odkoukal od svého povedeného fotříka Krona a ještě ho vylepšil: Kronos spolykával své sotva narozené děti (aby ho podle podobné věštby žádné z nich nepřipravilo  o moc). Koumák Zeus , který tento Otcův rodinný kanibalismus překazil, spolkl rovnou těhotnou Métis!
Liboval si, jak to pěkně vyřídil.  Jenže ouha! Po mnoha a mnoha letech, kdy už na celou záležitost s interrupčním lidožroutstvím (tedy vlastně „bohožroutstvím“) zapomněl a vzal si za ženu svou vlastní sestru Héru,  milého Hromovládce strašlivě rozbolela hlava! Bolest byla nesnesitelná a Zeus skoro zešílel.  Diovi synové Hermés a Héfaistos se poradili s Titánem Prométheem a rozhodli se jednat:  Bůh kovářství Héfaistos vzal své kovářské kladivo, vzal otce po hlavě (zlí jazykové tvrdili, že už nechtěl poslouchat Diův jekot, spíš než by chtěl tatíkovi, který ho ostatně moc rád neměl, pomoci) a z naštípnuté hromovládné lebky vyskočila  plně dospělá a v plné zbroji oděná, překrásná Athéna.
Překvapení bohové a novopečený otec sám, zírali v němém úžasu! O tomhle věštba přeci nemluvila! Zeus moudře usoudil, že Athéna není syn, ale dcera, a tak ji přijal do rodiny. Je třeba říci, že toho nikdy nelitoval. Athéna se stala jeho nejmilejší dcerou a on plně uznával její moudrost a často se s ní radil. Tato bohyně byla neobyčejně krásná, ale taky velmi bojovná. Řekové si ji představovali jako urostlou, štíhlou ženu v plné zbroji, s přílbou na hlavě, s pancířem, na kterém byla hlava strašlivé Medúsy, s kopím v pravé ruce a štítem v levé. Často také bývá zobrazována se sovou. Sova byla pro Řeky symbolem tajemna a skryté moudrosti. Jedno z Athéniných jmen také zní Glaukópis – „Sovooká“.
Athéna byla nejen bohyní moudrosti, ale i války. Na rozdíl od svého nevlastního bratra Área ovšem nebyla vzteklá, zlá, negramotná a už vůbec ne hloupá. Právě ona je matkou strategického myšlení. Áres se s ní často dostával do křížku a vždy a všude byl pro svou hloupou povahu a nedostatek trpělivosti poražen. Áres byl vůbec velmi nepopulární Olympan, byl bohem vzteklého vraždění a krveprolévání (proto byl oblíben pouze u barbarů ze Sparty), nikdy se neoženil (možná právě proto byl oblíben u spartských homosexuálů) a však ze svého pokoutního vztahu s bohyní lásky Afrodítou měl dva nepovedené syny Fobose (“Hrůzu) a Deimose (“Děs”), kteří se potatili a byli tedy ostatními bohy stejně nesnášeni.  Sám Zeus prohlásil, že Área toleruje jen proto, že je jeho a Héřiným potomkem. V Trójské válce stál Áres na straně Trójanů a Athéna zase na straně Achájů. Mimochodem, tato válka vznikla vlastně i proto, protože při slavném Paridově soudu, kdy měl trójský princ Paris rozhodnout, zda je nejkrásnější z bohyní Héra, Afrodíté nebo Athéna, vyvolil Áreovu milenku Afrodíté. Naštvanou Héru to nakoplo natolik, že se sblížila se svou nevlastní dcerou Athénou a vyhlásily tak boj Afrodíté a jejímu poskokovi Áreovi. Což samozřejmě odnesli nešťastní Trójané.  Byla to skutečná Válka bohů, neboť na obou  stranách zasahovali bohové. No, a v této válce se Áres nadobro shodil, když byl v boji přemožen a dokonce poraněn smrtelníkem Diomédem. Což už byla jen třešnička na dortu, protože už dříve ho doslova zmlátil Hérakles.
Athéna se skutečně angažovaně postavila na stranu Achájů. Radila jim, ochraňovala je a dokonce i bojovala osobně po jejich boku. Oblíbila si zejména Ithackého krále Odyssea, kterému všemožně pomáhala. Právě ona přivedla Odyssea a Epeia na nápad postavit obrovského dutého dřevěného koně, s kterým konečně Achájové dobyli Tróju.  Ithackému králi jeho ochránkyně  pomáhala i na jeho dlouhé a strastiplné cestě domů. Ovšem panenské Athéně se nadevše hnusilo násilí na ženách: Když Aiás Menší zneuctil v dobyté Tróji dceru krále Priama Kassandru, zaplatil to životem.
Mezi další hrdiny, které si vyvolila, patřil třeba Hérakles (tady šlo zase o to, jak zasabotovat záškodnictví macechy Héry), Iáson (za jeho plavby za Zlatým rounem s Argonauty , s Hérou pro změnu spolupracovala), Bellerofontés (kterému se s její pomocí podařilo zkrotit okřídleného koně Pégasa) nebo třeba Perseus. Perseus jí dokonce obětoval hlavu obávané Medúsy, která měla tu moc, že když jí někdo pohlédl do očí, na místě zkameněl. Athéna si tuto hrůznou trofej připevnila na štít. Zajímavé je, že Medúsa byla původně vyhlášená krasavice a kněžka samotné Athény. Ovšem, nezůstala pannou a užila si s vládcem moří Poseidonem. To se Athéně samozřejmě nelíbilo, a tak ji proměnila v smrtonosnou příšeru.
Jak naznačuje sám název města Athén, centrum jejího kultu bylo právě zde. Athéna a Poseidon byli totiž ve velké při: Dohadovali se, kdo z nich je prospěšnější lidstvu. Měli je rozsoudit právě obyvatelé Attiky. Poseidon třískl svým trojzubcem o skálu na Akropoli a vytryskl pramen ( odkud pak asi Mojžíš opisoval?). Athéna však dala Attičanům olivovník. Bylo tedy rozhodnuto v její prospěch. Vděční Attičané se rozhodli pojmenovat svou obec po této bohyni a nikdy toho nelitovali. Na Akropoli jí zasvětili chrám, který pojmenovali Parthenon, na paměť toho, že Athéna bývá nazývaná Parthenos – „Panenská“. V tomto chrámu stála  dvanáct metrů vysoká socha bohyně ze slonoviny a zlata, kterou stvořil Feidiás (jeho dílo bylo i slavná socha Dia v Olympii). Když Peršané vypálili v roce 480. př.n.l. Athény, jen co odtáhli, Athéňané znovu postavili Parthenon a prastarý svatý olivovník, který Athéna kdysi darovala jejich předkům, se znovu zázračně zazelenal.
Athénský navarchos Thémistokes tvrdil, že v  námořní bitvě s Peršany u Salamis mu stála Athéna po boku a  dopomohla mu k velkolepému vítězství.
Staré řecké přísloví praví: „Je to zbytečné, jako nosit sovy do Athén“. Připomíná trochu to naše, o nošení dříví do lesa. S rozkvětem Helénské civilizace se Athénin kult roznesl do celého Středomoří a vojáci Alexandra velikého měli obraz její sovy na štítech  i při tažení do Indie.  Athénská drachma s obrazem bohyně na jedné straně a sovičkou na druhé byla vskutku mezinárodní „tvrdou“ měnou a mohli jste jí zaplatit nejen ve sféře řeckého vlivu. Athénu do svého pantheonu zařadili přirozeně i Římané. Ti jí říkali Minerva.  Její  chrámy byly rozsety po celém Impériu a byla jí zasvěcena například i slavná Alexandrijská knihovna.
S pádem pohanské Římské říše by mnozí řekli, že kult panennské Athény zmizel ze světa. Ale bylo tomu skutečně tak? Podívejme se třeba na Řád Německých rytířů. Tento bojovný řád uctíval Pannu Marii. Možná se tedy jedná opět o jakési „vytunelování“ pohanských antických tradic, kdy byly kulty panennských válečných bohyň Athény a Artemis  uchváceny křesťanstvím a přetransformovány do Mariánského kultu Teutonských rytířů.
Takže přátelé, pokud uvažujete o tom, že se vydáte do války, doporučuji vám vzývat moudrou Athénu, a ne primitivního a ne zrovna moc chytrého Área (zapomeňte na příšerné seriály “Xena” a “Herkules”). Athéna přeje totiž nejen silným, ale hlavně chytrým válečníkům. Hloupý Áres nepřeje nikomu, a proto ho Athéna vždy porazí.

Ilustrace:  Áres, Athéna a Afrodíté.  Obrázek Jeana Tortona
Rekonstrukce aigidy, štítu athénského hoplíty s Athéniným symbolem.

Reklamy
komentářů 10 leave one →
  1. Koukol permalink
    Březen 4, 2012 3:31 pm

    Opět: jestli můžu mít dotaz na odborníka 😉 ta Athéna, pannenská bohyně války atd, nebude takovej originál jak se zdá, vždyť i staroegyptská bohyně Hathor byla bohyní války a zároveň lásky. O něčem podobném plkal i autor „Malého prince“ v „Citadele“….

    • Dorian permalink
      Březen 5, 2012 9:42 am

      Háthor nebyla ani panna ani bohyně války. Na druhou stranu ugaritská Anat nebo indická Durga jsou pannenské válečnice. A obecně se válečné bohyně vcelku často vyskytují jak u Indoevropanů, tak u Semitů.

      • Koukol permalink
        Březen 5, 2012 11:27 am

        Vyjádřil jsem se nepřesně: Háthor samozřejmě nebyla panna, ani bohyně války. Ale uměla se v běsnící bohyni proměnit! 🙂 což ji činní zajímavější…..

      • Koukol permalink
        Březen 5, 2012 2:09 pm

        Omlouvám se, „činí“ je ovšem jen s jedním „n“… 😐

  2. Únor 29, 2012 2:46 pm

    Aurelius:

    Tuhle sochu z „metropole country“ jsem poprvé viděl v pětidílném DVD „Sedm divů světa“ od Discovery channelu. Uvádí to dr. John Romer. Vždycky jsem se divil, proč tu sochu postavili zrovna tam….

  3. Koukol permalink
    Únor 29, 2012 10:45 am

    A co Dionýsos v roli válečníka? Na toho nikdo z bohů nemá: ten v naprosto nespolečenském stavu, spolu se svou družinou, dobil celou Indii! A kdo ví, jak by tažení pro Indy dopadlo, kdyby se neopájel vinným mokem…. 😀 (Píše to i Lúkiános a ten snad, jakožto saturnský velekněz, by to měl vědět.) 😉

    • Aurelius Nordenstern permalink
      Únor 29, 2012 1:50 pm

      Lúkiános toho napsal spousty….třeba i „Pravdivé příběhy“
      Athénqa je staré božstvo…známe je už z nápisů v tzv. lineárním písmu B, z XIII. XIV. stol. př.n.l. objevených v krétském Knóssu,její jméno tam zní: ATANA
      Homér praví,že přišla na svět z Dia a bez matky,nic víc.
      Hésiódos už popisuje mýtus, o němž píše Myslič.
      Athénin kult se ze všech antických kultů po vítězství galilejství udržoval v Řecku ve zbytcích nejdéle. V Athénách až do raného sedmého století (přibližně do vlády byzantského císaře Fóky). Po tisíc let se každý čtvrtý rok konaly v Athénách hry zvané Velké panathénaje,jejichž součástí byly hudební, básnické,řečnické,gymnastické a veslařské závody. Malé panathénaje se slavily každý rok a byly méně okázalé. Při těchto slavnostech Athéňané přinášeli bohyni oběti a dary jejímu chrámu (Parthenón) na Akropoli, přičemž zdobili její starobylou sochu (jíž vysochal Feidiás) v Erechtheiu (tamtéž) novým rouchem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: