Skip to content

Mithrův kult

Leden 26, 2012
tags:

Mithrův kult je jedním z nejtajemnějších náboženství starověku. Jeho uctívače bychom mohli nalézt od Persie až po Británii. Tato výlučně mužská mystéria byla neobyčejně populární zejména mezi Římskými legiemi a nechybělo mnoho a mithraismus se stal v Impériu státním náboženstvím.

Původ Mithrova kultu začíná v Persii. Nejstarší zmínky o tomto bohu najdeme v Avestě. Perští bohové se rozhodli obětovat měsíčního boha Haomu (v sanskrtu Somu), který na sebe bral podobu býka. Chtěli z jeho krve a semene stvořit posvátný nápoj, který by stvořil veškerý život na Zemi a zároveň byl jakýmsi elixírem nesmrtelnosti. Na této rituální vraždě se měli podílet všichni bohové, ovšem bůh světla, Slunce a pravdy Mithra se zdráhal, Haoma byl přeci jeden z nich. Ostatní bohové svého váhajícího kolegu přemluvili a on svého bratra nakonec zabil. Jednal tedy v zájmu většiny, proti zájmu jednotlivce. Skoro bych napsal, že to „bylo pro obecné blaho“.

Mithra býka dostihl a svedl s ním boj. Nebyl na to však úplně sám. Na pomoc mu přišel pes a Ahriman (pozdější zlý duch v Zarathustrismu) seslal štíra, mravence a hada. Tady se nám to trošku zamotává, některé prameny uvádějí, že Ahriman, který ještě tehdy nebyl vyloženě bůh zla, ale spíše lstivý a chytrý excentrik na způsob severského taškáře Lokiho, Mithrovi svou havěť poslal na pomoc. Jiné zdroje (např. Franz Cumont) tvrdí, že Ahriman se chtěl zmocnit býkova semene a krve a nápoj nesmrtelnosti chtěl uzurpovat pro sebe: Proto také štír hryže býka-Haomu na některých vyobrazeních do genitálií, had a mravenec mají vysát jeho krev.

Ať si vybereme kteroukoliv variantu, Mithra nakonec za pomoci oněch zvířat zvítězil a býka usmrtil. Krev býka se proměnila v posvátný nápoj Sómu (cosi na způsob Ambrósie Olympanů), jeho semeno dalo život prvnímu páru dobytka a od něj všem dalším užitečným zvířatům na celé Zemi. Z býkova těla vyrůstají všechny léčivé rostliny a z jeho míchy obilí (toto se velmi podobá severské legendě o vraždě prvotního obra Ýmiho Ódinem a jeho bratry).

Perští králové si vybrali slunečního boha Mithru jako svého osobního a státního boha. Byl to nejen bůh Slunce a světla, který, když projížděl oblohou na svém voze taženém čtyřmi bílými oři, vše viděl a slyšel (podobně jako řecký Hélios), ale i pravdy a ochráncem smluv. V důležité dny mu byli obětováni vybraní býci z celé říše.

Náboženský reformátor Zarathustra (asi 570-500 př.n.l.), který v Persii zavedl v podstatě monoteistický kult Ahura-Mazdy a zakázal zvířecí oběti, vypracoval učení, které odsunulo jiné perské bohy na vedlejší kolej a určilo jim vlastně pozice démonů. Tak se stalo, že jak Indra, tak Ahriman, Mithra a další, původně velmi populární bohové, skončili v Persii jako tlupa obyčejných běsů a zlých duchů.

Samotní Peršané se tedy od svého slunečního boha odvrátili. Jenže za tažení Alexandra Makedonského se s tímto mýtem seznámili Řekové a jako všechno, co se jim líbilo, to začlenili do své kultury. Mithru připodobnili k Héliovi a na antických nálezech je někdy těžké rozlišit, o jakého z těchto dvou původně odlišných bohů se jedná. I když ti dva zase tak odlišní nejsou, patrně se jedná o archetyp původního árijského slunečního boha, který byl společný všem Árijcům (Sol, Svarog,…).

Po Alexandrově smrti se Mithrův kult rozšířil do celého Helénského světa. Velmi populární byl zejména v Malé Ásii, konkrétně v Pontském království.  Zde se objevují první klasická spodobnění Mithry zabíjejícího býka. Bůh je zobrazován jako mladý muž (někdy s vousy) ve frygické čapce. Klečí na býkovi a zasazuje mu do krku ránu dýkou. Někdy se objevují i ostatní zvířecí pomocníci, o kterých bylo psáno dříve. Králové Pontu  z dynastie Arsakovců se většinou jmenovali Mithridátés. Jeden z nich, Mithridatés VI. Eupatór, byl po roce 74 př. n. l. poražen Římany, a tak se zřejmě tento kult dostal do Říma s legiemi. Římští vojáci roznesli Mithrovo učení do celého Impéria. Samozřejmě, že si ho trochu upravili a celý mýtus pozměnili. Podle Římanů se Mithra zrodil ze skály a nejdříve jej uctívali pastýři a přinášeli mu první kusy nového dobytka a první plody. Když s pomocí psa, mravence, štíra a hada zabil býka, stal se dobrodincem lidstva a po posledním jídle vystoupil se Solem (latinské jméno pro Hélia)  na nebesa. Povšimněte si jasné paralely s křesťanstvím! Mithrovo narození se slavilo 25. prosince (odkud pak asi křesťané okoukali datum narození svého spasitele?).

Celý kult byl přísně zasvětitelský. Bylo nejspíš celkem sedm stupňů, které zasvěcený podstupoval: Corax (Havran), Nymphus (Ženich), Miles (Voják), Leo (Lev), Persus (Peršan), Heliodromus (Sluneční běžec) a nakonec Pater (Otec). Obřady se konaly v podzemních svatyních, zvaných mithraea. Na obřady neměly přístup ženy, ale zajímavé je , že pokud byl věřící otrokem, zúčastnit se mohl. Také je velmi pozoruhodné, že Mithrovo učení v imperiální variantě bylo poměrně dost netradiční. Pokud měl některý vyznavač vyšší stupeň zasvěcení, než třeba jiný, který byl na společenském žebříčku Impéria jinak mnohem více nahoře, byla mu na obřadech (a patrně i v soukromí) prokazována mnohem větší úcta. Mithrovi stoupenci měli po celé Říši svá tajná bratrstva, takže pokud mithraista z Alexandrie přijel například do Londinia věděl, že zde najde nejen souvěrce, ale i pomoc v jakékoliv nouzi. To vše samozřejmě, když prokázal své zasvěcení patřičným heslem a gestem.

Mithranea byla vyzdobena malbou hvězdné oblohy na stropě, sochou boha zabíjejícího býka nebo sousoším, kde po boku Mithry stojí  dva druzi: Kautes, třímající pozdviženou pochodeň a Kautopates, který pochodeň sklání. První symbolizuje jarní a jitřní Slunce, druhý naopak zimní a zapadající Slunce. Takovéto podzemní svatyně  můžeme nalézt skutečně na celém území Impéria, zejména tam, kde sídlily posádky legií. Legionáři Mithru milovali a například v dnešním německém Trevíru se v jejich svatyni našlo i taurobolium, jáma zakrytá  jakýmsi roštem, kde byl nově přijímaný věřící poléván býčí krví (že by předobraz křtu?). Rituálním nápojem, nahrazujícím Sómu, bylo víno. To opět převzali křesťané, jak jinak.

Spasitelský kult Mithtův, byl jasnou inspirací v prvním století našeho letopočtu pro jednu tehdy naprosto bezvýznamnou židovskou sektu. V císařském Římě byl mithraismus kooptován později dokonce do státního Slunečního kultu a Mithra byl ztotožněn s Nepřemožitelným Sluncem – Sol Invictus.

Tento náboženský systém postavil, bohůmžel mimo zákon, Konstantin neprávem řečený Veliký a za jeho vlády se zmocnilo Říma definitivně křesťanství. Ještě Julián Apostata se pokoušel oživit pohanské sluneční kulty, ale to už byla pouze labutí píseň….Křesťané se zmocnili mithriastických obřadů, liturgie a symbolů. Dokonce na místě římské Sluneční svatyně dnes stojí samotný Chrám sv. Petra. Ještě ze středověku se dochovaly zprávy, že do Svatopeterského chrámu někteří věřící vystupovali po schodišti  zásadně pozadu, je to jasný pozůstatek prastaré úctě ke Slunci, kterému se není radno dlouho dívat do tváře….

A Mithra dnes? Můj kamarád, který byl s naším kontingentem na misích NATO, mi vyprávěl, že se setkal s britskými a americkými vojáky, kteří se snaží o renesanci jeho kultu. Takže mýtus tohoto válečnického árijského boha stále žije. Jako Nepřemožitelné Slunce.  Mýtus o bohu světla, cti, odvahy a pravdy. Moc rád bych se dočkal i českých stoupenců Mithrova učení. Kdo ví….

Advertisements
komentářů 23 leave one →
  1. Ašavan permalink
    Červen 28, 2017 10:49 am

    Jinak ještě co se týče pasáže článku: „Z býkova těla vyrůstají všechny léčivé rostliny a z jeho míchy obilí (toto se velmi podobá severské legendě o vraždě prvotního obra Ýmiho Ódinem a jeho bratry).“

    Toto učení o prvotním býkovi, z jehož mrtvého těla vzejde nový život, je obsaženo nejen v mithraismu, ale i v zoroastrismu (v zoroastrismu je však tento prvotní býk odlišný od býka Hatájóše, který bude obětován až na konci časů, zatímco mithraismus spojuje oba býky dohromady, a navíc podle něj tím obětníkem je Mithra, zatímco dle zoroastrismu to bude Sóšjans, konečný Spasitel, který se narodí z panny, která nepoznala muže). Ale v zoroastrismu je ještě navíc také příběh o prvotním člověku Gajómartovi, který byl stvořen Ahurou Mazdou stejně jako prvotní býk (a stejně jako i Mithra, protože Ahura Mazda jako jediný Bůh a všestvořitel stvořil všechno dobré stvoření). Gajómart byl člověk obřích rozměrů, a když ho zlý Ahriman zabil, z jednotlivých částí jeho těla se staly různé kovy, jejichž ložiska pak zůstaly v zemi. Takže zoroastrismus obsahuje ještě větší míru shody s tou severskou legendou, protože tu je i ten prvotní obří člověk. Podle zoroastrismu z Gajómartova sémě, které bylo vloženo do země, vyrostl keř rebarbory, z něhož se vylouply jako dvojčata první muž a první žena Mahrí a Mahrijání, prarodiče celého lidstva. To zase vykazuje podobnost s norskou legendou o prvním lidském páru Askovi a Emble, kteří byli stvořeni ze stromu. Takže mi přijde, že zoroastrismus obsahuje víc legend, které mají podobnost s jinými indoevropskými náboženstvími, než mithraismus, protože mithraismus převzal jen těch část příběhů.

  2. Ašavan permalink
    Červen 27, 2017 8:08 pm

    Mnoho informací v článku, které se týkají vztahu mithraistického mýtu k zoroastrismu, je vzhledem k modernímu bádání pravděpodobně nesprávných. V prvé řadě se zde uvádí, že Zarathuštra žil asi někdy v 6. století před Kristem. Tato datace, který byla dřív uváděna na základě neověřených tradování, byla moderními badateli v zásadě vyvrácena. Odborníci se dnes shodují, že Zarathuštra žil nejpravděpodobněji někdy mezi lety 1500-1200 př. K., určitě však ne později než 1000 př. K. Nepůsobil ovšem na území Persie, jak se dřív myslelo, nýbrž mezi východoíránskými kmeny na území dnešního severního Afghánistánu (což vyplývá i z jazykových rozborů jeho textů). Na území Persie lze přítomnost „pravověrného“ zoroastrismu skutečně zaznamenat až po 6. století před Kristem, ale kvůli tomu, že sem z Afghánistánu pronikal postupně. (Viz Werner, Karel: Náboženské tradice Asie 1)

    Jinak je třeba říct, že zoroastrismus nezpůsobil „pád Mithry“, ale spíš naopak. Zoroastriáni odsoudili některé bohy jako démony, např. Indru či Rudru Šarvu, ale Mithru nikoliv. Mithra jako svatý duch zoroastrismu naopak „přebral“ některé funkce zrušených bohů, takže vlastně ve výsledku podstatně povýšil. I proto je Mithra v zoroastrismu mnohem významnější mocností než-li je druhořadý bůžek Mitra v hinduismu. (Viz Puhvel, Jaan: Srovnávací mythologie, 1997 – str. 123-124: „Ve skutečnosti se jeho (Mithrovi) funkce rozrostly: kromě ochrany lidských usedlostí a společenských smluv nyní podobně jako Varuna zaměstnává vyzvědače a trestá křivopřísežníky a ty, kdo nedodržují smlouvy; je patronem bojovníků, třímá hromoklín a je pánem deště (z velké části místo démonizovaného Indary) a vyvíjí se všeobecně v boha válečníků se solárním nádechem a s určitými konotacemi dobytka a plodnosti.“)

    Co se týče toho, že Ahriman byl v dobách před Zarathuštrou božstvem, které nebylo vyloženě zlé, tak to je velmi nepravděpodobné. Samotné jméno Ahriman je totiž mladší formou původního tvaru jména Angra Mainju, které znamená něco jako „Zkázonosný duch“. Ahriman v mytologii v dobách před Zarathuštrou pravděpodobně vůbec neexistoval, víra v něj vznikla až se zoroastrismem. Odkazuje na to i fakt, že je zván „mainjuem“ (duchem / duchovní entitou). Právě Zarathuštra totiž prosazoval vnímání nadpřirozených sil jakožto sil duchovních a netělesných (tradiční „pohané“ často považovali božstva za bytosti z masa a krve).

    Jinak myšlenka, že zoroastrismus zrušil víru v oběť býka, protože byla v rozporu s jeho učením, nebude pravda. Mimo jiné proto, že i podle zoroastrijské legendy dojde na konci časů k oběti býka, nicméně popis událostí je poněkud odlišný než v mithraistickém mýtu: „Oběť za uspořádání mrtvých vykoná Sóšjans (tj. konečný Spasitel) se svými pomocníky, při té oběti zabijí býka Hatájóše, z jeho tuku a z bílého hómu (tj. ze šťávy hómové rostliny, jejímž strážným duchem je duch Haoma) připraví Ánoš (elixír nesmrtelnosti), dají všem lidem a všichni lidé se stanou nesmrtelnými pro všechnu věčnost. “ (Zoroastrijská kniha Bundahišn, kapitola Skonání věků – překlad Otakara Klímy). Mithraistický mýtus do toho plete Ahrimana, který ale dle zoroastrismu zabil jiného býka, a sice prvotního býka (nebo též krávu). (Viz Klíma, Otakar: Oběti ohňům. Praha: Odeon, 1985, str. 242)

    Další odchylka je, že v mithaismu je Mithra ztotožněn se Sluncem, tedy vlastně slunečním diskem na obloze. V pravověrném zoroastrismu sice Mithra „putuje se Sluncem“, ale on sám není Slunce. V zoroastrismu je Slunce známo jako Choršéd. Někteří badatelé vyslovili domněnku, že právě od íránského Choršéda mohl být odvozen slovanský bůh Slunce Chors (bývá ztotožňovaný s Dažbogem). Zde tedy mithraismus posunul vnímání Mithry oproti pravověrnému zoroastrismu.

    Suma sumárum, nezdá se mi, že by mithraismus byl dávným perským náboženstvím, které bylo smeteno zoroastrismem. Spíš se mi zdá, že mithraistický mýtus tak, jak tu je tlumočen, byl vytvořen v prostředí nezoroastriánů, kteří byli ovlivněni zoroastrismem, něco od něj přejali a něco změnili, něco sami vymysleli. Koneckonců, v dobách před zoroastrismem Mithra nebyl zdaleka tak významný, jako se stal v důsledku vlivu zoroastrismu. Nicméně specifická podoba Mithrova kultu, která se objevila v římském světě, byla dle všeho specifická pouze onen římský svět. V Persii Mithrův kult v této konkrétní mysterijní podobě asi nikdy neexistoval.

  3. Květen 9, 2012 4:33 pm

    Zdravím
    Dovolil bych si maličko nesouhlasit s některými věcmi.
    Jednak se mithraismus nikdy nemohl stát státním náboženstvím protože zabraňoval v účasti polovině lidstva, z náboženského hlediska možná té významnější. Z té poloviny která se obřadů účastnit mohla přitahovala pouze určité segmenty.
    Je těžké si představit státní náboženství tvořené malými, nezávislými a polotajnými skupinkami.
    Dále také jsou rozdíly mezi Mitrou védským, avestským a řecko-římským.
    O tom zabití Haomy v podobě býka jsem nic nenašel. Primární býka v zoroastrismu zabil Ahriman a měsíc uchoval jeho semeno z něhož stvořil život.
    Mithra nebyl odsunut k démonům protože nepatřil k rodu démonizovaných Dévů ale k Ašurům, byl přetvořen na „nesmrtelného svatého“, jednoho z archandělů.
    Není důvod se domnívat že křesťanství vykrádalo mithraismus. jednak mělo své vlastní ideové zdroje a ty podobnosti – víno bylo součástí mnoha kultů (dionýsův např.), 25. byl svátek slunce, ne Mithry a to ne nejdůležitější. Vzestup na nebesa je typicky pohanský a s Ježíšem nemá souvislost – ten vystoupal na nebesa svou mocí, Mithra tam byl vyzvednut Solem. Ke křtu krví – to bylo součástí kultu velké matky bohů ne mithraismu a krví se polévali kněží, ne noví konvertité.
    Jinak Mitra má doposud živý kult – zoroastriánci a hinduisté jej dosud uctívají i když nemá moc významnou úlohu. Není to ale podobné řeckořímskému mithraismu.
    Jinak na téma křesťanství vs. mitraismus překládám článek tak ho snad brzy uveřejním.

    • Myslič permalink
      Květen 9, 2012 7:30 pm

      Tak jen ve zkratce:

      O tom Haomovi to mám z knihy Rudolfa Dröslera „Když hvězdy byly ještě bohy“, kde tento autor uvádí spoustu zdrojů, ze kterých čerpal…

      O tom, že se Mithraismus mohl v Impériu stát státním kultem, nelze pochybovat. Vládla totiž celá řada válečnických císařů, kteří uctívali Sluneční kulty, např. Arelianus (zavražděn 275 n.l.), který uctíval jak Hélia (Sol), tak Mithru. To lze dohledat i v knihách, které vyšly česky. Pokud by se k moci v oné době dostal imperátor mithraista, bylo by tomu jistě tak. Stačilo málo…

      „Ke křtu krví – to bylo součástí kultu velké matky bohů ne mithraismu a krví se polévali kněží, ne noví konvertité.“ Tak s tímto „tvrzením“ si opět dovoluji nesouhlasit… Autoři, jako zmin’ovaný Drössler nebo třeba dr. Paul Wilkinson, Peter Conolly, Gerhard Löwe, Heinrich Stoll,
      Jane McIntosh a Clint Twist (jejich knihy tu zrovna mám), tvrdí to, co já v tomto článku reprodukuji.

      Co se týká zarathustrismu nebo hinduismu, tím jsem se nijak v tomto článku obvzvlášt‘ nezaobíral a nehodlám tak činit ani nyní.

      Křest’ané to skutečně šlohli, stačí nastudovat materiály. Autory jsem uvedl, nemám důvod jim nevěřit. I když na Wiki asi bude něco jiného…

      • Myslič permalink
        Květen 9, 2012 8:09 pm

        Zde cituji z knihy R. Dröslera „když hvězdy byly ještě bohy“: „Jenom jeden bůh se zprvu zdráhal pomoci – Mithra, jehož jméno znamená přítel. Nakonec však bohové Mithru přecejen přemluvili a Soma (Haoma) Byl v podobě býka – měsíčního tvora, společnými silami zabit“ Strana 51. Vydání Panorama 1980.

  4. Myslič permalink
    Leden 29, 2012 11:42 am

    Včera mi o nich říkal Flasch.

  5. Myslič permalink
    Leden 28, 2012 11:38 am

    Já bych se antickým náboženstvím chtěl věnovat i nadále. Přiznám se, že bohům žel nevím o žádných českých pohanech, kteří uctívají Olympany.

  6. Leden 28, 2012 6:20 am

    Wicca je výtvor Geralda Gardnera z poloviny 20.století. Gardner pospojoval prvky tradičních evropských okultních řádů s prvky lidového čarodějnictví a předkřesťanských kultů a ačkoli to popíral, vytvořil zcela novou tradici. Ta tradice je ovšem velice funkční a stala se pro mnohé branou, skrze kterou se spojují se starými bohy a předky. Dnes je velice těžké, né-li nemožné, rekonstruovat přesnou podobu starých pohanských náboženství. Wicca nabízí určitou strukturu rituálů, kalendář svátků atd., tedy jakousi základní kostru a na tu já si navlékám to, co se mi o pohanství podaří zjistit z etnografických prací, archeologie a pod. Wiccu dost zdiskreditovali různé internetové puberťačky a pozéři, ale mnoho lidí ji dělá poctivě a dobře.

  7. Leden 28, 2012 12:27 am

    Myslič: Máš dobré články. Pod dobrými články také dobrá debata, ne?

    Já jsem už léta polyteista, ale na té wicce (kterou ale jistě nepřijmu) mně zaujal ten vztah z Mikiho stránek: otec Obloha – matka Země. Ono to opravdu připomíná indoevropský mýtus nebeského boha který se setkává se Zemí (nebo rokem) – tak jak jsem se s ním zatím trochu seznámil. Viz poznámka ze Smrti a nesmrtelnosti:

    Héra (lat. Iuno, iunius – červen), žena Diova, ochránkyně hrdinů, odvozená od jarních božstev (*yora-, *yer-a-, čes. asi možno doslovně: Jara, přeneseně: Vesna?). Posvátný sňatek Dia a Héry symbolizuje opětovné setkání ´denní oblohy´ (*dyew-) s rokem (srv, angl, year), každoroční návrat světla na konci dlouhé zimní noci.

  8. Myslič permalink
    Leden 27, 2012 10:57 pm

    Miky, H : Já rozhodně nejsem žádný zkušený písač článků, každopádně uvítám dopln´ky! Pravda je , že wicca pro mě není nic, čeho bych se chtěl chytat, ovšem někdo to má za písmo svaté…. A proto uznávám starého hipíka Mikiho, že netvrdí,že jde o neměný kánon…. Konec konců věřím, že Miky nakonec na tu pařbu i přijede 🙂

  9. Leden 27, 2012 8:55 pm

    Miky: I pro ty zvědavé 🙂 Teď už odbočím z tématu článku, ale jen na chvíli. Frau Holle mě docela zajímá, myslím, že u nás se k ní také vážou nějaké pověsti. Tady něco o paní Holle, staré germánské bohyni, pro zajímavost (hlavně poznámka 2):
    http://www.pohadky.org/index.php?co=pohadka&pohadka=193

  10. Leden 27, 2012 7:34 pm

    Miky: Ta trojnost bohyně je snad hodně stará, V Sauilu kdysi vyšel článek o bohyni smrti Helje v souvislosti s porovnáváním se Slovany a tam se to rozebíralo v tom smyslu, že bohyně snad měla také tři podoby, ale později se ta matka ztratila – nebo se spíše projevila v jiné bohyni – a zůstala jenom panna a stařena. Z hlediska germánské mytologie je to ovšem už jenom jedna bohyně a to Helja (Hel), pozůstatek té panny a stařeny zůstal v dvojí tváři – jedna polovina tváře je hezká a mladá, druhá ošklivá, stará, v rozkladu. Ve slovanském mýtu se ale zachovala podoba bohyně jako panny: Marja Morevna a jako stařeny: baba Jaga. Alespoň podle autora článku, pokud si dobře vzpomínám. V této souvislosti by nebylo na škodu, možná někdy zapátrat po (indoevropských) souvislostech mezi keltskou bohyní (spjatou také se smrtí a válčením) Morighan a už zmíněnou slovanskou Morevnou (která přece také pobíjí armády). Morevna ovšem poklesla na jakousi carevnu.

    • Leden 27, 2012 8:21 pm

      Ve wicce se v souvislosti s trojností nejčastěji mluví o třech řeckých bohyních – Artemis = panna, Selene = matka, Hekaté = stařena. Je to ale pouze novodobý konstrukt, protože se zjevně jedná o tři různé bohyně, nikoli jedinou ve třech podobách. Podobně bychom mohli tuto trojici sestavit například z germánských bohyní Freyi, Nerthus a Holle. Je to funkční model, ale historicky nepřesný. Proto trojnou bohyni nazývám spíše wiccanskou bohyní, než abych ji někam historicky a geograficky zařazoval.

  11. Leden 27, 2012 7:23 pm

    Jenom bych doplnil, že Bedřich Hrozný si myslel, že tito árjovští (indoevropští) Mitannci byli později posemitštěni a objevují se v Bibli jako „Midianští“.

  12. Leden 27, 2012 7:20 pm

    Můj odkaz se týká, stejně jako ten předchozí, období Chetitů, ale vztahuje se k zemi Mitanni. Šlo o to, že bůh Mitra se v textech objevuje ještě před perským obdobím a to v zemi Mitannců.
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Mitanni

  13. Leden 27, 2012 7:19 pm

    Mysliči, díky za článek. Přiznám se, že Mithrovi jsem zatím nevěděl nic. Hodně zajímavá se mi jeví ta trojice Mithra, Kautes, Kautopates. Je to krásná mužská paralela s wiccanskou trojnou lunární bohyní pannou, matkou a stařenou.

  14. Leden 27, 2012 6:52 pm

    Dobrý den , ta jména vypadají jako přímo napsaná chetitsky s tím králem Šupilulijumašem .

  15. Myslič permalink
    Leden 27, 2012 5:09 am

    Mitra byl bůh Árjů, já jsem psal o perském Mithrovi. Je tam jistá podobnost, jako s tím Haomou a Somou…..

  16. Leden 26, 2012 10:32 pm

    Nejstarší dějiny Přední Asie a Indie, PhDr. Bedřich Hrozný, 1943.

    „Než ani země Churri a Mitannu nebyly v ohledu rasovém a jazykovém nijak jednolity. Vedle neindoevropského národa churrijského setkáváme se tam ještě s vládnoucí vrstvou původu indoevropského, jíž právě patří nahoře zmíněná již arijská božstva Mitra, Varuna, Indra a Násatya, objevující se jako Mitraššil, Arunaššil, Indar(a) a Našattijana ve smlouvách mitanských. Beze vší pochyby byli tito arijští bohové uctíváni ve státu Mitannu, jehož hlavním městem bylo město Vašuganni, lěžící pravděpodobně u dnešního Ra´s el-´Ainu. Tam nalézalo se středisko arijské šlechty vojenské, zvané marijanni, jejíž jméno souvisí patrně s indickým, védským slovem mária – „mladý muž, rek“. Tato vojenská aristokracie arijská ovládala ze severní Mezopotamie časem i širá území v Syrii a Palestině; tak se vysvětlují četná arijská jména syrských a palestinských knížat, doložená nápisy z Tell el-Amarna a z Boghazköi.“

    Celý článek od Bedřicha Hrozného zde:
    http://slavonie.org/2010/02/28/vpad-indoevropanu-do-predni-asie/

  17. Wolos permalink
    Leden 26, 2012 9:46 pm

    Nejstarší zmínky o Mitrovi nejsou v Avestě ale v indické RigVédě, kde často vystupuje se svým „nočním“ dvojčetem Varunou.

    http://en.wikipedia.org/wiki/Mitra_(Vedic)

    Našel se také jako „Mi-it-ra-aš-ši-il“ spolu s dalšími védskými božstvy (Ú-ru-wa-na-aš-ši-el = Varuna, DIn-dar = Indra, Na-ša-at-ti-ya-an-na = Násatjové, aj.) u Churritů z království Mittani na dnešním Blízkém Východě, v nejstarší vrstvě pantheonu.
    K nim se odvolával mitannský Sattiwaza ve vazalské smlouvě s chetitským králem Suppiluliumou, psané v akkadštině (14. stol. př. n. l.).

  18. Leden 26, 2012 9:12 pm

    Gand-alf, kouzelný elf měl také jméno Mithrandir 🙂

  19. Dorian permalink
    Leden 26, 2012 5:52 pm

    Bych jen opravil že Mithra zůstal v zoroastrismu bohem, i když podřízeným Ahurovi Mazdovi.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: