Mithrův kult

Mithrův kult je jedním z nejtajemnějších náboženství starověku. Jeho uctívače bychom mohli nalézt od Persie až po Británii. Tato výlučně mužská mystéria byla neobyčejně populární zejména mezi Římskými legiemi a nechybělo mnoho a mithraismus se stal v Impériu státním náboženstvím.

Původ Mithrova kultu začíná v Persii. Nejstarší zmínky o tomto bohu najdeme v Avestě. Perští bohové se rozhodli obětovat měsíčního boha Haomu (v sanskrtu Somu), který na sebe bral podobu býka. Chtěli z jeho krve a semene stvořit posvátný nápoj, který by stvořil veškerý život na Zemi a zároveň byl jakýmsi elixírem nesmrtelnosti. Na této rituální vraždě se měli podílet všichni bohové, ovšem bůh světla, Slunce a pravdy Mithra se zdráhal, Haoma byl přeci jeden z nich. Ostatní bohové svého váhajícího kolegu přemluvili a on svého bratra nakonec zabil. Jednal tedy v zájmu většiny, proti zájmu jednotlivce. Skoro bych napsal, že to „bylo pro obecné blaho“.

Mithra býka dostihl a svedl s ním boj. Nebyl na to však úplně sám. Na pomoc mu přišel pes a Ahriman (pozdější zlý duch v Zarathustrismu) seslal štíra, mravence a hada. Tady se nám to trošku zamotává, některé prameny uvádějí, že Ahriman, který ještě tehdy nebyl vyloženě bůh zla, ale spíše lstivý a chytrý excentrik na způsob severského taškáře Lokiho, Mithrovi svou havěť poslal na pomoc. Jiné zdroje (např. Franz Cumont) tvrdí, že Ahriman se chtěl zmocnit býkova semene a krve a nápoj nesmrtelnosti chtěl uzurpovat pro sebe: Proto také štír hryže býka-Haomu na některých vyobrazeních do genitálií, had a mravenec mají vysát jeho krev.

Ať si vybereme kteroukoliv variantu, Mithra nakonec za pomoci oněch zvířat zvítězil a býka usmrtil. Krev býka se proměnila v posvátný nápoj Sómu (cosi na způsob Ambrósie Olympanů), jeho semeno dalo život prvnímu páru dobytka a od něj všem dalším užitečným zvířatům na celé Zemi. Z býkova těla vyrůstají všechny léčivé rostliny a z jeho míchy obilí (toto se velmi podobá severské legendě o vraždě prvotního obra Ýmiho Ódinem a jeho bratry).

Perští králové si vybrali slunečního boha Mithru jako svého osobního a státního boha. Byl to nejen bůh Slunce a světla, který, když projížděl oblohou na svém voze taženém čtyřmi bílými oři, vše viděl a slyšel (podobně jako řecký Hélios), ale i pravdy a ochráncem smluv. V důležité dny mu byli obětováni vybraní býci z celé říše.

Náboženský reformátor Zarathustra (asi 570-500 př.n.l.), který v Persii zavedl v podstatě monoteistický kult Ahura-Mazdy a zakázal zvířecí oběti, vypracoval učení, které odsunulo jiné perské bohy na vedlejší kolej a určilo jim vlastně pozice démonů. Tak se stalo, že jak Indra, tak Ahriman, Mithra a další, původně velmi populární bohové, skončili v Persii jako tlupa obyčejných běsů a zlých duchů.

Samotní Peršané se tedy od svého slunečního boha odvrátili. Jenže za tažení Alexandra Makedonského se s tímto mýtem seznámili Řekové a jako všechno, co se jim líbilo, to začlenili do své kultury. Mithru připodobnili k Héliovi a na antických nálezech je někdy těžké rozlišit, o jakého z těchto dvou původně odlišných bohů se jedná. I když ti dva zase tak odlišní nejsou, patrně se jedná o archetyp původního árijského slunečního boha, který byl společný všem Árijcům (Sol, Svarog,…).

Po Alexandrově smrti se Mithrův kult rozšířil do celého Helénského světa. Velmi populární byl zejména v Malé Ásii, konkrétně v Pontském království.  Zde se objevují první klasická spodobnění Mithry zabíjejícího býka. Bůh je zobrazován jako mladý muž (někdy s vousy) ve frygické čapce. Klečí na býkovi a zasazuje mu do krku ránu dýkou. Někdy se objevují i ostatní zvířecí pomocníci, o kterých bylo psáno dříve. Králové Pontu  z dynastie Arsakovců se většinou jmenovali Mithridátés. Jeden z nich, Mithridatés VI. Eupatór, byl po roce 74 př. n. l. poražen Římany, a tak se zřejmě tento kult dostal do Říma s legiemi. Římští vojáci roznesli Mithrovo učení do celého Impéria. Samozřejmě, že si ho trochu upravili a celý mýtus pozměnili. Podle Římanů se Mithra zrodil ze skály a nejdříve jej uctívali pastýři a přinášeli mu první kusy nového dobytka a první plody. Když s pomocí psa, mravence, štíra a hada zabil býka, stal se dobrodincem lidstva a po posledním jídle vystoupil se Solem (latinské jméno pro Hélia)  na nebesa. Povšimněte si jasné paralely s křesťanstvím! Mithrovo narození se slavilo 25. prosince (odkud pak asi křesťané okoukali datum narození svého spasitele?).

Celý kult byl přísně zasvětitelský. Bylo nejspíš celkem sedm stupňů, které zasvěcený podstupoval: Corax (Havran), Nymphus (Ženich), Miles (Voják), Leo (Lev), Persus (Peršan), Heliodromus (Sluneční běžec) a nakonec Pater (Otec). Obřady se konaly v podzemních svatyních, zvaných mithraea. Na obřady neměly přístup ženy, ale zajímavé je , že pokud byl věřící otrokem, zúčastnit se mohl. Také je velmi pozoruhodné, že Mithrovo učení v imperiální variantě bylo poměrně dost netradiční. Pokud měl některý vyznavač vyšší stupeň zasvěcení, než třeba jiný, který byl na společenském žebříčku Impéria jinak mnohem více nahoře, byla mu na obřadech (a patrně i v soukromí) prokazována mnohem větší úcta. Mithrovi stoupenci měli po celé Říši svá tajná bratrstva, takže pokud mithraista z Alexandrie přijel například do Londinia věděl, že zde najde nejen souvěrce, ale i pomoc v jakékoliv nouzi. To vše samozřejmě, když prokázal své zasvěcení patřičným heslem a gestem.

Mithranea byla vyzdobena malbou hvězdné oblohy na stropě, sochou boha zabíjejícího býka nebo sousoším, kde po boku Mithry stojí  dva druzi: Kautes, třímající pozdviženou pochodeň a Kautopates, který pochodeň sklání. První symbolizuje jarní a jitřní Slunce, druhý naopak zimní a zapadající Slunce. Takovéto podzemní svatyně  můžeme nalézt skutečně na celém území Impéria, zejména tam, kde sídlily posádky legií. Legionáři Mithru milovali a například v dnešním německém Trevíru se v jejich svatyni našlo i taurobolium, jáma zakrytá  jakýmsi roštem, kde byl nově přijímaný věřící poléván býčí krví (že by předobraz křtu?). Rituálním nápojem, nahrazujícím Sómu, bylo víno. To opět převzali křesťané, jak jinak.

Spasitelský kult Mithtův, byl jasnou inspirací v prvním století našeho letopočtu pro jednu tehdy naprosto bezvýznamnou židovskou sektu. V císařském Římě byl mithraismus kooptován později dokonce do státního Slunečního kultu a Mithra byl ztotožněn s Nepřemožitelným Sluncem – Sol Invictus.

Tento náboženský systém postavil, bohůmžel mimo zákon, Konstantin neprávem řečený Veliký a za jeho vlády se zmocnilo Říma definitivně křesťanství. Ještě Julián Apostata se pokoušel oživit pohanské sluneční kulty, ale to už byla pouze labutí píseň….Křesťané se zmocnili mithriastických obřadů, liturgie a symbolů. Dokonce na místě římské Sluneční svatyně dnes stojí samotný Chrám sv. Petra. Ještě ze středověku se dochovaly zprávy, že do Svatopeterského chrámu někteří věřící vystupovali po schodišti  zásadně pozadu, je to jasný pozůstatek prastaré úctě ke Slunci, kterému se není radno dlouho dívat do tváře….

A Mithra dnes? Můj kamarád, který byl s naším kontingentem na misích NATO, mi vyprávěl, že se setkal s britskými a americkými vojáky, kteří se snaží o renesanci jeho kultu. Takže mýtus tohoto válečnického árijského boha stále žije. Jako Nepřemožitelné Slunce.  Mýtus o bohu světla, cti, odvahy a pravdy. Moc rád bych se dočkal i českých stoupenců Mithrova učení. Kdo ví….