Skip to content

Dionýsos – veselý bůh

Únor 5, 2012
tags:

Málokterý bůh kdy čelil tolika pomluvám a atakování od křesťanů jako Dionýsos. Čím si to tento veselý a přátelský Olympan jen zasloužil? Vždyť to byl právě on, kdo dal lidstvu jako první víno. Titán Prométheus pro lidstvo ukradl na Olympu oheň, ale byl to právě ten smějící se mazavka, kdo nám přinesl radost zvěstovanou vínem.
Dionýsos zřejmě nebyl původně řeckým bohem. Do helénského světa se nejspíše dostal od Thráků (podobně jako Orfeus) nebo Frýgů. Ještě u Homéra figuruje pouze jako vedlejší bůh a nepatří do společenství Dvanácti Olympanů. To se však později změnilo a tento „přistěhovalec“ se stal snad nejpopulárnějším Olympanem.
Starý záletník a šéf olympských bohů Zeus si zase jednou usmyslel, že si užije ve světě smrtelníků a vyhlédl si k tomu dceru thébského krále Kadma Semélé. Jenže Diova manželka Héra už prostě starému chlípníkovi nehodlala jeho milostné avantýry tolerovat. Stačí přece, že jeho pancharti Apolón a Artemis byli přijati mezi Olympany, jako bůh slunečního svitu a bohyně měsíce a lovu! V rodině má být pořádek, řekla si Héra a jednala: Tak dlouho naváděla Semélé, at’ uprosí Dia, aby se jí ukázal ve své pravé božské podobě, až to polichocený Hromovládce opravdu udělal. Zjevil se jí jako bouře a jeden z jeho blesků ji zabil, když byla v šestém měsíci těhotenství. Po tomto „interrupčním“ zákroku mohla být Héra spokojená, ale Zeus nechtěl přijít o dosud nenarozeného syna a poradil si dost netradičně: Z břicha nešťastné Semélé vyřízl malého Dionýsa a zašil si ho do stehna. A tam ho nosil další tři měsíce.
Po chlapcově druhém zrození se o něho starali Nymfy a Satyrové. Zeus ho u nich ukryl, neboť dobře věděl, že Héra po dalším nemanželském synovi půjde. Když malý klučina trochu povyrostl, před žárlivou macechou se musel ukrývat dokonce v kozlečí kůži! Tehdy ho začal vychovávat a učit syn boha Pana Silénos.silénos Jenže to byl skutečně velmi zvláštní a svérázný učitel. Měl prorocké schopnosti, ale rád se opíjel medovinou a jako pravý syn svého kozlonohého otce Pana honil po lesích Nymfy. Vypadal prý velmi nebožsky, je popisován jako obtloustlý, proplešlý, věčně podroušený vousáč, kterého museli podpírat Satyrové, aby si nenatloukl. No a tento pan učitel svého žáka zaučoval  na hoře Nýsa nejen v popíjení, ale i do tajemství léčivých bylin.
Když Dionýsos dospěl, vydal se v doprovodu Satyrů a svého pěstouna do Indie. A tam zřejmě objevil tajemství révy! A protože nebyl žádný sobecký nelida, rozhodl se o tento objev a vskutku přelomový vynález podělit s lidstvem. Při vítězoslavné zpáteční cestě do Řecka jel na voze taženém leopardy, doprovázen rozjařenými Satyry, věčně vypitým Silénem jedoucím pro změnu na oslu a manaidamy. Kdo byly manaidy, je dnes těžké říci. Někteří autoři tvrdí, že šlo zřejmě o nějaký druh Nymf a jiní zase, že šlo prostě o opilé a „nevázané“ mladé ženy. Ty se někdy chovaly opravdu dost divoce a právě od nich pochází slovo „mánie“. Při Dionýsově alkoholickém tažení do Řecka Héra navedla thráckého krále Lykúrga, aby ho zabil. Jenže to překazila mořská bohyně Thetis (matka slavného Achilla), způsobila Lykúrgovi takové šílenství, že zavraždil své dva syny a sám sobě usekl nohy. Mladý bůh tak mohl pokračovat ve své cestě na Olymp a k plnému božství. Ve Frýgii se však ztratil z jeho průvodu, pro změnu zase jednou nacucaný Silénos. Dezorientovaného, v kocovině bloudícího staříka však našli rolníci a přivedli ho ke svému králi Midovi. Midás o nalezení  ztraceného pěstouna ihned informoval Dionýsa a ten mu celý rozradostnělý nabídl splnění jednoho přání. Midás si přál, aby vše, čeho se dotkne, bylo ze zlata. A tak se stalo: „Když fikaný Dionýsos viděl, že Mída dovedla chamtivost až na pokraj smrti hladem, protože zlato se jíst nedá, vytrestanému králi poradil, jak se své neblahé schopnosti zbavit. Lakomec se musel vykoupat v pramenu řeky Paktol na úpatí hory Tomolos. Mídas boha poslechl a s radostí zjistil, že jeho „dar“ je pryč. Od té doby se v proudu řeky Paktol třpytí zlaté valounky…..“
Dionýsos nakonec se svým průvodem dorazil na Olymp a i Héra musela chtě nechtě uznat, že si zaslouží stát se plnoprávným bohem. Byl přijat mezi Dvanáct Olympských bohů a měl tedy pravomoc trestat. To byla důležitá věc, neboť tuto moc neměl každý z bohů, například jinak velmi mocný Hélios ji neměl, a tak musel o potrestání Odyssea, který mu ukradl jeho posvátný dobytek, požádat Dia.
Dionýsův kult a jeho dar lidem se brzy rozšířily po celém helénském světě. Za manželku dostal krétskou princeznu Ariadnu, kterou na ostrově Naxu zanechal opuštěnou athénský hrdina Théseus po souboji s Mínotaurem. Náš veselý bůh také navázal velké přátelství se svým bratrem Apollónem. Když Apllón odjížděl na zimu do vzdálené severské Hyperboreje, vlády v Delfské svatyni se ujímal právě Dionýsos. Tehdy se v Delfách a jejich proslavené věštírně konala Dionýsovská mystéria. Když se na jaře Apollón vrátil ze severu, Dionýsos „zemřel“, aby se později zase znovu zrodil. U stoupenců orfismu, mystického směru, který prý založil sám Orfeus, plnil „znovuzrozený“ bůh vína roli jakéhosi Vykupitele. Nepřipomíná vám to něco? Z čeho jen ti křesťané čerpali, že?
Velmi populární byl Dionýsos hlavně v Athénách. Zde slavili dokonce dva jeho svátky. Ty se konaly na jižním svahu Akropole, kde bylo později postaveno první athénské kamenné divadlo v roce 388 př.n.l.. První slavnosti, květinové svátky Anthestéria, se konaly v únoru a holdovalo se vínu, hostinám a tanci. Dionýsos byl za všeobecného veselí přivážen do města na káře ze průvodu maškar a kejklířů. Tyto slavnosti převzali pod názvem Bakchanálie Římané a staly se základem pozdějších křesťanských karnevalů, jak jinak. Druhý svátek slavený v attické metropoli, byly březnové Dionýsie, které se odehrávaly v Dionýsově divadle. Tam se uváděli komedie, satyrská dramata a tragédie. Řecký pojem „tragódiá“ znamená původně „kozlí zpěv“. Tyto divadelní kusy, které psali Aischylos, Sofokles, Euripídes a další autoři, tak odkazovaly na písně a tance, které  předváděli venkovští sedláci a pastýři převlečení za Satyry.
Dionýsos se tak stal nejen bohem vína a alkoholu vůbec (Řekové milovali i víno a medovinu), ale i veselí, radosti ze života a přírody. Z vlastního Řecka se jeho kult rozšířil do celého Sředomoří a  pod jménem Bacchus ho uctívali i Římané. Po celém Impériu mu byla prokazována úcta při vinobraní a žních.
Když v Římě a Konstantinopoli zavedl definitivně křesťanství zrádce Konstantin, stali se dobrák Dionýsos  a jeho spolubůh Pan předobrazy ďáblů a Zelených mužů na pozdějších gotických katedrálách.
Tak až si zase dáte s přáteli pohárek něčeho dobrého, vzpomeňte si na tohoto veselého boha a věnujte mu alespoň malou úlitbu. Jemu a jeho smečce Satyrů s věčně podroušeným Silénem, se kterými bylo lidem vždy tak dobře.  Na zdraví!

Ilustrace – Dionýsos: Jean Torton
Fotografie: Podroušený Silénos má měsidlo na víno jako polštářek pod hlavu, jižní Itálie, 4. století př.n. l.

Advertisements
komentářů 12 leave one →
  1. Ego permalink
    Duben 13, 2016 10:25 am

    A kde je příběh o Prosymnovi? Na ten se mnoho zapomíná a přitom je tak nádherný… 😀

  2. Myslič permalink
    Únor 7, 2012 8:33 pm

    Protože nesnáším fanatické křest’anské blbečky z Železné gardy. Eliade měl pěkně hnusnou minulost a prokazatelně lhal, že nebyl členem Gardy. Z jeho chvalozpěvu na Salazara je mi taky šoufl. Ale to sem nepatří, tyhle věci řešíme na Bratrství….

  3. Dorian permalink
    Únor 7, 2012 8:22 pm

    Proč nemáš rád Eliadeho ?

  4. Myslič permalink
    Únor 7, 2012 7:52 pm

    Eliadeho nemám rád. Ale z Thrákie vůbec do Řecka proudily zajímavé kulty… Třeba bůh severního větru Boreás prý sídlil v Rodopských horách.

  5. Koukol permalink
    Únor 7, 2012 5:47 pm

    Je to mimo téma, ale nemůžu zapomenout: před 10ti lety vyšel jeden z nejlepších titulů M. Eliadeho věnovaný dračím kultům, jmenovitě v Evropě zmiňoval Rumunsko a jeho starý název…

  6. Myslič permalink
    Únor 6, 2012 8:43 pm

    Tak o Sabaziově kultu toho bohůmžel moc nevim. Thráčtí a Frýžští bohové v naší literatuře moc k přečtení nejsou a já se ze zásady neopírám o Wikipedii. No, ale mám jisté kontakty do Bulharska, tak nevylučuju časem nějaké info.

  7. Koukol permalink
    Únor 6, 2012 3:47 pm

    Jen mě mrzí, že zde nejsou zmíněné i temné (chtonické) stránky Dionýsa (Dionýsos = Božská Mysl!). Např: Dionýsos „ukřižovaný“ nebo Dionýsos jako vládce podsvětí. Plus vysvětlení polarity k jeho protikladu Apollónovi. Ten Priapus mi až tak zajímavý a důležitý nepřijde, možná tak jeho slavnosti! 🙂

  8. Myslič permalink
    Únor 6, 2012 2:56 pm

    Ještě jsem chtěl do tohohle článku přimontovat Priapa. Jenže ten si zaslouží vlastní povídání….. 🙂

    • Aurelius Nordenstern permalink
      Únor 6, 2012 3:43 pm

      tak to rozhodně napiš a zkus přidat Sabazia (kult uctívačů hadů)

  9. Aurelius Nordenstern permalink
    Únor 6, 2012 9:34 am

    Velice pěkně napsáno… Řekové měli jedny z nejnádhernějších bájí,ale i rituálů a mystérií (Bakchanálie,Eleusínská mystéria). U toho orfismu – jak jinak! I zde zafungoval mazaný křesťanský eklekticismus. http://www.public-domain-photos.org/tag/nymphs

  10. Koukol permalink
    Únor 6, 2012 8:00 am

    Pěkný článek! 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: