POHANSKÝ KRUH – PROHLÁŠENÍ

Vážení občané této země, mladí i staří, otcové i matky rodin, studující i starší, lidé obtěžkaní životními zkušenostmi i ti, v nichž teprve budoucnost našeho národa spočívá,

Dovolte nám představit se – jsme Pohanský kruh, organizace zcela nového typu, skupina, kterou si těžko budete zařazovat dle převládajících levo-pravých, politicko-apolitických či profesně-aktivistických klišé.

Jsme organizací toužící navázat v podmínkách dnešního světa na odkaz našich moudrých předků, díky nimž žijeme právě v tom prostoru, v němž žijeme, díky nimž mluvíme právě tou řečí, jíž mluvíme, díky nimž se bavíme právě těmi věcmi, jimiž se bavíme a nemáme rádi právě to, co nemáme rádi, předků, jejichž jména nosíme a jejichž kulturu a odkaz se cítíme být zavázáni rozvíjet.

Navzdory tomu, co je nám již po dlouhá staletí vtloukáno do hlavy, naši předkové byli pohané. Přestože nevzývali boha odpovídajícího svou charakteristikou pouštním, mrtvým oblastem Blízkého Východu, byli to lidé přátelští a pohostinní, pracovití a čestní, lidé milující svou rodinu a protivící si bezpráví, lidé nevyhledávající násilí a nevnucující svou víru ani své životní hodnoty těm, kteří o to nestáli. Byli to lidé milující přírodu v její nejryzejší podstatě, lidé s velmi vyspělou kulturou, ale také lidé odvážní a nebojácní, lidé čestní. Pouze díky těmto vlastnostem se dokázali udržet v prostoru střední Evropy, pouze díky nim jsme i dnes mnozí hrdí na svůj kraj, své rodiče, pouze díky nim mnozí z nás odcházejí relaxovat do přírody a nikoliv do nákupních center, pouze díky jejich odkazu máme i dnes, po všech ranách, jež náš počtem lidí malý národ utrpěl, v sobě stále hrdost a touhu nepodlehnout všudypřítomné globalizaci.

Vzhledem k tomu, že si naši předkové vážili víry svých sousedů a neměli potřebu vnucovat jim tu svou, podlehli během několika staletí indoktrinaci křesťanstvím. Šlo o změnu, jíž nešlo zabránit, neboť trumf křesťanství v Evropě byl podmíněn mocenskými zájmy rodící se a poté sílící, zejména západoevropské šlechty a jejími obrovskými ambicemi, výraznou vojenskou převahou umocněnou domnělým zavedením „vyšší kultury“, daným prostou skutečností, že se křesťanství šířilo – shodou náhod – z oblasti Středozemí, které byla v té době technicky i informačně výrazně rozvinutější, než zbytek Evropy.

Zavedení křesťanství naší zemi přineslo jen málo dobrého, co by zde nebylo už předtím, a naopak mnoho z dřívějších práv a moudrosti naši lidé ztratili. Ztratili svou svobodu, materiální (stali se nevolníky) i duchovní (nebýt křesťanem znamenalo až donedávna v lepším případě totální vyčlenění ze společnosti, v horším smrt). Postupně ztráceli i svou kulturní svébytnost, neboť mnoho tradic a obyčejů našich předků, bytostně svázaných s nejryzejší podstatou naší kultury, bylo církví potlačováno, zakazováno či dokonce přímo krutě trestáno. Řada aspektů toho, co nás činí jedinečnými, tak sklouzlo do pouhého folklóru a bylo odsouzeno k postupnému zániku. Toto odumírání tradic pokračuje až do dnešních dnů…

Naše společenství na sebe vzalo nelehký úkol – chceme tento stav zvrátit! V dnešní době už není trestné nevyznávat tu „jedinou správnou“ víru, nevyznávat žádnou víru,  ani svobodně hlásat to, co si myslíme. Zvedáme hlavu a říkáme: chceme vrátit zpátky to, co nám bylo ukradeno! Chceme zpátky svá posvátná přírodní místa, chceme vrátit čest a úctu našim „bohům“, tedy přírodním principům a skrytým silám, řídicím život každého z nás, ať už je nazýváme Veles, Perun, Thor, Odin nebo třeba „šťastný den“ či „smůla“ nebo „neuvěřitelná klika“. Zdaleka ne vše, čím se tento svět vyznačuje, je či může nám být známo a zdaleka ne vše je poznatelné lidskými smysly či byť i tou nejvyspělejší vědou!

Rozhodně se distancujeme se od všech blízkovýchodních náboženství, o nichž se domníváme, že přinesla a přinášejí ve svém součtu Evropě a téměř všemu, co jsme na ní zvyklí obdivovat, mnohem více zlého nežli dobrého. Imigrace obyvatel tzv. „třetího světa“, sílící nebezpečí islamizace Evropy, nelítostné praktiky nadnárodních finančních korporací a obchodních řetězců, nenávist k odlišné víře, tíživá sociální situace řady našich lidí, znečištěná či zničená příroda, týrání minorit, to nejsou „naše“ problémy, ale problémy, které k nám byly z větší části importovány spolu s civilizací Blízkého Východu a my se od nich rozhodně distancujeme.

Nehlásáme nenávist ani nepřátelství k lidem žádného vyznání, pouze se vyhraňujeme vůči ideologiím, o nichž dobře víme, jak moc našim lidem uškodily.

Neohlížíme se zpět, ale díváme se kupředu, do třetího tisíciletí tohoto letopočtu, neboť jsme přesvědčeni, že právě teď nastává čas renesance pohanství!

Vítáme mezi sebou všechny, kdo smýšlejí podobně. Nejsme pasivními ovcemi a jsme ochotni tvrdě pracovat a čestně bojovat za ideály, jimž věříme a díky nimž tu dnes všichni jsme. To, jaký bude svět, v němž budou žít naše děti a vnoučata, totiž záleží i na nás – a my uděláme všechno pro to, abychom dostáli odkazu našich slavných evropských předků!  

 Pohanský kruh, 15.6.2011